Nová epizoda SW. The bestest best. Tolik nostalgie. Ach, moje srdce. Tolik dojemností.
Rey je tak moc Leia. A Poe je tak moc Luke a zároveň vypadá jako Al Pacino. Ty oči.
BB-8 smutně se kutálející pouští.
Jedna z nejlepších věcí na SW jsou stejně poklusávající stormtroopeři.
Celý film jsem čekala na to, až si Gwendoline sundá masku. A ono nic.
Uvnitř brečím, když prvně vidím znovu letět Millennium Falcon. Při setkáni Leji a Hana už slzím doopravdy.
Nádherné poetické scény v poušti.
Princezna Leia je nejroztomilejší skřítek. Tedy generálka Leia Organa je nejroztomilejší skřítek.
Kylo vypadá jako škaredý Ezra Miller. Taky jsem na něj (jako K.) chtěla křičet, aby si tu masku nasadil zpátky.
Han Solo odhazující svoji zimní bundičku v hale.
Dramatické scény mezi otcem a synem na mostě jsou nejspíš u tvůrců oblíbené. / Co si teď počneme se životem?
It's Dangerous to go Solo! Take a Wookiee with you! Pláču. Tolik krásy a bolesti.
A Luke si mezitím trucuje na ostrůvku a staví si na něm chodníčky. Co tam celou dobu dělal? Postával na útesu? Ani domek tam nemá.
Odcházím z kina s rozmazanou řasenkou a s naprostým emočním vyčerpáním.
středa 30. prosince 2015
pondělí 28. prosince 2015
Moje malá, nerozumná Borůvková.
Miss you terribly already / Miss the space between your eyelids
Miss your teeth when they chatter / When we smoked out in my garden / When we couldn't sleep for all the heat / Soft talk began to harden
Miss your small hands in the palm of mine / And the fact you're always waking in the night
In spite of real distance, we'll always be close / And though your skin's sheet white and your arms carry scars / But still, let me tell you that I love who you are
Rozespalé něžnosti jsou jedna z věcí, které na vztahu zbožňuju možná úplně ze všeho nejvíc.
Jen blízkost tvých klíčních kostí by mi stačila k absolutnímu štěstí.
Vůně našich žalů přebíjejí feromony.
Zrušila bych všechny lidi, kteří ti kdy v životě ublížili.
Všude to po tobě voní. Ustlala bych si jen do té vůně jako do nejměkčí dečky.
S tebou jsou i ty nejzákladnější věci tolik intenzivní. Stačí tě jenom držet za ruku a je v tom úplně všechno. Všechno ze mě, všechno z tebe a všechno z nás.
Natrhala bych ti kytičku fialek navzdory tomu, že je konec prosince.
Utulila bych tě, až by z tebe nic nezbylo a potom bych hořce plakala, že tě nemám.
Všechno v tobě tak krásně tepe.
Dala bych si tě do kapsy u košile, rovnou k srdci, a nosila bych tě všude s sebou.
Miss your teeth when they chatter / When we smoked out in my garden / When we couldn't sleep for all the heat / Soft talk began to harden
Miss your small hands in the palm of mine / And the fact you're always waking in the night
In spite of real distance, we'll always be close / And though your skin's sheet white and your arms carry scars / But still, let me tell you that I love who you are
Rozespalé něžnosti jsou jedna z věcí, které na vztahu zbožňuju možná úplně ze všeho nejvíc.
Jen blízkost tvých klíčních kostí by mi stačila k absolutnímu štěstí.
Vůně našich žalů přebíjejí feromony.
Zrušila bych všechny lidi, kteří ti kdy v životě ublížili.
Všude to po tobě voní. Ustlala bych si jen do té vůně jako do nejměkčí dečky.
S tebou jsou i ty nejzákladnější věci tolik intenzivní. Stačí tě jenom držet za ruku a je v tom úplně všechno. Všechno ze mě, všechno z tebe a všechno z nás.
Natrhala bych ti kytičku fialek navzdory tomu, že je konec prosince.
Utulila bych tě, až by z tebe nic nezbylo a potom bych hořce plakala, že tě nemám.
Všechno v tobě tak krásně tepe.
Dala bych si tě do kapsy u košile, rovnou k srdci, a nosila bych tě všude s sebou.
neděle 27. prosince 2015
Některé písničky budou navždy zruinované určitými lidmi.
Kéž by mi psaní BP šlo tak dobře jako psaní těchhle žvástů.
十分な試験勉強なしでは、この大学に合格するのは難しいでしょう。(苦笑)
Dost zkoušku bez studoval na univerzitě, a předat je obtížné tě teď. Nedivím se, že překladač nezvládá japonštinu. Vždyť my ji taky moc nezvládáme.
Dneska se mi o tobě zdálo. Pracovala jsi v kině a běhala jsi v temných chodbičkách.
Chtěla bych mít čas na malé radosti. Občas chodit do kina, pravidelně cvičit, koukat na filmy doma v posteli, chodit na procházky jen tak do lesů, číst si v pohodlném čtecím křesle, vařit a péct mňamky, zajít s milými lidmi jen tak na pivo nebo víno, jen tak.
Náš malý domácí hrnec s křivým dnem, který vypadá jako hvězdné nebe.
うちに遊びに来るなら、ワインの一本ぐらい持って来い。 You know us so well, わ先生. ワインの一本ぐらい.
Před příchodem do divadla, flašku vína přines mi. Znáš nás moc dobře, doktore. Jeden z vína o knize.
K učení poslouchám pořád dokola desku od Klárky. Чёрный Ворон je nejsmutnější písnička na světě. A k tomu navíc hlas Žanny Bičesvké.
Zdobení vánočního stromečku je jedna z mála mých oblíbených tradic. Se sestrami se shodujeme, že nejhezčí baňky jsou ty staré. Čím starší, tím hezčí. A lucerničky od babičky jsou 必要.
Proč vždycky, když se ptám lidí, kde chtějí sedět v kině, odpovídají: ‚Někde vedle tebe.‘? Vždycky se ptám jen proto, abych věděla, jestli opravdu všichni chtějí sedět vzadu uprostřed.
Jednou přijde doba, kdy budu bydlet s někým mému srdci nejdražším v malém bytě nebo domečku. Budeme společně shromažďovat spoustu druhů čajů, milé hrnečky a dečky. Budeme mít společnou rozrůstající se knihovničku. Budeme občas navštěvovat svoje blízké a naši blízcí se postupně stanou společnými blízkými. A to bude největší krása.
十分な試験勉強なしでは、この大学に合格するのは難しいでしょう。(苦笑)
Dost zkoušku bez studoval na univerzitě, a předat je obtížné tě teď. Nedivím se, že překladač nezvládá japonštinu. Vždyť my ji taky moc nezvládáme.
Dneska se mi o tobě zdálo. Pracovala jsi v kině a běhala jsi v temných chodbičkách.
Chtěla bych mít čas na malé radosti. Občas chodit do kina, pravidelně cvičit, koukat na filmy doma v posteli, chodit na procházky jen tak do lesů, číst si v pohodlném čtecím křesle, vařit a péct mňamky, zajít s milými lidmi jen tak na pivo nebo víno, jen tak.
Náš malý domácí hrnec s křivým dnem, který vypadá jako hvězdné nebe.
うちに遊びに来るなら、ワインの一本ぐらい持って来い。 You know us so well, わ先生. ワインの一本ぐらい.
Před příchodem do divadla, flašku vína přines mi. Znáš nás moc dobře, doktore. Jeden z vína o knize.
K učení poslouchám pořád dokola desku od Klárky. Чёрный Ворон je nejsmutnější písnička na světě. A k tomu navíc hlas Žanny Bičesvké.
Zdobení vánočního stromečku je jedna z mála mých oblíbených tradic. Se sestrami se shodujeme, že nejhezčí baňky jsou ty staré. Čím starší, tím hezčí. A lucerničky od babičky jsou 必要.
Proč vždycky, když se ptám lidí, kde chtějí sedět v kině, odpovídají: ‚Někde vedle tebe.‘? Vždycky se ptám jen proto, abych věděla, jestli opravdu všichni chtějí sedět vzadu uprostřed.
Jednou přijde doba, kdy budu bydlet s někým mému srdci nejdražším v malém bytě nebo domečku. Budeme společně shromažďovat spoustu druhů čajů, milé hrnečky a dečky. Budeme mít společnou rozrůstající se knihovničku. Budeme občas navštěvovat svoje blízké a naši blízcí se postupně stanou společnými blízkými. A to bude největší krása.
středa 23. prosince 2015
われわれはどこへ行くのか。
Potkávám u vlaku sestřenku, kterou jsem neviděla celý rok (od minulých Vánoc). Vypadá příšerně. Jen samotná její víčka prozrazují nedospánky nakumulované za poslední dobu. V pěti minutách si vyměňujeme nejdůležitější novinky a slibujeme si, že na Štěpána všechno probereme.
Bojuju s nutkáním uběhnout největší rychlostí, jakou svedu, poslední kousek cesty k L. domů. S krosnou na zádech, přes rameno tašku, ve které je notebook obalený skripty. Všechno to váží tak tunu. Už nemůžu, nemůžu. Vleču s sebou na zádech všechnu tíhu uplynulého semestru.
Regeneruju u L. doma, voda s citrónem, sedět, pět minut na nic nemyslet, to je jediné, co potřebuju. Navrch dostávám guláš. Domácí jídlo a klídeček u L. Heaven.
Přesně tak, staré časy, kdy tady všude bylo doma.
Kupujeme si každá láhev rumu a kolu v naivní představě, že budeme pít celý večer jenom tohle.
Liditi - to je něco mezi lidi a děti. A to jsme my všichni na srazu z gymplu. Dva roky od maturity.
Dostávám od K. nejkrásnější Vánoční dárek. Pozornosti od Klárky. Obě jsme bez domlouvání věděly, že předávání si dárků už zůstane tradicí. Dala jsem jí lištičku Felixe, kterého může nosit na krku.
O. prvně organizuje skupinovou fotku. Zmatečky a zábavička.
Piju hrozně špatné alkoholové kombinace.
A pak se klasicky dostaneme do bodu, kdy T. hraje na harmoniku a k tomu všichni zpíváme, co nám síly stačí (できるだけ) hospodské a klasicky třídní písničky. Po potoce chodila, Nohavica and so.
Asi dvě hodiny mi je hrozně špatně, tak tlačím na L. abychom kolem dvou jely domů. Nakonec mi ve dvě už bylo dobře, ale stejně to byl ten nejsprávnější čas k odjezdu domů úplně z jiných příčin. Po druhé hodině ranní už se stejně nic dobrého nestane. Všichni by se měli víc řídit radami z himym.
O. se se mnou loučí nadvakrát. ‚Rád jsem tě viděl a hlavně bych tě rád viděl znovu někdy dřív než zase až za rok.‘ Mj. mi říká do objetí: ‚Je to komplikované, je to složité.‘
Zrovna T. nás tolik přemlouvá, abychom zůstaly. To je k popukání. ‚To by mě teď fakt mrzelo, kdyby odešel celý Krypl Tým.‘
Kn. je při loučení taky hrozně miloučká. Přejem si vzájemně upřímně spousty štěstí.
A naše M. je snad jediný člověk, o kterého se nebojím, že se o sebe postará, i když je jakkoliv opilá. Vždycky se dostane v pořádku domů nebo k někomu jinému domů. Naprosto bezpečně.
Asi to byl opravdu nemilejší sraz. V mnohém jsme rozumnější. A v mnohém úplně stejní.
Bojuju s nutkáním uběhnout největší rychlostí, jakou svedu, poslední kousek cesty k L. domů. S krosnou na zádech, přes rameno tašku, ve které je notebook obalený skripty. Všechno to váží tak tunu. Už nemůžu, nemůžu. Vleču s sebou na zádech všechnu tíhu uplynulého semestru.
Regeneruju u L. doma, voda s citrónem, sedět, pět minut na nic nemyslet, to je jediné, co potřebuju. Navrch dostávám guláš. Domácí jídlo a klídeček u L. Heaven.
Přesně tak, staré časy, kdy tady všude bylo doma.
Kupujeme si každá láhev rumu a kolu v naivní představě, že budeme pít celý večer jenom tohle.
Liditi - to je něco mezi lidi a děti. A to jsme my všichni na srazu z gymplu. Dva roky od maturity.
Dostávám od K. nejkrásnější Vánoční dárek. Pozornosti od Klárky. Obě jsme bez domlouvání věděly, že předávání si dárků už zůstane tradicí. Dala jsem jí lištičku Felixe, kterého může nosit na krku.
O. prvně organizuje skupinovou fotku. Zmatečky a zábavička.
Piju hrozně špatné alkoholové kombinace.
A pak se klasicky dostaneme do bodu, kdy T. hraje na harmoniku a k tomu všichni zpíváme, co nám síly stačí (できるだけ) hospodské a klasicky třídní písničky. Po potoce chodila, Nohavica and so.
Asi dvě hodiny mi je hrozně špatně, tak tlačím na L. abychom kolem dvou jely domů. Nakonec mi ve dvě už bylo dobře, ale stejně to byl ten nejsprávnější čas k odjezdu domů úplně z jiných příčin. Po druhé hodině ranní už se stejně nic dobrého nestane. Všichni by se měli víc řídit radami z himym.
O. se se mnou loučí nadvakrát. ‚Rád jsem tě viděl a hlavně bych tě rád viděl znovu někdy dřív než zase až za rok.‘ Mj. mi říká do objetí: ‚Je to komplikované, je to složité.‘
Zrovna T. nás tolik přemlouvá, abychom zůstaly. To je k popukání. ‚To by mě teď fakt mrzelo, kdyby odešel celý Krypl Tým.‘
Kn. je při loučení taky hrozně miloučká. Přejem si vzájemně upřímně spousty štěstí.
A naše M. je snad jediný člověk, o kterého se nebojím, že se o sebe postará, i když je jakkoliv opilá. Vždycky se dostane v pořádku domů nebo k někomu jinému domů. Naprosto bezpečně.
Asi to byl opravdu nemilejší sraz. V mnohém jsme rozumnější. A v mnohém úplně stejní.
pondělí 21. prosince 2015
Vylila jsem si do klína horký čaj.
Vařící, ještě jsem z něj ani neupila. Po první vlně bolesti jsem se stejně zajímala jen o to, jestli přežila skripta do obchodní japonštiny. Vyprané, čerstvě převlečené peřiny, prostěradlo, dečky a polštářky - všechno polité čajem. Moje popálená chodidla jsou celkem třešnička na dortu nepříjemností zápočtového týdne. Zbytek večera se učím tak, že sedím na mokrém ručníku, abych si chladila popálený zadek. Absurdity.
Občas, když jsme ve Zmijozelu (studovna) ve Zbrojnici (knihovna), tak si představuju, jak k popukání muselo být, když みく při pohledu na nějakou zuboženou, usychající kytku prohodila ironicky すごい.
Prý se jdeme k nám učit korejštinu. Místo toho dopíjíme fancy víno a vzápětí načínáme (hnusnou) roky starou brusinkovou vodku. Plave v ní něco, čemu M. říká ‚brusinková sedlina‘. Tancujeme (možná by se skoro dalo napsat pogujeme) na to, jak P. hraje na ukulele, i když to normálně tolik nesnáším. Zpívám hlubokým hlasem: ‚Slečna Anna je za vodou‘ od Wanastovek.
Myslívám teď často na Silvestr. Pokud se sejdou opravdu všichni mí nejdražší pod jednou střechou - aspoň část KT, V., sestry a k tomu navíc Borůvková asi se rozteču štěstím. Úplně si dokážu představit, jak mi bude odkapávat z konečků prstů.
Svázat si konečně skripta do korejštiny - největší pocit štěstí a uspokojení za pouhých 39 korun. (Skripta za tři semestry béčkové korejštiny jsou stejně tlustá jako za poslední semestr japonštiny.)
Pláču, když mi sestra posílá fotky, jak doma všichni spolu zdobí perníčky.
Jamie Oliver naučil Širu loupat zázvor. Širu to naučila nás. Všechny teď učíme další lidi loupat zázvor. Lžičkou.
Peru, abych mohla Borůvkovou zabalit do čisté dečky. Když schnula přehozená přes postel, M. se v ní vyválela, protože jsem z ní prý vyprala všechny naše bytové démony.
Místo učení balím vánoční dárky a místo balicího papíru používám obrázky 富士山.
