Pelle se svlékl z promočeného oblečení a zachumlal se do teplé mikiny. Přestože doma nikdo nebyl, v krbu hořel oheň. Natáhl se na stůl pro mp3 přehrávač a sluchátka si strčil do uší. Schoulil se na zem ke krbu, zazněly první tóny jeho oblíbené skladby. Objal si rukama kolena a zaposlouchal se.
Najednou se mu vybavilo, jak tady před několika dny, ve stejné pozici seděli s Tobbym. Situace byla úplně stejná, až na to, že tehdy hudba namísto sluchátek vycházela ze starého gramofonu. Vždycky se mu líbilo sledovat, jak jehla klouže po černočerném vinylu. Tobby jeho názor sdílel. Stejně jako spoustu ostatních. Tobby byl jeho spřízněná duše nejen co se týče hudby.
Pelle by mohl Tobbyho nazývat nejlepším přítelem, jenže by to bylo tvrzení lehce nepřesné. Bylo v tom ještě něco víc. Něco malého, co jejich vztahu dodávalo jedinečnost a taky kouzlo. Jenže jak pojmenovat něco, co je víc než přátelství, ale jiné než láska? Možná, že bude stačit, když řekne, že má Tobbyho prostě a jednoduše moc rád.
Zažili toho spolu už hodně. Nespočet dní a ještě víc probdělých nocí. Podle Pelleho názoru se v noci povídá úplně jinak než ve dne. Je to v té atmosféře. Všechno pohltí tma až na malý kousek prostoru, ve kterém světlo vycházející z lampy přebilo všudypřítomnou temnotu. A právě v onom místě poléhavají dvě bytosti, které chtějí co nejdéle zůstat vzhůru a pozdržet ještě chvilku pocit harmonie, který se mezi nimi přes noc vytvořil.
S Tobbym si dokázal povídat celé hodiny. Nejen o hudbě. Stačilo, aby se přes prázdniny neviděli více jak dva týdny a už Pelleho pronásledoval bublající pocit, že je přecpaný informacemi a pokud je co nejrychleji někomu nepoví zaručeně praskne.
jejich přátelství bylo známé i ve škole. Každý věděl o dvojce Pelle-Tobby. Většina lidí si všimlo, že spolu tráví většinu času. Občas na sebe strhávali pozornost hlasitým, pro ostatní nepochopitelným smíchem, který chápali jen oni dva. Byl to je jejich smích. Nezasvěcení po nich vrhali nechápavé pohledy doprovázené pozdviženým obočím. Jim to bylo jedno. Smáli se přece spolu. Ostatní je nezajímali. Nepotřebovali je. Měli jeden druhého.
středa 12. května 2010
1. Že voda může dělat dobře i srdci věděl už Malý princ
Pelle se posadil na zem a začal si nazouvat tenisky. Na nic nemyslel. Automaticky, pomaloučku si uzloval černobílé tkaničky.
Přesunul se ke dveřím a vyběhl ven. Úmyslně si nevzal deštník i když věděl, že venku leje. Proběhl brankou, zatímco na něj dopadaly dešťové kapky. Na cestě zastavil, zkřížil nohy v kotnících a dal ruce v bok. Vrhl krátký pohled vpravo i vlevo. Byly to naprosto zbytečné pohyby. Bylo mu jedno kam poběží. Bylo mu dokonce i jedno, že zmokne. V té chvíli na ničem nezáleželo.
Rozběhl se do leva. Běžel. Poslouchal, jak mu podrážky ťukají o asfalt. v podobném rytmu tlouklo i jeho srdce. Cítil, jak se mu kapičky rozprskávají všude po těle. Vlasy už mu vodou ztěžkly stejně jako jeho oblečení. Triko i kraťasy se mu lepily k tělu.
Všude ve vzduchu lítaly cákance vody. Padaly nejen z nebe, ale stříkaly taky z jeho vlasů, bot, rukou... A kolem nikdo nebyl. Sám. Byl úplně sám. Běžel ještě chvíli po cestě a pak zamířil na louku.
Plácl sebou do mokré trávy. Zem byla příjemně rozměklá. Zavřel oči. Představoval si, že společně s vodou, která z něj ztéká ho opouštějí i všechny starosti. Déšť smýval špínu z jeho duše. Úplně ji viděl před sebou. Svou duši.
Bílý obláček podobný kouři motající se kolem malého zářivého jádra. Byla skoro uchopitelná. Možná, že kdyby natáhl ruku...Ale smí se vůbec duše chytat do dlaní? Nevěděl, ale bál se, vypadala tak křehce. Dotkl se jí proto jen myšlenkou a přesvědčoval ji, aby se vrátila zpátky na své místo. Mohla by ještě prochladnout, a co potom s promáčenou duší?
