Kluci z party

Včera v noci, když už všichni spali, jsem koukala v televizi na skvělý film Kluci z party od Williama Friedkina. Je to opravdu zvláštní snímek. Je to komedie a zároveň drama.
Celý film zachycuje pouze jednu noc, během které se koná narozeninový večírek. Ze začátku se všichni dobře baví, ale později dojde na velice vyhrocené situace, spousta skutečností vyplyne na povrch a vše vygraduje při jedné hloupé hře s telefonem...
Humor skvělý, zápletka překvapivá, obsazení výborné. Scéna, která se mi líbila ze všeho nejvíce je Michaelovo psychické zhroucení. Obdivuji, že něco takového dokázal zahrát. Ach, ten hysterický pláč...

Michaele...Michaele...Přestaň už brečet a spolkni ten prášek..Michaele...
Jsem unavenej životem, ale bojím se umřít...

Hooligans

Život Peta Dunhama mě naučil, že někdy je třeba pevně stát. Jeho smrt mi ukázala, že jindy je třeba odejít. Nikdy jsem mu nemohl poděkovat, ale mohl jsem podle něj žít."

Tenhle film jsem viděla už kdysi dávno, ale pamatuji si, že na mě silně zapůsobil už předtím. V tom filmu je všechno. Silné emoce, humor, násilí, hudba, charakterní herci, na cokoliv si vzpomenete. Okamžitě se řadí mezi mé oblíbené filmy.
Mám z toho opravdu silný zážitek. Jak moc může váš život ovlivnit fotbal? Dokážete se kvůli němu vzdát rodiny, kariéry, přátel? Může student Harvardu zapadnout do gangu kluků, kteří se mlátí za svůj tým? Obyčejné, banální věci se stávají životně důležitými. Je to jako jiná realita...

Já zas do bublin foukám, bublin spousta kolem mě. Až k oblakům, až do mraků, tam kde mý sny umíraj. Štěstí to se skrývá, nikdo ho neviděl. Tak zas do bublin foukám, bublin spousta kolem mě. United! United!