Borůvková se prostě rozhodla, že vyřeší všechny svoje životní problémy v zápočťáku. Výborné.
Občas, když jsme ve Zmijozelu (studovna) ve Zbrojnici (knihovna), tak si představuju, jak k popukání muselo být, když みく při pohledu na nějakou zuboženou, usychající kytku prohodila ironicky すごい.
Prý se jdeme k nám učit korejštinu. Místo toho dopíjíme fancy víno a vzápětí načínáme (hnusnou) roky starou brusinkovou vodku. Plave v ní něco, čemu M. říká ‚brusinková sedlina‘. Tancujeme (možná by se skoro dalo napsat pogujeme) na to, jak P. hraje na ukulele, i když to normálně tolik nesnáším. Zpívám hlubokým hlasem: ‚Slečna Anna je za vodou‘ od Wanastovek.
Myslívám teď často na Silvestr. Pokud se sejdou opravdu všichni mí nejdražší pod jednou střechou - aspoň část KT, V., sestry a k tomu navíc Borůvková asi se rozteču štěstím. Úplně si dokážu představit, jak mi bude odkapávat z konečků prstů.
Svázat si konečně skripta do korejštiny - největší pocit štěstí a uspokojení za pouhých 39 korun. (Skripta za tři semestry béčkové korejštiny jsou stejně tlustá jako za poslední semestr japonštiny.)
Pláču, když mi sestra posílá fotky, jak doma všichni spolu zdobí perníčky.
Jamie Oliver naučil Širu loupat zázvor. Širu to naučila nás. Všechny teď učíme další lidi loupat zázvor. Lžičkou.
Peru, abych mohla Borůvkovou zabalit do čisté dečky. Když schnula přehozená přes postel, M. se v ní vyválela, protože jsem z ní prý vyprala všechny naše bytové démony.
Místo učení balím vánoční dárky a místo balicího papíru používám obrázky 富士山.
Borůvková se prostě rozhodla, že vyřeší všechny svoje životní problémy v zápočťáku. Výborné.
pátek 18. prosince 2015
Láska musí bejt.
- je teď naše nové heslo v 変なグループ a vystihuje úplně všechno.
Doma s mámou a sestrou, všechny v dečkách pijeme kávu a ukusujeme zákusků.
Posílám ti malinké střípky svojí duše / upřímnosti / moje největší odkrytí.
S V. v Olo, učíme se na zápočty a mezitím se cpem bramborovým salátem a dalšími mňamkami, které jsem dovezla z domu. Jen tak mimochodem plánujeme po zkouškovém stop trip do Holandska. Přes Hannover. Po půlnoci otvíráme láhev fancy vína, kterou někde vyhráli rodiče od přítele mojí sestry. Dostala jsem ho, protože u nich nikdo víno nepije. Všichni (i P.) si pořád dokola zpíváme Hello od Adele. もしもし from the other side.
O zápočťáku jsem schopná na dvakrát spořádat celý balíček Lotusek ke kafi. Shame on me.
Ngt tvrdí, že céčkové předměty jsou vlastně jenom strašně otravné side questy. Já bych tu definici ještě posunula trochu dál. Na japonštině jsou otravné side questy úplně všechno kromě zkoušek z japonštiny a bakalářky.
Š. nám posílá démonické ústřice.
Máme s 変なグループ velký plán. S V. si pořídíme antikvariát. Coffee lover K. tam bude vařit kávu a Š. nám bude vzadu vydělávat u tyče. Pole dance a tak.
Když se pere prádlo, potom se pověsí a voní všude po bytě - to je domov.
‚Mít lásku‘ - v poslední době jsem to slyšela už několikrát od různých lidí. Zvláštní slovní spojení.
Ольга má v češtině nejněžnější ruský přízvuk. Sotva znatelný, ale je tam. Měkké d a tvrdé l. To zbožňuju.
Lidi by se měli víc řídit radami z himym. Třeba tím, že v těžkých životních obdobích (jako je třeba zápočtový týden), by se měly řešit jenom problémy z kategorie osm a výš.
Je těžké utěšovat nebo povzbuzovat lidi bez použití japonštiny.
Trošku panic attack v úterý večer. Ještě, že nikdo není doma, a tak si můžu pobrečet, zatímco se mi vaří voda na kafe. Kvůli ničemu a všemu, zápočťák a tak. L. všechno pod minutu zahání láskou a péčí.
Já už nechci titul, chci být lesní bytost a ustlat si na mechu.
Doma s mámou a sestrou, všechny v dečkách pijeme kávu a ukusujeme zákusků.
Posílám ti malinké střípky svojí duše / upřímnosti / moje největší odkrytí.
S V. v Olo, učíme se na zápočty a mezitím se cpem bramborovým salátem a dalšími mňamkami, které jsem dovezla z domu. Jen tak mimochodem plánujeme po zkouškovém stop trip do Holandska. Přes Hannover. Po půlnoci otvíráme láhev fancy vína, kterou někde vyhráli rodiče od přítele mojí sestry. Dostala jsem ho, protože u nich nikdo víno nepije. Všichni (i P.) si pořád dokola zpíváme Hello od Adele. もしもし from the other side.
O zápočťáku jsem schopná na dvakrát spořádat celý balíček Lotusek ke kafi. Shame on me.
Ngt tvrdí, že céčkové předměty jsou vlastně jenom strašně otravné side questy. Já bych tu definici ještě posunula trochu dál. Na japonštině jsou otravné side questy úplně všechno kromě zkoušek z japonštiny a bakalářky.
Š. nám posílá démonické ústřice.
Máme s 変なグループ velký plán. S V. si pořídíme antikvariát. Coffee lover K. tam bude vařit kávu a Š. nám bude vzadu vydělávat u tyče. Pole dance a tak.
Když se pere prádlo, potom se pověsí a voní všude po bytě - to je domov.
‚Mít lásku‘ - v poslední době jsem to slyšela už několikrát od různých lidí. Zvláštní slovní spojení.
Ольга má v češtině nejněžnější ruský přízvuk. Sotva znatelný, ale je tam. Měkké d a tvrdé l. To zbožňuju.
Lidi by se měli víc řídit radami z himym. Třeba tím, že v těžkých životních obdobích (jako je třeba zápočtový týden), by se měly řešit jenom problémy z kategorie osm a výš.
Je těžké utěšovat nebo povzbuzovat lidi bez použití japonštiny.
Trošku panic attack v úterý večer. Ještě, že nikdo není doma, a tak si můžu pobrečet, zatímco se mi vaří voda na kafe. Kvůli ničemu a všemu, zápočťák a tak. L. všechno pod minutu zahání láskou a péčí.
Já už nechci titul, chci být lesní bytost a ustlat si na mechu.
úterý 15. prosince 2015
初心を忘れないで
Hanz je vlastně tolik výborný. Miloučký, má doma kočky, umí skvěle vařit (prý) - pořádá Hanzu (jako menza u Hanze hoho-hohoho), dělá kendo a umí nejlíp nabít vodní dýmku. A to jsou teda ještě ty méně důležité věci. Zvládá svůj život, je schopný a tak.
Š: ‚Konečně jsem se osprchovala a smyla ze sebe všechnu včerejší neřest.‘
Poslední dobou pořád poslouchám Zrní. Jsou taková ta kapela, do které se musíš zamilovat postupně. O to je to potom hlubší.
Don’t be so pretty, don’t be. Ještě si toho někdo všimne.
Na bytě jsme přišli na to, že když pečeme v troubě a pereme zároveň, tak to vyhodí pojistky. Zábavička.
Dopoledne v Brně s K., komentovaná prohlídka japonské továrny v japonštině. Nejmilejší 製造のマネージャー.
Dorazily jsme na byt asi kolem tří hodin. Převlíkáme se rovnou do pyžama, Borůvková má moje bačkůrky. Hází Kryštůfkovi míček. Roztomilosti.
Chci být s tebou jako s nikým jiným nikdy předtím.
Noc s Borůvkovou. Spánkový deficit level bambilión. Usínám asi v jednu ráno a pak se průběžně zmateně budím do toho, jak mě Borůvková objímá a šeptá mi něžnosti. Asi ve čtyři ráno se probouzím, abychom mohly být ještě chvíli spolu. Borůvková vůbec nejde spát a ráno odjíždí do školy do Brna. V pět ráno jí chystám snídani.
Točí se mi hlava jen z toho, že sedím vedle ní. Takhle nikdy neodstátnicujeme. 卒業はちょっと無理でしょう。
Borůvková mě tolik zbožňuje, až mě to někdy opravdu děsí. Bez legrace. Na druhou stranu je s ní všechno tak přirozené a nádherné. Byla bych schopná se kvůli ní naprosto bez váhání odstěhovat. Což je velká věc v kontextu toho, jak moc náš byt (včetně naší bytové rodinky a Kryštofa) zbožňuju.
Umím si s ní představit úplně všechno. She could be the one.
Š: ‚Konečně jsem se osprchovala a smyla ze sebe všechnu včerejší neřest.‘
Poslední dobou pořád poslouchám Zrní. Jsou taková ta kapela, do které se musíš zamilovat postupně. O to je to potom hlubší.
Don’t be so pretty, don’t be. Ještě si toho někdo všimne.
Na bytě jsme přišli na to, že když pečeme v troubě a pereme zároveň, tak to vyhodí pojistky. Zábavička.
Dopoledne v Brně s K., komentovaná prohlídka japonské továrny v japonštině. Nejmilejší 製造のマネージャー.
Dorazily jsme na byt asi kolem tří hodin. Převlíkáme se rovnou do pyžama, Borůvková má moje bačkůrky. Hází Kryštůfkovi míček. Roztomilosti.
Chci být s tebou jako s nikým jiným nikdy předtím.
Noc s Borůvkovou. Spánkový deficit level bambilión. Usínám asi v jednu ráno a pak se průběžně zmateně budím do toho, jak mě Borůvková objímá a šeptá mi něžnosti. Asi ve čtyři ráno se probouzím, abychom mohly být ještě chvíli spolu. Borůvková vůbec nejde spát a ráno odjíždí do školy do Brna. V pět ráno jí chystám snídani.
Točí se mi hlava jen z toho, že sedím vedle ní. Takhle nikdy neodstátnicujeme. 卒業はちょっと無理でしょう。
Borůvková mě tolik zbožňuje, až mě to někdy opravdu děsí. Bez legrace. Na druhou stranu je s ní všechno tak přirozené a nádherné. Byla bych schopná se kvůli ní naprosto bez váhání odstěhovat. Což je velká věc v kontextu toho, jak moc náš byt (včetně naší bytové rodinky a Kryštofa) zbožňuju.
Umím si s ní představit úplně všechno. She could be the one.
neděle 13. prosince 2015
Fancy fucking up
a už klasicky na rozpíječku k Širu. Její výborné víno a domácí mňamky. Heaven. Š. nám tancuje ve fancy šatech a masce Darth Vadera. Všechno mě bolí od smíchu. Střídavě všechny rozléváme víno. Aspoň v tom protentokrát nejsem sama. Posloucháme Te Quiero Puta od Rammstein a vzápětí Otevřenou zlomeninu srdečního svalu od Wanastovek. Celkem vyvážený playlist. Plánujeme výlet na jih k Š. do sklípku a cpem se cukrovím.
Pak další hromady vína v karafách v Jazz Tibetu.
‚K., řekni, že chceš tu rozlévanou Pálavu.‘ -> ,Dobře. Prosím, já bych chtěla to víno v té karafě.‘
あ様 nás seznamuje s miloučkou Japonkou. Pořád se usmívá a několikrát nám říká 皆はかわいい! かわいい! すごい! Usmívám se zpátky, ale jinak vůbec nevím, jak na to reagovat. Je drobounká a vlasy má spletené do dvou copů.
Mám důležitý úkol. I am holding our fort. Our fort = náš stůl, kde máme naši vázu na víno a skleničky.
Naprosto příčetný rozhovor o životě na kasu s あ様.
Hanz se přidal k našemu Top týmu, vyvádíme spolu hlouposti, jako bychom byli všichni odjakživa nejlepší kámoši.
K. byla mažoretka!
Pak dalších pár skleniček v Sku. M. mě zase kousla do ramene. Ještě silněji než předtím.
K. byla hvězda večera. Tancovala po celém pódiu. Tentokrát žádná V. hadrová panenka. Ale V. good girl. A najednou je půl páté ráno.
Úplně poslední písnička je naše. Like I can od Sama Smithe. ‚But they'll never love you like I can, can, can.‘ Tancujeme a občas tě jen tak objímám vším, co mám nebo držím za ruce.
‚We both have demons, that we can't stand. / I love your demons, like devils can.‘
‚Já tu písničku zbožňuju.‘ -> ‚Takže ty víš, o čem to je…‘ Potom se rozsvěcí světla.
K. odchází v pět ráno k cizímu klukovi domů. Nerozumnosti. Až ráno se dovídáme, že bydlí v bývalém klášteře, kde nejspíš mimo jiné skládá vlastní hudbu. K. od něj ještě na té párty dostala plyšového ptáka, který byl nejspíš, jak se později ukázalo, vedoucího bakalářky V. Absurdity. Plyšoví ptáci, Tardis a bezové hůlky.
Pak další hromady vína v karafách v Jazz Tibetu.
‚K., řekni, že chceš tu rozlévanou Pálavu.‘ -> ,Dobře. Prosím, já bych chtěla to víno v té karafě.‘
あ様 nás seznamuje s miloučkou Japonkou. Pořád se usmívá a několikrát nám říká 皆はかわいい! かわいい! すごい! Usmívám se zpátky, ale jinak vůbec nevím, jak na to reagovat. Je drobounká a vlasy má spletené do dvou copů.
Mám důležitý úkol. I am holding our fort. Our fort = náš stůl, kde máme naši vázu na víno a skleničky.
Naprosto příčetný rozhovor o životě na kasu s あ様.
Hanz se přidal k našemu Top týmu, vyvádíme spolu hlouposti, jako bychom byli všichni odjakživa nejlepší kámoši.
K. byla mažoretka!
Pak dalších pár skleniček v Sku. M. mě zase kousla do ramene. Ještě silněji než předtím.
K. byla hvězda večera. Tancovala po celém pódiu. Tentokrát žádná V. hadrová panenka. Ale V. good girl. A najednou je půl páté ráno.
Úplně poslední písnička je naše. Like I can od Sama Smithe. ‚But they'll never love you like I can, can, can.‘ Tancujeme a občas tě jen tak objímám vším, co mám nebo držím za ruce.
‚We both have demons, that we can't stand. / I love your demons, like devils can.‘
‚Já tu písničku zbožňuju.‘ -> ‚Takže ty víš, o čem to je…‘ Potom se rozsvěcí světla.
K. odchází v pět ráno k cizímu klukovi domů. Nerozumnosti. Až ráno se dovídáme, že bydlí v bývalém klášteře, kde nejspíš mimo jiné skládá vlastní hudbu. K. od něj ještě na té párty dostala plyšového ptáka, který byl nejspíš, jak se později ukázalo, vedoucího bakalářky V. Absurdity. Plyšoví ptáci, Tardis a bezové hůlky.
sobota 12. prosince 2015
Don't quit.
Musím do konce ledna napsat 10 stran bakalářky. ‚Napíšeš,‘ povídá V., tak tomu snad na chvilku i sama věřím.
Pokud se dožijeme toho dreamlandu ‚po státnicích‘, nechám Š. a K. číst svůj blog. Nevím, čím jiným bychom si ještě musely spolu projít, aby si to zasloužily.
A možná to vůbec nesouvisí s tím, že jsi holka. A možná s tím souvisí úplně všechno. Vždyť já bych tě zbožňovala, i kdybys byla třeba pták Noh.
And we fell asleep / 'cus there's nothing else left to do / Těším se, až tahle doba nastane.
Kreslím Širu do sešitu potoky ze svých slz.
‚Kam zmizel ゆじ(先生)?‘ -> ‚Nevím, doufám, že zpátky na Hokkaidó.‘
Náš krásný zoufalý rozhovor o všem s 天使. Její definice blízké budoucnosti: čeká nás období zoufalství, které bude trvat asi šest měsíců.
Já už nedokážu potlačovat fakta.
And now that you don't have to be perfect, you can be good.
Pokud se dožijeme toho dreamlandu ‚po státnicích‘, nechám Š. a K. číst svůj blog. Nevím, čím jiným bychom si ještě musely spolu projít, aby si to zasloužily.
