Humans are prototype.

Máma mi poslala spoustu jídla (bramborový salát, řízky, vajíčka, bábovku, cukroví, slané pečené mňamky, polívky a naložené maso, mlíko, brambory a jabka) a zrovna mi na 8tracks hraje What a wonderful world. Svět je krásný. Zase nějakou dobu nebudu muset fotosyntetizovat.

Mimo jiné mi máma posílá i ochucený rum, který zbyl ze Silvestra. (M: ‚Tobě z domu poslali láhev rumu?‘)

*Bavíme se s M. v kuchyni* V. přichází z pokoje: ‚Čemu říkáte, to je očividně nějaký kryt na baterie?‘

V: ‚Máte strašně moc kartáčků, i když počítám sebe Kryštofa a Ng.‘

L. (z architektury) má inferno, tak jede na kafi a martini. A v knihovně jim postavili pískoviště.

Místo 'loni jsem se učila' se mi podařilo říct 'uči jsem se lonila'. Spánkový deficit at its finest.

Ve vinárně na mě čeká desátý litr zdarma. Věrnostní kartičky do vinárny jsou 必要.

Olmoj = olomoucký orloj

Pixies, moje duše. Take me away to nowhere plains.

Ty jsi tři měsíce lžičky. Jsi avantgardní básnička.

nepotýrci / netopýrci

‚Mě úplně baví ten klip, jak je tam ta strunka.‘ -> ,Jo mě taky.‘ Takhle spolu mluvíme o klipech. Někdy.

S V. panák rumu na rozrušenost. (Nejdřív jsem napsala panák vína.)

V. umí nejlíp ze všech řešit problémy, lidi by se od ní měli učit.

‚L. píše, že letos ještě neklesla pod šest hodin spánku denně. To není nic moc, vždyť je teprve 15. ledna.‘ -> ,Na druhou stranu, ty to říct nemůžeš.‘

S V. myslíme na koťátka, abychom mohly spokojeně usnout.

ちょっとね。

Na tom stojí celá japonština.

B. silák nemůže otevřít skleničku s bazalkou, kterou jsem zašroubovala.

Hladové borovice.

B: ‚Máš na sobě smetíčka z dečky.‘
-> ‚To jsou hebké smetíčka, ty nevadí.‘

‚Ty mi dáváš úplně hektolitry lásky.‘ Jako by se láska počítala na hektolitry.

‚Ještě mě nikdo nelíbal u solení masa.‘

Musel přijít správný čas, abych ti mohla říct ‚Lásko‘.

Vezeme nocí smutného labradora a v rádiu hraje Summertime Sadness.

3 hodiny spánku a cesta domů po mostu, na kterém voní čokoláda z továrny, která je poblíž.

Dvacetiminutové zdřímnutí bez spánku u V. na koleji mi zachránilo život. Mám pocit, že padám hlavou napřed a rychle se ke mně blíží chodník. Zároveň fyzicky cítím, jak se ze mě odplavuje únava.

Nakonec si s V. na chmury kupujeme na vrátnici červené víno a čokoládu a bereme si to s sebou do studovny ke skriptům. To je náš život - japonština, čokoláda a červené víno. Anything goes. 嬉しい

‚Já bych se chtěla vznášet v oceánu.‘ -> ‚Nebo ve Vesmíru. I když to je trošku creepy…‘

みどり našel na Taiwanu hvězdnou bránu.

Š. je vlk v rouše beránčím.

丸ごと = 全部そのまま (Sežrat mikan i se slupkou.) Skvělé poznámky ve skriptech. Díky, moje minulé já.

Ve zmatení píšu (potetované) L: ‚Když dodělám nějak lidsky smetí a neumřu na stopu, tak bychom se mohly opít, než začne semestr…‘ Nevím, která dvě slova můžou mít vzdálenější význam než ‚smetí‘ a ‚zkoušky‘.

‚Nemyslíš si, že moje duše je blázen?‘ Vyprávím o démonech, které mám v břiše. B. je chce uspat, já chci, aby odešli napořád. 鬼は外。
K ránu démoni umírají, tak je mi líp, zůstává po nich akorát bolest v břiše.
守ってくれて嬉しかった。

M. mi posílá ježka v kelímku a píše mi, že jsem to já v dečce.

Nemůžu spát bez Borůvek, jsem vzhůru do tří do rána.

