Nová epizoda SW. The bestest best. Tolik nostalgie. Ach, moje srdce. Tolik dojemností.
Rey je tak moc Leia. A Poe je tak moc Luke a zároveň vypadá jako Al Pacino. Ty oči.
BB-8 smutně se kutálející pouští.
Jedna z nejlepších věcí na SW jsou stejně poklusávající stormtroopeři.
Celý film jsem čekala na to, až si Gwendoline sundá masku. A ono nic.
Uvnitř brečím, když prvně vidím znovu letět Millennium Falcon. Při setkáni Leji a Hana už slzím doopravdy.
Nádherné poetické scény v poušti.
Princezna Leia je nejroztomilejší skřítek. Tedy generálka Leia Organa je nejroztomilejší skřítek.
Kylo vypadá jako škaredý Ezra Miller. Taky jsem na něj (jako K.) chtěla křičet, aby si tu masku nasadil zpátky.
Han Solo odhazující svoji zimní bundičku v hale.
Dramatické scény mezi otcem a synem na mostě jsou nejspíš u tvůrců oblíbené. / Co si teď počneme se životem?
It's Dangerous to go Solo! Take a Wookiee with you! Pláču. Tolik krásy a bolesti.
A Luke si mezitím trucuje na ostrůvku a staví si na něm chodníčky. Co tam celou dobu dělal? Postával na útesu? Ani domek tam nemá.
Odcházím z kina s rozmazanou řasenkou a s naprostým emočním vyčerpáním.
středa 30. prosince 2015
pondělí 28. prosince 2015
Moje malá, nerozumná Borůvková.
Miss you terribly already / Miss the space between your eyelids
Miss your teeth when they chatter / When we smoked out in my garden / When we couldn't sleep for all the heat / Soft talk began to harden
Miss your small hands in the palm of mine / And the fact you're always waking in the night
In spite of real distance, we'll always be close / And though your skin's sheet white and your arms carry scars / But still, let me tell you that I love who you are
Rozespalé něžnosti jsou jedna z věcí, které na vztahu zbožňuju možná úplně ze všeho nejvíc.
Jen blízkost tvých klíčních kostí by mi stačila k absolutnímu štěstí.
Vůně našich žalů přebíjejí feromony.
Zrušila bych všechny lidi, kteří ti kdy v životě ublížili.
Všude to po tobě voní. Ustlala bych si jen do té vůně jako do nejměkčí dečky.
S tebou jsou i ty nejzákladnější věci tolik intenzivní. Stačí tě jenom držet za ruku a je v tom úplně všechno. Všechno ze mě, všechno z tebe a všechno z nás.
Natrhala bych ti kytičku fialek navzdory tomu, že je konec prosince.
Utulila bych tě, až by z tebe nic nezbylo a potom bych hořce plakala, že tě nemám.
Všechno v tobě tak krásně tepe.
Dala bych si tě do kapsy u košile, rovnou k srdci, a nosila bych tě všude s sebou.
Miss your teeth when they chatter / When we smoked out in my garden / When we couldn't sleep for all the heat / Soft talk began to harden
Miss your small hands in the palm of mine / And the fact you're always waking in the night
In spite of real distance, we'll always be close / And though your skin's sheet white and your arms carry scars / But still, let me tell you that I love who you are
Rozespalé něžnosti jsou jedna z věcí, které na vztahu zbožňuju možná úplně ze všeho nejvíc.
Jen blízkost tvých klíčních kostí by mi stačila k absolutnímu štěstí.
Vůně našich žalů přebíjejí feromony.
Zrušila bych všechny lidi, kteří ti kdy v životě ublížili.
Všude to po tobě voní. Ustlala bych si jen do té vůně jako do nejměkčí dečky.
S tebou jsou i ty nejzákladnější věci tolik intenzivní. Stačí tě jenom držet za ruku a je v tom úplně všechno. Všechno ze mě, všechno z tebe a všechno z nás.
Natrhala bych ti kytičku fialek navzdory tomu, že je konec prosince.
Utulila bych tě, až by z tebe nic nezbylo a potom bych hořce plakala, že tě nemám.
Všechno v tobě tak krásně tepe.
Dala bych si tě do kapsy u košile, rovnou k srdci, a nosila bych tě všude s sebou.
neděle 27. prosince 2015
Některé písničky budou navždy zruinované určitými lidmi.
Kéž by mi psaní BP šlo tak dobře jako psaní těchhle žvástů.
十分な試験勉強なしでは、この大学に合格するのは難しいでしょう。(苦笑)
Dost zkoušku bez studoval na univerzitě, a předat je obtížné tě teď. Nedivím se, že překladač nezvládá japonštinu. Vždyť my ji taky moc nezvládáme.
Dneska se mi o tobě zdálo. Pracovala jsi v kině a běhala jsi v temných chodbičkách.
Chtěla bych mít čas na malé radosti. Občas chodit do kina, pravidelně cvičit, koukat na filmy doma v posteli, chodit na procházky jen tak do lesů, číst si v pohodlném čtecím křesle, vařit a péct mňamky, zajít s milými lidmi jen tak na pivo nebo víno, jen tak.
Náš malý domácí hrnec s křivým dnem, který vypadá jako hvězdné nebe.
うちに遊びに来るなら、ワインの一本ぐらい持って来い。 You know us so well, わ先生. ワインの一本ぐらい.
Před příchodem do divadla, flašku vína přines mi. Znáš nás moc dobře, doktore. Jeden z vína o knize.
K učení poslouchám pořád dokola desku od Klárky. Чёрный Ворон je nejsmutnější písnička na světě. A k tomu navíc hlas Žanny Bičesvké.
Zdobení vánočního stromečku je jedna z mála mých oblíbených tradic. Se sestrami se shodujeme, že nejhezčí baňky jsou ty staré. Čím starší, tím hezčí. A lucerničky od babičky jsou 必要.
Proč vždycky, když se ptám lidí, kde chtějí sedět v kině, odpovídají: ‚Někde vedle tebe.‘? Vždycky se ptám jen proto, abych věděla, jestli opravdu všichni chtějí sedět vzadu uprostřed.
Jednou přijde doba, kdy budu bydlet s někým mému srdci nejdražším v malém bytě nebo domečku. Budeme společně shromažďovat spoustu druhů čajů, milé hrnečky a dečky. Budeme mít společnou rozrůstající se knihovničku. Budeme občas navštěvovat svoje blízké a naši blízcí se postupně stanou společnými blízkými. A to bude největší krása.