A možná to vůbec nesouvisí s tím, že jsi holka. A možná s tím souvisí úplně všechno. Vždyť já bych tě zbožňovala, i kdybys byla třeba pták Noh.
And we fell asleep / 'cus there's nothing else left to do / Těším se, až tahle doba nastane.
Kreslím Širu do sešitu potoky ze svých slz.
‚Kam zmizel ゆじ(先生)?‘ -> ‚Nevím, doufám, že zpátky na Hokkaidó.‘
Náš krásný zoufalý rozhovor o všem s 天使. Její definice blízké budoucnosti: čeká nás období zoufalství, které bude trvat asi šest měsíců.
Já už nedokážu potlačovat fakta.
And now that you don't have to be perfect, you can be good.
pátek 11. prosince 2015
Time is passing. Are you?
Poslouchám hudbu, která ztělesňuje duši M. / Zakuklenci hrající basket ve zlatých teniskách.
Note to myself: Pokud tě něco trápí, tak na tom záleží. Bez ohledu na to, o jak malou věc se jedná.
Dokud nejsou jistoty, tak jsou pochybnosti. A takhle to prostě je.
Sorry to be heavy but heavy is the cost. And also I’m not sorry.
V. mi přichází o půl jedenácté v noci zachránit život. A zachraňuje ho až do dvou ráno, dokud nejdeme spát.
Ráno v kuchyni potkávám M. ‚Promiň, asi jsem se včera chovala trochu divně, já jsem byla hrozně unavená.‘ -> ‚Tady byla V? Asi ve dvě ráno se z vašeho pokoje ozýval opravdu děsivý smích.‘
Ještě, že mě studium japonštiny naučilo zvládat spoustu věcí najednou, jinak bych se z toho zbláznila. A možná jsem se i zbláznila. A kdo se jednou zbláznil, už nikdy nebude normální. Ale stejně.
Prostě jsem si normálně do denního plánu přidala položku ‚budování vtahu‘ a vyhrazuju si na to čas.
Na random s V. na jógu. Bylo to výborné alternativní odreagování od všeho. Jsme bojovníci, stromy, půlměsíce a pokoušíme se vzlétnout. K tomu nám hrají Coldplay.
Note to myself: Pokud tě něco trápí, tak na tom záleží. Bez ohledu na to, o jak malou věc se jedná.
Dokud nejsou jistoty, tak jsou pochybnosti. A takhle to prostě je.
Sorry to be heavy but heavy is the cost. And also I’m not sorry.
V. mi přichází o půl jedenácté v noci zachránit život. A zachraňuje ho až do dvou ráno, dokud nejdeme spát.
Ráno v kuchyni potkávám M. ‚Promiň, asi jsem se včera chovala trochu divně, já jsem byla hrozně unavená.‘ -> ‚Tady byla V? Asi ve dvě ráno se z vašeho pokoje ozýval opravdu děsivý smích.‘
Ještě, že mě studium japonštiny naučilo zvládat spoustu věcí najednou, jinak bych se z toho zbláznila. A možná jsem se i zbláznila. A kdo se jednou zbláznil, už nikdy nebude normální. Ale stejně.
Prostě jsem si normálně do denního plánu přidala položku ‚budování vtahu‘ a vyhrazuju si na to čas.
Na random s V. na jógu. Bylo to výborné alternativní odreagování od všeho. Jsme bojovníci, stromy, půlměsíce a pokoušíme se vzlétnout. K tomu nám hrají Coldplay.
středa 9. prosince 2015
U Borůvkové doma
Vyznání. Opravdové vyznání.
Každý, kdo má dvě ruce a bušící srdce, přece musí umět hladit a líbat.
Na spánkový deficit jdeme spát až o půl páté ráno. Nerozumnosti. A můžu za to já. Neposlouchám tě, když se snažíš být rozumná. A místo toho tě nepřestávám líbat.
‚To, že sis nechala propíchnout jazyk, bylo nejlepší floutkovské rozhodnutí, jaké jsi kdy v životě udělala,‘ povídám naprosto neuváženě.
‚My už nikdy nebudeme příčetně spát‘, shodujeme se.
Snídáme výborné kafe a lívance s borůvkovou marmeládou. Mám 二日酔い a sugar rush, točí se mi hlava a je mi krásně.
Saháš mi rovnou na srdce, má drahá. Blízkost, blízkost, niternosti. He-bouč-ká. Už není cesty zpět.
‚Uč se nebo se pojď mazlit,‘ jinou možnost prý nemám, tak co se dá dělat.
Učím se ve Zlíně na 日本語能力試験 a Borůvková mi u toho spí v klíně. Už se s tím musíme pomalu smířit, že se naše životy v podstatě skládají z absurdit, jak říkala V.
Jsem nejšťastnější člověk na světě, přestože mám spánkový deficit a spoustu práce. Mám výbornou kávu a borůvkové lívance a lásku. Bojím se, čím budu muset splatit všechno tohle štěstí.
Dečky, hrníčky a objetí jsou domov a bezpečí.
V. mi píše: ‚Awwwwám si tu po pokoji‘. A já si awwwwám uvnitř, i když jsem v celém bytě sama. Vůbec není potřeba dávat nic hlasitě najevo. Užívám si klid a vyrovnanost.
Moje tělo dělá ústupky, jak říká Širu. Míň než pět hodin spánku. A k tomu půl lahve kubánského rumu. Nekonečnem kávy potlačuju únavu.
Na šesté rande docela dobré.
Každý, kdo má dvě ruce a bušící srdce, přece musí umět hladit a líbat.
Na spánkový deficit jdeme spát až o půl páté ráno. Nerozumnosti. A můžu za to já. Neposlouchám tě, když se snažíš být rozumná. A místo toho tě nepřestávám líbat.
‚To, že sis nechala propíchnout jazyk, bylo nejlepší floutkovské rozhodnutí, jaké jsi kdy v životě udělala,‘ povídám naprosto neuváženě.
‚My už nikdy nebudeme příčetně spát‘, shodujeme se.
Snídáme výborné kafe a lívance s borůvkovou marmeládou. Mám 二日酔い a sugar rush, točí se mi hlava a je mi krásně.
Saháš mi rovnou na srdce, má drahá. Blízkost, blízkost, niternosti. He-bouč-ká. Už není cesty zpět.
‚Uč se nebo se pojď mazlit,‘ jinou možnost prý nemám, tak co se dá dělat.
Učím se ve Zlíně na 日本語能力試験 a Borůvková mi u toho spí v klíně. Už se s tím musíme pomalu smířit, že se naše životy v podstatě skládají z absurdit, jak říkala V.
Jsem nejšťastnější člověk na světě, přestože mám spánkový deficit a spoustu práce. Mám výbornou kávu a borůvkové lívance a lásku. Bojím se, čím budu muset splatit všechno tohle štěstí.
Dečky, hrníčky a objetí jsou domov a bezpečí.
V. mi píše: ‚Awwwwám si tu po pokoji‘. A já si awwwwám uvnitř, i když jsem v celém bytě sama. Vůbec není potřeba dávat nic hlasitě najevo. Užívám si klid a vyrovnanost.
Moje tělo dělá ústupky, jak říká Širu. Míň než pět hodin spánku. A k tomu půl lahve kubánského rumu. Nekonečnem kávy potlačuju únavu.
Na šesté rande docela dobré.
úterý 8. prosince 2015
Zrní
jsou největší kulíšci a vymítači démonů. Nejmileji a nejupřímněji říkají ‚děkujeme‘. Jsme s Coffee lover K. mořské řasy v bundách na náměstí. ‚A na čí to jde bedra, na čí bedra to jde?‘
Zpěvák je Bytost víc než cokoliv jiného a víc než kdokoliv jiný. Tancuje bosky jen tak v tričku začátkem prosince. Přivírám oči pod návaly krásy.
Myslím na to, že se všechno mělo stát přesně v tomto pořadí. Úplně všechno. ‚Teď je nebe, teď je nebe teď.‘
Na čí to jde bedra, na čí bedra to jde, že jsou Zrní největší vymítači démonů?
‚Vem nás, Slunce, vem s sebou k moři.‘
Pak na opravdu jen jeden punč s holkama. 珍しい。
Občas mám tak výborný pocit produktivity a spousty energie a to se střídá s chvilkami, kdy mám pocit, že mi únava hloubí díru do hlavy a mozek prostě odmítá fungovat.
Správná kamarádka vám klidně pučí kartáček na zuby, když není zbytí. A taky tričko, ve kterém už párkrát spala.
Ráno si s V. meduňkovým čajem léčíme post-čokoládovou kocovinu.
Povídám K., že jedu na víkend ke své milé. A mám z toho hroznou radost, že můžu tohle říct.
Zpěvák je Bytost víc než cokoliv jiného a víc než kdokoliv jiný. Tancuje bosky jen tak v tričku začátkem prosince. Přivírám oči pod návaly krásy.
Myslím na to, že se všechno mělo stát přesně v tomto pořadí. Úplně všechno. ‚Teď je nebe, teď je nebe teď.‘
Na čí to jde bedra, na čí bedra to jde, že jsou Zrní největší vymítači démonů?
‚Vem nás, Slunce, vem s sebou k moři.‘
Pak na opravdu jen jeden punč s holkama. 珍しい。
Občas mám tak výborný pocit produktivity a spousty energie a to se střídá s chvilkami, kdy mám pocit, že mi únava hloubí díru do hlavy a mozek prostě odmítá fungovat.
Správná kamarádka vám klidně pučí kartáček na zuby, když není zbytí. A taky tričko, ve kterém už párkrát spala.
Ráno si s V. meduňkovým čajem léčíme post-čokoládovou kocovinu.
Povídám K., že jedu na víkend ke své milé. A mám z toho hroznou radost, že můžu tohle říct.
pondělí 7. prosince 2015
And the beer I had for breakfast was a box of cheap white wine
And the boom box on my shoulder was a box of clementines (Myslím, že by se to mohlo líbit Valerii.)
M. mi říká jen: ‚Já tebe taky. Já tebe taky…‘ Bez ničeho předchozího, protože to není třeba. Už víme, že se vzájemně zbožňujeme.
Čtu si o spoustě japonských démonů a piju 不味い čokoládovou kávu, protože jsme všichni bez peněz a došly nám poslední zbytky sdílené kávy. Lepší než drátem do oka, jak říká F., ale pořádně si nejsem jistá ani tímhle.
‚Já potřebuju obejmout,‘ povídám M. a rovnou zvedám ruce. Nevím, jestli opravdu potřebuju obejmout nebo by mi stačilo jen o jednu třídu chutnější kafe.
Celé zástupy japonských démonů. Opravdová horror-show. ‚Podivné a hrůzostrašné jako křik bažanta nebo zápas draků.‘ Jaká oddanost - čekat na někoho s větévkou chryzantémy a lehkým sake. Muži, kteří zůstali ve vesnici, se změnili ve vlky. Samozřejmě. Taky chci, aby v mém životě bylo období, kdy mými společníky budou jen lišky a sovy. Vstoupit do jezera a chtít si zaplavat jako ryby - nejčistší touhy. Ucítit, jak mě krájejí a probudit se ze sna. Hodit obrazy do jezera, aby se namalované ryby odlepily od papíru a začaly se prohánět ve vodě. Nepůjčovat deštníky krásným ženám, mohli by to být démoni v přestrojení. Tam, kde velryby dávají dobrou noc. Taky chci na jarní pouť k vodopádům, ztratit se v Japonské mimorealitě.
Kdybych někdy měla děti…Kdybych někdy měla dceru…Jmenovala by se Nina.
Ach, Nina. / jsi mé úzko, jsi krev z řezných ran / Ach, rozbitá Nina. Trpící Nina a v ní všechny smutky světa a ona je na ně sama.
Pár slov od D. a tolik hřejí, tolik hřejí.
Můj nový diář má v sobě kapsu na kartičky proti démonům.
M. mi říká jen: ‚Já tebe taky. Já tebe taky…‘ Bez ničeho předchozího, protože to není třeba. Už víme, že se vzájemně zbožňujeme.
Čtu si o spoustě japonských démonů a piju 不味い čokoládovou kávu, protože jsme všichni bez peněz a došly nám poslední zbytky sdílené kávy. Lepší než drátem do oka, jak říká F., ale pořádně si nejsem jistá ani tímhle.
‚Já potřebuju obejmout,‘ povídám M. a rovnou zvedám ruce. Nevím, jestli opravdu potřebuju obejmout nebo by mi stačilo jen o jednu třídu chutnější kafe.
Celé zástupy japonských démonů. Opravdová horror-show. ‚Podivné a hrůzostrašné jako křik bažanta nebo zápas draků.‘ Jaká oddanost - čekat na někoho s větévkou chryzantémy a lehkým sake. Muži, kteří zůstali ve vesnici, se změnili ve vlky. Samozřejmě. Taky chci, aby v mém životě bylo období, kdy mými společníky budou jen lišky a sovy. Vstoupit do jezera a chtít si zaplavat jako ryby - nejčistší touhy. Ucítit, jak mě krájejí a probudit se ze sna. Hodit obrazy do jezera, aby se namalované ryby odlepily od papíru a začaly se prohánět ve vodě. Nepůjčovat deštníky krásným ženám, mohli by to být démoni v přestrojení. Tam, kde velryby dávají dobrou noc. Taky chci na jarní pouť k vodopádům, ztratit se v Japonské mimorealitě.
Kdybych někdy měla děti…Kdybych někdy měla dceru…Jmenovala by se Nina.
Ach, Nina. / jsi mé úzko, jsi krev z řezných ran / Ach, rozbitá Nina. Trpící Nina a v ní všechny smutky světa a ona je na ně sama.
Pár slov od D. a tolik hřejí, tolik hřejí.
Můj nový diář má v sobě kapsu na kartičky proti démonům.
čtvrtek 3. prosince 2015
That have just begun
Under a purple sun
There's many reasons
we are
what we've become
愛してるよ。 Nikam nechoď.
‚Chceš, abych bez tebe nemohla žít?‘
Jako by nebyl největší důkaz hloubky mých citů už jen to, že spím ve tvém tričku.
Přišlo mi psaní od L. (z architektury) a v něm spousta lásky. Love you so, miss you so.
Pijeme víno v kině s nohama nahoře. Vrchol floutkovství. Vůbec nevím, o čem ten film byl.
F. mi říká tak mile: ‚Ještě to vydrž, já tady taky nebudu věčně.‘ Už kvůli tomu bych se ještě chvíli nerada stěhovala.
Chci jaro a titul. A léto a jít s Borůvkovou na borůvky. Ležet na verandě a držet se za ruce. Chci na vodu, jen tak plout a na nic nemyslet. A sluníčko a pohodu. A alkoholy. A né, naše loď. A chci k Širu domů, za její šílenou rodinou a na jejich děsivou chatu. A jen tak s nimi být. A jen taky být. A být šťastná.
Olga nám vypráví o tom, že si hráli na ‚tolkienovce‘, když byli malí. Běhali po lese a předstírali, že jsou elfové. A taky o tom, jak ji jednou vyváleli ve sněhu, před tím než na soutěži recitovala básně. Přiběhla tam celá od sněhu. Z dlouhých mokrých vlasů do pasu jí kapala voda. Tvořila se kolem ní louže a ona přednášela svým od angíny hlubokým a chraplavým hlasem.
A taky o tom, jak na jednom záchodě na univerzitě vedli po stěnách skrz nápisy debaty o politice a literatuře. A kromě toho tam taky bylo: ‚Jsem lesba. Co mám dělat?‘ A odpověď: ‚Já taky, tady je moje telefonní číslo.‘
There's many reasons
we are
what we've become
愛してるよ。 Nikam nechoď.
‚Chceš, abych bez tebe nemohla žít?‘
Jako by nebyl největší důkaz hloubky mých citů už jen to, že spím ve tvém tričku.
Přišlo mi psaní od L. (z architektury) a v něm spousta lásky. Love you so, miss you so.
Pijeme víno v kině s nohama nahoře. Vrchol floutkovství. Vůbec nevím, o čem ten film byl.
F. mi říká tak mile: ‚Ještě to vydrž, já tady taky nebudu věčně.‘ Už kvůli tomu bych se ještě chvíli nerada stěhovala.
Chci jaro a titul. A léto a jít s Borůvkovou na borůvky. Ležet na verandě a držet se za ruce. Chci na vodu, jen tak plout a na nic nemyslet. A sluníčko a pohodu. A alkoholy. A né, naše loď. A chci k Širu domů, za její šílenou rodinou a na jejich děsivou chatu. A jen tak s nimi být. A jen taky být. A být šťastná.
