Kluci z party

Včera v noci, když už všichni spali, jsem koukala v televizi na skvělý film Kluci z party od Williama Friedkina. Je to opravdu zvláštní snímek. Je to komedie a zároveň drama.
Celý film zachycuje pouze jednu noc, během které se koná narozeninový večírek. Ze začátku se všichni dobře baví, ale později dojde na velice vyhrocené situace, spousta skutečností vyplyne na povrch a vše vygraduje při jedné hloupé hře s telefonem...
Humor skvělý, zápletka překvapivá, obsazení výborné. Scéna, která se mi líbila ze všeho nejvíce je Michaelovo psychické zhroucení. Obdivuji, že něco takového dokázal zahrát. Ach, ten hysterický pláč...

Michaele...Michaele...Přestaň už brečet a spolkni ten prášek..Michaele...
Jsem unavenej životem, ale bojím se umřít...

Hooligans

Život Peta Dunhama mě naučil, že někdy je třeba pevně stát. Jeho smrt mi ukázala, že jindy je třeba odejít. Nikdy jsem mu nemohl poděkovat, ale mohl jsem podle něj žít."

Tenhle film jsem viděla už kdysi dávno, ale pamatuji si, že na mě silně zapůsobil už předtím. V tom filmu je všechno. Silné emoce, humor, násilí, hudba, charakterní herci, na cokoliv si vzpomenete. Okamžitě se řadí mezi mé oblíbené filmy.
Mám z toho opravdu silný zážitek. Jak moc může váš život ovlivnit fotbal? Dokážete se kvůli němu vzdát rodiny, kariéry, přátel? Může student Harvardu zapadnout do gangu kluků, kteří se mlátí za svůj tým? Obyčejné, banální věci se stávají životně důležitými. Je to jako jiná realita...

Já zas do bublin foukám, bublin spousta kolem mě. Až k oblakům, až do mraků, tam kde mý sny umíraj. Štěstí to se skrývá, nikdo ho neviděl. Tak zas do bublin foukám, bublin spousta kolem mě. United! United!

Zombie

Včera proběhl rozlučák ze základky. Nechce se mi to nijak dlouze rozepisovat, ale jednu věc přece jen zmíním. Okolo půlnoci naše šestičlenná skupinka posedávala na dřevěném kolotoči, mírně stranou od ostatních. Noc opět šílela hvězdami, světlo po ruce žádné nebylo, bylo vidět jen pár metrů před sebe. A pak najednou pustil V. Zombie od Cranberries a všichni se přidali a začali zpívat In your head, in your head, zombie, zombie ei ei. A právě na tomhle okamžiku bylo něco strašně kouzelného.

Jméno růže

Autor: Umberto Eco

Včera jsem dočetla tuhle knihu a zase je tady ten vlezlý pocit, že bude patřit k těm nejlepším, co jsem kdy četla. Je to detektivka a zároveň historický román. Kniha je psána v první osobě, mladým mnichem Adsonem a v druhé hlavní roli se objevuje jeho učitel Vilém. Adso vypráví, jak s Vilémem vyšetřovali záhadná úmrtí několika mnichů. Do tohoto hlavního tématu je zapleteno spousta menších, například tajemná knihovna, apokalypsa, život mnichů obecně. Všechna tato témata se na konci spojí do propleteného celku, ze kterého vyjde najevo, že všechno souvisí se vším. Výjimka, která potvrzuje pravidlo, ale na druhou stranu dokazuje, že se mohou přihodit i náhody.
Objevilo se také téma homosexuality, což mě překvapilo a potěšilo zároveň. (A stejně jsem Berengarovi a Adelmovi fandila.)

Dlouhá noc

I když jsem se ze školního výletu vrátila už včera, připadá mi to všechno strašně čerstvé. Možná i vzhledem k tomu že noc ze čtvrtku na pátek jsem celou probděla v báječné společnosti mimo jiné spousty dobrot a létající ryby. Když jsem to celé sečetla a podtrhla vyšlo mi, že jsme celkem nespali 33 hodin v kuse, to se na nás taky muselo podepsat. V některých chvílích jsme nedokázali tvořit jednoduché věty a většinou jsme se pořád jen smáli. Takový důsledek unavenosti jsem vážně nečekala. Ale za to, že jsme viděli rozbřesk tím úžasně velikým oknem, to stálo. Když jsem se včera vrátila domů vynahradila jsem si to sedmnácti hodinami spánku. Pro změnu.
Tohle všechno zapříčinilo můj momentální stav. Celé tři dny jsem prakticky nezavřela pusu, pořád jsme si povídali a nebo se smáli. teď se cítím tak nějak vynáladovaně. Ten pojem vznikl asi ve čtyři hodiny ráno. Znamená to, že se prostě strašně dlouho skvěle bavíte a potom už na to prostě nemáte náladu. Přesně takhle se teď cítím a vůbec nemám náladu na taneční vystoupení ani na Golden party dneska večer.
Na závěr musím říct, že probdělá noc se zapíše na seznam jedněch z nejúžasnějších zážitků, jaké jsem kdy prožila. Doufám, že si to budu navždycky pamatovat.