十分な試験勉強なしでは、この大学に合格するのは難しいでしょう。(苦笑)
Dost zkoušku bez studoval na univerzitě, a předat je obtížné tě teď. Nedivím se, že překladač nezvládá japonštinu. Vždyť my ji taky moc nezvládáme.
Dneska se mi o tobě zdálo. Pracovala jsi v kině a běhala jsi v temných chodbičkách.
Chtěla bych mít čas na malé radosti. Občas chodit do kina, pravidelně cvičit, koukat na filmy doma v posteli, chodit na procházky jen tak do lesů, číst si v pohodlném čtecím křesle, vařit a péct mňamky, zajít s milými lidmi jen tak na pivo nebo víno, jen tak.
Náš malý domácí hrnec s křivým dnem, který vypadá jako hvězdné nebe.
うちに遊びに来るなら、ワインの一本ぐらい持って来い。 You know us so well, わ先生. ワインの一本ぐらい.
Před příchodem do divadla, flašku vína přines mi. Znáš nás moc dobře, doktore. Jeden z vína o knize.
K učení poslouchám pořád dokola desku od Klárky. Чёрный Ворон je nejsmutnější písnička na světě. A k tomu navíc hlas Žanny Bičesvké.
Zdobení vánočního stromečku je jedna z mála mých oblíbených tradic. Se sestrami se shodujeme, že nejhezčí baňky jsou ty staré. Čím starší, tím hezčí. A lucerničky od babičky jsou 必要.
Proč vždycky, když se ptám lidí, kde chtějí sedět v kině, odpovídají: ‚Někde vedle tebe.‘? Vždycky se ptám jen proto, abych věděla, jestli opravdu všichni chtějí sedět vzadu uprostřed.
Jednou přijde doba, kdy budu bydlet s někým mému srdci nejdražším v malém bytě nebo domečku. Budeme společně shromažďovat spoustu druhů čajů, milé hrnečky a dečky. Budeme mít společnou rozrůstající se knihovničku. Budeme občas navštěvovat svoje blízké a naši blízcí se postupně stanou společnými blízkými. A to bude největší krása.
středa 23. prosince 2015
われわれはどこへ行くのか。
Potkávám u vlaku sestřenku, kterou jsem neviděla celý rok (od minulých Vánoc). Vypadá příšerně. Jen samotná její víčka prozrazují nedospánky nakumulované za poslední dobu. V pěti minutách si vyměňujeme nejdůležitější novinky a slibujeme si, že na Štěpána všechno probereme.
Bojuju s nutkáním uběhnout největší rychlostí, jakou svedu, poslední kousek cesty k L. domů. S krosnou na zádech, přes rameno tašku, ve které je notebook obalený skripty. Všechno to váží tak tunu. Už nemůžu, nemůžu. Vleču s sebou na zádech všechnu tíhu uplynulého semestru.
Regeneruju u L. doma, voda s citrónem, sedět, pět minut na nic nemyslet, to je jediné, co potřebuju. Navrch dostávám guláš. Domácí jídlo a klídeček u L. Heaven.
Přesně tak, staré časy, kdy tady všude bylo doma.
Kupujeme si každá láhev rumu a kolu v naivní představě, že budeme pít celý večer jenom tohle.
Liditi - to je něco mezi lidi a děti. A to jsme my všichni na srazu z gymplu. Dva roky od maturity.
Dostávám od K. nejkrásnější Vánoční dárek. Pozornosti od Klárky. Obě jsme bez domlouvání věděly, že předávání si dárků už zůstane tradicí. Dala jsem jí lištičku Felixe, kterého může nosit na krku.
O. prvně organizuje skupinovou fotku. Zmatečky a zábavička.
Piju hrozně špatné alkoholové kombinace.
A pak se klasicky dostaneme do bodu, kdy T. hraje na harmoniku a k tomu všichni zpíváme, co nám síly stačí (できるだけ) hospodské a klasicky třídní písničky. Po potoce chodila, Nohavica and so.
Asi dvě hodiny mi je hrozně špatně, tak tlačím na L. abychom kolem dvou jely domů. Nakonec mi ve dvě už bylo dobře, ale stejně to byl ten nejsprávnější čas k odjezdu domů úplně z jiných příčin. Po druhé hodině ranní už se stejně nic dobrého nestane. Všichni by se měli víc řídit radami z himym.
O. se se mnou loučí nadvakrát. ‚Rád jsem tě viděl a hlavně bych tě rád viděl znovu někdy dřív než zase až za rok.‘ Mj. mi říká do objetí: ‚Je to komplikované, je to složité.‘
Zrovna T. nás tolik přemlouvá, abychom zůstaly. To je k popukání. ‚To by mě teď fakt mrzelo, kdyby odešel celý Krypl Tým.‘
Kn. je při loučení taky hrozně miloučká. Přejem si vzájemně upřímně spousty štěstí.
A naše M. je snad jediný člověk, o kterého se nebojím, že se o sebe postará, i když je jakkoliv opilá. Vždycky se dostane v pořádku domů nebo k někomu jinému domů. Naprosto bezpečně.
Asi to byl opravdu nemilejší sraz. V mnohém jsme rozumnější. A v mnohém úplně stejní.
Bojuju s nutkáním uběhnout největší rychlostí, jakou svedu, poslední kousek cesty k L. domů. S krosnou na zádech, přes rameno tašku, ve které je notebook obalený skripty. Všechno to váží tak tunu. Už nemůžu, nemůžu. Vleču s sebou na zádech všechnu tíhu uplynulého semestru.
Regeneruju u L. doma, voda s citrónem, sedět, pět minut na nic nemyslet, to je jediné, co potřebuju. Navrch dostávám guláš. Domácí jídlo a klídeček u L. Heaven.
Přesně tak, staré časy, kdy tady všude bylo doma.
Kupujeme si každá láhev rumu a kolu v naivní představě, že budeme pít celý večer jenom tohle.
Liditi - to je něco mezi lidi a děti. A to jsme my všichni na srazu z gymplu. Dva roky od maturity.
Dostávám od K. nejkrásnější Vánoční dárek. Pozornosti od Klárky. Obě jsme bez domlouvání věděly, že předávání si dárků už zůstane tradicí. Dala jsem jí lištičku Felixe, kterého může nosit na krku.