Jemu samotnému se už voda dostala úplně všude. Začínala mu být zima a nevědomky se lehce třásl. Zvedl se a vracel se domů. Šel pomalu. Už neběžel. Nebylo proč. Vlastně všechno, co se odehrálo v předešlých několika minutách nemělo žádný zvláštní důvod.
Prostě se to stalo. Možná proto, že se to mělo stát. A možná taky ne. Komu na tom záleží.
Přesunul se ke dveřím a vyběhl ven. Úmyslně si nevzal deštník i když věděl, že venku leje. Proběhl brankou, zatímco na něj dopadaly dešťové kapky. Na cestě zastavil, zkřížil nohy v kotnících a dal ruce v bok. Vrhl krátký pohled vpravo i vlevo. Byly to naprosto zbytečné pohyby. Bylo mu jedno kam poběží. Bylo mu dokonce i jedno, že zmokne. V té chvíli na ničem nezáleželo.
Rozběhl se do leva. Běžel. Poslouchal, jak mu podrážky ťukají o asfalt. v podobném rytmu tlouklo i jeho srdce. Cítil, jak se mu kapičky rozprskávají všude po těle. Vlasy už mu vodou ztěžkly stejně jako jeho oblečení. Triko i kraťasy se mu lepily k tělu.
Všude ve vzduchu lítaly cákance vody. Padaly nejen z nebe, ale stříkaly taky z jeho vlasů, bot, rukou... A kolem nikdo nebyl. Sám. Byl úplně sám. Běžel ještě chvíli po cestě a pak zamířil na louku.
Plácl sebou do mokré trávy. Zem byla příjemně rozměklá. Zavřel oči. Představoval si, že společně s vodou, která z něj ztéká ho opouštějí i všechny starosti. Déšť smýval špínu z jeho duše. Úplně ji viděl před sebou. Svou duši.
Bílý obláček podobný kouři motající se kolem malého zářivého jádra. Byla skoro uchopitelná. Možná, že kdyby natáhl ruku...Ale smí se vůbec duše chytat do dlaní? Nevěděl, ale bál se, vypadala tak křehce. Dotkl se jí proto jen myšlenkou a přesvědčoval ji, aby se vrátila zpátky na své místo. Mohla by ještě prochladnout, a co potom s promáčenou duší?
Jemu samotnému se už voda dostala úplně všude. Začínala mu být zima a nevědomky se lehce třásl. Zvedl se a vracel se domů. Šel pomalu. Už neběžel. Nebylo proč. Vlastně všechno, co se odehrálo v předešlých několika minutách nemělo žádný zvláštní důvod.
Prostě se to stalo. Možná proto, že se to mělo stát. A možná taky ne. Komu na tom záleží.
neděle 21. února 2010
Fairy Kings and Queens
Kdo si tohle přečte, bude mě znát líp, něž kdokoliv jiný.
• Oscar Wilde -> Ir, spisovatel. Narodil se roku 1854 a zemřel 1900. Oženil se a měl dva syny. V roce 1895 byl na dva roky uvězněn za homosexuální praktiky. Líbí se mi některé jeho názory a taky nadhled a ironie, kterou cpe úplně všude.
• Obraz Doriana Graye / Oscar Wilde -> Více než o děj, jde v té knížce o ty úchvatné rozhovory, úvahy a popisy. A jako zlatý hřeb se objevují i fairy věci, jako opěvování krásy Doriana nejméně přes půl strany. A taky se mi líbil Lord Henry, který byl právě zrcadlem samotného Wilda, takže jak už jsem řekla ironický, cynik apod. Odehrává se to v Londýně 19. století, všeobecně mám tuhle dobu ráda, kočáry a pánské oblečení a vůbec. Prostě je to perfektní, patří k mým oblíbeným knihám.
- I to nejvšednější má hned půvab, jen když se s tím tajíš.
- Rád bych věděl, kdo to definoval člověka jako živočicha rozumového. To je nejukvapenější definice, jaká byla vyslovena. Člověk je všechno možné, jenom ne rozumová bytost.
- Otočil jsem se a uviděl jsem poprvé Doriana Graye. Když se naše pohledy setkaly, cítil jsem, že blednu…
• Sonety / William Shakespear -> Láskyplná opěvování mužského pohlaví (i když třeba jen metaforická). Úryvek ->
- Ó pane – paní mé lásky, máš líce ženy, vlastníma rukama Přírody malované, a něžné srdce žen, jenomže beze změny, beze lží, do vínku těm falešnicím dané….Příroda tvořila tě zprvu jako ženu, leč při té práci se do tebe zadívala a z té lásky dala ti, co pro mne nemá cenu… U těchhle částí jsem se musela fakt smát. Mezi tím rozplýváním, teda.
• Zkrocená hora / Ang Lee (co se týče filmu) Všichni dobře znají, netřeba komentovat.