Olga nám vypráví o tom, že si hráli na ‚tolkienovce‘, když byli malí. Běhali po lese a předstírali, že jsou elfové. A taky o tom, jak ji jednou vyváleli ve sněhu, před tím než na soutěži recitovala básně. Přiběhla tam celá od sněhu. Z dlouhých mokrých vlasů do pasu jí kapala voda. Tvořila se kolem ní louže a ona přednášela svým od angíny hlubokým a chraplavým hlasem.
A taky o tom, jak na jednom záchodě na univerzitě vedli po stěnách skrz nápisy debaty o politice a literatuře. A kromě toho tam taky bylo: ‚Jsem lesba. Co mám dělat?‘ A odpověď: ‚Já taky, tady je moje telefonní číslo.‘
neděle 29. listopadu 2015
Not all girls are made of sugar and spice and everything nice.
Some girls are made of sarcasm and wine and everything is fine.
Vynikající! Věděla jsem, že v rozbitém Akutagawovi musí být nekonečno nádherností. Obraz pekla - nikdy jsem se nesetkala s podobně zvrhlým druhem krásy. Tak silné a živé. Roje duchů lišek. Mrazivosti a děsivosti. Války s vydrami. Taky občas pláču celým svým tělem, ale bez slz. 'Kdybychom se měli řídit jen rozumem, museli bychom přirozeně popřít svou vlastní existenci.'
Děkuju mámě, že mě naučila, že každý problém se dá vždycky nějak vyřešit. Děkuju V., za to, že mi to připomíná.
Zůstala mi tady po tobě krabička borůvkových cigaret a Hrabě, kterého jsi četla. A celá postel a naše pyžama, všechno voní jako ty.
‚Mně je zima.‘
-> ‚Tak já zapnu topení.‘
‚Ne, já chci dečku.‘
Taková malá holka. A má v sobě úplně všechno podstatné. A navrch tolik smutků, které si vůbec nezaslouží. Vytahuju je z tebe a ničím je do nikam. Držím tě v náručí a utírám ti slzy. Neutralizuju jedy, div se z toho nepozvracím. Tolik jedu. Tolik jedu.
Postupně sníme všechny nůše těch kyselých jablek. Nebo ještě líp. Uděláme z nich marmeládu.
Sedím ti na klíně a kouříme spolu borůvkové cigarety. F. si myslí, že jsme spolu rozkošné.
Líbáme se u Čajkovského. ‚Kdo by to mohl být jiný než ty? Kdo by to mohl být jiný?‘
Zbožňuju, když na mě mluvíš španělsky. Te quiero mucho.
Chci tě každý den objímat u toho, když v kuchyni krájíš zeleninu a líbat tě na tváře.
Čtu ti Fulghuma a tulíme se v dečce. Nádhernosti. Koukáme na Kill your darlings, dokud se nesetmí.
Stačila jedna věta. Hroutím se a vzlykám ti do náruče. Všechno mě bolí. Za pět minut je všechno pryč. Sedím zpříma a ujišťuju tě, že všechno zvládnu, protože nejsem žádná sušenka.
Tohle je náš vztah s F. Nemluvíme spolu třeba dva týdny v kuse. A pak se potkáme u kávy v kuchyni a říkáme si niternosti, které neví nikdo druhý.
Vynikající! Věděla jsem, že v rozbitém Akutagawovi musí být nekonečno nádherností. Obraz pekla - nikdy jsem se nesetkala s podobně zvrhlým druhem krásy. Tak silné a živé. Roje duchů lišek. Mrazivosti a děsivosti. Války s vydrami. Taky občas pláču celým svým tělem, ale bez slz. 'Kdybychom se měli řídit jen rozumem, museli bychom přirozeně popřít svou vlastní existenci.'
Děkuju mámě, že mě naučila, že každý problém se dá vždycky nějak vyřešit. Děkuju V., za to, že mi to připomíná.
Zůstala mi tady po tobě krabička borůvkových cigaret a Hrabě, kterého jsi četla. A celá postel a naše pyžama, všechno voní jako ty.
‚Mně je zima.‘
-> ‚Tak já zapnu topení.‘
‚Ne, já chci dečku.‘
Taková malá holka. A má v sobě úplně všechno podstatné. A navrch tolik smutků, které si vůbec nezaslouží. Vytahuju je z tebe a ničím je do nikam. Držím tě v náručí a utírám ti slzy. Neutralizuju jedy, div se z toho nepozvracím. Tolik jedu. Tolik jedu.
Postupně sníme všechny nůše těch kyselých jablek. Nebo ještě líp. Uděláme z nich marmeládu.
Sedím ti na klíně a kouříme spolu borůvkové cigarety. F. si myslí, že jsme spolu rozkošné.
Líbáme se u Čajkovského. ‚Kdo by to mohl být jiný než ty? Kdo by to mohl být jiný?‘
Zbožňuju, když na mě mluvíš španělsky. Te quiero mucho.
Chci tě každý den objímat u toho, když v kuchyni krájíš zeleninu a líbat tě na tváře.
Čtu ti Fulghuma a tulíme se v dečce. Nádhernosti. Koukáme na Kill your darlings, dokud se nesetmí.
Stačila jedna věta. Hroutím se a vzlykám ti do náruče. Všechno mě bolí. Za pět minut je všechno pryč. Sedím zpříma a ujišťuju tě, že všechno zvládnu, protože nejsem žádná sušenka.
Tohle je náš vztah s F. Nemluvíme spolu třeba dva týdny v kuse. A pak se potkáme u kávy v kuchyni a říkáme si niternosti, které neví nikdo druhý.
čtvrtek 26. listopadu 2015
Pořád je to třetí rande, i když trvalo dva dny.
Samotnou mě děsí moje únavou šílené oči.
Autorské čtení v rámci Mezipater v DD. Piju heřmánkový čaj a je mi útulně.
Nedívej se mi do očí, když říkáš, že duše bolí víc. Niternosti, Markétko, jak tohle můžeš na veřejnosti číst? Mám k tobě záchvat něhy.
‚Tak jak to teda máš?‘ Je otázka, kterou nenávidím ještě víc než tu: ‚A proč ses vlastně začala učit japonsky?‘
Cesta nocí do cizího města, div že neomdlévám nervozitou. Meeting her friends and all.
‚Tak si tu dečku vem ty!‘
-> ‚Ty si ji musíš vzít, když ty je máš ráda a já je neznám!‘
Pijeme spousty heřmánkového čaje, koukáme na film, tulíme se a já se cítím jako doma. Všechno je tak krásné a absurdní.
Zavírám dveře, aby k nám v noci nemohli démoni. Tebe takové věci vůbec nestraší.
‚Koho sis to vybrala? Ke komu se to tulíš?‘ Tebe, přece tebe / k tobě přece k tobě.
Snídat s tebou ráno borůvkový jogurt a k tomu poslouchat Keatona Hensona mi přijde jako nejpřirozenější věc na světě. Dusím se pocity a slzí mi oči.
‚Ty to nechápeš, já z toho mám rýhy na duši, že se to všechno stalo tak rychle.‘
‚Nevadí, vyhladíme.‘ Celý život jsem čekala na to, až mě takhle někdo uklidní.
Fyzicky mě bolí, když říkáš, že se balíš do dečky jen, když je ti zima.
‚Nemáš být tak úžasná.‘
-> ‚Neříkej to.‘
‚Nemáš být tak, tak, tak…‘
Vézt se s tebou v autě je největší bezpečí.
‚Ty do toho taky docela padáš…‘, říká, když se k ní tisknu vším, co mám, zatímco řídí.
Líbat se s tebou na červené je nejhezčí floutkovství. Rozpouštím se, točí se mi hlava a za zamlženými skly je všechno ozářené tlumenou červenou barvou.
Po všem tom stresu je mi najednou tak dobře, vyplavujou se ze mě všechny nakumulované emoce z nitra rovnou na povrch, poskakuju, směju se jako blázen, házím všechno za hlavu a vzdychám ti do pusy.
Pak běžím zpátky na náměstí, naprosto nepříčetně, piju punč a cpu se čokoládou.
O pár punčů později s V. po cestě domů máme problém rozeznat srnu od zajíce. Zábavička.
Autorské čtení v rámci Mezipater v DD. Piju heřmánkový čaj a je mi útulně.
Nedívej se mi do očí, když říkáš, že duše bolí víc. Niternosti, Markétko, jak tohle můžeš na veřejnosti číst? Mám k tobě záchvat něhy.
‚Tak jak to teda máš?‘ Je otázka, kterou nenávidím ještě víc než tu: ‚A proč ses vlastně začala učit japonsky?‘
Cesta nocí do cizího města, div že neomdlévám nervozitou. Meeting her friends and all.
‚Tak si tu dečku vem ty!‘
-> ‚Ty si ji musíš vzít, když ty je máš ráda a já je neznám!‘
Pijeme spousty heřmánkového čaje, koukáme na film, tulíme se a já se cítím jako doma. Všechno je tak krásné a absurdní.
Zavírám dveře, aby k nám v noci nemohli démoni. Tebe takové věci vůbec nestraší.
‚Koho sis to vybrala? Ke komu se to tulíš?‘ Tebe, přece tebe / k tobě přece k tobě.
Snídat s tebou ráno borůvkový jogurt a k tomu poslouchat Keatona Hensona mi přijde jako nejpřirozenější věc na světě. Dusím se pocity a slzí mi oči.
‚Ty to nechápeš, já z toho mám rýhy na duši, že se to všechno stalo tak rychle.‘
‚Nevadí, vyhladíme.‘ Celý život jsem čekala na to, až mě takhle někdo uklidní.
Fyzicky mě bolí, když říkáš, že se balíš do dečky jen, když je ti zima.
‚Nemáš být tak úžasná.‘
-> ‚Neříkej to.‘
‚Nemáš být tak, tak, tak…‘
Vézt se s tebou v autě je největší bezpečí.
‚Ty do toho taky docela padáš…‘, říká, když se k ní tisknu vším, co mám, zatímco řídí.
Líbat se s tebou na červené je nejhezčí floutkovství. Rozpouštím se, točí se mi hlava a za zamlženými skly je všechno ozářené tlumenou červenou barvou.
Po všem tom stresu je mi najednou tak dobře, vyplavujou se ze mě všechny nakumulované emoce z nitra rovnou na povrch, poskakuju, směju se jako blázen, házím všechno za hlavu a vzdychám ti do pusy.
Pak běžím zpátky na náměstí, naprosto nepříčetně, piju punč a cpu se čokoládou.
O pár punčů později s V. po cestě domů máme problém rozeznat srnu od zajíce. Zábavička.
úterý 24. listopadu 2015
Večerní dramata.
Hodinový telefonát s Borůvkovou na balkóně. A nazítří další takový. Dokud mi nemrzne ruka, ve které držím telefon a nohy v bačkůrkách. Taky mi potom v hlavě dlouho zní tvůj hlas. A hlavně smích.
‚Já si přes noc rozmyslím, jak moc jsi šílená,‘ takhle se spolu loučíme.
Tvrdíš mi, že by ti stačilo jenom tak sedět a dívat se mi do očí. Vůbec nevím, jak mám s takovými informacemi naložit.
We were up on the hill where the blueberries grow.
‚Ty víš, ale potřebuješ to vědět.‘ To je velká pravda.
A já jsem přitom chtěla, aby mě někdo bezmezně zbožňoval. Třeba jenom pro moje oči. Měla jsem si dávat pozor na to, co si přeju. Teď, když se mi to děje, děsí mě to k smrti.
V ruštině se mi občas stává, že se snažím ruská slova spojovat do vět pomocí japonských partikulí. A dává mi to v hlavě perfektní smysl.
Telefonáty s mámou jsou nejhezčí duševní očista. Slibuju jí, že si uvařím aspoň polívku. ‚Nezanedbávej se,‘ si beru opravdu k srdci jen od mámy.
‚No, takže ty budeš muset být ta umělecká duše,‘ říká mi V. tak mile, až se z toho ve mně všechno chvěje.
A najednou se všechny tolik bojíme, abychom se nezamilovaly. Co se to s námi stalo?
Píšeš mi: ‚blázním z tebe, má milá‘, až mě z toho všechno uvnitř svírá a tak moc hezky to bolí.
Mám takovou teorii, že i kdyby někdo nakrásně zvládl přežít studium japonštiny bez psychické újmy (což je nepravděpodobné), tak povinná četba ho zlomí. V těch románech jsou takoví démoni, že ti temnota postupně nenávratně zahltí srdce.
Taky mi došlo, že vlastně vyčnívám všude jinde, jen na japonštině ne. Protože to je jediné místo, kde jsou stejní blázni, jako jsem já.
‚Já si přes noc rozmyslím, jak moc jsi šílená,‘ takhle se spolu loučíme.
Tvrdíš mi, že by ti stačilo jenom tak sedět a dívat se mi do očí. Vůbec nevím, jak mám s takovými informacemi naložit.
We were up on the hill where the blueberries grow.
‚Ty víš, ale potřebuješ to vědět.‘ To je velká pravda.
A já jsem přitom chtěla, aby mě někdo bezmezně zbožňoval. Třeba jenom pro moje oči. Měla jsem si dávat pozor na to, co si přeju. Teď, když se mi to děje, děsí mě to k smrti.
V ruštině se mi občas stává, že se snažím ruská slova spojovat do vět pomocí japonských partikulí. A dává mi to v hlavě perfektní smysl.
Telefonáty s mámou jsou nejhezčí duševní očista. Slibuju jí, že si uvařím aspoň polívku. ‚Nezanedbávej se,‘ si beru opravdu k srdci jen od mámy.
‚No, takže ty budeš muset být ta umělecká duše,‘ říká mi V. tak mile, až se z toho ve mně všechno chvěje.
A najednou se všechny tolik bojíme, abychom se nezamilovaly. Co se to s námi stalo?
Píšeš mi: ‚blázním z tebe, má milá‘, až mě z toho všechno uvnitř svírá a tak moc hezky to bolí.
Mám takovou teorii, že i kdyby někdo nakrásně zvládl přežít studium japonštiny bez psychické újmy (což je nepravděpodobné), tak povinná četba ho zlomí. V těch románech jsou takoví démoni, že ti temnota postupně nenávratně zahltí srdce.
Taky mi došlo, že vlastně vyčnívám všude jinde, jen na japonštině ne. Protože to je jediné místo, kde jsou stejní blázni, jako jsem já.
pátek 20. listopadu 2015
'Sometimes you just want to take your teddy bear into the pool
and drift away from all your troubles.'
Kdybych byla s někým podobně rozbitým, jako jsem já, tak bychom si navzájem sežraly duše.
‚Ale my máme s M. taky výjimečný vztah. Takový s nikým jiným nemám. Škoda, že je to k ničemu.‘
‚Když to jako neumíš pojmenovat, tak to znamená, že to nic není, jo?‘
Běžíme s V. parkem. Navzdory tomu, že jsem cestou domů už úplně zmoklá, je mi teplo, mávám lidem v narozeninové tramvaji a je mi krásně.
Sen: Byla jsem opřená o nějaký pultík a na něm seděl わ先生 a měl nožku v kalíšku. Pak tam přišla naše třídní z gymplu, zakopla o mě a rozdrolila mi na šaty sušené květiny. A já jsem měla pocit, že je to moje vina, tak jsem se jí pořád omlouvala. A na zemi se všude válely ty kousíčky rozdrobených okvětních lístků.
,Protože statisticky to KT moc nezvládá.‘
‚Statisticky jsme dost v piči.‘
S K. na prvním punči tohoto roku. Probíráme naše vztahy / nevztahy a v podstatě pijeme na žal, že s námi není Š. (máme abstinenční příznaky, protože jsme ji neviděly už od čtvrtka). Zároveň je to pochopitelně taky velká zábavička jako vždy, smějeme se tak nahlas, že to jde slyšet přes celé náměstí.
Nechce se mi vstávat, ale motivuje mě, že K. už je v knihovně a pracuje na BP. Tak se spěšně oblíkám, stavuju se pro kávu s sebou a snídám v tramvaji. Mám ráda, když si děláme tichou společnost a vzájemně se tak nepřímo podporujeme.