O. prvně organizuje skupinovou fotku. Zmatečky a zábavička.
Piju hrozně špatné alkoholové kombinace.
A pak se klasicky dostaneme do bodu, kdy T. hraje na harmoniku a k tomu všichni zpíváme, co nám síly stačí (できるだけ) hospodské a klasicky třídní písničky. Po potoce chodila, Nohavica and so.
Asi dvě hodiny mi je hrozně špatně, tak tlačím na L. abychom kolem dvou jely domů. Nakonec mi ve dvě už bylo dobře, ale stejně to byl ten nejsprávnější čas k odjezdu domů úplně z jiných příčin. Po druhé hodině ranní už se stejně nic dobrého nestane. Všichni by se měli víc řídit radami z himym.
O. se se mnou loučí nadvakrát. ‚Rád jsem tě viděl a hlavně bych tě rád viděl znovu někdy dřív než zase až za rok.‘ Mj. mi říká do objetí: ‚Je to komplikované, je to složité.‘
Zrovna T. nás tolik přemlouvá, abychom zůstaly. To je k popukání. ‚To by mě teď fakt mrzelo, kdyby odešel celý Krypl Tým.‘
Kn. je při loučení taky hrozně miloučká. Přejem si vzájemně upřímně spousty štěstí.
A naše M. je snad jediný člověk, o kterého se nebojím, že se o sebe postará, i když je jakkoliv opilá. Vždycky se dostane v pořádku domů nebo k někomu jinému domů. Naprosto bezpečně.
Asi to byl opravdu nemilejší sraz. V mnohém jsme rozumnější. A v mnohém úplně stejní.
pondělí 21. prosince 2015
Vylila jsem si do klína horký čaj.
Vařící, ještě jsem z něj ani neupila. Po první vlně bolesti jsem se stejně zajímala jen o to, jestli přežila skripta do obchodní japonštiny. Vyprané, čerstvě převlečené peřiny, prostěradlo, dečky a polštářky - všechno polité čajem. Moje popálená chodidla jsou celkem třešnička na dortu nepříjemností zápočtového týdne. Zbytek večera se učím tak, že sedím na mokrém ručníku, abych si chladila popálený zadek. Absurdity.
Občas, když jsme ve Zmijozelu (studovna) ve Zbrojnici (knihovna), tak si představuju, jak k popukání muselo být, když みく při pohledu na nějakou zuboženou, usychající kytku prohodila ironicky すごい.
Prý se jdeme k nám učit korejštinu. Místo toho dopíjíme fancy víno a vzápětí načínáme (hnusnou) roky starou brusinkovou vodku. Plave v ní něco, čemu M. říká ‚brusinková sedlina‘. Tancujeme (možná by se skoro dalo napsat pogujeme) na to, jak P. hraje na ukulele, i když to normálně tolik nesnáším. Zpívám hlubokým hlasem: ‚Slečna Anna je za vodou‘ od Wanastovek.
Myslívám teď často na Silvestr. Pokud se sejdou opravdu všichni mí nejdražší pod jednou střechou - aspoň část KT, V., sestry a k tomu navíc Borůvková asi se rozteču štěstím. Úplně si dokážu představit, jak mi bude odkapávat z konečků prstů.
Svázat si konečně skripta do korejštiny - největší pocit štěstí a uspokojení za pouhých 39 korun. (Skripta za tři semestry béčkové korejštiny jsou stejně tlustá jako za poslední semestr japonštiny.)
Pláču, když mi sestra posílá fotky, jak doma všichni spolu zdobí perníčky.
Jamie Oliver naučil Širu loupat zázvor. Širu to naučila nás. Všechny teď učíme další lidi loupat zázvor. Lžičkou.
Peru, abych mohla Borůvkovou zabalit do čisté dečky. Když schnula přehozená přes postel, M. se v ní vyválela, protože jsem z ní prý vyprala všechny naše bytové démony.
Místo učení balím vánoční dárky a místo balicího papíru používám obrázky 富士山.
Borůvková se prostě rozhodla, že vyřeší všechny svoje životní problémy v zápočťáku. Výborné.
Občas, když jsme ve Zmijozelu (studovna) ve Zbrojnici (knihovna), tak si představuju, jak k popukání muselo být, když みく při pohledu na nějakou zuboženou, usychající kytku prohodila ironicky すごい.
Prý se jdeme k nám učit korejštinu. Místo toho dopíjíme fancy víno a vzápětí načínáme (hnusnou) roky starou brusinkovou vodku. Plave v ní něco, čemu M. říká ‚brusinková sedlina‘. Tancujeme (možná by se skoro dalo napsat pogujeme) na to, jak P. hraje na ukulele, i když to normálně tolik nesnáším. Zpívám hlubokým hlasem: ‚Slečna Anna je za vodou‘ od Wanastovek.
Myslívám teď často na Silvestr. Pokud se sejdou opravdu všichni mí nejdražší pod jednou střechou - aspoň část KT, V., sestry a k tomu navíc Borůvková asi se rozteču štěstím. Úplně si dokážu představit, jak mi bude odkapávat z konečků prstů.
Svázat si konečně skripta do korejštiny - největší pocit štěstí a uspokojení za pouhých 39 korun. (Skripta za tři semestry béčkové korejštiny jsou stejně tlustá jako za poslední semestr japonštiny.)
Pláču, když mi sestra posílá fotky, jak doma všichni spolu zdobí perníčky.
Jamie Oliver naučil Širu loupat zázvor. Širu to naučila nás. Všechny teď učíme další lidi loupat zázvor. Lžičkou.
Peru, abych mohla Borůvkovou zabalit do čisté dečky. Když schnula přehozená přes postel, M. se v ní vyválela, protože jsem z ní prý vyprala všechny naše bytové démony.
Místo učení balím vánoční dárky a místo balicího papíru používám obrázky 富士山.
Borůvková se prostě rozhodla, že vyřeší všechny svoje životní problémy v zápočťáku. Výborné.
pátek 18. prosince 2015
Láska musí bejt.
- je teď naše nové heslo v 変なグループ a vystihuje úplně všechno.
Doma s mámou a sestrou, všechny v dečkách pijeme kávu a ukusujeme zákusků.
Posílám ti malinké střípky svojí duše / upřímnosti / moje největší odkrytí.
