To je věta, která mě teď určuje ze všeho nejvíc.
Není moc lidí, kteří by se mnou chtěli dlouho do noci pít víno a povídat si úplně o všem a úplně ze všeho nejvíc o nejtemnějších zlech ze dna našich duší.
Posíláme si s K. náhodně přes tumblr obrázky sov a lišek a připadá mi to tak strašně super, že se uvnitř nekonečně usmívám.
Tisknu prsty na kytarové struny, dokud nejsou celé zarudlé.
Občas jsem tak nechutně patetická, že je mi z toho samotné špatně.
Hořkosladká クリスマス・パーティ. Nejdřív sladká a potom hořká, jak ze mě potupně vyprchával punč.
Flower crowns a trhliny ve vesmírném kontinuu.
Se sestrami si vždycky, když jsme nemocné, nebo nás něco trápí, snažíme navzájem vytvořit co nejpříjemnější prostředí. Tohle mi občas neskutečně chybí. Mám ráda, že sestrám stačí jen říct, že je mi nepříjemně. A nemusí to ani mít nějaký speciální důvod a ony to chápou a chovají se podle toho.
Bublinky stoupají nahoru a nahoru a potom zmizí.
“I feel you.”
“I know, you always do.”
Skins...私の心
Nemůžu se vzpamatovat z toho, jak ve Skins vždycky neukážou tu nejdůležitější scénu. To je na tom právě nejsilnější.
A je tam úplně nejvíc nejlepší background music.
A mám nové nejoblíbenější filmové objetí. Když se Sid tisknul k Tonymu, který většinu věcí momentálně obecně nechápe. A Sid plakal a mačkal mu svetr. A vůbec Tony a kluci a jejich neuvěřitelně vřelá a upřímná, kamarádská objetí a držení se za ruce.
Já tak zbožňuju vyhrocené emoce. Chci, aby tak všichni trochu víc žili. A chci obejmout všechny postavy ze Skins a dovolit jim, aby se mi vyplakali na rameni. A potom s nimi ležet pod stromem, zatímco by nám k tomu někdo hrál na harmoniku. A nechali bychom kolovat cigaretu.
A vůbec nemám náladu učit se zrovna teď korejštinu. Mám náladu jen na zmítání se v dramatech z doby, kdy nám bylo –náct.
V. mi říká úplně naprosto totálně normální věci, co si kamarádi říkají.
A já jí říkám úplně psychopaticky vyšinuté nenormální věci. A V. si myslí, že je to to samé.
Mám první tři zápočty, tak 嬉しい。
L. je můj hug dealer.
Sdílení jídla a deček je největší příznak přátelství.
I wanna hold her, I wanna kiss her
She smelled of daisies, she drive me crazy
心は<3じゃないよ。
čtvrtek 18. prosince 2014
pátek 12. prosince 2014
Jsi jediný angelheaded hipster, kterého znám.
A tak se chystám napsat ti skutečné psaní, protože už jsem dočista zešílela.
Večeřím pseudo-jídlo plné brokolice.
Nemám náladu pohybovat se kolem lidí, ale nemám kam jít, tak aspoň zalézt do postele a koukat na Skins tak dlouho jak to jen jde po třech hodinách spánku. Začla jsem sledovat právě Skins, protože mi připadá, že se po všech stránkách nacházím na samém dně marnosti a ve Skins jsou všechny postavy tak úžasně tragické! Cassie je dost podobná Lence Láskorádové. Nosí podobné ozdoby. A podobně jako ona žije ve svém snovém světě, odtrženém od všech ostatních nejen skutečných ale i vymyšlených světů jiných lidí.
A potom záchranný rozhovor s F. Nestává se to často, ale když už, tak je to vždycky příjemné. A zrovna dneska to bylo něco, co jsem potřebovala a co mě uklidnilo a utěšilo, tak jako by to nedokázalo nic jiného. Někdy si potřebuji popovídat s někým jako je F. S někým, kdo se netají tím, že nemusí být vždycky rozjařený a společenský a chrlit na všechny strany pozitivní náladu. I když to taky. Ale netvářit se, jako že je špatné, pokud to celou dobu neděláš.
