Začla sezóna koncertů venku, tak je zase všechno v pořádku.

Včera po škole šlápnout na plyn a uííí do Brna a tam prší do piva a Xavi se svým punk triem a pak se ujišťujem s Visáčema, že prezident je buzna a večer Hives a hromadná exploze srdcí a myslí a plnou pusu prachu.

Stále sním s beat generation

Ach kráso a lásko. Kill your darlings. Děkuju, že jste to natočili. Děkuju, že jste to natočili takhle, s těmito herci a s touto hudbou. Včera dopoledne jsem to viděla poprvé s V. a litrem vína. Dneska večer jsem to viděla podruhé, protože jsem to zase nutně a bezpodmínečně potřebovala vidět. Navíc shodou okolností zrovna dočítám Na cestě, takže je to všechno krásně propojené a připadá mi, že jsem součástí velké části životů Ginsberga, Kerouaca a ostatních a strašně se mi nechce vracet se do reality.

Mirror my malady
Transfer my tragedy

Párkrát za hodně dlouhou dobu má hrstka předem určených lidí možnost sdílet prostor s tak úžasnými, šílenými lidmi jako jsou Dean nebo Neal.

nepodstatno.

Občas si vzpomenu na tu neobyčejnou cestu autem s mámou. Pamatuju si to dobře, protože byla zrovna bouřka a ulice se snažila utopit sama sebe v moři obrovských kaluží. Navíc mělo nebe temně postapokalyptický nádech.

Chtěla bych taky znovu poděkovat LP, za to, že je. Nezáleží na tom, že se to k ní nedostane. Mi bude stačit, že to bylo řečeno. Protože jsem jí vděčná za to, že díky ní, nikdy nezapomenu, jaké to je být zamilovaný. Protože přesně ten pocit ve mně vyvolává, kdykoliv si ji poslechnu.

Just sayin'

Takový ten pocit, když se náhodou ocitnete ve skupině asi sta lidí, kteří mají očividně výborný vkus pro poezii a hudbu a zároveň jsou všichni ochotni loknout si z jedné flašky piva.

LP

Jsem šíleně zamilovaná, tak jako už dlouho ne, do nekonečně vzdálené osoby. Cítím fyzickou potřebu slyšet tu slečnu zpívat živě. Pokud by k tomu nikdy nemělo dojít, tak bych to neunesla. Muselo by mě to zevnitř roztrhnout napůl.
Byla to láska na první poslech. A vzápětí i pohled. Protože se LP po prvním zhlédnutí jejího klipu zapsala na můj imaginární "list of people I would potentially fuck", který jsem si vytvořila v hlavě před nějakou dobou, když mě k tomu inspirovala Jenna Marbles...

Jen chci říct, že teď nějakou dobu budu žít z toho, že někde v Americe žije a dýchá LP se svým úžasný hlasem a svými nádhernými texty a svými vlasy...a se svým vším. A to je všechno, co potřebuju vědět. Z toho dokážu žít. Z toho a z každodenního poslechu jejího hlasu.

Vážně Levitator aspiruje na jedno z nejkrásnějších vyjádření lásky, jaké jsem kdy slyšela. A pak k mým nejoblíbenějším patří ještě Tokyo sunrise. Jednak proto, že mám ráda, jak LP vyslovuje Tokio, a jednak proto, že je to o tom, jak se jednou znovu setkáme se svými drahými, které momentálně nevídáme. Což jak doufám, se jednou opravdu stane. Protože vím jaké to je po té, co se po dlouhých šesti letech mí dosavadní nejbližší rozprchli do všech koutů republiky na různé vysoké školy. A já jsem najednou byla bez nich v cizím městě. A díky nepatrným maličkostem, které mi některé z nich připomínají, na ně často myslím. A někdy...někdy na mě z ničeho nic padne takový smutek z toho, jak mi chybí v životě, že se nemůžu soustředit na nic jiného. A mám ten smutek i v medu a v mlíku. Ale nejvíc v kávě, tam toho smutku je v takových chvílích nejvíc. A pak ji polykám horkou a sladkou a společně s ní spolknu i ty myšlenky..a snažím se spolknout i ten smutek, ale to vždycky nejde. Někdy se mi zasekne v krku. A dráždí mě tam do té doby, než mi začnou vlhnout oči a než mi steče po tváři první slza.
Tak taky proto mám ráda Tokyo sunrise. Protože jednou uvidíme stejný východ slunce...i kdybyste byli třeba hodně daleko...třeba až v Tokiu.

A nelíbí se mi, jak jsem to všecko napsala. Protože s největší pravděpodobností ani nedávám smysl.

Prostě LP moje nová láska TEČKA