V knihovně se konečně pouštím do výzkumu. K tomu si trochu brečím do dlaní, protože si s Borůvkovou vyměňujeme niterné upřímnosti. Je to vystupňováno únavou, takže mě to zasahuje rovnou do středu srdce.
Kdybych byla s někým podobně rozbitým, jako jsem já, tak bychom si navzájem sežraly duše.
‚Ale my máme s M. taky výjimečný vztah. Takový s nikým jiným nemám. Škoda, že je to k ničemu.‘
‚Když to jako neumíš pojmenovat, tak to znamená, že to nic není, jo?‘
Běžíme s V. parkem. Navzdory tomu, že jsem cestou domů už úplně zmoklá, je mi teplo, mávám lidem v narozeninové tramvaji a je mi krásně.
Sen: Byla jsem opřená o nějaký pultík a na něm seděl わ先生 a měl nožku v kalíšku. Pak tam přišla naše třídní z gymplu, zakopla o mě a rozdrolila mi na šaty sušené květiny. A já jsem měla pocit, že je to moje vina, tak jsem se jí pořád omlouvala. A na zemi se všude válely ty kousíčky rozdrobených okvětních lístků.
,Protože statisticky to KT moc nezvládá.‘
‚Statisticky jsme dost v piči.‘
S K. na prvním punči tohoto roku. Probíráme naše vztahy / nevztahy a v podstatě pijeme na žal, že s námi není Š. (máme abstinenční příznaky, protože jsme ji neviděly už od čtvrtka). Zároveň je to pochopitelně taky velká zábavička jako vždy, smějeme se tak nahlas, že to jde slyšet přes celé náměstí.
Nechce se mi vstávat, ale motivuje mě, že K. už je v knihovně a pracuje na BP. Tak se spěšně oblíkám, stavuju se pro kávu s sebou a snídám v tramvaji. Mám ráda, když si děláme tichou společnost a vzájemně se tak nepřímo podporujeme.
V knihovně se konečně pouštím do výzkumu. K tomu si trochu brečím do dlaní, protože si s Borůvkovou vyměňujeme niterné upřímnosti. Je to vystupňováno únavou, takže mě to zasahuje rovnou do středu srdce.
středa 18. listopadu 2015
のんびり行こう。
Já mám strach, že kdyby ses mi dívala hluboko do očí, tak bych tě mohla políbit, nebo ty bys mě mohla políbit, nebo bychom se mohly políbit a třeba by se tím všechno pokazilo.
‚A co bych tedy měla cítit při čtení těch básní?‘
‚Zbláznila ses? Jak po někom můžeš chtít, aby ti řekl, jak se máš cítit kolem básní?‘
‚Já se v tom nevyznám.‘
‚Jak to můžeš říct? Jako že se nevyznáš v pocitech? Máš snad nějaké city. Jsi přece člověk, proboha! 人間なら japonsky…‘
‚Co to znamená…pocity?‘
‚Ne. Znamená to: Když přijde na to, že jsi člověk.‘ Absurdity. Dávám jí Hraběte, aby si vyzkoušela, jak na ni budou působit básně.
Je mi s ní moc hezky, akorát nechci být ničí záplata ani kondenzátor. A taky přeci musím být o p a t r n á.
Párkrát jsem se přistihla při nutkání vrhnout se ti do náruče. To je snad dobré znamení, ne?
Mám ráda způsob, jakým mluvíš. A jak ti občas chraplavě přeskakuje hlas. Taky máš tu správnou míru floutkovství. Na slečnu. A neplýtváš svým volným časem. To je přece to, co s V. hledáme v lidech. A jsi tak nádherně příčetná. A sportuješ. A cestuješ. A zajímáš se o moje zájmy. A moje oči ti připadají výjimečné. A jsi rozumná a zároveň je s tebou legrace. Too good to be true.
A já mám strach, že všechno zkazím nějakým překrásným gestem jako Hrabě.
‚Date someone who will let you fall asleep in their car, drive the whole time, be okay with it, and avoid the holes so you sleep fine.‘ That could be her!
‚A co bych tedy měla cítit při čtení těch básní?‘
‚Zbláznila ses? Jak po někom můžeš chtít, aby ti řekl, jak se máš cítit kolem básní?‘
‚Já se v tom nevyznám.‘
‚Jak to můžeš říct? Jako že se nevyznáš v pocitech? Máš snad nějaké city. Jsi přece člověk, proboha! 人間なら japonsky…‘
‚Co to znamená…pocity?‘
‚Ne. Znamená to: Když přijde na to, že jsi člověk.‘ Absurdity. Dávám jí Hraběte, aby si vyzkoušela, jak na ni budou působit básně.
Je mi s ní moc hezky, akorát nechci být ničí záplata ani kondenzátor. A taky přeci musím být o p a t r n á.
Párkrát jsem se přistihla při nutkání vrhnout se ti do náruče. To je snad dobré znamení, ne?
Mám ráda způsob, jakým mluvíš. A jak ti občas chraplavě přeskakuje hlas. Taky máš tu správnou míru floutkovství. Na slečnu. A neplýtváš svým volným časem. To je přece to, co s V. hledáme v lidech. A jsi tak nádherně příčetná. A sportuješ. A cestuješ. A zajímáš se o moje zájmy. A moje oči ti připadají výjimečné. A jsi rozumná a zároveň je s tebou legrace. Too good to be true.
A já mám strach, že všechno zkazím nějakým překrásným gestem jako Hrabě.
‚Date someone who will let you fall asleep in their car, drive the whole time, be okay with it, and avoid the holes so you sleep fine.‘ That could be her!
úterý 17. listopadu 2015
Korean phrase:
"It was so delicious that if two people were eating and one died the other wouldn't notice."
Občas mi někdo napíše, že mu připadá hezké, jak jsem rozbitá. A mně vlastně nakonec taky. Částečně. Díky tomu mi nepřestane připadat drásavé číst básně v rádiu. A tak.
Už hořel, když si do něj lehala. Širuin život. Jeden velký požár, který se jí nakonec vždy podaří uhasit, když už to vypadá, že je všemu konec. Už jsem napsala, že ta Fulghumova povídka je vlastně o ní?
‚Díky, Vesmíre. Thanks for nothing. Kéž by tě sežrala činčila!‘, takhle děkuji Vesmíru.
‚Vy jste lidi z fildy, vy neumíte otevřít oplatky.‘
Tentokrát zvládáme jít na korejštinu, moje fialová víčka z nedospánků a já. Celé dopoledne se mi točí hlava, až mě to začíná děsit. 怖い。 Odpočítávám minuty do konce hodiny a pak se hroutím venku na lavičce. Mrazivý ranní vzduch čistí moji jedovatou krev. Ze dna, ze dna mojí podstaty / toho, co je ve mně podstatné.
Doma mi M. dala rozpustit do skleničky hořčík. Po sprše a jídle je mi líp.
S J. a She-keeps v divadle. Jedlíci čokolády. Příběh o třech sestrách. Nejmladší se jmenuje Valerie a je to agorafobička, zčásti bláznivá jako jejich matka. Další je kvůli obezitě upoutána na lůžko a třetí se o ně stará.
Sedíme v první řadě, bojíme se, aby na nás někdo nespadl ze štaflí, a uhýbáme před letícími marshmallow.
Směju se ze všech nejvíc nahlas a zároveň si taky brečím do dlaní. „Co když taky umřu sama a jako blázínek?“
Nakonec se jeden z herců rozhodoval, komu z publika zachrání život a vybral si mě. Asi vypadám na to, že potřebuju zachránit.
Potom v Hoblině na víně. (hoho-hohoho) Dochází mi, že ten člověk z dopisů je opravdu She-keeps. Zároveň si s ní taky trochu připadám jako na gymplu v druhé lavici.
M. udělala Kryštůfkovi hračku z nitky a účtenky a měla z toho obrovskou radost. ‚Ty se takhle dneska celý den bavíš, jo?‘ Vypadala tak rozbitě, že jsem ji musela obejmout. Vyměnily jsme si role. Dokonce má i studené ruce, jako většinou já a ty moje tentokrát hřejí.
Občas mi někdo napíše, že mu připadá hezké, jak jsem rozbitá. A mně vlastně nakonec taky. Částečně. Díky tomu mi nepřestane připadat drásavé číst básně v rádiu. A tak.
Už hořel, když si do něj lehala. Širuin život. Jeden velký požár, který se jí nakonec vždy podaří uhasit, když už to vypadá, že je všemu konec. Už jsem napsala, že ta Fulghumova povídka je vlastně o ní?
‚Díky, Vesmíre. Thanks for nothing. Kéž by tě sežrala činčila!‘, takhle děkuji Vesmíru.
‚Vy jste lidi z fildy, vy neumíte otevřít oplatky.‘
Tentokrát zvládáme jít na korejštinu, moje fialová víčka z nedospánků a já. Celé dopoledne se mi točí hlava, až mě to začíná děsit. 怖い。 Odpočítávám minuty do konce hodiny a pak se hroutím venku na lavičce. Mrazivý ranní vzduch čistí moji jedovatou krev. Ze dna, ze dna mojí podstaty / toho, co je ve mně podstatné.
Doma mi M. dala rozpustit do skleničky hořčík. Po sprše a jídle je mi líp.
S J. a She-keeps v divadle. Jedlíci čokolády. Příběh o třech sestrách. Nejmladší se jmenuje Valerie a je to agorafobička, zčásti bláznivá jako jejich matka. Další je kvůli obezitě upoutána na lůžko a třetí se o ně stará.
Sedíme v první řadě, bojíme se, aby na nás někdo nespadl ze štaflí, a uhýbáme před letícími marshmallow.
Směju se ze všech nejvíc nahlas a zároveň si taky brečím do dlaní. „Co když taky umřu sama a jako blázínek?“
Nakonec se jeden z herců rozhodoval, komu z publika zachrání život a vybral si mě. Asi vypadám na to, že potřebuju zachránit.
Potom v Hoblině na víně. (hoho-hohoho) Dochází mi, že ten člověk z dopisů je opravdu She-keeps. Zároveň si s ní taky trochu připadám jako na gymplu v druhé lavici.
M. udělala Kryštůfkovi hračku z nitky a účtenky a měla z toho obrovskou radost. ‚Ty se takhle dneska celý den bavíš, jo?‘ Vypadala tak rozbitě, že jsem ji musela obejmout. Vyměnily jsme si role. Dokonce má i studené ruce, jako většinou já a ty moje tentokrát hřejí.
neděle 15. listopadu 2015
Kde vzít a nekrást?
To je tak hořkosladce výstižné.
M. mě objímá a tvrdí, že jsem rozbitá stejně jako Jesse, který nechce přijímat lásku. Bráním se: ‚Já nechci tvoji lásku‘ a je to nejupřímnější, nejpravdivější lež.
Často žasnu nad tím, jak jsme my dvě mohly být na gymplu takové kamarádky. Jsme nejodlišnější lidi na světě. (Lady) M: ‚Buď ráda a nepátrej po tom.‘
‚Někdo ve vesmíru o nás pečuje a zorganizoval, abychom se někdy potkaly!‘ Asi to bude pravda.
Schovávat si klíče do podprsenky, jak mě to naučila Š., je nejlepší vychytávka / life hack / 改善 poslední doby.
Večer na přednášku Každý-mluví-o-své-zemi. Cesta k Hoblině je magická. Jde se pěšinkou, která je osvětlená kulatými pouličními lampami, nalevo je děsivá zahrádka se sochami ženských postav a napravo opuštěný dům s vymlácenými okny. Vevnitř je útulno a v kamínkách hoří oheň. Na barové stoličce sedí rozkošná Maki. Má vlasy sčesané do dvou copů.
Nejdřív potkávám T, vzápětí J. a mám hroznou radost, že ji vidím. Dáváme si spolu pivo. Je to vždycky tolik milé, bavit se s lidmi z předchozího života. Nejpřirozenější rozhovory o čemkoliv.
Další důvod proč miluju naši lektorku ruštiny -> Když jsme se nějak dostali k tomu, jaký bychom jí vybrali dárek a všichni navrhovali čokolády, kytky a šperky, tak se začala rozčilovat, proč ženy častěji nedostávají darem alkohol. Nejlíp whiskey.
‚V. zhroucení 駄目!‘, takhle mě Š. utěšuje.
Co se může stát nejhoršího? Neodstátnicuju na jaře. To dokážu přijmout.
M. mě objímá a tvrdí, že jsem rozbitá stejně jako Jesse, který nechce přijímat lásku. Bráním se: ‚Já nechci tvoji lásku‘ a je to nejupřímnější, nejpravdivější lež.
Často žasnu nad tím, jak jsme my dvě mohly být na gymplu takové kamarádky. Jsme nejodlišnější lidi na světě. (Lady) M: ‚Buď ráda a nepátrej po tom.‘
‚Někdo ve vesmíru o nás pečuje a zorganizoval, abychom se někdy potkaly!‘ Asi to bude pravda.
Schovávat si klíče do podprsenky, jak mě to naučila Š., je nejlepší vychytávka / life hack / 改善 poslední doby.
Večer na přednášku Každý-mluví-o-své-zemi. Cesta k Hoblině je magická. Jde se pěšinkou, která je osvětlená kulatými pouličními lampami, nalevo je děsivá zahrádka se sochami ženských postav a napravo opuštěný dům s vymlácenými okny. Vevnitř je útulno a v kamínkách hoří oheň. Na barové stoličce sedí rozkošná Maki. Má vlasy sčesané do dvou copů.
Nejdřív potkávám T, vzápětí J. a mám hroznou radost, že ji vidím. Dáváme si spolu pivo. Je to vždycky tolik milé, bavit se s lidmi z předchozího života. Nejpřirozenější rozhovory o čemkoliv.
Další důvod proč miluju naši lektorku ruštiny -> Když jsme se nějak dostali k tomu, jaký bychom jí vybrali dárek a všichni navrhovali čokolády, kytky a šperky, tak se začala rozčilovat, proč ženy častěji nedostávají darem alkohol. Nejlíp whiskey.
‚V. zhroucení 駄目!‘, takhle mě Š. utěšuje.
Co se může stát nejhoršího? Neodstátnicuju na jaře. To dokážu přijmout.
středa 11. listopadu 2015
The Ultimate Guide ->
Krypl tým (KT): Potetovaná L, L z architektury, Lady M
変なグループ: Coffee Lover K, Širu (しる), True Beatnik V
Byteček: angel-headed M, (F a P)
Blogoví lidé: She-keeps (K), Effy, Čarokrásná K, Eri
(Stejně se v tom nikdo kromě mě nevyzná.)
Jsem vždycky připravená se do někoho zamilovat v žádném čase, ale co to dlouhodobé hledisko?
Důležitá lekce z tumblru: Láska je volba více než cokoliv jiného.
Note to myself: Předchozí obavy byly zbytečné. Rozhodně rozeznáš rande od pouhého milého setkání.
Achjo, kvůli těmhle drobným potřebám duše (čtení pohlcujících knih, setkání s milými, sledování filmů, psaní Psaní) neodstátnicuju.
Historky She-keeps jsou vždycky 死ぬほど zábavné:
‚Absurdníčko: Vyprávím Vnějšímu světu, jak jsem před lety viděla ve f-m nabouranou škodovku o lampu, a ta lampa svírala se zemí úhel asi tak 60 stupňů. Ptal se mě, jestli byl někdo mrtvý. A já říkala, že asi ne, že jsem tam neviděla žádné stopy. Pak ho napadlo, že Jediové po smrti zmizí. A já namítla, že po nich zůstane hábit. Tak jsme došli k tomu, že v té škodovce jeli nazí Jediové.‘
‚Ty bys měla dostat cenu za to, jaký jsi truhlík! A koupila jsem cukr!‘
‚Za to bys měla dostat cenu o největšího cukříčka.‘ (Takhle spolu mluvíme. Někdy.)
変なグループ: Coffee Lover K, Širu (しる), True Beatnik V
Byteček: angel-headed M, (F a P)
Blogoví lidé: She-keeps (K), Effy, Čarokrásná K, Eri
(Stejně se v tom nikdo kromě mě nevyzná.)
Jsem vždycky připravená se do někoho zamilovat v žádném čase, ale co to dlouhodobé hledisko?
Důležitá lekce z tumblru: Láska je volba více než cokoliv jiného.
Note to myself: Předchozí obavy byly zbytečné. Rozhodně rozeznáš rande od pouhého milého setkání.
Achjo, kvůli těmhle drobným potřebám duše (čtení pohlcujících knih, setkání s milými, sledování filmů, psaní Psaní) neodstátnicuju.