Jedna z nejlepších věcí na našem vztahu s V. je to, že jsme si navzájem deníčky.
Na クリスマス・パーティjsme přišly na to, že nejlepší rozkazovací způsob má sloveso chrlit: „Chrl!“
Chrl is real!
Chrlím, chrlíš, chrlí, chrlil, chrlen, chrle, chrlíc, chrlíce
Když se mi nepovede kartička se znakem, zuřivě ji zmačkám do kuličky a odhodím do prvního šuplíku, kde se nachází pohřebiště všech pokažených znaků.
Děsivý, realistický sen, že je Olomouc okupována cizím vojskem. Jdeme s F. normálně do školy, ale všude kolem vojáci, tak chceme nenápadně zpátky domů. A já běžím ještě rychleji, protože potřebuji říct svojí bytové rodině, mým momentálně nejbližším lidem, aby zůstali doma v bezpečí. Jenže potkávám nesprávného člověka, který mi prostřelí lýtko. Přece jen se dostávám domů. Zatímco ze mě někdo stírá krev, tak si říkám, že je fajn, že je to čistý průstřel, protože to díky tomu vůbec nebolí.
皆無 je nejsmutnější složenina vůbec.
L. je první člověk, který mi nabídl kus své duše na oplátku. Takže sdílíme části svých duší a tím pádem, zase jednou vnímám svět jako krásné místo.
Můj monitor se rozhodl vzít na sebe můj duševní stav (ano, perfektní načasování, víkend před zápočtovým týdnem a vše se hroutí), takže se na něm teď vznáší všelijaké růžové a zelené obrazce.
A večer psychedelický family time potmě na matraci s pohlcující hudbou a kocourem.
Depth Over Distance
心
Večeřím pseudo-jídlo plné brokolice.
Nemám náladu pohybovat se kolem lidí, ale nemám kam jít, tak aspoň zalézt do postele a koukat na Skins tak dlouho jak to jen jde po třech hodinách spánku. Začla jsem sledovat právě Skins, protože mi připadá, že se po všech stránkách nacházím na samém dně marnosti a ve Skins jsou všechny postavy tak úžasně tragické! Cassie je dost podobná Lence Láskorádové. Nosí podobné ozdoby. A podobně jako ona žije ve svém snovém světě, odtrženém od všech ostatních nejen skutečných ale i vymyšlených světů jiných lidí.
A potom záchranný rozhovor s F. Nestává se to často, ale když už, tak je to vždycky příjemné. A zrovna dneska to bylo něco, co jsem potřebovala a co mě uklidnilo a utěšilo, tak jako by to nedokázalo nic jiného. Někdy si potřebuji popovídat s někým jako je F. S někým, kdo se netají tím, že nemusí být vždycky rozjařený a společenský a chrlit na všechny strany pozitivní náladu. I když to taky. Ale netvářit se, jako že je špatné, pokud to celou dobu neděláš.
Jedna z nejlepších věcí na našem vztahu s V. je to, že jsme si navzájem deníčky.
Na クリスマス・パーティjsme přišly na to, že nejlepší rozkazovací způsob má sloveso chrlit: „Chrl!“
Chrl is real!
Chrlím, chrlíš, chrlí, chrlil, chrlen, chrle, chrlíc, chrlíce
Když se mi nepovede kartička se znakem, zuřivě ji zmačkám do kuličky a odhodím do prvního šuplíku, kde se nachází pohřebiště všech pokažených znaků.
Děsivý, realistický sen, že je Olomouc okupována cizím vojskem. Jdeme s F. normálně do školy, ale všude kolem vojáci, tak chceme nenápadně zpátky domů. A já běžím ještě rychleji, protože potřebuji říct svojí bytové rodině, mým momentálně nejbližším lidem, aby zůstali doma v bezpečí. Jenže potkávám nesprávného člověka, který mi prostřelí lýtko. Přece jen se dostávám domů. Zatímco ze mě někdo stírá krev, tak si říkám, že je fajn, že je to čistý průstřel, protože to díky tomu vůbec nebolí.
皆無 je nejsmutnější složenina vůbec.
L. je první člověk, který mi nabídl kus své duše na oplátku. Takže sdílíme části svých duší a tím pádem, zase jednou vnímám svět jako krásné místo.
Můj monitor se rozhodl vzít na sebe můj duševní stav (ano, perfektní načasování, víkend před zápočtovým týdnem a vše se hroutí), takže se na něm teď vznáší všelijaké růžové a zelené obrazce.
A večer psychedelický family time potmě na matraci s pohlcující hudbou a kocourem.
Depth Over Distance
心
sobota 6. prosince 2014
I'm Ginsberg and you're my Cassady.
Chci běhat pod opadávajícími sakurami, dokud se nezblázním.
Chci být vlněné klubíčko.
Chci někomu, až ho budu objímat, zašeptat do ucha: 君を食べる。
Chci si založit dívčí gang. Nemůže být nic úžasnějšího.
Chci ti všechno říct a pak se někam schovat.
Chci ze sebe vymazat nesplnitelné sny.
Chci, aby se daly amputovat nechtěné emoce.
Nenápadně zkoumám, jak se ti s každým nádechem jemně nafukuje svetr, který máš na sobě. Je temně zelený a měkce tě obklopuje. Hladíš si palcem nos a já nemyslím na nic jiného. Stále tě vidím, tak jako Toby stále viděl Bree.
Dívat se na mumínky bylo nejlepšínejhorší rozhodnutí za poslední dobu. Všichni v Údolí jsou šílení. Psycho-Šňupálek ve staré japonské verzi má hluboký hlas, místo harmoniky kytaru a na klobouku květinový věnec. Řekli si s Mumínkem ただいま a おかえりなさい, když se na jaře vrátil a potom se vzali za ruce a tancovali spolu. To byl poslední důkaz toho, že mají nejvíc tragic-romantic relationship ever.
Mám strach, že se mi budou zdát děsivé sny, ve kterých Šňupálek svým tmavým hlasem říká 魚たち.
„A proč to říkáš tak smutně?“
„Protože nemůžu otevřít džus.“
V. by mi odpustila úplně všechno.
Jsem unavená, ale nemůžu spát.
Nikdy nemůžeš vědět, jestli je někdo mrtvý, anebo šel jen koupit tykve.
Od teď už si budeme navždycky na všechno hledat čas. To je nemilé.
Poslední dobou je pořád postapokalyptické počasí. Ztrácíme se v mlze, bojíme se, že nás pohltí, nebo že se v nějakém temném zákoutí objeví Groka. Z nebe padá nedéšť – nesníh. Kousek od nás děsivé jiskřící tramvaje, tak tě chytám za rukáv.
Už víš, že je pro mě těžké, říkat ti ne. Protože víš, jak umíš být roztomilá. Takže se ke mně přibližuješ a smutně koukáš. F. sice říkala, že 家に jsem jediný hodný člověk, ale já vím, že jsi ve skutečnosti miloučká a předstíráš, že máš tvrdou skořápku, aby ti nikdo nesahal na tvé hebce-měkké nitro, vzbuzující dojem jemnosti (stejně jako všechno ostatní, co se tě týká). Moc se mi nelíbí, jak to zní, ale je to tak.
Moje vnitřní já většinu času hystericky pláče úplně jako Michael. Tak, že klesne na zem, zalyká se a topí se v slzách.
Mess inside.
"What if you don’t complete the person that completes you?"
Chci být vlněné klubíčko.
Chci někomu, až ho budu objímat, zašeptat do ucha: 君を食べる。
Chci si založit dívčí gang. Nemůže být nic úžasnějšího.
Chci ti všechno říct a pak se někam schovat.
Chci ze sebe vymazat nesplnitelné sny.
Chci, aby se daly amputovat nechtěné emoce.