• Kluci nepláčou / Kimberley Pierce (film) -> Je to o slečně, která se cítí být vězněm ve svém vlastním těle. Mimoto velice působivý film. Měla jsem z toho silný zážitek. Pamatuju si, že když to skončilo, tak jsem chvilku jen tak seděla a bylo mi divně. Viděla jsem to už dávno, takže si nepamatuju všechny detaily.
• Venkovský učitel / Bohdan Sláma (film) -> Taky asi většina zná. Líbilo se mi to jen relativně. A taky dobře, že obsadili Lišku.
• Mrhání hanbou: Záhada Shakespeara a jeho sonetů (dokument/film) Zase něco z těch lepších. Teorie, že William byl zamilovaný do nějakého šlechtice a psal mu ty sonety. Myslím, že se tam spolu koupali nazí a on na něho strašně 'nenápadně' koukal.
• Michael Cunningham (spisovatel) Úžasný, úžasný, úžasný. To by k jeho popisu mohlo stačit.
• Hodiny / Michael Cunningham (knížka) -> Postava Richarda, gaye umírajícího na Aids. Pak se objevuje ještě lesbický pár. Úryvek->
(Richard blouzní, Clarissa, přítelkyně Richarda)
„Jsou tady dneska?,“ zeptá se ho Clarissa.
„Ne,“odpoví ji Richard se zdráhavou upřímností malého děcka. „Teď jsou pryč. Jsou velmi krásní, ale jde z nich strach.“
Skvělá knížka s překvapivým koncem a několika kouzelnými scénami.
(Klárce: Mám ji doma!)
• Domov na konci světa / Michael Cunningham (knížka) Krásná, dokonalá. Patří k silně, silně oblíbeným. Nemohla jsem ji dát z ruky. Popisuje od dětství až po dospělost životy dvou kluků. Johnatan a Bobby. Na tisíce oblíbených momentů. Vyrůstají, zjistí, že se do sebe zamilovali, pak zas hledají něco jiného a tak..Nakonec se dají dohromady ještě s Clare a vytvoří jakousi rodinu. Ve třech. Pořídí si domek, dítě. Hodně zjednodušeně, samozřejmě. A taky tam poslouchají Beatles, Elvise a The Doors, kouří trávu a tancujou. Spousta emočně vypjatých chvilek. Úryvky:
-„Bobby?“ osloví mě Jonathan.
„Ano?“
„Vlastně nic. Chtěl jsem říct něco hloupýho. Něco jako: Já se bojím. Samozřejmě, že mám strach. Všichni máme strach.“
• Linie krásy /Alan Hollinghurst (knížka) Taky fajn, ale ne tolik jako Cunningham. Převažuje tělesná láska nad psychickou. Mírně řečeno. Taky drogy (kokain?) Lajna, páteř milence -> linie krásy. Pamatuju si, že mi konec vyrazil dech. Jinak četba spíše průměrná. Přesto tam mám oblíbené části. Úryvky->
„Takže ty by ses zamiloval do kohokoliv jenom proto, že je, jak ty tomu říkáš, krásnej.“
Nick vážně, leč slabým hlasem hlesl: „Pro mě krásný byl.“
„Přesně!“ řekla Catherine. „Lidi jsou hezký, protože je milujeme. Obráceně to nejde.“
• Freddie Mercury
• Životopis Mercuryho: Bohémská rapsodie jednoho života / Lesley-Ann Jonesová. Vtipné. Fairy.
• Sapfó (básnířka) na ostrově Lesbos se svou družinou žen. Básně oslavující ženskou krásu. A od těch dob se používá označení „lesbická láska“, říkal pan -or.
• Billy Elliot / Stephen Daldry (film) Hlavní postava je kluk, který se chce stát baleťákem. Billy. Hraje ho úžasný herec Jamie Bell. (Líbil se mi třeba ještě v Generaci X, nejpodivnějšímu filmu vůbec) Ten o koho tu běží, je ovšem Michael, jeho zamilovaný kamarád. TA scéna, kdy se ptá Billyho, jestli nosí balerínku, a pak dodá, že by mu docela sekla. A nebo, když ho Billy navštíví doma a Mikey mu otevře v sestřiných šatech a s namalovanou pusou. „Co to děláš?“ -> „Nic, jen se strojím“. Brečela jsem smíchy i dojetím. Patří k oblíbeným. A soundtrack!
• Frida / Julie Taymor (film) Životopis malířky Fridy. Silný životní příběh. Hlavní roli hraje Salma Hayek.
• Jméno růže / Umberto Eco (knížka) Zase patří k těm lepším. Je to detektivka a zároveň historický román. Odehrává se to v mnišském klášteře. Jeden mnich skočí z věže, protože zhřešil se svým duchovním bratrem a bál se, že skončí v pekle. Bohužel ta knížka není jenom o tom. Byly tam například taky dlouhé výčty mnišských řádů ve století tom a tom, nebo různé teologické úvahy. Úryvky:
Už dlouho si mniši tropili šprýmy z něžných pohledů jež Berengar vrhal po Adelmovi, který byl asi půvabný mládenec.
• Ptačí klec / Mike Nichols (film) Postarší gayové, kteří vlastní transvesti-bar a kvůli svému synovi si musí hrát na heterosexuály. Jednoho z nich hraje Robin Williams. Dobrá komedie, taková oddechovka. Žádný hlubší smysl nebo tak, ale OK.
• Interview s upírem / Neil Jordan (film) Plno černého humoru, tak jak to mám ráda. Hraje tam Brad Pitt, Antonio Banderas a Tom Cruis. Na to, že je všecky tři zrovna nemiluju, ve filmu jsou úžasní a dokonce krásní! Vlastně to ani moc fairy není, až na to, že se chtějí kousat do krku a podobně.
• Kluci z party /William Friedkin (film) Úžasné. Parta gayů pořádá narozeninovou párty. Ze začátku tančí, zpívají, vtipkujou, tlachají. Do té doby, než jim to překazí návštěva nic netušícího heterosexuála. Začíná to jako komedie, ale ke konci se to zvrhne v dokonalé drama a emoce gradují. Jak už jsem říkala, rozplývala jsem se nad hysterickým pláčem na konci. Žasla jsem, že tohle někdo může zahrát. Doporučuji. Chtěla bych to vidět zas.
• Surfaři / Jonah Markowitz (film) Klasika, poznají se, zamilují se, jeden si nechce přiznat, že je gay a happy end. Líbilo se mi to jen relativně. Možná, když se začali líbat, tak z ničeho nic :D
• Jiná země / James Baldwin (knížka) Líbily se mi jen určité pasáže. Mimo homosexuality se řeší i otázka rasismu. Strašně blbě se to četlo, upřímně. Úryvek:
„Jak se tím člověk má probít, Ericu? Jak může žít, když nemůže milovat? A jak může žít, když miluje?“
• Do naha! / Peter Cattaneo (film) Chlapi přijdou o práci, rozhodnou se, že si budou vydělávat striptýzem. Krásou zrovna neoplývají tak musí nabídnout něco jiného, proto slíbí, že striptýz dotáhnou až do konce, tedy do naha. Dva z nich při tom spolu začnou chodit. Komedie, oddechovka.
• Někdo to rád horké / Billy Wilder (film) Klasika, legendární americká komedie s Marilyn Monroe. Dva chlapi hrají v ženské kapele, aby se skryli před mafií. Už to je lehce fairy. A pak ještě ten boháč, co si chce jednoho z nich vzít. To známe. „Ale, ty to nechápeš, já jsem muž.“ -> „Nikdo není dokonalý.“
• Kokain / Ted Demme (film) Tamten!
• Andy Warhol
-> Má léta s Andy Warholem / Ultra Violet (knížka) Malíř, kouzelná osoba. Mimoto se ve svém uměleckém ateliéru (Továrně) stýkal se spoustou zajímavých lidí, včetně třeba transvestitů. Třeba jeden typický teplouš, věčně sjetý Ondine. Nebo nějaký muž, jméno mi vypadlo, který chodil po Továrně nahý, akorát genitálie si nastříkal zlatým sprejem. Občas dělal i roznožky, či co. Popřípadě byly v Továrně pořádány drogové večírky plné úplně všeho, co si jen dokážete (i to co si nedokážete) představit. Myslím, že se neobjevila vyloženě nějaká scéna, která by poukazovala na jeho lásky mužů k mužům. Ultra se zmiňovala pouze o fyzické lásce,…nebo alespoň z velké většiny. Pokud byl Andy něčeho jako lásky vůbec schopný, říkali, že byl jako z umělé hmoty a trochu jako malé dítě.
Další postavou, která se v knize objevila a která mě zaujala a Andyho okouzlila je Edie. -> „Usmívá se, když mluví. Hlas má něžný a líbezný. Každých dvanáct vteřin tančí na rockový beat, který jí zní v hlavě. Je pořád sjetá, vznáší se v sedmém nebi nad zemí.“
Samotná Ultra, která knížku napsala, byla osobností. Stýkala se s různými významnými lidmi té doby. Byla také milenkou Daliho. To už moc s Andym nesouvisí, ale Daliho a jeho obrazy taktéž zbožňuju, takže: -> Ultra a Dali obědvají s muži, kteří dostali Nobelovu cenu za genetiku. (Chemii? Botaniku?) „Dali vytáhne z kapsy humra. Crick a Watson upustí vidličku. Dali vykládá: „Ponořil jsem tohoto humra do zlaté lázně, abych mu propůjčil nesmrtelnost.“
Další úryvky, tentokrát týkající se Andyho:
Chová se jako idiot, když opakovaně prohlašuje: „Já nevím, co mám dělat, všechno je tak těžké.“
„Proč mně nemají rádi?“
„Andy, ty jseš až moc teplej a děláš umění a sbíráš umění.“
-> Warholka/ George Hickenlooper (film) Film o už zmiňované Edie. Slibovala jsem si od toho víc. Andy vypadá hrozně. Připadá mi, že něco strašně překroutili a domysleli. Udělali z Andyho strašného sobce a vyloženě zlého člověka. Ne, že by nebyl, ale mohli dát důraz i na jiné věci. A myslím, že Andy nebyl do Edie zamilovaný, jak to „nejspíš“ interpretují, jen ho okouzlila. Zbožňoval ji, to možná, ale nemiloval. Podle mého. Dylan je mi nesympatický, velice. Ale zase je musím pochválit, že si byli všichni relativně podobní. Andy (i když se mi nelíbil, v reálu je hezčí), Edie, Nico ... Andyho třeba strašně vystihovalo, jak si pořád žmoulal ty prsty.
