Hooligans

Život Peta Dunhama mě naučil, že někdy je třeba pevně stát. Jeho smrt mi ukázala, že jindy je třeba odejít. Nikdy jsem mu nemohl poděkovat, ale mohl jsem podle něj žít."

Tenhle film jsem viděla už kdysi dávno, ale pamatuji si, že na mě silně zapůsobil už předtím. V tom filmu je všechno. Silné emoce, humor, násilí, hudba, charakterní herci, na cokoliv si vzpomenete. Okamžitě se řadí mezi mé oblíbené filmy.
Mám z toho opravdu silný zážitek. Jak moc může váš život ovlivnit fotbal? Dokážete se kvůli němu vzdát rodiny, kariéry, přátel? Může student Harvardu zapadnout do gangu kluků, kteří se mlátí za svůj tým? Obyčejné, banální věci se stávají životně důležitými. Je to jako jiná realita...

Já zas do bublin foukám, bublin spousta kolem mě. Až k oblakům, až do mraků, tam kde mý sny umíraj. Štěstí to se skrývá, nikdo ho neviděl. Tak zas do bublin foukám, bublin spousta kolem mě. United! United!

Zombie

Včera proběhl rozlučák ze základky. Nechce se mi to nijak dlouze rozepisovat, ale jednu věc přece jen zmíním. Okolo půlnoci naše šestičlenná skupinka posedávala na dřevěném kolotoči, mírně stranou od ostatních. Noc opět šílela hvězdami, světlo po ruce žádné nebylo, bylo vidět jen pár metrů před sebe. A pak najednou pustil V. Zombie od Cranberries a všichni se přidali a začali zpívat In your head, in your head, zombie, zombie ei ei. A právě na tomhle okamžiku bylo něco strašně kouzelného.

Jméno růže

Autor: Umberto Eco

Včera jsem dočetla tuhle knihu a zase je tady ten vlezlý pocit, že bude patřit k těm nejlepším, co jsem kdy četla. Je to detektivka a zároveň historický román. Kniha je psána v první osobě, mladým mnichem Adsonem a v druhé hlavní roli se objevuje jeho učitel Vilém. Adso vypráví, jak s Vilémem vyšetřovali záhadná úmrtí několika mnichů. Do tohoto hlavního tématu je zapleteno spousta menších, například tajemná knihovna, apokalypsa, život mnichů obecně. Všechna tato témata se na konci spojí do propleteného celku, ze kterého vyjde najevo, že všechno souvisí se vším. Výjimka, která potvrzuje pravidlo, ale na druhou stranu dokazuje, že se mohou přihodit i náhody.
Objevilo se také téma homosexuality, což mě překvapilo a potěšilo zároveň. (A stejně jsem Berengarovi a Adelmovi fandila.)

Dlouhá noc

I když jsem se ze školního výletu vrátila už včera, připadá mi to všechno strašně čerstvé. Možná i vzhledem k tomu že noc ze čtvrtku na pátek jsem celou probděla v báječné společnosti mimo jiné spousty dobrot a létající ryby. Když jsem to celé sečetla a podtrhla vyšlo mi, že jsme celkem nespali 33 hodin v kuse, to se na nás taky muselo podepsat. V některých chvílích jsme nedokázali tvořit jednoduché věty a většinou jsme se pořád jen smáli. Takový důsledek unavenosti jsem vážně nečekala. Ale za to, že jsme viděli rozbřesk tím úžasně velikým oknem, to stálo. Když jsem se včera vrátila domů vynahradila jsem si to sedmnácti hodinami spánku. Pro změnu.
Tohle všechno zapříčinilo můj momentální stav. Celé tři dny jsem prakticky nezavřela pusu, pořád jsme si povídali a nebo se smáli. teď se cítím tak nějak vynáladovaně. Ten pojem vznikl asi ve čtyři hodiny ráno. Znamená to, že se prostě strašně dlouho skvěle bavíte a potom už na to prostě nemáte náladu. Přesně takhle se teď cítím a vůbec nemám náladu na taneční vystoupení ani na Golden party dneska večer.
Na závěr musím říct, že probdělá noc se zapíše na seznam jedněch z nejúžasnějších zážitků, jaké jsem kdy prožila. Doufám, že si to budu navždycky pamatovat.

The Dove Keeper

Je konec. Strávila jsem nad tímhle příběhem hodiny a hodiny, mnohdy jsem četla dlouho do noci, někdy i do rána. Prostě jsem musela vědět, co bude dál. Přečíst to celé mi trvalo plus mínus měsíc. Má to 54 kapitol a i s podkapitolami je to asi kolem 70 částí. Ale stálo to za to. Je to prostě perfektní. Je těžké o tom psát. Je těžké popsat něco, o čem jsem předtím vůbec netušila, že je možné.
Tolik obdivuji tu slečnu, která to napsala. Nikdy bych nedokázala dát dohromady nic tak krásného a smysluplného.

The Dove Keeper je o umění, dospívání, dvou lidech, kteří do sebe zapadají, o hledání vášně a v podstatě i smyslu života. Je to o všem. Všechny postavy mají naprosto dopodrobna vykreslený charakter. Máte pocit, že je znáte. Že byste je chtěli znát. Chápete, jak se cítí, jak přemýšlí, proč jednají právě takhle.
Blíže k postavám:
Gerard - 47- letý umělec, který se zdržuje pouze ve svém bytě, kde maluje. Ven vychází jen zřídka. Žije a dýchá uměním. Je arogantní, vtipný, šílený, mluví v metaforách a v jednom kuse recituje své filozofické koncepty a názory na svět a bytí.
Frank - 17-letý kluk, který neví o životě vůbec nic. Nic ho nezajímá, do školy chodí, protože musí. Má pár takzvaných kamarádů a kreativita je mu cizí.

To vše se ale změní jednoho dne, kdy na Franka a jeho takzvané kamarády vylije Gerard z balkónu plechovku modré barvy. Oběma to zasáhne do života neuvěřitelným způsobem. Oba to setkání zásadně změní. Obrátí na ruby, ale také zachrání život. Z Gerarda se stane Frankův učitel, přítel a později také milenec. Frank změní své názory na život a stane se z něj umělec a fotograf. Frank se stane holoubkem, kterého Gerard opatruje. Navzdory všem morálním zásadám, pravidlům a názorům společnosti si budou vším.
Příběh je plný zvratů, metafor a dvojích významů. Dokáže vás rozplakat i rozesmát. V každé jednotlivé kapitole se naučíte něco nového, smysluplného a bezpodmínečně platného. Myslím, že můžu říct, že vás to nějakým způsobem také změní. Nutilo mě to přemýšlet o věcech, které spolu probírali. Také jsem začala více vnímat umění kolem sebe. Začala jsem více hledat krásu ve všem okolo mě.
Další postavou, kterou jsem chtěla zmínit je Jasmine, Frankova nejlepší přítelkyně. Možná mi připadá tak blízká právě proto, že znám jednu osobu, která je jí strašně podobná. Ten úsměv, to jak je v některých chvílích tak příjemně dětská.

Při čtení jsem se dozvěděla mnohé nejen o ústředních postavách, ale i o sobě.