S V. v Olo, učíme se na zápočty a mezitím se cpem bramborovým salátem a dalšími mňamkami, které jsem dovezla z domu. Jen tak mimochodem plánujeme po zkouškovém stop trip do Holandska. Přes Hannover. Po půlnoci otvíráme láhev fancy vína, kterou někde vyhráli rodiče od přítele mojí sestry. Dostala jsem ho, protože u nich nikdo víno nepije. Všichni (i P.) si pořád dokola zpíváme Hello od Adele. もしもし from the other side.
O zápočťáku jsem schopná na dvakrát spořádat celý balíček Lotusek ke kafi. Shame on me.
Ngt tvrdí, že céčkové předměty jsou vlastně jenom strašně otravné side questy. Já bych tu definici ještě posunula trochu dál. Na japonštině jsou otravné side questy úplně všechno kromě zkoušek z japonštiny a bakalářky.
Š. nám posílá démonické ústřice.
Máme s 変なグループ velký plán. S V. si pořídíme antikvariát. Coffee lover K. tam bude vařit kávu a Š. nám bude vzadu vydělávat u tyče. Pole dance a tak.
Když se pere prádlo, potom se pověsí a voní všude po bytě - to je domov.
‚Mít lásku‘ - v poslední době jsem to slyšela už několikrát od různých lidí. Zvláštní slovní spojení.
Ольга má v češtině nejněžnější ruský přízvuk. Sotva znatelný, ale je tam. Měkké d a tvrdé l. To zbožňuju.
Lidi by se měli víc řídit radami z himym. Třeba tím, že v těžkých životních obdobích (jako je třeba zápočtový týden), by se měly řešit jenom problémy z kategorie osm a výš.
Je těžké utěšovat nebo povzbuzovat lidi bez použití japonštiny.
Trošku panic attack v úterý večer. Ještě, že nikdo není doma, a tak si můžu pobrečet, zatímco se mi vaří voda na kafe. Kvůli ničemu a všemu, zápočťák a tak. L. všechno pod minutu zahání láskou a péčí.
Já už nechci titul, chci být lesní bytost a ustlat si na mechu.
Doma s mámou a sestrou, všechny v dečkách pijeme kávu a ukusujeme zákusků.
Posílám ti malinké střípky svojí duše / upřímnosti / moje největší odkrytí.
S V. v Olo, učíme se na zápočty a mezitím se cpem bramborovým salátem a dalšími mňamkami, které jsem dovezla z domu. Jen tak mimochodem plánujeme po zkouškovém stop trip do Holandska. Přes Hannover. Po půlnoci otvíráme láhev fancy vína, kterou někde vyhráli rodiče od přítele mojí sestry. Dostala jsem ho, protože u nich nikdo víno nepije. Všichni (i P.) si pořád dokola zpíváme Hello od Adele. もしもし from the other side.
O zápočťáku jsem schopná na dvakrát spořádat celý balíček Lotusek ke kafi. Shame on me.
Ngt tvrdí, že céčkové předměty jsou vlastně jenom strašně otravné side questy. Já bych tu definici ještě posunula trochu dál. Na japonštině jsou otravné side questy úplně všechno kromě zkoušek z japonštiny a bakalářky.
Š. nám posílá démonické ústřice.
Máme s 変なグループ velký plán. S V. si pořídíme antikvariát. Coffee lover K. tam bude vařit kávu a Š. nám bude vzadu vydělávat u tyče. Pole dance a tak.
Když se pere prádlo, potom se pověsí a voní všude po bytě - to je domov.
‚Mít lásku‘ - v poslední době jsem to slyšela už několikrát od různých lidí. Zvláštní slovní spojení.
Ольга má v češtině nejněžnější ruský přízvuk. Sotva znatelný, ale je tam. Měkké d a tvrdé l. To zbožňuju.
Lidi by se měli víc řídit radami z himym. Třeba tím, že v těžkých životních obdobích (jako je třeba zápočtový týden), by se měly řešit jenom problémy z kategorie osm a výš.
Je těžké utěšovat nebo povzbuzovat lidi bez použití japonštiny.
Trošku panic attack v úterý večer. Ještě, že nikdo není doma, a tak si můžu pobrečet, zatímco se mi vaří voda na kafe. Kvůli ničemu a všemu, zápočťák a tak. L. všechno pod minutu zahání láskou a péčí.
Já už nechci titul, chci být lesní bytost a ustlat si na mechu.
úterý 15. prosince 2015
初心を忘れないで
Hanz je vlastně tolik výborný. Miloučký, má doma kočky, umí skvěle vařit (prý) - pořádá Hanzu (jako menza u Hanze hoho-hohoho), dělá kendo a umí nejlíp nabít vodní dýmku. A to jsou teda ještě ty méně důležité věci. Zvládá svůj život, je schopný a tak.
Š: ‚Konečně jsem se osprchovala a smyla ze sebe všechnu včerejší neřest.‘
Poslední dobou pořád poslouchám Zrní. Jsou taková ta kapela, do které se musíš zamilovat postupně. O to je to potom hlubší.
Don’t be so pretty, don’t be. Ještě si toho někdo všimne.
Na bytě jsme přišli na to, že když pečeme v troubě a pereme zároveň, tak to vyhodí pojistky. Zábavička.
Dopoledne v Brně s K., komentovaná prohlídka japonské továrny v japonštině. Nejmilejší 製造のマネージャー.
Dorazily jsme na byt asi kolem tří hodin. Převlíkáme se rovnou do pyžama, Borůvková má moje bačkůrky. Hází Kryštůfkovi míček. Roztomilosti.
Chci být s tebou jako s nikým jiným nikdy předtím.
Noc s Borůvkovou. Spánkový deficit level bambilión. Usínám asi v jednu ráno a pak se průběžně zmateně budím do toho, jak mě Borůvková objímá a šeptá mi něžnosti. Asi ve čtyři ráno se probouzím, abychom mohly být ještě chvíli spolu. Borůvková vůbec nejde spát a ráno odjíždí do školy do Brna. V pět ráno jí chystám snídani.
Točí se mi hlava jen z toho, že sedím vedle ní. Takhle nikdy neodstátnicujeme. 卒業はちょっと無理でしょう。
Borůvková mě tolik zbožňuje, až mě to někdy opravdu děsí. Bez legrace. Na druhou stranu je s ní všechno tak přirozené a nádherné. Byla bych schopná se kvůli ní naprosto bez váhání odstěhovat. Což je velká věc v kontextu toho, jak moc náš byt (včetně naší bytové rodinky a Kryštofa) zbožňuju.