• The Dove Keeper / Underwater sky (příběh) Napsala to holka, která v té době měla kolem dvaceti let. Četla jsem to v angličtině a do češtiny to zatím nikdo nepřeložil. Myslím. Přeložila bych to. kdybych se nebála, že někde na půli cesty z angličtiny do češtiny ztratím to kouzlo. Pro ten příběh naprosto nenacházím slova. Natolik jiné. Příběh je o vztahu půvabně vyšinutého malíře, kterému je asi kolem čtyřicítky a sedmnáctiletého kluka. Půjdu tak daleko, že řeknu, že mě to možná i v několika věcech ovlivnilo... / změnilo. Rozčilovala jsem se, smála, slzela. Je v tom všechno. Nechápu, jak někdo může něco takového napsat. A nikdy nepochopím. Ještě k tomu tak mladý člověk. Je to celkem dlouhé, myslím, že to má tak osmdesát kapitol. Četla jsem to dlouho. Možná několik měsíců. Někdy třeba do čtyř do rána. Úryvky ->
He was hurting himself before anyone else did. I felt pain, guilt, and most of all respekt, inside of me. I could never do what he was doing. Ever.
Every word that came out of Gerards mouth touched me in a way his hands never did.
She was a dove, she was free and she meant the World to him.
„There is no need for apologizing for what you’re feeling.“
+od K. ->
Třeba Alexander Veliký - v tom filmu alespoň byl fairy. Tak trochu.
Možná by stálo za to tady zmínit samotnou písničku Good Old Fashioned Lover Boy.
A ještě hlášky ze hry (divadelní) -> Jeden syn feťák, druhý buzerant a ona se stará jenom o tu zasranou bábovku! nebo -> Josef: Chápeš to? Katce je třináct a spala s více chlapy než já…úžo a psal to fairy člověk.
• Oscar Wilde -> Ir, spisovatel. Narodil se roku 1854 a zemřel 1900. Oženil se a měl dva syny. V roce 1895 byl na dva roky uvězněn za homosexuální praktiky. Líbí se mi některé jeho názory a taky nadhled a ironie, kterou cpe úplně všude.
• Obraz Doriana Graye / Oscar Wilde -> Více než o děj, jde v té knížce o ty úchvatné rozhovory, úvahy a popisy. A jako zlatý hřeb se objevují i fairy věci, jako opěvování krásy Doriana nejméně přes půl strany. A taky se mi líbil Lord Henry, který byl právě zrcadlem samotného Wilda, takže jak už jsem řekla ironický, cynik apod. Odehrává se to v Londýně 19. století, všeobecně mám tuhle dobu ráda, kočáry a pánské oblečení a vůbec. Prostě je to perfektní, patří k mým oblíbeným knihám.
- I to nejvšednější má hned půvab, jen když se s tím tajíš.
- Rád bych věděl, kdo to definoval člověka jako živočicha rozumového. To je nejukvapenější definice, jaká byla vyslovena. Člověk je všechno možné, jenom ne rozumová bytost.
- Otočil jsem se a uviděl jsem poprvé Doriana Graye. Když se naše pohledy setkaly, cítil jsem, že blednu…
• Sonety / William Shakespear -> Láskyplná opěvování mužského pohlaví (i když třeba jen metaforická). Úryvek ->
- Ó pane – paní mé lásky, máš líce ženy, vlastníma rukama Přírody malované, a něžné srdce žen, jenomže beze změny, beze lží, do vínku těm falešnicím dané….Příroda tvořila tě zprvu jako ženu, leč při té práci se do tebe zadívala a z té lásky dala ti, co pro mne nemá cenu… U těchhle částí jsem se musela fakt smát. Mezi tím rozplýváním, teda.
• Zkrocená hora / Ang Lee (co se týče filmu) Všichni dobře znají, netřeba komentovat.
• Kluci nepláčou / Kimberley Pierce (film) -> Je to o slečně, která se cítí být vězněm ve svém vlastním těle. Mimoto velice působivý film. Měla jsem z toho silný zážitek. Pamatuju si, že když to skončilo, tak jsem chvilku jen tak seděla a bylo mi divně. Viděla jsem to už dávno, takže si nepamatuju všechny detaily.
• Venkovský učitel / Bohdan Sláma (film) -> Taky asi většina zná. Líbilo se mi to jen relativně. A taky dobře, že obsadili Lišku.
• Mrhání hanbou: Záhada Shakespeara a jeho sonetů (dokument/film) Zase něco z těch lepších. Teorie, že William byl zamilovaný do nějakého šlechtice a psal mu ty sonety. Myslím, že se tam spolu koupali nazí a on na něho strašně 'nenápadně' koukal.
• Michael Cunningham (spisovatel) Úžasný, úžasný, úžasný. To by k jeho popisu mohlo stačit.
• Hodiny / Michael Cunningham (knížka) -> Postava Richarda, gaye umírajícího na Aids. Pak se objevuje ještě lesbický pár. Úryvek->
(Richard blouzní, Clarissa, přítelkyně Richarda)
„Jsou tady dneska?,“ zeptá se ho Clarissa.
„Ne,“odpoví ji Richard se zdráhavou upřímností malého děcka. „Teď jsou pryč. Jsou velmi krásní, ale jde z nich strach.“
Skvělá knížka s překvapivým koncem a několika kouzelnými scénami.
(Klárce: Mám ji doma!)
• Domov na konci světa / Michael Cunningham (knížka) Krásná, dokonalá. Patří k silně, silně oblíbeným. Nemohla jsem ji dát z ruky. Popisuje od dětství až po dospělost životy dvou kluků. Johnatan a Bobby. Na tisíce oblíbených momentů. Vyrůstají, zjistí, že se do sebe zamilovali, pak zas hledají něco jiného a tak..Nakonec se dají dohromady ještě s Clare a vytvoří jakousi rodinu. Ve třech. Pořídí si domek, dítě. Hodně zjednodušeně, samozřejmě. A taky tam poslouchají Beatles, Elvise a The Doors, kouří trávu a tancujou. Spousta emočně vypjatých chvilek. Úryvky:
-„Bobby?“ osloví mě Jonathan.
„Ano?“
„Vlastně nic. Chtěl jsem říct něco hloupýho. Něco jako: Já se bojím. Samozřejmě, že mám strach. Všichni máme strach.“
• Linie krásy /Alan Hollinghurst (knížka) Taky fajn, ale ne tolik jako Cunningham. Převažuje tělesná láska nad psychickou. Mírně řečeno. Taky drogy (kokain?) Lajna, páteř milence -> linie krásy. Pamatuju si, že mi konec vyrazil dech. Jinak četba spíše průměrná. Přesto tam mám oblíbené části. Úryvky->
„Takže ty by ses zamiloval do kohokoliv jenom proto, že je, jak ty tomu říkáš, krásnej.“
Nick vážně, leč slabým hlasem hlesl: „Pro mě krásný byl.“
„Přesně!“ řekla Catherine. „Lidi jsou hezký, protože je milujeme. Obráceně to nejde.“
• Freddie Mercury
• Životopis Mercuryho: Bohémská rapsodie jednoho života / Lesley-Ann Jonesová. Vtipné. Fairy.
• Sapfó (básnířka) na ostrově Lesbos se svou družinou žen. Básně oslavující ženskou krásu. A od těch dob se používá označení „lesbická láska“, říkal pan -or.
• Billy Elliot / Stephen Daldry (film) Hlavní postava je kluk, který se chce stát baleťákem. Billy. Hraje ho úžasný herec Jamie Bell. (Líbil se mi třeba ještě v Generaci X, nejpodivnějšímu filmu vůbec) Ten o koho tu běží, je ovšem Michael, jeho zamilovaný kamarád. TA scéna, kdy se ptá Billyho, jestli nosí balerínku, a pak dodá, že by mu docela sekla. A nebo, když ho Billy navštíví doma a Mikey mu otevře v sestřiných šatech a s namalovanou pusou. „Co to děláš?“ -> „Nic, jen se strojím“. Brečela jsem smíchy i dojetím. Patří k oblíbeným. A soundtrack!
• Frida / Julie Taymor (film) Životopis malířky Fridy. Silný životní příběh. Hlavní roli hraje Salma Hayek.
• Jméno růže / Umberto Eco (knížka) Zase patří k těm lepším. Je to detektivka a zároveň historický román. Odehrává se to v mnišském klášteře. Jeden mnich skočí z věže, protože zhřešil se svým duchovním bratrem a bál se, že skončí v pekle. Bohužel ta knížka není jenom o tom. Byly tam například taky dlouhé výčty mnišských řádů ve století tom a tom, nebo různé teologické úvahy. Úryvky:
Už dlouho si mniši tropili šprýmy z něžných pohledů jež Berengar vrhal po Adelmovi, který byl asi půvabný mládenec.
• Ptačí klec / Mike Nichols (film) Postarší gayové, kteří vlastní transvesti-bar a kvůli svému synovi si musí hrát na heterosexuály. Jednoho z nich hraje Robin Williams. Dobrá komedie, taková oddechovka. Žádný hlubší smysl nebo tak, ale OK.
• Interview s upírem / Neil Jordan (film) Plno černého humoru, tak jak to mám ráda. Hraje tam Brad Pitt, Antonio Banderas a Tom Cruis. Na to, že je všecky tři zrovna nemiluju, ve filmu jsou úžasní a dokonce krásní! Vlastně to ani moc fairy není, až na to, že se chtějí kousat do krku a podobně.
• Kluci z party /William Friedkin (film) Úžasné. Parta gayů pořádá narozeninovou párty. Ze začátku tančí, zpívají, vtipkujou, tlachají. Do té doby, než jim to překazí návštěva nic netušícího heterosexuála. Začíná to jako komedie, ale ke konci se to zvrhne v dokonalé drama a emoce gradují. Jak už jsem říkala, rozplývala jsem se nad hysterickým pláčem na konci. Žasla jsem, že tohle někdo může zahrát. Doporučuji. Chtěla bych to vidět zas.
• Surfaři / Jonah Markowitz (film) Klasika, poznají se, zamilují se, jeden si nechce přiznat, že je gay a happy end. Líbilo se mi to jen relativně. Možná, když se začali líbat, tak z ničeho nic :D
• Jiná země / James Baldwin (knížka) Líbily se mi jen určité pasáže. Mimo homosexuality se řeší i otázka rasismu. Strašně blbě se to četlo, upřímně. Úryvek:
„Jak se tím člověk má probít, Ericu? Jak může žít, když nemůže milovat? A jak může žít, když miluje?“
• Do naha! / Peter Cattaneo (film) Chlapi přijdou o práci, rozhodnou se, že si budou vydělávat striptýzem. Krásou zrovna neoplývají tak musí nabídnout něco jiného, proto slíbí, že striptýz dotáhnou až do konce, tedy do naha. Dva z nich při tom spolu začnou chodit. Komedie, oddechovka.
• Někdo to rád horké / Billy Wilder (film) Klasika, legendární americká komedie s Marilyn Monroe. Dva chlapi hrají v ženské kapele, aby se skryli před mafií. Už to je lehce fairy. A pak ještě ten boháč, co si chce jednoho z nich vzít. To známe. „Ale, ty to nechápeš, já jsem muž.“ -> „Nikdo není dokonalý.“
• Kokain / Ted Demme (film) Tamten!
• Andy Warhol
-> Má léta s Andy Warholem / Ultra Violet (knížka) Malíř, kouzelná osoba. Mimoto se ve svém uměleckém ateliéru (Továrně) stýkal se spoustou zajímavých lidí, včetně třeba transvestitů. Třeba jeden typický teplouš, věčně sjetý Ondine. Nebo nějaký muž, jméno mi vypadlo, který chodil po Továrně nahý, akorát genitálie si nastříkal zlatým sprejem. Občas dělal i roznožky, či co. Popřípadě byly v Továrně pořádány drogové večírky plné úplně všeho, co si jen dokážete (i to co si nedokážete) představit. Myslím, že se neobjevila vyloženě nějaká scéna, která by poukazovala na jeho lásky mužů k mužům. Ultra se zmiňovala pouze o fyzické lásce,…nebo alespoň z velké většiny. Pokud byl Andy něčeho jako lásky vůbec schopný, říkali, že byl jako z umělé hmoty a trochu jako malé dítě.
Další postavou, která se v knize objevila a která mě zaujala a Andyho okouzlila je Edie. -> „Usmívá se, když mluví. Hlas má něžný a líbezný. Každých dvanáct vteřin tančí na rockový beat, který jí zní v hlavě. Je pořád sjetá, vznáší se v sedmém nebi nad zemí.“
Samotná Ultra, která knížku napsala, byla osobností. Stýkala se s různými významnými lidmi té doby. Byla také milenkou Daliho. To už moc s Andym nesouvisí, ale Daliho a jeho obrazy taktéž zbožňuju, takže: -> Ultra a Dali obědvají s muži, kteří dostali Nobelovu cenu za genetiku. (Chemii? Botaniku?) „Dali vytáhne z kapsy humra. Crick a Watson upustí vidličku. Dali vykládá: „Ponořil jsem tohoto humra do zlaté lázně, abych mu propůjčil nesmrtelnost.“
Další úryvky, tentokrát týkající se Andyho:
Chová se jako idiot, když opakovaně prohlašuje: „Já nevím, co mám dělat, všechno je tak těžké.“
„Proč mně nemají rádi?“
„Andy, ty jseš až moc teplej a děláš umění a sbíráš umění.“
-> Warholka/ George Hickenlooper (film) Film o už zmiňované Edie. Slibovala jsem si od toho víc. Andy vypadá hrozně. Připadá mi, že něco strašně překroutili a domysleli. Udělali z Andyho strašného sobce a vyloženě zlého člověka. Ne, že by nebyl, ale mohli dát důraz i na jiné věci. A myslím, že Andy nebyl do Edie zamilovaný, jak to „nejspíš“ interpretují, jen ho okouzlila. Zbožňoval ji, to možná, ale nemiloval. Podle mého. Dylan je mi nesympatický, velice. Ale zase je musím pochválit, že si byli všichni relativně podobní. Andy (i když se mi nelíbil, v reálu je hezčí), Edie, Nico ... Andyho třeba strašně vystihovalo, jak si pořád žmoulal ty prsty.
• The Dove Keeper / Underwater sky (příběh) Napsala to holka, která v té době měla kolem dvaceti let. Četla jsem to v angličtině a do češtiny to zatím nikdo nepřeložil. Myslím. Přeložila bych to. kdybych se nebála, že někde na půli cesty z angličtiny do češtiny ztratím to kouzlo. Pro ten příběh naprosto nenacházím slova. Natolik jiné. Příběh je o vztahu půvabně vyšinutého malíře, kterému je asi kolem čtyřicítky a sedmnáctiletého kluka. Půjdu tak daleko, že řeknu, že mě to možná i v několika věcech ovlivnilo... / změnilo. Rozčilovala jsem se, smála, slzela. Je v tom všechno. Nechápu, jak někdo může něco takového napsat. A nikdy nepochopím. Ještě k tomu tak mladý člověk. Je to celkem dlouhé, myslím, že to má tak osmdesát kapitol. Četla jsem to dlouho. Možná několik měsíců. Někdy třeba do čtyř do rána. Úryvky ->
He was hurting himself before anyone else did. I felt pain, guilt, and most of all respekt, inside of me. I could never do what he was doing. Ever.
Every word that came out of Gerards mouth touched me in a way his hands never did.
She was a dove, she was free and she meant the World to him.
„There is no need for apologizing for what you’re feeling.“
+od K. ->
Třeba Alexander Veliký - v tom filmu alespoň byl fairy. Tak trochu.
Možná by stálo za to tady zmínit samotnou písničku Good Old Fashioned Lover Boy.
A ještě hlášky ze hry (divadelní) -> Jeden syn feťák, druhý buzerant a ona se stará jenom o tu zasranou bábovku! nebo -> Josef: Chápeš to? Katce je třináct a spala s více chlapy než já…úžo a psal to fairy člověk.
neděle 9. srpna 2009
Ach
Takhle dobře už mi dlouho nebylo. Zdá se mi to všechno tak nepravděpodobné a nereálné. Vážně nevím, jestli je to skutečně pravda. Všechno je v pořádku. Nic mě netrápí. Užívám si prázdnin. Přátelské vztahy jsou urovnány. Co víc si přát?
pátek 7. srpna 2009
Malý princ
Kouzelné, něžné, dětské, zároveň vážné a pravdivé. Největší a nejdůležitější pravdy života schované v knížce o bytosti z pohádkového světa. Na každé jednotlivé stránce jsem našla nějakou krásnou větu. Něco, co jsem hledala tak dlouho, je tady jednoduše a prostě napsané. Jen tak.
Vážně si myslím, že mě Malý princ nějakým způsobem do budoucna ovlivní. Mám pocit, že na něj budu myslívat.
Po tomhle, vážně toužím, aby si mě nějaká růže ochočila. A naopak si také přeji ochočit si lišku. Vidět srdcem a ne očima. A navíc ty hvězdy...
Ani si nevzpomínám, kdy naposledy jsem takhle slzela. Ani nevím, proč mě ten konec nutil k pláči.
Kdybych já měl padesát tři minuty nazbyt, řekl si malý princ, šel bych docela pomaloučku ke studánce...
Důkazem, že malý princ skutečně existoval, je to, že byl rozkošný, že se smál a že chtěl beránka.
Vážně si myslím, že mě Malý princ nějakým způsobem do budoucna ovlivní. Mám pocit, že na něj budu myslívat.
Po tomhle, vážně toužím, aby si mě nějaká růže ochočila. A naopak si také přeji ochočit si lišku. Vidět srdcem a ne očima. A navíc ty hvězdy...
Ani si nevzpomínám, kdy naposledy jsem takhle slzela. Ani nevím, proč mě ten konec nutil k pláči.
Kdybych já měl padesát tři minuty nazbyt, řekl si malý princ, šel bych docela pomaloučku ke studánce...
Důkazem, že malý princ skutečně existoval, je to, že byl rozkošný, že se smál a že chtěl beránka.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