Historky She-keeps jsou vždycky 死ぬほど zábavné:
‚Absurdníčko: Vyprávím Vnějšímu světu, jak jsem před lety viděla ve f-m nabouranou škodovku o lampu, a ta lampa svírala se zemí úhel asi tak 60 stupňů. Ptal se mě, jestli byl někdo mrtvý. A já říkala, že asi ne, že jsem tam neviděla žádné stopy. Pak ho napadlo, že Jediové po smrti zmizí. A já namítla, že po nich zůstane hábit. Tak jsme došli k tomu, že v té škodovce jeli nazí Jediové.‘
‚Ty bys měla dostat cenu za to, jaký jsi truhlík! A koupila jsem cukr!‘
‚Za to bys měla dostat cenu o největšího cukříčka.‘ (Takhle spolu mluvíme. Někdy.)
úterý 10. listopadu 2015
Wine before fine
Takhle chci nazvat svůj život.
Místo psaní bakalářky a běhu naprosto spontánní rande. Je mi hezky, říkám nepříčetnosti.
,Ty jsi stejně divná, jako moje bývalá přítelkyně.‘ To docela chceš slyšet. ‚Ale tím správným způsobem!‘, ujišťuje mě.
Možná o tom ani nevíš, ale máš ráda sekundární umění. Jinými slovy to, co vyzařuje z lidí, kteří mají rádi umění.
Ráno jsem zaspala. Pobíhám po pokoji s myšlenkou, že musím zvládnout jít aspoň na ten seminář. これだけ。
Když se dostanu do bodu, kdy polykám svoje ranní prášky ve škole, říkám si, že už je asi něco hodně špatně.
Vypadám jako smetí. Cestou ze školy se mi točí hlava. Moknu a zakopávám na schodech. Ve dvanáct konečně snídám. Tenhle týden začíná opravdu výborně.
Coffee lover K: ‚No a pak prostě něco napíšu, protože ji miluju a nechci ji zklamat.‘ (svoji vedoucí BP)
V: ‚Já H. taky miluju, co když jí zklamu!?‘
K: ‚No tak shame on you.‘
Před hodinou japonštiny se mi dostalo té pocty, že mi わ先生 dal do ruky svoji termosku a klíče a poslal mě odemknout dveře od učebny.
‚Zbožňuju tě, Širu, tvoje vtípečky makes my day, いつも,‘ takhle zbožňuju Širu. (Nezvládám zachovat jazyk ani v jedné větě.)
Výborné je, že zdroje, které by se mi hodily k bakalářce, jsou v nějakých afrických jazycích nebo v holandštině.
Vyděsila jsem cizince, který seděl ve vlaku naproti mně rychlostí, jakou jsem do sebe vyklopila kelímek s kávou.
Místo psaní bakalářky a běhu naprosto spontánní rande. Je mi hezky, říkám nepříčetnosti.
,Ty jsi stejně divná, jako moje bývalá přítelkyně.‘ To docela chceš slyšet. ‚Ale tím správným způsobem!‘, ujišťuje mě.
Možná o tom ani nevíš, ale máš ráda sekundární umění. Jinými slovy to, co vyzařuje z lidí, kteří mají rádi umění.
Ráno jsem zaspala. Pobíhám po pokoji s myšlenkou, že musím zvládnout jít aspoň na ten seminář. これだけ。
Když se dostanu do bodu, kdy polykám svoje ranní prášky ve škole, říkám si, že už je asi něco hodně špatně.
Vypadám jako smetí. Cestou ze školy se mi točí hlava. Moknu a zakopávám na schodech. Ve dvanáct konečně snídám. Tenhle týden začíná opravdu výborně.
Coffee lover K: ‚No a pak prostě něco napíšu, protože ji miluju a nechci ji zklamat.‘ (svoji vedoucí BP)
V: ‚Já H. taky miluju, co když jí zklamu!?‘
K: ‚No tak shame on you.‘
Před hodinou japonštiny se mi dostalo té pocty, že mi わ先生 dal do ruky svoji termosku a klíče a poslal mě odemknout dveře od učebny.
‚Zbožňuju tě, Širu, tvoje vtípečky makes my day, いつも,‘ takhle zbožňuju Širu. (Nezvládám zachovat jazyk ani v jedné větě.)
Výborné je, že zdroje, které by se mi hodily k bakalářce, jsou v nějakých afrických jazycích nebo v holandštině.
Vyděsila jsem cizince, který seděl ve vlaku naproti mně rychlostí, jakou jsem do sebe vyklopila kelímek s kávou.
pondělí 9. listopadu 2015
Ostrůvky
M: „Doufám, že jsem aspoň tvůj drinking buddy,“ říká, během toho, co nalívá do skleniček whiskey. „Co jsem tvoje?“
V: „Ty jsi moje spolubydlící.“ / Snažím se, aby v mém hlase nebyla ani stopa hořkosti.
Dovolila mi, abych si přečetla její báseň. Pak večeříme u nové epizody ahs. Potom se díváme ještě na dva díly druhé série In the flesh. / Omluvila jsem si to tím, že mám s M. omezený čas.
V ahs nádherná tragická backstory Liz Taylor. Postava, kterou hraje Lady Gaga se poprvé chová opravdu sympaticky.
Kierenovy smutné oči a hudba Keatona Hensona. Rozbitosti.
M: „To mu ten keřík dlouho nevydrží.“
V: „ Ty jsi keřík, co dlouho nevydrží… To bylo děsivější, než jsem předpokládala.“ Takhle spolu (občas) mluvíme.
Když se chystáme spát, venku je hustá mlha.
V: „Víš, proč nejde vidět ta hotelová budova? Protože před ní stojí Groka.“ Potom mi M. čte u čištění zubů Mumínky.
K ránu se budím bolestí. Polykám prášek, i když vím, že mi nepomůže. O půl páté si napouštím horkou vanu, jedině v ní se dají utopit tihle démoni.
Spím až do devíti, zase nezvládám jít na korejštinu. Achjo.
Rozrušený Kieren u Amyina prahu. Klepe na dveře a hned na to odhodlaně líbá zmateného Simona. Nádhernosti.
V: „Ty jsi moje spolubydlící.“ / Snažím se, aby v mém hlase nebyla ani stopa hořkosti.
Dovolila mi, abych si přečetla její báseň. Pak večeříme u nové epizody ahs. Potom se díváme ještě na dva díly druhé série In the flesh. / Omluvila jsem si to tím, že mám s M. omezený čas.
V ahs nádherná tragická backstory Liz Taylor. Postava, kterou hraje Lady Gaga se poprvé chová opravdu sympaticky.
Kierenovy smutné oči a hudba Keatona Hensona. Rozbitosti.
M: „To mu ten keřík dlouho nevydrží.“
V: „ Ty jsi keřík, co dlouho nevydrží… To bylo děsivější, než jsem předpokládala.“ Takhle spolu (občas) mluvíme.
Když se chystáme spát, venku je hustá mlha.
V: „Víš, proč nejde vidět ta hotelová budova? Protože před ní stojí Groka.“ Potom mi M. čte u čištění zubů Mumínky.
K ránu se budím bolestí. Polykám prášek, i když vím, že mi nepomůže. O půl páté si napouštím horkou vanu, jedině v ní se dají utopit tihle démoni.
Spím až do devíti, zase nezvládám jít na korejštinu. Achjo.
Rozrušený Kieren u Amyina prahu. Klepe na dveře a hned na to odhodlaně líbá zmateného Simona. Nádhernosti.
sobota 7. listopadu 2015
Hard Came the Rain
Třeba prostě jenom není nikdo, ke komu bych mohla patřit.
Potřebovala bych, aby se moje otevřené rány zacelily do jizev.
Prvně běžím spadaným listím. Možná to bylo tím, že už se začínalo stmívat a za plotem u jedné továrny byla fakt docela děsivá smečka psů, ale byla jsem asi o deset minut rychlejší než obvykle. Background music tentokrát System of a down, moje dávné lásky. Bylo mi krásně v endorfinovém rauši. Pískali na mě nějací dělníci a mně to ani nevadilo. Třeba to znamená, že u toho běhání konečně začínám vypadat trochu profesionálně (haha).
Náš kocour chodí po Nekonečné, téměř průzračné modři, kterou jsem půjčila P.
V: „Hej, hej on šlape na Rjúa!“ Nevěřila bych, že takovou větu někdy řeknu.
Ve čtvrtek 聞き会 (poslechový večírek) našeho záznamu z rádia. Těším se nekonečně. Celá 変なグループ a k tomu L. z architektury. Krásný střet mých dvou světů. Budou mňamky, víno, dobrá hudba a vtípečky. To chcem.
A už v pátek přijede do Olo She-keeps (K) „vyžrat ty cukrárny a kavárny,“ jak tomu sama říká. Půjdu tady prvně do divadla. Navíc v takové milé společnosti. Sobecky bych si chtěla s K. popovídat o samotě. Proč nám tohle nikdy moc nevychází?
Kdyby mi někdo zazpíval Let Them Talk a hrál u toho na piano, tak si ho vezmu.
Taky chci jednou zažít tlakovou vlnu v šinkansenu.
Mám ráda ten moment, když si k sobě sedáme a já prvně pocítím tvoji opravdovou blízkost. Jako první je to ta blízkost, co překročí hranice. Ta blízkost povoluje. Teď můžeme všechno. „Anything, you can do anything.“ To jsem celá já.
Potřebovala bych, aby se moje otevřené rány zacelily do jizev.
Prvně běžím spadaným listím. Možná to bylo tím, že už se začínalo stmívat a za plotem u jedné továrny byla fakt docela děsivá smečka psů, ale byla jsem asi o deset minut rychlejší než obvykle. Background music tentokrát System of a down, moje dávné lásky. Bylo mi krásně v endorfinovém rauši. Pískali na mě nějací dělníci a mně to ani nevadilo. Třeba to znamená, že u toho běhání konečně začínám vypadat trochu profesionálně (haha).
Náš kocour chodí po Nekonečné, téměř průzračné modři, kterou jsem půjčila P.
V: „Hej, hej on šlape na Rjúa!“ Nevěřila bych, že takovou větu někdy řeknu.
Ve čtvrtek 聞き会 (poslechový večírek) našeho záznamu z rádia. Těším se nekonečně. Celá 変なグループ a k tomu L. z architektury. Krásný střet mých dvou světů. Budou mňamky, víno, dobrá hudba a vtípečky. To chcem.
A už v pátek přijede do Olo She-keeps (K) „vyžrat ty cukrárny a kavárny,“ jak tomu sama říká. Půjdu tady prvně do divadla. Navíc v takové milé společnosti. Sobecky bych si chtěla s K. popovídat o samotě. Proč nám tohle nikdy moc nevychází?
Kdyby mi někdo zazpíval Let Them Talk a hrál u toho na piano, tak si ho vezmu.
Taky chci jednou zažít tlakovou vlnu v šinkansenu.
Mám ráda ten moment, když si k sobě sedáme a já prvně pocítím tvoji opravdovou blízkost. Jako první je to ta blízkost, co překročí hranice. Ta blízkost povoluje. Teď můžeme všechno. „Anything, you can do anything.“ To jsem celá já.
pátek 6. listopadu 2015
Tragédie tohoto týdne:
V pondělí si Širu shodila ze stolu svůj oběd, který se zrovna chystala sníst. Místo toho potom obědvala hrušku.
Potom v tramvaji potkala revizora, když se vracela domů z běhání. Měsíčník měla v druhé mikině. Když přišla domů, zjistila, že ten měsíčník mezitím zmizel. Prohledala celý byt včetně koše. Nikde nebyl.
天使 prohlásila, že se cítí, jako by měla v hlavě mech. Takový ten, ze kterého se práší, když na něj šlápneš. Tím výstižně popsala duševní stav nás všech.
Hezký lektor s britským přízvukem, ke kterému chodí Š. a K. na angličtinu si našel přítelkyni.
K: ‚Mě už nad vodou nedrží vůbec nic. Já už se topím.‘
Ve středu opět s Effy v rádiu.
Nejdřív se v Ostravě na kolejích učím slovíčka do firemní a technické japonštiny. Poslouchám Foals. Už vím, jak se japonsky řekne cívka, transformátor a voltmetr. Příčetnost.
Pak už další díl mých rozhlasových dobrodružství. / Tentokrát o lgbt literatuře. / Nejsem tolik nervózní jako minule, takže se o to víc bavím. / Zábavička i přes drobné technické problémy a trhliny v mém projevu.
Četla jsem Rimbaudovu báseň. Tu Ginsbergovu jsem nakonec přečíst nedokázala. Byla v ní větší koncentrace patetičnosti, přílišná tíha na moji duši.
Ve vlaku domů jím potmě máminu přesnídávku s piškoty. Nejmilejší me-time.
Dneska jsme si s Š. samy připravovaly furiganu (čtení znaků) na odpolední vyučování. Tohle by nás už nikdo neměl nechat dělat. Naše šílenství se násobí. Za hodinu už mě bolela čelist a břicho od záchvatů smíchu. Přišly jsme na to, že jsme si obě našly příčetné kamarádky (já V. a ona K.), aby hlídaly nás šílený život.
Proč se vždycky dostaneme k takovým věcem jako:
„Proč činčila sežrala vesmír?“
Š: „Já vždycky u zubaře řeknu hned na začátku, že chci umrtvení.“
V: „Já bych se chtěla umrtvit už navždy.“
Š: „Pěkný eufemismus pro to, že se chceš zabít. Škoda, že zní ještě hůř.“
Překládáme stylem: „Ten rohový kámen je velmi zlobivý.“
Š: „Hanka má příčetný život. Ráno brzy vstane, jde do práce, vrátí se jako člověk.“
V: „Na rozdíl od nás. My se ze školy vždycky vrátíme o něco víc jako nestvůry.“
Chlapce s divným životním příběhem jsme přejmenovaly na tapíra. Don't ask me any questions.
Potom v tramvaji potkala revizora, když se vracela domů z běhání. Měsíčník měla v druhé mikině. Když přišla domů, zjistila, že ten měsíčník mezitím zmizel. Prohledala celý byt včetně koše. Nikde nebyl.
天使 prohlásila, že se cítí, jako by měla v hlavě mech. Takový ten, ze kterého se práší, když na něj šlápneš. Tím výstižně popsala duševní stav nás všech.
Hezký lektor s britským přízvukem, ke kterému chodí Š. a K. na angličtinu si našel přítelkyni.
K: ‚Mě už nad vodou nedrží vůbec nic. Já už se topím.‘
Ve středu opět s Effy v rádiu.
Nejdřív se v Ostravě na kolejích učím slovíčka do firemní a technické japonštiny. Poslouchám Foals. Už vím, jak se japonsky řekne cívka, transformátor a voltmetr. Příčetnost.
Pak už další díl mých rozhlasových dobrodružství. / Tentokrát o lgbt literatuře. / Nejsem tolik nervózní jako minule, takže se o to víc bavím. / Zábavička i přes drobné technické problémy a trhliny v mém projevu.
Četla jsem Rimbaudovu báseň. Tu Ginsbergovu jsem nakonec přečíst nedokázala. Byla v ní větší koncentrace patetičnosti, přílišná tíha na moji duši.
Ve vlaku domů jím potmě máminu přesnídávku s piškoty. Nejmilejší me-time.
Dneska jsme si s Š. samy připravovaly furiganu (čtení znaků) na odpolední vyučování. Tohle by nás už nikdo neměl nechat dělat. Naše šílenství se násobí. Za hodinu už mě bolela čelist a břicho od záchvatů smíchu. Přišly jsme na to, že jsme si obě našly příčetné kamarádky (já V. a ona K.), aby hlídaly nás šílený život.
Proč se vždycky dostaneme k takovým věcem jako:
„Proč činčila sežrala vesmír?“
Š: „Já vždycky u zubaře řeknu hned na začátku, že chci umrtvení.“
V: „Já bych se chtěla umrtvit už navždy.“
Š: „Pěkný eufemismus pro to, že se chceš zabít. Škoda, že zní ještě hůř.“
Překládáme stylem: „Ten rohový kámen je velmi zlobivý.“
Š: „Hanka má příčetný život. Ráno brzy vstane, jde do práce, vrátí se jako člověk.“
V: „Na rozdíl od nás. My se ze školy vždycky vrátíme o něco víc jako nestvůry.“
Chlapce s divným životním příběhem jsme přejmenovaly na tapíra. Don't ask me any questions.
středa 4. listopadu 2015
Jde o to, kdo je na koni.