Umím si s ní představit úplně všechno. She could be the one.
Š: ‚Konečně jsem se osprchovala a smyla ze sebe všechnu včerejší neřest.‘
Poslední dobou pořád poslouchám Zrní. Jsou taková ta kapela, do které se musíš zamilovat postupně. O to je to potom hlubší.
Don’t be so pretty, don’t be. Ještě si toho někdo všimne.
Na bytě jsme přišli na to, že když pečeme v troubě a pereme zároveň, tak to vyhodí pojistky. Zábavička.
Dopoledne v Brně s K., komentovaná prohlídka japonské továrny v japonštině. Nejmilejší 製造のマネージャー.
Dorazily jsme na byt asi kolem tří hodin. Převlíkáme se rovnou do pyžama, Borůvková má moje bačkůrky. Hází Kryštůfkovi míček. Roztomilosti.
Chci být s tebou jako s nikým jiným nikdy předtím.
Noc s Borůvkovou. Spánkový deficit level bambilión. Usínám asi v jednu ráno a pak se průběžně zmateně budím do toho, jak mě Borůvková objímá a šeptá mi něžnosti. Asi ve čtyři ráno se probouzím, abychom mohly být ještě chvíli spolu. Borůvková vůbec nejde spát a ráno odjíždí do školy do Brna. V pět ráno jí chystám snídani.
Točí se mi hlava jen z toho, že sedím vedle ní. Takhle nikdy neodstátnicujeme. 卒業はちょっと無理でしょう。
Borůvková mě tolik zbožňuje, až mě to někdy opravdu děsí. Bez legrace. Na druhou stranu je s ní všechno tak přirozené a nádherné. Byla bych schopná se kvůli ní naprosto bez váhání odstěhovat. Což je velká věc v kontextu toho, jak moc náš byt (včetně naší bytové rodinky a Kryštofa) zbožňuju.
Umím si s ní představit úplně všechno. She could be the one.
neděle 13. prosince 2015
Fancy fucking up
a už klasicky na rozpíječku k Širu. Její výborné víno a domácí mňamky. Heaven. Š. nám tancuje ve fancy šatech a masce Darth Vadera. Všechno mě bolí od smíchu. Střídavě všechny rozléváme víno. Aspoň v tom protentokrát nejsem sama. Posloucháme Te Quiero Puta od Rammstein a vzápětí Otevřenou zlomeninu srdečního svalu od Wanastovek. Celkem vyvážený playlist. Plánujeme výlet na jih k Š. do sklípku a cpem se cukrovím.
Pak další hromady vína v karafách v Jazz Tibetu.
‚K., řekni, že chceš tu rozlévanou Pálavu.‘ -> ,Dobře. Prosím, já bych chtěla to víno v té karafě.‘
あ様 nás seznamuje s miloučkou Japonkou. Pořád se usmívá a několikrát nám říká 皆はかわいい! かわいい! すごい! Usmívám se zpátky, ale jinak vůbec nevím, jak na to reagovat. Je drobounká a vlasy má spletené do dvou copů.
Mám důležitý úkol. I am holding our fort. Our fort = náš stůl, kde máme naši vázu na víno a skleničky.
Naprosto příčetný rozhovor o životě na kasu s あ様.
Hanz se přidal k našemu Top týmu, vyvádíme spolu hlouposti, jako bychom byli všichni odjakživa nejlepší kámoši.
K. byla mažoretka!
Pak dalších pár skleniček v Sku. M. mě zase kousla do ramene. Ještě silněji než předtím.
K. byla hvězda večera. Tancovala po celém pódiu. Tentokrát žádná V. hadrová panenka. Ale V. good girl. A najednou je půl páté ráno.
Úplně poslední písnička je naše. Like I can od Sama Smithe. ‚But they'll never love you like I can, can, can.‘ Tancujeme a občas tě jen tak objímám vším, co mám nebo držím za ruce.
‚We both have demons, that we can't stand. / I love your demons, like devils can.‘
‚Já tu písničku zbožňuju.‘ -> ‚Takže ty víš, o čem to je…‘ Potom se rozsvěcí světla.
K. odchází v pět ráno k cizímu klukovi domů. Nerozumnosti. Až ráno se dovídáme, že bydlí v bývalém klášteře, kde nejspíš mimo jiné skládá vlastní hudbu. K. od něj ještě na té párty dostala plyšového ptáka, který byl nejspíš, jak se později ukázalo, vedoucího bakalářky V. Absurdity. Plyšoví ptáci, Tardis a bezové hůlky.
Pak další hromady vína v karafách v Jazz Tibetu.
‚K., řekni, že chceš tu rozlévanou Pálavu.‘ -> ,Dobře. Prosím, já bych chtěla to víno v té karafě.‘
あ様 nás seznamuje s miloučkou Japonkou. Pořád se usmívá a několikrát nám říká 皆はかわいい! かわいい! すごい! Usmívám se zpátky, ale jinak vůbec nevím, jak na to reagovat. Je drobounká a vlasy má spletené do dvou copů.
Mám důležitý úkol. I am holding our fort. Our fort = náš stůl, kde máme naši vázu na víno a skleničky.
Naprosto příčetný rozhovor o životě na kasu s あ様.
Hanz se přidal k našemu Top týmu, vyvádíme spolu hlouposti, jako bychom byli všichni odjakživa nejlepší kámoši.
K. byla mažoretka!
Pak dalších pár skleniček v Sku. M. mě zase kousla do ramene. Ještě silněji než předtím.
K. byla hvězda večera. Tancovala po celém pódiu. Tentokrát žádná V. hadrová panenka. Ale V. good girl. A najednou je půl páté ráno.
Úplně poslední písnička je naše. Like I can od Sama Smithe. ‚But they'll never love you like I can, can, can.‘ Tancujeme a občas tě jen tak objímám vším, co mám nebo držím za ruce.
‚We both have demons, that we can't stand. / I love your demons, like devils can.‘
‚Já tu písničku zbožňuju.‘ -> ‚Takže ty víš, o čem to je…‘ Potom se rozsvěcí světla.
K. odchází v pět ráno k cizímu klukovi domů. Nerozumnosti. Až ráno se dovídáme, že bydlí v bývalém klášteře, kde nejspíš mimo jiné skládá vlastní hudbu. K. od něj ještě na té párty dostala plyšového ptáka, který byl nejspíš, jak se později ukázalo, vedoucího bakalářky V. Absurdity. Plyšoví ptáci, Tardis a bezové hůlky.
sobota 12. prosince 2015
Don't quit.