Nenápadně zkoumám, jak se ti s každým nádechem jemně nafukuje svetr, který máš na sobě. Je temně zelený a měkce tě obklopuje. Hladíš si palcem nos a já nemyslím na nic jiného. Stále tě vidím, tak jako Toby stále viděl Bree.
Dívat se na mumínky bylo nejlepšínejhorší rozhodnutí za poslední dobu. Všichni v Údolí jsou šílení. Psycho-Šňupálek ve staré japonské verzi má hluboký hlas, místo harmoniky kytaru a na klobouku květinový věnec. Řekli si s Mumínkem ただいま a おかえりなさい, když se na jaře vrátil a potom se vzali za ruce a tancovali spolu. To byl poslední důkaz toho, že mají nejvíc tragic-romantic relationship ever.
Mám strach, že se mi budou zdát děsivé sny, ve kterých Šňupálek svým tmavým hlasem říká 魚たち.
„A proč to říkáš tak smutně?“
„Protože nemůžu otevřít džus.“
V. by mi odpustila úplně všechno.
Jsem unavená, ale nemůžu spát.
Nikdy nemůžeš vědět, jestli je někdo mrtvý, anebo šel jen koupit tykve.
Od teď už si budeme navždycky na všechno hledat čas. To je nemilé.
Poslední dobou je pořád postapokalyptické počasí. Ztrácíme se v mlze, bojíme se, že nás pohltí, nebo že se v nějakém temném zákoutí objeví Groka. Z nebe padá nedéšť – nesníh. Kousek od nás děsivé jiskřící tramvaje, tak tě chytám za rukáv.
Už víš, že je pro mě těžké, říkat ti ne. Protože víš, jak umíš být roztomilá. Takže se ke mně přibližuješ a smutně koukáš. F. sice říkala, že 家に jsem jediný hodný člověk, ale já vím, že jsi ve skutečnosti miloučká a předstíráš, že máš tvrdou skořápku, aby ti nikdo nesahal na tvé hebce-měkké nitro, vzbuzující dojem jemnosti (stejně jako všechno ostatní, co se tě týká). Moc se mi nelíbí, jak to zní, ale je to tak.
Moje vnitřní já většinu času hystericky pláče úplně jako Michael. Tak, že klesne na zem, zalyká se a topí se v slzách.
Mess inside.
"What if you don’t complete the person that completes you?"
pátek 28. listopadu 2014
Chroupeme Krowky na tramvajové zastávce,
protože je nám zima.
Náš sensei občas mluví tak hezky nesprávně. Říká: „deset minut nebo ještě trošku.“
Snídám čaj a žvýkačku.
Jestli se ti něco stane, tak do dvou dnů umřu steskem.
Zamilovat se a připustit si, že jsme zamilovaní, jsou dvě naprosto rozdílné věci.
Objevila jsem nové oblasti strachu, o kterých jsem dosud nevěděla, že by mohly existovat. Až mi city, které se normálně pohybují jen v srdeční krajině, zahltily mozek. Musela jsem to všechno ze sebe smýt horkou vodou. Byla jsem z toho úplně vystěhovaná. A ne vystihovaná, jak tvrdila F. A potom Šňupálek - sedí, zírá do ohně a nevrací se do Údolí, i když ví, že Mumínek na něj čeká. A Fred vypadá s těmi brýlemi jako architekt.
Příští sobotu jedu do Brna na důležitou zkoušku z japonštiny a místo toho, abych se učila, se koukám na mumínky. Co je se mnou špatně?
Sorry, you typed the Kanji when we wanted the Japanese. Výborně.
My kokoro is brokoro.
Spletla jsem si 新 a 楽. Dva docela základní, naprosto nepodobné znaky. Tak si cuchám vlasy a uklidňující poklepání na rameno.
Nasypu do sebe zilion znaků a triliardu slovíček a pojedu do Brna a nebudu moct vůbec hýbat hlavou, aby mi z ní něco nevypadlo. Ho-ho ho-ho-ho.
Hromadí se ve mě takové ty věci, na které musíš pořád myslet, dokud z tebe prostě nevyletí. Protože cítíš, že musí být řečeny, tak se derou ven, i když nechceš. I když víš, že nejspíš vyzní trapně, nebo že to pro ostatní vůbec nebude zajímavé.
Laura Jane Grace je úžasná. She is drunk with power.
„Bring me a joint to my hotel and I will lay naked in bed and smoke it with you.“ Mám nový life goal.
Vidět Millennium Falcon je jako znovunalézt dávno ztracenou věc.
Sypu na V. všechno, co mě napadá. Nic neškrtám ani neměním.
Náš sensei občas mluví tak hezky nesprávně. Říká: „deset minut nebo ještě trošku.“
Snídám čaj a žvýkačku.
Jestli se ti něco stane, tak do dvou dnů umřu steskem.
Zamilovat se a připustit si, že jsme zamilovaní, jsou dvě naprosto rozdílné věci.
Objevila jsem nové oblasti strachu, o kterých jsem dosud nevěděla, že by mohly existovat. Až mi city, které se normálně pohybují jen v srdeční krajině, zahltily mozek. Musela jsem to všechno ze sebe smýt horkou vodou. Byla jsem z toho úplně vystěhovaná. A ne vystihovaná, jak tvrdila F. A potom Šňupálek - sedí, zírá do ohně a nevrací se do Údolí, i když ví, že Mumínek na něj čeká. A Fred vypadá s těmi brýlemi jako architekt.
Příští sobotu jedu do Brna na důležitou zkoušku z japonštiny a místo toho, abych se učila, se koukám na mumínky. Co je se mnou špatně?
Sorry, you typed the Kanji when we wanted the Japanese. Výborně.
My kokoro is brokoro.
Spletla jsem si 新 a 楽. Dva docela základní, naprosto nepodobné znaky. Tak si cuchám vlasy a uklidňující poklepání na rameno.
Nasypu do sebe zilion znaků a triliardu slovíček a pojedu do Brna a nebudu moct vůbec hýbat hlavou, aby mi z ní něco nevypadlo. Ho-ho ho-ho-ho.
Hromadí se ve mě takové ty věci, na které musíš pořád myslet, dokud z tebe prostě nevyletí. Protože cítíš, že musí být řečeny, tak se derou ven, i když nechceš. I když víš, že nejspíš vyzní trapně, nebo že to pro ostatní vůbec nebude zajímavé.
Laura Jane Grace je úžasná. She is drunk with power.
„Bring me a joint to my hotel and I will lay naked in bed and smoke it with you.“ Mám nový life goal.
Vidět Millennium Falcon je jako znovunalézt dávno ztracenou věc.
Sypu na V. všechno, co mě napadá. Nic neškrtám ani neměním.
sobota 22. listopadu 2014
Můžu se o tebe opřít vším, co mám?
Někdo se posadí, vezme si do ruky kytaru a začne si na zem přede mě vylévat své nitro.
Víkend plný rodinných a přátelských znovushledání, objetí a sdílené radosti. Mám takové kamarády, kteří dokáží umisťovat hvězdy na oblohu. Prosím, neopouštějte mě. A tím myslím vůbec nikdy. Pokud vás mám ráda, musíte být opravdu speciální, protože většinou všechny nenávidím.
Jak je to krásné - když máme někoho rádi, dáváme kolem něj ruce a tiskneme ho k sobě. A cítím se jako doma, protože slovo „domov“ už dávno získalo abstraktní význam.
Výborné je, že s přáteli s gymplu můžeme rozebírat haiku i anatomii.
Když je jeden talíř shora a druhý zespoda a mezi ním ovoce – a potom se to zmáčkne a je z toho šťáva.
Důležitou nezodpovězenou otázkou zůstává: Kolik je v parku veverek?
Vyvřít je moje nové oblíbené slovo. Ne jako ta láva, ale když vás někdo od sebe oddělí dveřmi.
Občas se ho před spaním ptám, proč mě má rád, protože to nechápu.
Asi jsem přece jen příliš vybíravá na kamarády. Hlavně na ty klučičí. Kdysi dávno - sami v prázdné třídě – říkal mi Verunko, já ti musím něco
říct. Ještě jsem to nikomu neřekl. A já jsem do té doby nevěděla, že jsem pro něj někdo, komu by se chtěl svěřovat.
A zase v Olomouci a tentokrát umírám steskem. Sleep like dead man, wake up like dead man.
Rozdávám malinkatá srdíčka.
Navštěvují mě samí milí lidé. Okurkovomátové frisco, sladké a bublinkové. A je na nás dokonce i zvenku poznat, že máme propojené duše.
Říkám Ti, když si půjčuji knihy, které jsi adoptovala, i když vím, že nemusím. Jen chci, abys věděla, kde spí, když nejsi doma.
Někdy se prostě nechci vysvětlovat a uvnitř všechny prosím, aby to chápali, ale nahlas to říct nemůžu.
Běžte na nové Hunger games, běžte si nechat vylámat srdce z těl!
Katnissino srdce unese víc bolesti než všechna ostatní srdce v Panemu dohromady. Čekáš objetí naplněné příjemnem a úlevou a místo toho nelidský pohled plný strachu. Vzali mu duši a nahradili ji něčím jiným. Zpívajíce běží a jsou připraveni, že na ně budou střílet. Neklesajíce padají a vlny valící se vody. A Katniss zpívá spolu s reprodrozdy:
Are you, are you
Coming to the tree
Where I told you to run,
So we'd both be free.
Víkend plný rodinných a přátelských znovushledání, objetí a sdílené radosti. Mám takové kamarády, kteří dokáží umisťovat hvězdy na oblohu. Prosím, neopouštějte mě. A tím myslím vůbec nikdy. Pokud vás mám ráda, musíte být opravdu speciální, protože většinou všechny nenávidím.
Jak je to krásné - když máme někoho rádi, dáváme kolem něj ruce a tiskneme ho k sobě. A cítím se jako doma, protože slovo „domov“ už dávno získalo abstraktní význam.
Výborné je, že s přáteli s gymplu můžeme rozebírat haiku i anatomii.
Když je jeden talíř shora a druhý zespoda a mezi ním ovoce – a potom se to zmáčkne a je z toho šťáva.
Důležitou nezodpovězenou otázkou zůstává: Kolik je v parku veverek?
Vyvřít je moje nové oblíbené slovo. Ne jako ta láva, ale když vás někdo od sebe oddělí dveřmi.
Občas se ho před spaním ptám, proč mě má rád, protože to nechápu.
Asi jsem přece jen příliš vybíravá na kamarády. Hlavně na ty klučičí. Kdysi dávno - sami v prázdné třídě – říkal mi Verunko, já ti musím něco
říct. Ještě jsem to nikomu neřekl. A já jsem do té doby nevěděla, že jsem pro něj někdo, komu by se chtěl svěřovat.
A zase v Olomouci a tentokrát umírám steskem. Sleep like dead man, wake up like dead man.
Rozdávám malinkatá srdíčka.
Navštěvují mě samí milí lidé. Okurkovomátové frisco, sladké a bublinkové. A je na nás dokonce i zvenku poznat, že máme propojené duše.
Říkám Ti, když si půjčuji knihy, které jsi adoptovala, i když vím, že nemusím. Jen chci, abys věděla, kde spí, když nejsi doma.
Někdy se prostě nechci vysvětlovat a uvnitř všechny prosím, aby to chápali, ale nahlas to říct nemůžu.
Běžte na nové Hunger games, běžte si nechat vylámat srdce z těl!
Katnissino srdce unese víc bolesti než všechna ostatní srdce v Panemu dohromady. Čekáš objetí naplněné příjemnem a úlevou a místo toho nelidský pohled plný strachu. Vzali mu duši a nahradili ji něčím jiným. Zpívajíce běží a jsou připraveni, že na ně budou střílet. Neklesajíce padají a vlny valící se vody. A Katniss zpívá spolu s reprodrozdy:
Are you, are you
Coming to the tree
Where I told you to run,
So we'd both be free.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