Stejně nemůžu pracovat, když mě bolí duše, tak jsem místo toho šla na お茶会. Bylo nás tam 7, z toho jedna Japonka, která mluvila kansaiským dialektem. Za každou větu přidávala へん (hen), což znamená mimo jiné třeba stranu nebo, že je něco divné. (O tom dialektu jsem se dozvěděla až na konci večera a předtím jsem celou dobu byla zmatená, co je pořád divné, nebo jaká strana.)
Hráli jsme Samurajský meč, což je rádoby-japonská obdoba Bang!. Zábavička. Hoho vtípky a sakury.
Jestli se někdy ocitnete v olomoucké čajovně Kratochvíli, dejte si čaj, který se jmenuje „Zamilovaný Shakespear“. Mňaminka.
Zase ve Staré tentokrát s celým KT v plné polní. Mé nejdražší.
Nejhorší na tom opravdu je, že tě nemá kdo obejmout, když to potřebuješ, jak říkala M.
本当に涙が彼女の目にあふれましたか。
‚Vyměníme si prstýnky a potom bude obří kalba.‘ Doufám, že mě někdo ze třídy pozve na svatbu.
Už taky místo budíku poslouchám, jak si Jake z Adventure time u vaření zpívá Bacon pancakes jako to dělá She-keeps. Děkuji, má milá, za cenné rady do života.
Nejhezčí zjištění poslední doby, V Kitchen sink zpívá s Tylerem jeho bratr Zac! Už tak to byla nejvíc rozbíjející písnička. Teď je to všechno ještě nádhernější. Mé ubohé srdce. Já už nechci v životě nic jiného, než aby na mě Tyler křičel.
Samozřejmě, sypte na mě svoje smutky. Já to přece zvládnu / snesu / vydržím. Když na to přijde, taky přece umím tišit cizí žaly.
A jindy zase chci, aby ze mě někdo vymazal všechny hořké vzpomínky. Hořkost mě poslední dobou ničí ze všeho nejvíc. Hroutím se. P. mi dává čokoládu a alkohol. Bere mě za ruku, vysává ze mě démony a potom je plive do kouta. Takové je naše spolubydlení, když se na to všichni pořád ptáte.
Hráli jsme Samurajský meč, což je rádoby-japonská obdoba Bang!. Zábavička. Hoho vtípky a sakury.
Jestli se někdy ocitnete v olomoucké čajovně Kratochvíli, dejte si čaj, který se jmenuje „Zamilovaný Shakespear“. Mňaminka.
Zase ve Staré tentokrát s celým KT v plné polní. Mé nejdražší.
Nejhorší na tom opravdu je, že tě nemá kdo obejmout, když to potřebuješ, jak říkala M.
本当に涙が彼女の目にあふれましたか。
‚Vyměníme si prstýnky a potom bude obří kalba.‘ Doufám, že mě někdo ze třídy pozve na svatbu.
Už taky místo budíku poslouchám, jak si Jake z Adventure time u vaření zpívá Bacon pancakes jako to dělá She-keeps. Děkuji, má milá, za cenné rady do života.
Nejhezčí zjištění poslední doby, V Kitchen sink zpívá s Tylerem jeho bratr Zac! Už tak to byla nejvíc rozbíjející písnička. Teď je to všechno ještě nádhernější. Mé ubohé srdce. Já už nechci v životě nic jiného, než aby na mě Tyler křičel.
Samozřejmě, sypte na mě svoje smutky. Já to přece zvládnu / snesu / vydržím. Když na to přijde, taky přece umím tišit cizí žaly.
A jindy zase chci, aby ze mě někdo vymazal všechny hořké vzpomínky. Hořkost mě poslední dobou ničí ze všeho nejvíc. Hroutím se. P. mi dává čokoládu a alkohol. Bere mě za ruku, vysává ze mě démony a potom je plive do kouta. Takové je naše spolubydlení, když se na to všichni pořád ptáte.
neděle 1. listopadu 2015
What do you call a big pile of kittens?
A meowntain.
Máme za sebou pohovor s jap. 社長. Spadl nám všem obrovský kámen ze srdce = 石がない。
Za odměnu jsem si šla vyzvednout lístky na 21 pilots, takže 大喜び. ‚But I know we've made it this far, kid.‘
Miluju ten moment, kdy se ゆ先生 sám začne smát zmatkům, které máme na hodinách konverzace a obchodní japonštiny.
Večer napůl spontánně do nejlepšího hipster clubu v okolí. Jsme fancy ještě z pohovoru a pijeme víno.
Pak v kině na Crimson peak (Nový Guillermo del Toro!) Tomova krása všechno zacelila. K tomu navíc typické Guillermovy nádhernosti. Listí pomalu se snášející děravou střechou starého sídla / krvavý jíl prosakující sněhem.
ちなみに Cumberland? Opravdu?
Dlouhá cesta domů přes půl nočního města. Nejmilejší me-time.
わ先生 říká ‚!‘ びっくりマーク. Roztomilosti.
Vyhradila jsem si půl den na 研究 k 卒業論文. Jsem nejšťastnější / se svačinkou v knihovně / ponořená do fonosémantiky / ve sluchátkách Hensona / Coffee Lover K. mi dělá tichou společnost. Mám nový parfém, voním po třešních a je mi krásně.
Don't be the girl who needs a men. Be the girla men girls needs.
AHS: Umírám z hereckých výkonů Evana Peterse a Lily Rabe. Evan nějaký způsobem úplně změnil svůj projev, dokonce má i jiný přízvuk nebo co. A Lily jsem málem nepoznala, taky změnila všechna gesta a mimiku, polovinu dílu jsem nemohla uvěřit, že je to opravdu ona.
Máme za sebou pohovor s jap. 社長. Spadl nám všem obrovský kámen ze srdce = 石がない。
Za odměnu jsem si šla vyzvednout lístky na 21 pilots, takže 大喜び. ‚But I know we've made it this far, kid.‘
Miluju ten moment, kdy se ゆ先生 sám začne smát zmatkům, které máme na hodinách konverzace a obchodní japonštiny.
Večer napůl spontánně do nejlepšího hipster clubu v okolí. Jsme fancy ještě z pohovoru a pijeme víno.
Pak v kině na Crimson peak (Nový Guillermo del Toro!) Tomova krása všechno zacelila. K tomu navíc typické Guillermovy nádhernosti. Listí pomalu se snášející děravou střechou starého sídla / krvavý jíl prosakující sněhem.
ちなみに Cumberland? Opravdu?
Dlouhá cesta domů přes půl nočního města. Nejmilejší me-time.
わ先生 říká ‚!‘ びっくりマーク. Roztomilosti.
Vyhradila jsem si půl den na 研究 k 卒業論文. Jsem nejšťastnější / se svačinkou v knihovně / ponořená do fonosémantiky / ve sluchátkách Hensona / Coffee Lover K. mi dělá tichou společnost. Mám nový parfém, voním po třešních a je mi krásně.
Don't be the girl who needs a men. Be the girl
AHS: Umírám z hereckých výkonů Evana Peterse a Lily Rabe. Evan nějaký způsobem úplně změnil svůj projev, dokonce má i jiný přízvuk nebo co. A Lily jsem málem nepoznala, taky změnila všechna gesta a mimiku, polovinu dílu jsem nemohla uvěřit, že je to opravdu ona.
sobota 31. října 2015
Zbytečnosti.
Když jsme si v ruštině hráli na rodinu, vybrala jsem si roli syna, který se snaží přesvědčit zbytek rodiny, že potřebuje martensky.
Až budu mít přítelkyni, jednou za čas si uděláme hezký večer, budeme pít víno, poslouchat Hensona a povídat si o niternostech.
Píšu si poznámky a úkoly na barevné papíry, které jsem si původně koupila na dopisy. Taky to přispívá k zpříjemnění práce.
Můžu psát o tom, jak jsem rozbitá a konstantně se hroutit anebo to zamknout hluboko v sobě.
Dostaly jsme s V. pochvalu na překladatelském semináři. Nejdřív od paní doktorky a pak od Anet, že jsme to měly „pěkné, možná až moc profesionální“, což bylo milé. Za celou dobu studia se mi něco podobného stalo jen párkrát.
Na ruštině popisuju svůj vysněný dům. Byl by malý a měla bych tam jen svoje knížky. Maximálně ještě kočku. A velkou zahradu, kterou bych nechala ležet ladem. Naše lektorka, říkala, že se jí u mě líbí a přišla by ke mně na návštěvu. Vyslovuje moje jméno tak moc mile. Вероника.
Úterní rána, která začínáme BP seminářem, jsou vždy výborně příčetná. Nejdřív se N. ptá: „Vy jako něco stíháte?“ Pak na to 天使navazuje: „Stává se vám někdy, že vidíte šedě? Občas, když dlouho pracuju, tak se mi pak zdá, že je všude taková mlha…“ Měla jsem jí dát víc najevo, že vím, co tím myslí. Já tomu říkám „začínám vidět mlženě“.
Vlastně se tam vždycky všichni tak napůl hroutíme.
H先生 nás uklidňuje: „ Kdybyste měli jakýkoliv problém, tak se můžete za mnou zastavit, já si vás ráda poslechnu. Většinou se dá všechno nějak vyřešit. To duševní zdraví je pro psaní té odborné práce docela důležité.“
Po téhle větě se 天使 zvedla, že odchází. (Protože jako jediná přiznala, že ji duševní zdraví už dávno opustilo a přitom jsme to tak cítili všichni.) A podle mě to myslela jako vtípek jen z poloviny.
Potom si zase s 天使 povídáme před knihovnou. Vyprávím jí upřímně spoustu hloupostí, které mě zrovna náhodně a bez spojitostí napadají.
Probíráme pondělní hodinu japonštiny, na které nám わ先生 při zmínce o cyankáli vyprávěl, že teď už nepřemýšlí nad tím, jakým způsobem zabíjet lidi. Jak jsme to všichni prostě přijali. Nikdo se nad tím vůbec nepozastavil. Nepřímá výstižná charakteristika studentů japonštiny.
Až budu mít přítelkyni, jednou za čas si uděláme hezký večer, budeme pít víno, poslouchat Hensona a povídat si o niternostech.
Píšu si poznámky a úkoly na barevné papíry, které jsem si původně koupila na dopisy. Taky to přispívá k zpříjemnění práce.
Můžu psát o tom, jak jsem rozbitá a konstantně se hroutit anebo to zamknout hluboko v sobě.
Dostaly jsme s V. pochvalu na překladatelském semináři. Nejdřív od paní doktorky a pak od Anet, že jsme to měly „pěkné, možná až moc profesionální“, což bylo milé. Za celou dobu studia se mi něco podobného stalo jen párkrát.
Na ruštině popisuju svůj vysněný dům. Byl by malý a měla bych tam jen svoje knížky. Maximálně ještě kočku. A velkou zahradu, kterou bych nechala ležet ladem. Naše lektorka, říkala, že se jí u mě líbí a přišla by ke mně na návštěvu. Vyslovuje moje jméno tak moc mile. Вероника.
Úterní rána, která začínáme BP seminářem, jsou vždy výborně příčetná. Nejdřív se N. ptá: „Vy jako něco stíháte?“ Pak na to 天使navazuje: „Stává se vám někdy, že vidíte šedě? Občas, když dlouho pracuju, tak se mi pak zdá, že je všude taková mlha…“ Měla jsem jí dát víc najevo, že vím, co tím myslí. Já tomu říkám „začínám vidět mlženě“.
Vlastně se tam vždycky všichni tak napůl hroutíme.
H先生 nás uklidňuje: „ Kdybyste měli jakýkoliv problém, tak se můžete za mnou zastavit, já si vás ráda poslechnu. Většinou se dá všechno nějak vyřešit. To duševní zdraví je pro psaní té odborné práce docela důležité.“
Po téhle větě se 天使 zvedla, že odchází. (Protože jako jediná přiznala, že ji duševní zdraví už dávno opustilo a přitom jsme to tak cítili všichni.) A podle mě to myslela jako vtípek jen z poloviny.
Potom si zase s 天使 povídáme před knihovnou. Vyprávím jí upřímně spoustu hloupostí, které mě zrovna náhodně a bez spojitostí napadají.
Probíráme pondělní hodinu japonštiny, na které nám わ先生 při zmínce o cyankáli vyprávěl, že teď už nepřemýšlí nad tím, jakým způsobem zabíjet lidi. Jak jsme to všichni prostě přijali. Nikdo se nad tím vůbec nepozastavil. Nepřímá výstižná charakteristika studentů japonštiny.
pátek 30. října 2015
Nejistoty = téměř neomezené možnosti.
M: Proč se tváříš tak dojatě?
V: Protože tady mám sestry a cítím se jako doma.
Máma mi upletla svetr se soby a papučky na zimu.
Šly jsme se sestrami do kočičí kavárny. Mají tam zrzavé koťátko, které se jmenuje Kryštůfek. Pak na špatný horor do kina jen pro tu legraci.
Doma si pro změnu pouštíme špatný korejský film jen pro tu legraci. Taky ale koukáme na Sseoni, vůbec nejlepší korejský film, jaký byl kdy natočený.
V sobotu ještě na mňamky do rock’n’rollové kavárny. Obsluhuje tam buďto malý, roztomilý, potetovaný číšník anebo servírka, která je skoro tak krásná jako Ž. (ale jenom skoro).
Večer hrajeme se sestrami (a s M.) Černé historky, nejmilejší rodinné chvíle a největší zábavička.
Až budu máma, občas si přivstanu, připravím snídani a teprve potom vzbudím všechny ostatní členy rodiny.
Po dlouhé době vyrovnanost - věřím, že je vše zvládnutelné a když nebudu stíhat, zase budu nějakou dobu méně spát a až budu na pokraji zhroucení, naplánuju si nějaká milá setkání. Everything will be 大丈夫.
Vyvěsila jsem si 締め切り k bakalářce, aby mě to pořád děsilo.
Pořídila jsem si nejroztomilejší diář na příští rok se sovičkami. Zase si zpříjemním plánování nepříjemností a zapisování si, co mě čeká milého, to ještě vylepší. Vzadu má dokonce kapsu, kam můžu založit kartičky proti démonům.
Koukej, Klárko, sovy a lišky se mnou zase budou celý rok jako loni.
Sestry mi přivezly motivační plakát. Občas se na něj ráno kouknu, když vstanu a pro sebe si říkám ‚We can do it!‘.
V: Protože tady mám sestry a cítím se jako doma.
Máma mi upletla svetr se soby a papučky na zimu.
Šly jsme se sestrami do kočičí kavárny. Mají tam zrzavé koťátko, které se jmenuje Kryštůfek. Pak na špatný horor do kina jen pro tu legraci.
Doma si pro změnu pouštíme špatný korejský film jen pro tu legraci. Taky ale koukáme na Sseoni, vůbec nejlepší korejský film, jaký byl kdy natočený.
V sobotu ještě na mňamky do rock’n’rollové kavárny. Obsluhuje tam buďto malý, roztomilý, potetovaný číšník anebo servírka, která je skoro tak krásná jako Ž. (ale jenom skoro).
Večer hrajeme se sestrami (a s M.) Černé historky, nejmilejší rodinné chvíle a největší zábavička.
Až budu máma, občas si přivstanu, připravím snídani a teprve potom vzbudím všechny ostatní členy rodiny.
Po dlouhé době vyrovnanost - věřím, že je vše zvládnutelné a když nebudu stíhat, zase budu nějakou dobu méně spát a až budu na pokraji zhroucení, naplánuju si nějaká milá setkání. Everything will be 大丈夫.
Vyvěsila jsem si 締め切り k bakalářce, aby mě to pořád děsilo.
Pořídila jsem si nejroztomilejší diář na příští rok se sovičkami. Zase si zpříjemním plánování nepříjemností a zapisování si, co mě čeká milého, to ještě vylepší. Vzadu má dokonce kapsu, kam můžu založit kartičky proti démonům.
Koukej, Klárko, sovy a lišky se mnou zase budou celý rok jako loni.
Sestry mi přivezly motivační plakát. Občas se na něj ráno kouknu, když vstanu a pro sebe si říkám ‚We can do it!‘.
středa 28. října 2015
Už z dálky se na nás usmívá
Krásný tatér se zářivýma očima. / Na přivítanou pusa na obě tváře. / Působí jako nejmilejší člověk na světě.
