sobota 18. března 2017
About death
My grandfather kept bees and shot himself dead at the car park in front of his flat. This side of my family is crazy through and through.
čtvrtek 23. února 2017
About love
I still remember the exact moment I fell in love with you. Even though it was maybe 7 or 8 years ago. I was lying in my teenage bed (fresh sheets with ocean-like printing) and listening to the CD by Vypsaná Fixa from you. (There was no other option than share music on CDs back then.) It was really early in the morning, like 5 o’clock at the crack of dawn. That song about cherry orchard was playing. And everything was perfect for that moment. I was in the cherry orchard and pink lace dress flew through the air. And I started falling in love with you, slowly and softly. I will remember that moment forever.
středa 21. prosince 2016
neděle 19. června 2016
引っ越します。
Stěhuji se. Fyzicky i psychicky se někam skutečně posouvám, takže se musím posunout i odsud.
335 článku. 22 000 zobrazení stránky. 9 let života. 6 na gymplu a 3 roky šílenství na japonštině na KASu a na BYTě.
Nové dobrodružství / vstříc snad lepším zítřkům / světlejším / nechť mi pochodně ozáří cestu.
Budu se sem vracet pro případná milá slova.
A z nostalgie.
さよなら。
Pořád můžeme být palačinky.
http://youcanstillbethepancake.blogspot.cz/
335 článku. 22 000 zobrazení stránky. 9 let života. 6 na gymplu a 3 roky šílenství na japonštině na KASu a na BYTě.
Nové dobrodružství / vstříc snad lepším zítřkům / světlejším / nechť mi pochodně ozáří cestu.
Budu se sem vracet pro případná milá slova.
A z nostalgie.
さよなら。
Pořád můžeme být palačinky.
http://youcanstillbethepancake.blogspot.cz/
„It’s very nice to be…“
Moje bp už je tak dlouhá jako řada do špagetárny, jak výstižně poznamenala Š.
Nevzali mě na navazující (z 36 lidí vzali jen 14). Trošku záchvat, slzy a nemůžu se nadechnout. Pak už ze satanovy náruče do Borůvčiny. Útěšný telefonát s mámou. Máma vždycky všechno pochopí. Bakalář stačí a stejně tě to ničilo. Prostě to tak mělo být, říká máma. Asi to tak mělo být, říká Borůvka. Pak chvilku ještě panika, co si počnu, co si počnu a bušící srdce. A potom už zklidnění, usínám s borůvkami v náručí. Po probuzení už cítím jenom svobodu. Očistný déšť. Snad už bylo dost slz za KAS a za nespravedlnosti. Konec bojů s větrnými mlýny. Ať si vyhrajou, vyměním je za majáky. Jsem ráda, že jsem za zlomem.
Největší ironie, nakonec jsou nejbližší rádi, že jsem se nedostala. Vesmír věděl, že potřebuju přestávku. V jistém smyslu je to vypuštění na svobodu. A začíná nové dobrodružství, jak říká K. A taky, že můžu studovat nový obor. Lištičkologii. Spousta blízkých to nebere jako tragédii, ale jako šanci.
Jsem přesvědčená o tom, že nás Vesmír hlídá.
Říkám si, kdo jsem, když dávám B. prát kimono a obi.
Věřím v nové věci. Někteří lidi prostě mají být spolu. A nepochopíš proč. A jindy je to zase tak křišťálově jasný.
Doba velkých zklamání, změn, trápení, stresování, ale už je to skoro za námi a my jdem. Pořád jdem.
Už je pozdě na to být Dylan Moran?
Nevzali mě na navazující (z 36 lidí vzali jen 14). Trošku záchvat, slzy a nemůžu se nadechnout. Pak už ze satanovy náruče do Borůvčiny. Útěšný telefonát s mámou. Máma vždycky všechno pochopí. Bakalář stačí a stejně tě to ničilo. Prostě to tak mělo být, říká máma. Asi to tak mělo být, říká Borůvka. Pak chvilku ještě panika, co si počnu, co si počnu a bušící srdce. A potom už zklidnění, usínám s borůvkami v náručí. Po probuzení už cítím jenom svobodu. Očistný déšť. Snad už bylo dost slz za KAS a za nespravedlnosti. Konec bojů s větrnými mlýny. Ať si vyhrajou, vyměním je za majáky. Jsem ráda, že jsem za zlomem.
Největší ironie, nakonec jsou nejbližší rádi, že jsem se nedostala. Vesmír věděl, že potřebuju přestávku. V jistém smyslu je to vypuštění na svobodu. A začíná nové dobrodružství, jak říká K. A taky, že můžu studovat nový obor. Lištičkologii. Spousta blízkých to nebere jako tragédii, ale jako šanci.
Jsem přesvědčená o tom, že nás Vesmír hlídá.
Říkám si, kdo jsem, když dávám B. prát kimono a obi.
Věřím v nové věci. Někteří lidi prostě mají být spolu. A nepochopíš proč. A jindy je to zase tak křišťálově jasný.
Doba velkých zklamání, změn, trápení, stresování, ale už je to skoro za námi a my jdem. Pořád jdem.
Už je pozdě na to být Dylan Moran?
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