Musím do konce ledna napsat 10 stran bakalářky. ‚Napíšeš,‘ povídá V., tak tomu snad na chvilku i sama věřím.
Pokud se dožijeme toho dreamlandu ‚po státnicích‘, nechám Š. a K. číst svůj blog. Nevím, čím jiným bychom si ještě musely spolu projít, aby si to zasloužily.
A možná to vůbec nesouvisí s tím, že jsi holka. A možná s tím souvisí úplně všechno. Vždyť já bych tě zbožňovala, i kdybys byla třeba pták Noh.
And we fell asleep / 'cus there's nothing else left to do / Těším se, až tahle doba nastane.
Kreslím Širu do sešitu potoky ze svých slz.
‚Kam zmizel ゆじ(先生)?‘ -> ‚Nevím, doufám, že zpátky na Hokkaidó.‘
Náš krásný zoufalý rozhovor o všem s 天使. Její definice blízké budoucnosti: čeká nás období zoufalství, které bude trvat asi šest měsíců.
Já už nedokážu potlačovat fakta.
And now that you don't have to be perfect, you can be good.
Pokud se dožijeme toho dreamlandu ‚po státnicích‘, nechám Š. a K. číst svůj blog. Nevím, čím jiným bychom si ještě musely spolu projít, aby si to zasloužily.
A možná to vůbec nesouvisí s tím, že jsi holka. A možná s tím souvisí úplně všechno. Vždyť já bych tě zbožňovala, i kdybys byla třeba pták Noh.
And we fell asleep / 'cus there's nothing else left to do / Těším se, až tahle doba nastane.
Kreslím Širu do sešitu potoky ze svých slz.
‚Kam zmizel ゆじ(先生)?‘ -> ‚Nevím, doufám, že zpátky na Hokkaidó.‘
Náš krásný zoufalý rozhovor o všem s 天使. Její definice blízké budoucnosti: čeká nás období zoufalství, které bude trvat asi šest měsíců.
Já už nedokážu potlačovat fakta.
And now that you don't have to be perfect, you can be good.
pátek 11. prosince 2015
Time is passing. Are you?
Poslouchám hudbu, která ztělesňuje duši M. / Zakuklenci hrající basket ve zlatých teniskách.
Note to myself: Pokud tě něco trápí, tak na tom záleží. Bez ohledu na to, o jak malou věc se jedná.
Dokud nejsou jistoty, tak jsou pochybnosti. A takhle to prostě je.
Sorry to be heavy but heavy is the cost. And also I’m not sorry.
V. mi přichází o půl jedenácté v noci zachránit život. A zachraňuje ho až do dvou ráno, dokud nejdeme spát.
Ráno v kuchyni potkávám M. ‚Promiň, asi jsem se včera chovala trochu divně, já jsem byla hrozně unavená.‘ -> ‚Tady byla V? Asi ve dvě ráno se z vašeho pokoje ozýval opravdu děsivý smích.‘
Ještě, že mě studium japonštiny naučilo zvládat spoustu věcí najednou, jinak bych se z toho zbláznila. A možná jsem se i zbláznila. A kdo se jednou zbláznil, už nikdy nebude normální. Ale stejně.
Prostě jsem si normálně do denního plánu přidala položku ‚budování vtahu‘ a vyhrazuju si na to čas.
Na random s V. na jógu. Bylo to výborné alternativní odreagování od všeho. Jsme bojovníci, stromy, půlměsíce a pokoušíme se vzlétnout. K tomu nám hrají Coldplay.
Note to myself: Pokud tě něco trápí, tak na tom záleží. Bez ohledu na to, o jak malou věc se jedná.
Dokud nejsou jistoty, tak jsou pochybnosti. A takhle to prostě je.
Sorry to be heavy but heavy is the cost. And also I’m not sorry.
V. mi přichází o půl jedenácté v noci zachránit život. A zachraňuje ho až do dvou ráno, dokud nejdeme spát.
Ráno v kuchyni potkávám M. ‚Promiň, asi jsem se včera chovala trochu divně, já jsem byla hrozně unavená.‘ -> ‚Tady byla V? Asi ve dvě ráno se z vašeho pokoje ozýval opravdu děsivý smích.‘
Ještě, že mě studium japonštiny naučilo zvládat spoustu věcí najednou, jinak bych se z toho zbláznila. A možná jsem se i zbláznila. A kdo se jednou zbláznil, už nikdy nebude normální. Ale stejně.
Prostě jsem si normálně do denního plánu přidala položku ‚budování vtahu‘ a vyhrazuju si na to čas.
Na random s V. na jógu. Bylo to výborné alternativní odreagování od všeho. Jsme bojovníci, stromy, půlměsíce a pokoušíme se vzlétnout. K tomu nám hrají Coldplay.
středa 9. prosince 2015
U Borůvkové doma
Vyznání. Opravdové vyznání.
Každý, kdo má dvě ruce a bušící srdce, přece musí umět hladit a líbat.
Na spánkový deficit jdeme spát až o půl páté ráno. Nerozumnosti. A můžu za to já. Neposlouchám tě, když se snažíš být rozumná. A místo toho tě nepřestávám líbat.
‚To, že sis nechala propíchnout jazyk, bylo nejlepší floutkovské rozhodnutí, jaké jsi kdy v životě udělala,‘ povídám naprosto neuváženě.
‚My už nikdy nebudeme příčetně spát‘, shodujeme se.
Snídáme výborné kafe a lívance s borůvkovou marmeládou. Mám 二日酔い a sugar rush, točí se mi hlava a je mi krásně.
Saháš mi rovnou na srdce, má drahá. Blízkost, blízkost, niternosti. He-bouč-ká. Už není cesty zpět.
‚Uč se nebo se pojď mazlit,‘ jinou možnost prý nemám, tak co se dá dělat.
Učím se ve Zlíně na 日本語能力試験 a Borůvková mi u toho spí v klíně. Už se s tím musíme pomalu smířit, že se naše životy v podstatě skládají z absurdit, jak říkala V.
Jsem nejšťastnější člověk na světě, přestože mám spánkový deficit a spoustu práce. Mám výbornou kávu a borůvkové lívance a lásku. Bojím se, čím budu muset splatit všechno tohle štěstí.
Dečky, hrníčky a objetí jsou domov a bezpečí.
V. mi píše: ‚Awwwwám si tu po pokoji‘. A já si awwwwám uvnitř, i když jsem v celém bytě sama. Vůbec není potřeba dávat nic hlasitě najevo. Užívám si klid a vyrovnanost.
Moje tělo dělá ústupky, jak říká Širu. Míň než pět hodin spánku. A k tomu půl lahve kubánského rumu. Nekonečnem kávy potlačuju únavu.
Na šesté rande docela dobré.
Každý, kdo má dvě ruce a bušící srdce, přece musí umět hladit a líbat.
Na spánkový deficit jdeme spát až o půl páté ráno. Nerozumnosti. A můžu za to já. Neposlouchám tě, když se snažíš být rozumná. A místo toho tě nepřestávám líbat.
‚To, že sis nechala propíchnout jazyk, bylo nejlepší floutkovské rozhodnutí, jaké jsi kdy v životě udělala,‘ povídám naprosto neuváženě.
‚My už nikdy nebudeme příčetně spát‘, shodujeme se.
Snídáme výborné kafe a lívance s borůvkovou marmeládou. Mám 二日酔い a sugar rush, točí se mi hlava a je mi krásně.
Saháš mi rovnou na srdce, má drahá. Blízkost, blízkost, niternosti. He-bouč-ká. Už není cesty zpět.
‚Uč se nebo se pojď mazlit,‘ jinou možnost prý nemám, tak co se dá dělat.
Učím se ve Zlíně na 日本語能力試験 a Borůvková mi u toho spí v klíně. Už se s tím musíme pomalu smířit, že se naše životy v podstatě skládají z absurdit, jak říkala V.
Jsem nejšťastnější člověk na světě, přestože mám spánkový deficit a spoustu práce. Mám výbornou kávu a borůvkové lívance a lásku. Bojím se, čím budu muset splatit všechno tohle štěstí.
Dečky, hrníčky a objetí jsou domov a bezpečí.
V. mi píše: ‚Awwwwám si tu po pokoji‘. A já si awwwwám uvnitř, i když jsem v celém bytě sama. Vůbec není potřeba dávat nic hlasitě najevo. Užívám si klid a vyrovnanost.
Moje tělo dělá ústupky, jak říká Širu. Míň než pět hodin spánku. A k tomu půl lahve kubánského rumu. Nekonečnem kávy potlačuju únavu.
Na šesté rande docela dobré.
úterý 8. prosince 2015
Zrní
jsou největší kulíšci a vymítači démonů. Nejmileji a nejupřímněji říkají ‚děkujeme‘. Jsme s Coffee lover K. mořské řasy v bundách na náměstí. ‚A na čí to jde bedra, na čí bedra to jde?‘
Zpěvák je Bytost víc než cokoliv jiného a víc než kdokoliv jiný. Tancuje bosky jen tak v tričku začátkem prosince. Přivírám oči pod návaly krásy.
Myslím na to, že se všechno mělo stát přesně v tomto pořadí. Úplně všechno. ‚Teď je nebe, teď je nebe teď.‘
Na čí to jde bedra, na čí bedra to jde, že jsou Zrní největší vymítači démonů?
‚Vem nás, Slunce, vem s sebou k moři.‘
Pak na opravdu jen jeden punč s holkama. 珍しい。
Občas mám tak výborný pocit produktivity a spousty energie a to se střídá s chvilkami, kdy mám pocit, že mi únava hloubí díru do hlavy a mozek prostě odmítá fungovat.
Správná kamarádka vám klidně pučí kartáček na zuby, když není zbytí. A taky tričko, ve kterém už párkrát spala.
Ráno si s V. meduňkovým čajem léčíme post-čokoládovou kocovinu.
Povídám K., že jedu na víkend ke své milé. A mám z toho hroznou radost, že můžu tohle říct.
Zpěvák je Bytost víc než cokoliv jiného a víc než kdokoliv jiný. Tancuje bosky jen tak v tričku začátkem prosince. Přivírám oči pod návaly krásy.
Myslím na to, že se všechno mělo stát přesně v tomto pořadí. Úplně všechno. ‚Teď je nebe, teď je nebe teď.‘
Na čí to jde bedra, na čí bedra to jde, že jsou Zrní největší vymítači démonů?
‚Vem nás, Slunce, vem s sebou k moři.‘
Pak na opravdu jen jeden punč s holkama. 珍しい。
Občas mám tak výborný pocit produktivity a spousty energie a to se střídá s chvilkami, kdy mám pocit, že mi únava hloubí díru do hlavy a mozek prostě odmítá fungovat.
Správná kamarádka vám klidně pučí kartáček na zuby, když není zbytí. A taky tričko, ve kterém už párkrát spala.
Ráno si s V. meduňkovým čajem léčíme post-čokoládovou kocovinu.
Povídám K., že jedu na víkend ke své milé. A mám z toho hroznou radost, že můžu tohle říct.
pondělí 7. prosince 2015
And the beer I had for breakfast was a box of cheap white wine
And the boom box on my shoulder was a box of clementines (Myslím, že by se to mohlo líbit Valerii.)
M. mi říká jen: ‚Já tebe taky. Já tebe taky…‘ Bez ničeho předchozího, protože to není třeba. Už víme, že se vzájemně zbožňujeme.
Čtu si o spoustě japonských démonů a piju 不味い čokoládovou kávu, protože jsme všichni bez peněz a došly nám poslední zbytky sdílené kávy. Lepší než drátem do oka, jak říká F., ale pořádně si nejsem jistá ani tímhle.
‚Já potřebuju obejmout,‘ povídám M. a rovnou zvedám ruce. Nevím, jestli opravdu potřebuju obejmout nebo by mi stačilo jen o jednu třídu chutnější kafe.
Celé zástupy japonských démonů. Opravdová horror-show. ‚Podivné a hrůzostrašné jako křik bažanta nebo zápas draků.‘ Jaká oddanost - čekat na někoho s větévkou chryzantémy a lehkým sake. Muži, kteří zůstali ve vesnici, se změnili ve vlky. Samozřejmě. Taky chci, aby v mém životě bylo období, kdy mými společníky budou jen lišky a sovy. Vstoupit do jezera a chtít si zaplavat jako ryby - nejčistší touhy. Ucítit, jak mě krájejí a probudit se ze sna. Hodit obrazy do jezera, aby se namalované ryby odlepily od papíru a začaly se prohánět ve vodě. Nepůjčovat deštníky krásným ženám, mohli by to být démoni v přestrojení. Tam, kde velryby dávají dobrou noc. Taky chci na jarní pouť k vodopádům, ztratit se v Japonské mimorealitě.
Kdybych někdy měla děti…Kdybych někdy měla dceru…Jmenovala by se Nina.
Ach, Nina. / jsi mé úzko, jsi krev z řezných ran / Ach, rozbitá Nina. Trpící Nina a v ní všechny smutky světa a ona je na ně sama.
Pár slov od D. a tolik hřejí, tolik hřejí.
Můj nový diář má v sobě kapsu na kartičky proti démonům.
M. mi říká jen: ‚Já tebe taky. Já tebe taky…‘ Bez ničeho předchozího, protože to není třeba. Už víme, že se vzájemně zbožňujeme.
Čtu si o spoustě japonských démonů a piju 不味い čokoládovou kávu, protože jsme všichni bez peněz a došly nám poslední zbytky sdílené kávy. Lepší než drátem do oka, jak říká F., ale pořádně si nejsem jistá ani tímhle.
‚Já potřebuju obejmout,‘ povídám M. a rovnou zvedám ruce. Nevím, jestli opravdu potřebuju obejmout nebo by mi stačilo jen o jednu třídu chutnější kafe.
Celé zástupy japonských démonů. Opravdová horror-show. ‚Podivné a hrůzostrašné jako křik bažanta nebo zápas draků.‘ Jaká oddanost - čekat na někoho s větévkou chryzantémy a lehkým sake. Muži, kteří zůstali ve vesnici, se změnili ve vlky. Samozřejmě. Taky chci, aby v mém životě bylo období, kdy mými společníky budou jen lišky a sovy. Vstoupit do jezera a chtít si zaplavat jako ryby - nejčistší touhy. Ucítit, jak mě krájejí a probudit se ze sna. Hodit obrazy do jezera, aby se namalované ryby odlepily od papíru a začaly se prohánět ve vodě. Nepůjčovat deštníky krásným ženám, mohli by to být démoni v přestrojení. Tam, kde velryby dávají dobrou noc. Taky chci na jarní pouť k vodopádům, ztratit se v Japonské mimorealitě.
Kdybych někdy měla děti…Kdybych někdy měla dceru…Jmenovala by se Nina.
Ach, Nina. / jsi mé úzko, jsi krev z řezných ran / Ach, rozbitá Nina. Trpící Nina a v ní všechny smutky světa a ona je na ně sama.
Pár slov od D. a tolik hřejí, tolik hřejí.
Můj nový diář má v sobě kapsu na kartičky proti démonům.
čtvrtek 3. prosince 2015
That have just begun
Under a purple sun
There's many reasons
we are
what we've become
愛してるよ。 Nikam nechoď.
‚Chceš, abych bez tebe nemohla žít?‘
Jako by nebyl největší důkaz hloubky mých citů už jen to, že spím ve tvém tričku.
Přišlo mi psaní od L. (z architektury) a v něm spousta lásky. Love you so, miss you so.
Pijeme víno v kině s nohama nahoře. Vrchol floutkovství. Vůbec nevím, o čem ten film byl.
F. mi říká tak mile: ‚Ještě to vydrž, já tady taky nebudu věčně.‘ Už kvůli tomu bych se ještě chvíli nerada stěhovala.
Chci jaro a titul. A léto a jít s Borůvkovou na borůvky. Ležet na verandě a držet se za ruce. Chci na vodu, jen tak plout a na nic nemyslet. A sluníčko a pohodu. A alkoholy. A né, naše loď. A chci k Širu domů, za její šílenou rodinou a na jejich děsivou chatu. A jen tak s nimi být. A jen taky být. A být šťastná.
Olga nám vypráví o tom, že si hráli na ‚tolkienovce‘, když byli malí. Běhali po lese a předstírali, že jsou elfové. A taky o tom, jak ji jednou vyváleli ve sněhu, před tím než na soutěži recitovala básně. Přiběhla tam celá od sněhu. Z dlouhých mokrých vlasů do pasu jí kapala voda. Tvořila se kolem ní louže a ona přednášela svým od angíny hlubokým a chraplavým hlasem.
A taky o tom, jak na jednom záchodě na univerzitě vedli po stěnách skrz nápisy debaty o politice a literatuře. A kromě toho tam taky bylo: ‚Jsem lesba. Co mám dělat?‘ A odpověď: ‚Já taky, tady je moje telefonní číslo.‘
There's many reasons
we are
what we've become
愛してるよ。 Nikam nechoď.
‚Chceš, abych bez tebe nemohla žít?‘
Jako by nebyl největší důkaz hloubky mých citů už jen to, že spím ve tvém tričku.
Přišlo mi psaní od L. (z architektury) a v něm spousta lásky. Love you so, miss you so.
Pijeme víno v kině s nohama nahoře. Vrchol floutkovství. Vůbec nevím, o čem ten film byl.
F. mi říká tak mile: ‚Ještě to vydrž, já tady taky nebudu věčně.‘ Už kvůli tomu bych se ještě chvíli nerada stěhovala.
Chci jaro a titul. A léto a jít s Borůvkovou na borůvky. Ležet na verandě a držet se za ruce. Chci na vodu, jen tak plout a na nic nemyslet. A sluníčko a pohodu. A alkoholy. A né, naše loď. A chci k Širu domů, za její šílenou rodinou a na jejich děsivou chatu. A jen tak s nimi být. A jen taky být. A být šťastná.
Olga nám vypráví o tom, že si hráli na ‚tolkienovce‘, když byli malí. Běhali po lese a předstírali, že jsou elfové. A taky o tom, jak ji jednou vyváleli ve sněhu, před tím než na soutěži recitovala básně. Přiběhla tam celá od sněhu. Z dlouhých mokrých vlasů do pasu jí kapala voda. Tvořila se kolem ní louže a ona přednášela svým od angíny hlubokým a chraplavým hlasem.
A taky o tom, jak na jednom záchodě na univerzitě vedli po stěnách skrz nápisy debaty o politice a literatuře. A kromě toho tam taky bylo: ‚Jsem lesba. Co mám dělat?‘ A odpověď: ‚Já taky, tady je moje telefonní číslo.‘
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