Nejdřív se nás ptá, jestli chceme čaj a hned na to nám vaří čajíček s nejlepší šťávičkou (jak tomu sám říká.)
Pijeme z černých skleniček. / Celé studio je laděno do černé, bílé a červené. Na stěnách visí trošku znepokojivé ale zároveň pohlcující obrázky. / Hirošimský Atomový dóm a holčička s plynovou maskou. Temnosti. Jeptiška s prázdným pohledem soch.
D. si krátí čekání tancováním. Všichni se smějeme jako blázni.
‚Úplně v klyduuu, všechno mááme,‘ takové dělá vtípečky.
L. si nechává vytetovat Brianovy křídla ke klíční kosti. Koukám, jak se D. soustředí se semknutými rty / občas si rukou prohrábne vlasy, aby mu nepadaly do očí. / Houpu se do hip-hopových rytmů, které D. pouští. Nejhezčí duševní očista.
Pak jdeme všichni na oběd. Dávám si plnohodnotný oběd o dvou chodech po nekonečné době. (Vafle s borůvkovou omáčkou a kopcem šlehačky.) Mám trochu cukrový šok.
Potom s L. ve Staré aréně, káva, víno, borůvkové cigarety a nejpřirozenější rozhovory o nejzásadnějších věcech.
Když jsem se vrátila do Olmu, na nádru jsem potkala V, Š, N a Z. Všechny tam byly nezávisle na sobě. Náhodičky.
Minimalistické příspěvky.
Nejdřív se nás ptá, jestli chceme čaj a hned na to nám vaří čajíček s nejlepší šťávičkou (jak tomu sám říká.)
Pijeme z černých skleniček. / Celé studio je laděno do černé, bílé a červené. Na stěnách visí trošku znepokojivé ale zároveň pohlcující obrázky. / Hirošimský Atomový dóm a holčička s plynovou maskou. Temnosti. Jeptiška s prázdným pohledem soch.
D. si krátí čekání tancováním. Všichni se smějeme jako blázni.
‚Úplně v klyduuu, všechno mááme,‘ takové dělá vtípečky.
L. si nechává vytetovat Brianovy křídla ke klíční kosti. Koukám, jak se D. soustředí se semknutými rty / občas si rukou prohrábne vlasy, aby mu nepadaly do očí. / Houpu se do hip-hopových rytmů, které D. pouští. Nejhezčí duševní očista.
Pak jdeme všichni na oběd. Dávám si plnohodnotný oběd o dvou chodech po nekonečné době. (Vafle s borůvkovou omáčkou a kopcem šlehačky.) Mám trochu cukrový šok.
Potom s L. ve Staré aréně, káva, víno, borůvkové cigarety a nejpřirozenější rozhovory o nejzásadnějších věcech.
Když jsem se vrátila do Olmu, na nádru jsem potkala V, Š, N a Z. Všechny tam byly nezávisle na sobě. Náhodičky.
Minimalistické příspěvky.
pondělí 26. října 2015
Už se nejde vrátit zpátky.
V: Otevřela jsem si cider a vzápětí jsem si ho půl vylila do postele.
Š: Přidal se k mému čaji, už jsou oba v říši rozlitých nápojů.
Co mě dokáže zaručeně vždy pobavit: vzpomínka na to, jak se tehdy ~ probudila s noční košilí naruby a ještě naopak.
Máme v naší univerzitní knihovně studovny s názvy Zmijozel a Nebelvír. Strašně mě baví říkat: ‚Sejdeme se ve Zmijozelu!‘. Jsou tam heboučké zelené gauče.
V: Já myslím, že se ani nenadějeme a budou státnice.
Š: Já myslím, že už jsme se nenaděly.
M. se kvůli tomu asi částečně trápí, ale podle mě to není vůbec důležité, kým se, jak se.
Jednou pojedu do USA na koncert LP a ukřičím se v první řadě a taky na Plenty do Japonska, abych se zblízka přesvědčila o tom, že jsou to opravdu největší koblížci.
わ ve své pastelově modré košili a světle zeleným svetříkem přehozeným přes ramena. *_*
Nová deska Foals je ultimátní krása.
Also who the fuck is Johnny and why is he on the rooftop?
Š: Přidal se k mému čaji, už jsou oba v říši rozlitých nápojů.
Co mě dokáže zaručeně vždy pobavit: vzpomínka na to, jak se tehdy ~ probudila s noční košilí naruby a ještě naopak.
Máme v naší univerzitní knihovně studovny s názvy Zmijozel a Nebelvír. Strašně mě baví říkat: ‚Sejdeme se ve Zmijozelu!‘. Jsou tam heboučké zelené gauče.
V: Já myslím, že se ani nenadějeme a budou státnice.
Š: Já myslím, že už jsme se nenaděly.
M. se kvůli tomu asi částečně trápí, ale podle mě to není vůbec důležité, kým se, jak se.
Jednou pojedu do USA na koncert LP a ukřičím se v první řadě a taky na Plenty do Japonska, abych se zblízka přesvědčila o tom, že jsou to opravdu největší koblížci.
わ ve své pastelově modré košili a světle zeleným svetříkem přehozeným přes ramena. *_*
Nová deska Foals je ultimátní krása.
Also who the fuck is Johnny and why is he on the rooftop?
neděle 25. října 2015
物事の明るい面を見て。
Zapomněla jsem, jak se nakupuje, chodila po obchodě a přemýšlela nad svým životem.
Š: Chci se stát šaolinským mnichem, ten výcvik je jednodušší než studium japonštiny.
V: Myslím, že ta rage, která ve mě roste při studiu japonštiny, by se mi hodila, až bych se učila přerážet ty desky.
Š: Úplně vidím, jak přerážíš ty desky a řveš u toho nějaké náhodné čtení znaků.
Brečím si do vany. Nejistoty a běsy (úplně jiného druhu než má K.).
Uklidňuje mě teprve Doctor Who a překvapivě ještě víc Clara. Prvně na mě působí takhle konejšivě.
Nejroztomilejší cupitání dvanáctého Doctora. / Arya hraje vikingskou dcerku. / And she needs you, this is from Ashildr, The Girl Who Died.
‚Předtuchy jsou jen vzpomínky v obráceném pořadí.‘
Točí se mi hlava a celkově je mi příliš špatně na to, abych mohla pracovat, tak přepisuju Dopis pro K, abych ho mohla konečně poslat. Největší patetičnosti ze dna srdce.
Jdu teprve podruhé na Queer Beer a stejně se tam cítím nejvíc jako doma. Jednak proto, že je to v nejútulnějším DD, ale taky proto, že jsem v HateFree kolektivu mezi tolerantními, milými lidmi.
‚Living outside the box!‘
U snad nejdojemnější ukázky, která obsahuje nejniternější vyznání, se dusím kašlem. Miloučký kluk, který sedí vedle mě, mi nabízí svoje pivo navzdory tomu, že jsem nemocná. ‚Jsi v pořádku? Nebreč, oni se maj rádi!‘
Když přijmeme existenci nekonvenčních vztahů a možnost existence většího množství sexuálních orientací / identit, můžeme se potom bavit o spoustě zajímavých věcí. A to právě na Queer Beer jde.
Vypadala jako skřítek, měla z vlasů vlnku nad levým okem. Ta druhá měla netopýří brýle a puntíkované šaty, které byly dole olemované krajkou. Ta, která seděla skoro vedle mě, byla celá v černém - měla upnutý svetr, cop na stranu a rudou rtěnku. Is this heaven or what?
Š: Chci se stát šaolinským mnichem, ten výcvik je jednodušší než studium japonštiny.
V: Myslím, že ta rage, která ve mě roste při studiu japonštiny, by se mi hodila, až bych se učila přerážet ty desky.
Š: Úplně vidím, jak přerážíš ty desky a řveš u toho nějaké náhodné čtení znaků.
Brečím si do vany. Nejistoty a běsy (úplně jiného druhu než má K.).
Uklidňuje mě teprve Doctor Who a překvapivě ještě víc Clara. Prvně na mě působí takhle konejšivě.
Nejroztomilejší cupitání dvanáctého Doctora. / Arya hraje vikingskou dcerku. / And she needs you, this is from Ashildr, The Girl Who Died.
‚Předtuchy jsou jen vzpomínky v obráceném pořadí.‘
Točí se mi hlava a celkově je mi příliš špatně na to, abych mohla pracovat, tak přepisuju Dopis pro K, abych ho mohla konečně poslat. Největší patetičnosti ze dna srdce.
Jdu teprve podruhé na Queer Beer a stejně se tam cítím nejvíc jako doma. Jednak proto, že je to v nejútulnějším DD, ale taky proto, že jsem v HateFree kolektivu mezi tolerantními, milými lidmi.
‚Living outside the box!‘
U snad nejdojemnější ukázky, která obsahuje nejniternější vyznání, se dusím kašlem. Miloučký kluk, který sedí vedle mě, mi nabízí svoje pivo navzdory tomu, že jsem nemocná. ‚Jsi v pořádku? Nebreč, oni se maj rádi!‘
Když přijmeme existenci nekonvenčních vztahů a možnost existence většího množství sexuálních orientací / identit, můžeme se potom bavit o spoustě zajímavých věcí. A to právě na Queer Beer jde.
Vypadala jako skřítek, měla z vlasů vlnku nad levým okem. Ta druhá měla netopýří brýle a puntíkované šaty, které byly dole olemované krajkou. Ta, která seděla skoro vedle mě, byla celá v černém - měla upnutý svetr, cop na stranu a rudou rtěnku. Is this heaven or what?
úterý 20. října 2015
私達の変なグループが大好きです。
Poučení z překladatelského semináře: O sakury nejde!
わ je nejroztomilejší, vždycky když je 困る, tak začne říkat ね za každým slovem, zvedá skripta do vzduchu a hladí jejich hřbet jedním prstem.
Hned při prvním poslechu mě Look at me od Semi Precious Weapons hluboce zasáhlo.
If you wanna kiss, I'll kiss / Just look at me while we do it
Ukrajuju z času na spánek, abychom se s M. mohly kouknout na nové AHS. Na konci ukázkový hipster s kšandami a culíkem (zároveň vypadá trochu jako dřevorubec) líbá Tristana ve výtahu.
Notes to myself:
- Vždycky, když tě napadne zavolat mámě, měla bys to udělat!
- Snaž se hledat na všem tu pozitivní stránku! (A nemysli to sarkasticky.)
P. musí hlídat, jestli během dne jíme a to ještě ani nezačalo zkouškové. *V osm hodin večer.* ‚Co si dneska jedla?‘ -> ‚Ráno kus chleba a pak půl tvojeho vega-burgru.‘ ‚A co ty, M?‘ -> ‚Snídani a tvůj burgr.‘
V. posílá do naší společné konverzace pasivně agresivní kočky.
Dneska jsem psala úkol do ruštiny. Měli jsme si vzájemně dávat rady. Někdo si stěžoval, že neví, kde má najít volný čas, tak jsem mu poradila, že by mohl méně spát. To je jeden z důvodů, proč mě tam všichni mají za blázna.
V: y r u so evil
Š: just born with it
(Takhle spolu mluvíme.)
わ je nejroztomilejší, vždycky když je 困る, tak začne říkat ね za každým slovem, zvedá skripta do vzduchu a hladí jejich hřbet jedním prstem.
Hned při prvním poslechu mě Look at me od Semi Precious Weapons hluboce zasáhlo.
If you wanna kiss, I'll kiss / Just look at me while we do it
Ukrajuju z času na spánek, abychom se s M. mohly kouknout na nové AHS. Na konci ukázkový hipster s kšandami a culíkem (zároveň vypadá trochu jako dřevorubec) líbá Tristana ve výtahu.
Notes to myself:
- Vždycky, když tě napadne zavolat mámě, měla bys to udělat!
- Snaž se hledat na všem tu pozitivní stránku! (A nemysli to sarkasticky.)
P. musí hlídat, jestli během dne jíme a to ještě ani nezačalo zkouškové. *V osm hodin večer.* ‚Co si dneska jedla?‘ -> ‚Ráno kus chleba a pak půl tvojeho vega-burgru.‘ ‚A co ty, M?‘ -> ‚Snídani a tvůj burgr.‘
V. posílá do naší společné konverzace pasivně agresivní kočky.
Dneska jsem psala úkol do ruštiny. Měli jsme si vzájemně dávat rady. Někdo si stěžoval, že neví, kde má najít volný čas, tak jsem mu poradila, že by mohl méně spát. To je jeden z důvodů, proč mě tam všichni mají za blázna.
V: y r u so evil
Š: just born with it
(Takhle spolu mluvíme.)
pondělí 19. října 2015
Žádné jedovaté dorty.
Я не знаю, где взять свободное время.
Š. mě podporuje: ‚Tak pojď, posuň ty hranice života bez spánku ještě víc!‘ Potřeba spánku (a v jakém množství) je poslední dobou klasickým námětem našich rozhovorů.
‚Já jsem se chtěla podívat do kalendáře, který je jeden den.‘ -> ‚Víš, že vůbec nedáváš smysl?‘
Úspěšně zvládám odrážet všechny negativní vibrace depresivního úterý.
Povídám si s Ms. v knihovně. Rozptylují mě u toho její dlouhé řasy a výrazné klíční kosti.
Pořídila jsem si to-do sešitek s liškami, aby jejich hebkost zjemňovala tíhu všech povinností.
Nejmilejší e-maily od 8tracks: ‚We love you, and you love indie, chill & study playlists, so naturally we thought we'd send you one.‘
わ先生 nám se zasněným výrazem vypráví o hodinách plavání na střední.
Poučení z našich skript do japonštiny: Ragby se hrají za každého počasí a navzdory všem zraněním.
Tak devadesát procent všech mých rozhovorů s M. za poslední měsíc probíhá tak, že se vrátím večer domů ze školy, M. se zeptá, jestli mám práci, já se hroutím a ona mě objímá.
Občas potřebuju me-time, jak říká Eri, jinak se zblázním.
Když se Š. dozvěděla, že P. teď na bytě hrává na ukulele, doporučila mi, abych si pořídila hoboj nebo lesní roh. Asi pro udržení rovnováhy. A zachování hladiny šílenství.
Začali nám topit na bytě, se smíchem vyskakuji z dečky. Jde na mě vidět ‚čirý štěstí‘, jak říká V.
Na Memrise mám projitých 4000 slovíček, myslím, že to trochu přispívá k mému šílenství.
Tento semestr se dějou nejdivnější věci. P. si pořídil knihu a čte ji a Širu má svázaná skripta, hledá si čtení znaků (někdy dokonce překlady) a používá zvýrazňovač!
H. nás oslovuje ‚milí diplomanti‘, připadám si nepatřičně.
Na BP semináři si vždycky říkám: ‚Jak napíšu tuhle rozsáhlou odbornou práci svýma absurdně malýma rukama?‘
Š. mě podporuje: ‚Tak pojď, posuň ty hranice života bez spánku ještě víc!‘ Potřeba spánku (a v jakém množství) je poslední dobou klasickým námětem našich rozhovorů.
‚Já jsem se chtěla podívat do kalendáře, který je jeden den.‘ -> ‚Víš, že vůbec nedáváš smysl?‘
Úspěšně zvládám odrážet všechny negativní vibrace depresivního úterý.
Povídám si s Ms. v knihovně. Rozptylují mě u toho její dlouhé řasy a výrazné klíční kosti.
Pořídila jsem si to-do sešitek s liškami, aby jejich hebkost zjemňovala tíhu všech povinností.
Nejmilejší e-maily od 8tracks: ‚We love you, and you love indie, chill & study playlists, so naturally we thought we'd send you one.‘
わ先生 nám se zasněným výrazem vypráví o hodinách plavání na střední.
Poučení z našich skript do japonštiny: Ragby se hrají za každého počasí a navzdory všem zraněním.
Tak devadesát procent všech mých rozhovorů s M. za poslední měsíc probíhá tak, že se vrátím večer domů ze školy, M. se zeptá, jestli mám práci, já se hroutím a ona mě objímá.
Občas potřebuju me-time, jak říká Eri, jinak se zblázním.
Když se Š. dozvěděla, že P. teď na bytě hrává na ukulele, doporučila mi, abych si pořídila hoboj nebo lesní roh. Asi pro udržení rovnováhy. A zachování hladiny šílenství.
Začali nám topit na bytě, se smíchem vyskakuji z dečky. