Náš byt v Olo je pro mě momentálně pořád ještě nejvíc domov.
V: ‚Ahoj, tady slečna (Verčina kamarádka), která má velmi omezené lingvistické znalosti a snaží se o tom napsat bakalářku.‘
A: ‚Ahoj, k službám. Jsem slečna (Verčina kamarádka), která má ovšem taky značně omezené lingvistické znalosti, ale když budu vědět, ráda se podělím.‘
V tomhle zkouškovém jsme s V. prvně v přestávkách mezi učením zavedly krátké šlofíčky, když už prostě dál nemůžeme. Prostě si řekneme teď a do minuty usneme, i kdyby to mělo být třeba jen na patnáct minut. Když jsme na bytě nebo na koleji, tak si zalezeme do postele a na pohovce v knihovně se prostě jenom přikryjeme kabátem a uděláme si větší pohodlí.
‚V. by chtěla všem říct, aby si dávali malinké šlofíčky během dne, že je to zlepší. Save a life, take a nap.‘
‚Já bych s tebou chtěla na dlouhé cesty.‘
-> ‚Já taky, ale musí to být pořád punkový. Žádný hotely.‘
‚Hrozně se těším. Budu punková lesba.‘
-> ‚A co budu já?‘
‚True beatnik.‘
(Uprostřed učení:) ‚Jebem na to. Koupíme si čůčo a pojedeme za Danem.‘
Pokud spolu budeme s V. někdy bydlet, budeme si kupovat velké kusy zeleniny a vařit si je.
わ先生 nás slovuje „君たちのbanda“.
Vždycky když si pouštím Going to Maine a zpívám si: ‚Your husband / My wife‘, M. se na mě tak zvláštně, významně podívá. Zajímalo by mě, jestli to znamená, že je jí jasné, že sled událostí blízké minulosti jasně napovídá tomu, že to pro mě v budoucnu jednoznačně bude wife. No husbands for me.
Bylo léto a všechno bolelo. Teď je zima a zase všechno bolí, i když úplně jinak.
Musíš svoje srdce zavřít do skořápky od lískového ořechu.
pondělí 1. února 2016
neděle 31. ledna 2016
Bývám často se svojí duší.
S V. a M. zbožňujem Mountain goats. Naše láska už překročila všechny hranice. Jsme kozí crew, jak říká V.
Mohla bych napsat knihu o tom, co všechno dělám místo psaní bp. Naposled to bylo skládání a lepení krabičky se sovami, abych měla kam ukládat papírové kapesníčky.
Kdyby nic jiného, aspoň jsem se při psaní bp naučila, jak se správně hláskuje Saussure.
Doma se mnou nikdo nechce probírat stěhování, protože nikdo nechce, abych se stěhovala.
Vedoucí bp mi vrátila stránku textu, kterou jsem jí minule poslala s poznámkami skoro ke každé větě a skoro každé citaci. Chci brečet. Tak zase brečím, že tohle nikdy nezvládnu dokončit. 涙涙涙
Potřebovala bych dostat facku, abych nefňukala.
Chtěla bych mít čas na to, upéct si sušenky.
Potřebuju víno a dort. Moc vína a moc dortu.
I don’t want to die in here (na KASu) / I’m walking out of here in one piece (z KASu)
STAY GOOD UNDER PRESSURE
Mountain goats, náhodné znaky a mátový čaj.
‚Občas říkáme holka a občas žena, co myslíš, Leni, kde se to láme?‘
‚Když ses přestěhovala, po jaké době, ti to tady začalo připadat jako domov?‘
(Coffee lover) K. nemohla jít na rentgen plic (aby mohla jet do Japonska), protože měla zbytkáč. Protože večer předtím měla chuť na pivo, tak si dala. A ne jedno. Absurdity.
Hamlet byl přeložen do klingonštiny.
Promiňte mi, že jsem jablko.
Mohla bych napsat knihu o tom, co všechno dělám místo psaní bp. Naposled to bylo skládání a lepení krabičky se sovami, abych měla kam ukládat papírové kapesníčky.
Kdyby nic jiného, aspoň jsem se při psaní bp naučila, jak se správně hláskuje Saussure.
Doma se mnou nikdo nechce probírat stěhování, protože nikdo nechce, abych se stěhovala.
Vedoucí bp mi vrátila stránku textu, kterou jsem jí minule poslala s poznámkami skoro ke každé větě a skoro každé citaci. Chci brečet. Tak zase brečím, že tohle nikdy nezvládnu dokončit. 涙涙涙
Potřebovala bych dostat facku, abych nefňukala.
Chtěla bych mít čas na to, upéct si sušenky.
Potřebuju víno a dort. Moc vína a moc dortu.
I don’t want to die in here (na KASu) / I’m walking out of here in one piece (z KASu)
STAY GOOD UNDER PRESSURE
Mountain goats, náhodné znaky a mátový čaj.
‚Občas říkáme holka a občas žena, co myslíš, Leni, kde se to láme?‘
‚Když ses přestěhovala, po jaké době, ti to tady začalo připadat jako domov?‘
(Coffee lover) K. nemohla jít na rentgen plic (aby mohla jet do Japonska), protože měla zbytkáč. Protože večer předtím měla chuť na pivo, tak si dala. A ne jedno. Absurdity.
Hamlet byl přeložen do klingonštiny.
Promiňte mi, že jsem jablko.
sobota 30. ledna 2016
„Dej tomu čas a makej.“
Čekáme na výsledky testu. わ先生 vidí, jak jsem zabalená do bundy a vlněného šátku: 寒いですよ。正しい。素晴らしい。
První pokus japonštiny 不合格. Surprise, Surprise. 二十点。心配しないで。頑張って。
Jenom M. mi řekla nahlas to, co jsme i tak všichni předpokládali. ‚Stejně víš, že to nedáš na první pokus. Jsou to JC5.‘
Při odchodu mi わ先生 říká: „A zlepšete znaky!“ Ano. Protože já se teď mimo jiné za méně než dva týdny naučím psát 2000 znaků a zapamatuju si všechna jejich čtení. Určitě. Zlepším si znaky.
Trvá mi třeba půl hodiny najít drobounké záchvěvy pozitivního myšlení, vyhrabat se z deprese, najít odhodlání pokračovat v práci a přesvědčit se, že všechny moje snahy nejsou úplně k ničemu. A vzápětí všechno může zmizet do nikam během vteřiny. A takhle se to opakuje mnohokrát denně.
Musíme být 打たれ強い.
What My Mama Never Told Me.
Romance je vždycky chemická.
‚Virgo: The girlfriend who is low-key concerned for their partner at all times, is always worried when their partner does anything dangerous (physically or otherwise), really soft, likes to pet/rub their partner, gives the cutest little nick names, a bit of a tease, always trying to figure their partner out.‘ (Všechno je to pravda.)
Pouštím si rap, abych se motivovala k psaní bakalářky.
Mohla bych prosím jednou provždy přestat zapomínat, co je to foném?
Místo psaní bp objevuju nové nadpozemsky krásné písničky od Mountain goats.
,Damn it, John Darnielle, show me one thing I don't love of yours.‘
Jen tak mimochodem si mezi bambilion poznámek na počítačové ploše přihazuju další s obsahem státnic. 大丈夫 / イチゴ
Za ubytovací stipendium bude velký nákup a cesta do Prahy. Díky, univerzito.
První pokus japonštiny 不合格. Surprise, Surprise. 二十点。心配しないで。頑張って。
Jenom M. mi řekla nahlas to, co jsme i tak všichni předpokládali. ‚Stejně víš, že to nedáš na první pokus. Jsou to JC5.‘
Při odchodu mi わ先生 říká: „A zlepšete znaky!“ Ano. Protože já se teď mimo jiné za méně než dva týdny naučím psát 2000 znaků a zapamatuju si všechna jejich čtení. Určitě. Zlepším si znaky.
Trvá mi třeba půl hodiny najít drobounké záchvěvy pozitivního myšlení, vyhrabat se z deprese, najít odhodlání pokračovat v práci a přesvědčit se, že všechny moje snahy nejsou úplně k ničemu. A vzápětí všechno může zmizet do nikam během vteřiny. A takhle se to opakuje mnohokrát denně.
Musíme být 打たれ強い.
What My Mama Never Told Me.
Romance je vždycky chemická.
‚Virgo: The girlfriend who is low-key concerned for their partner at all times, is always worried when their partner does anything dangerous (physically or otherwise), really soft, likes to pet/rub their partner, gives the cutest little nick names, a bit of a tease, always trying to figure their partner out.‘ (Všechno je to pravda.)
Pouštím si rap, abych se motivovala k psaní bakalářky.
Mohla bych prosím jednou provždy přestat zapomínat, co je to foném?
Místo psaní bp objevuju nové nadpozemsky krásné písničky od Mountain goats.
,Damn it, John Darnielle, show me one thing I don't love of yours.‘
Jen tak mimochodem si mezi bambilion poznámek na počítačové ploše přihazuju další s obsahem státnic. 大丈夫 / イチゴ
Za ubytovací stipendium bude velký nákup a cesta do Prahy. Díky, univerzito.
čtvrtek 21. ledna 2016
Iridescent je barva bublin.
Na prvním pokusu zkoušky z japonštiny jsem vyčarovala z ničeho znaky pro čarodějnici. (魔女)
V nové kavárně divní lidi a hipstři s mikinama naopak. Ani dva čokoládové muffiny mi nepomohly na depresi. Jedině dorty mohly utišit můj žal.
Před spaním jí říkám, že je motýlí sen.
Loučíme se spolu a zimní slunce se jí odráží v očích tou nejprůzračnější modří.
Neříkejte mi, že já jsem ten kumulátor šílenství.
‚Ale kdy a za jakou cenu?‘ je teď moje odpověď na všechno a ‚až bude čas‘ je moje nejmíň oblíbené slovní spojení poslední doby.
Místo psaní bp si hledám zákony o medu.
Tečou mi slzy, když M. mluví o štěňátkách, protože je chci mít u sebe. Vzápětí si o půl dvanácté v noci vařím květák, protože na něj mám chuť.
Lehounce sněží. Jenom tak jedna vločka na metr krychlový.
Žádná práce není zbytečná. Sice nestíháš, ale na druhou stranu se dozvídáš spoustu zajímavých věcí. Ponořená ve zvukově-symbolickém systému japonštiny ve světě lingvistů. Začíná mě to zase bavit a naplňovat.
V nové kavárně divní lidi a hipstři s mikinama naopak. Ani dva čokoládové muffiny mi nepomohly na depresi. Jedině dorty mohly utišit můj žal.
Před spaním jí říkám, že je motýlí sen.
Loučíme se spolu a zimní slunce se jí odráží v očích tou nejprůzračnější modří.
Neříkejte mi, že já jsem ten kumulátor šílenství.
‚Ale kdy a za jakou cenu?‘ je teď moje odpověď na všechno a ‚až bude čas‘ je moje nejmíň oblíbené slovní spojení poslední doby.
Místo psaní bp si hledám zákony o medu.
Tečou mi slzy, když M. mluví o štěňátkách, protože je chci mít u sebe. Vzápětí si o půl dvanácté v noci vařím květák, protože na něj mám chuť.
Lehounce sněží. Jenom tak jedna vločka na metr krychlový.
Žádná práce není zbytečná. Sice nestíháš, ale na druhou stranu se dozvídáš spoustu zajímavých věcí. Ponořená ve zvukově-symbolickém systému japonštiny ve světě lingvistů. Začíná mě to zase bavit a naplňovat.
středa 20. ledna 2016
I’m gonna break / Something
Today
And sweep all the pieces away
Možná úplně nejhorší je, že už vůbec nemůžu ani psát. Ze všech nenapsaných slov mám v hrudním koši ztvrdlou hrudku. Je mi příšerně z nedostatku spánku a z nadbytku kávy.
Brečím, brečím a pak jsem tak vyčerpaná všemi existujícími způsoby, že nemůžu už ani brečet.
Vyspím se nejpozději 5. února po posledním testu z japonštiny, cestě do Prahy a koncertě 21 pilots.
Dokud jsem šťastná všechno je snesitelné, nedospánky a zapomínání na jídlo a nelidsky moc učení, ale když se to jednou zasekne, tak se to všechno slije a já už nemůžu nic víc než zůstat stát v té louži.
Není divu, že můj žaludek vydává děsivé zvuky po všem tom jedu, se kterým se musel vypořádat.
Když si lidi nedovolují brečet, musí je časem ty nahromaděné potlačované smutky zabít.
Od záplav štěstí ke smutku, který mě rve na kusy.
Třeba se konečně kompletně zhroutím. Stejně se na to připravuju už nějakou dobu.
Třeba mě konečně moji démoni sežerou zaživa.
And sweep all the pieces away
Možná úplně nejhorší je, že už vůbec nemůžu ani psát. Ze všech nenapsaných slov mám v hrudním koši ztvrdlou hrudku. Je mi příšerně z nedostatku spánku a z nadbytku kávy.
Brečím, brečím a pak jsem tak vyčerpaná všemi existujícími způsoby, že nemůžu už ani brečet.
Vyspím se nejpozději 5. února po posledním testu z japonštiny, cestě do Prahy a koncertě 21 pilots.
Dokud jsem šťastná všechno je snesitelné, nedospánky a zapomínání na jídlo a nelidsky moc učení, ale když se to jednou zasekne, tak se to všechno slije a já už nemůžu nic víc než zůstat stát v té louži.
Není divu, že můj žaludek vydává děsivé zvuky po všem tom jedu, se kterým se musel vypořádat.
Když si lidi nedovolují brečet, musí je časem ty nahromaděné potlačované smutky zabít.
Od záplav štěstí ke smutku, který mě rve na kusy.
Třeba se konečně kompletně zhroutím. Stejně se na to připravuju už nějakou dobu.
Třeba mě konečně moji démoni sežerou zaživa.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