Nejhorší asi opravdu musí být, když začneš ve vztahu ztrácet sama sebe, jak psala D. To se mi nesmí nikdy stát.

Borůvková zachránce volavek.

Pereme si dohromady a naše kartáčky bydlí v jednom kelímku.

Nejkrásnější líbání v životě.

Plánujeme, jak spolu budeme chovat ježka.
B: ‚Já chci ježka.‘
-> ‚Chceš ho koupat v umyvadle?‘
B: ‚Všecičko.‘

Střídavě já mám démony a B. má smutky, tak se vzájemně utěšujeme do šťastna.

Safe trip to the stars, stardust. Přejeme Bowiemu.

Milujeme se, až mě z toho píchá pod žebry.

Ty jsi tři medové lžičky. A světlemodrá lentilka.

Zápočet z konverzace.

な先生 se líbí perníčkové náušnice od sestry, které jsem si vzala pro štěstí.

ゆ先生 mě chválí: パーフェクト - jsem nekonečně 嬉しい.

S. se snaží anglicky (aby tomu rozuměla i studentka z Litvy) vysvětlit, na co se jí ptali. Nejzábavnější desetiminutový proslov, ve kterém se jí nedaří udržet jeden jazyk ani v jedné větě, pořád se jí tam pletou japonská nebo česká slovíčka. ‚I wanted to use 自動販売機. And I was in Japan…私は…He was Tara 先輩の友達.‘ Pohoda jahoda. 大丈夫 / イチゴ. Nemůžu se přestat smát. S. mi japonsky říká, ať toho nechám. やめなさい。 Na to, jak se jí všechno pletlo, byla ke mně nečekaně zdvořilá.

Širu na zkoušce vyprávěla o tom, že sbírá zeleninové boty a prosila souseda, aby jejímu psovi dal nádraží (dvakrát denně), zatímco bude na pracovní cestě. ‚Zelenina‘ se v japonštině od slova ‚levný‘ liší jen jednou samohláskou a ‚krmení‘ a ‚nádraží‘ zní taky (vzdáleně) podobně.

Taky přemlouvala kamaráda, aby jí místo slovníku půjčil vlak. 電車を持ってきてください。

Pokud budeme někdy mít s Borůvkovou společnou domácnost, tak budu mít na starosti prádlo, protože Borůvková nerada věší a skládá a mně to vůbec nevadí, možná to dokonce i dělám ráda.

考えに考えて出した答えが間違っていた時には、泣きたくなる。～ už příští pátek

Jako vždy se o to pokouším: Myslet si, že odpověď byla, když ti bylo špatně, nebreč.

Borůvková je zmatená, když jí říkám, že je letní chvění. Lichotky mi zjevně moc nejdou. Ona mi tvrdí, že jsem hvězdičky.

Jsi všechny něžnosti, o kterých rozhodnu.

Přijíždím do Olo bez jídla, se špinavým prádlem a spánkovým deficitem. (Nejdřív jsem napsala ,se špinavým spánkem‘, což je vlastně taky pravda.) Tohle jsem moc nezvládla.

Byteček bez Kryštofa je jenom poloviční domov.

Ujela mi tramvaj, tak z rozhořčení čtu Effyin rok a mám najednou hroznou chuť psát úplně o všem najednou.

Patnáctiminutové zdřímnutí na pohodlném gauči v knihovně mi zachraňuje život. Vždycky přijde doba, kdy ve studovně zůstanou jenom sinologové a japonštináři.

Přešlapuju na tramvajové zastávce a šeptám si: ‚domů, domů, konečně domů‘.

Od potoků krve k motýlím křídlům. Vědí všichni, že doteky motýlích křídel jsou pro motýly smrtící? Setře se jim z křídel pel a pak nemůžou lítat.

Skrz dramata získaný zápočet z korejštiny. Pak běžím pro absurdní nákup. Kupuju si čokoládu na uklidnění, stavuju se ještě pro kafe a vzápětí už se cpu houstičkami na gauči v knihovně. V. říká, že je to náš domeček / byteček, což je vlastně hluboká pravda, protože by se tam klidně dalo žít.

Širu nám dovezla お土産 z Belfastu. Shot Glasses. A diář s Yodou k Vánocům. Tolik lásky. Pláču. Objímání ve Zmijozelu. Zase jsme všichni doma.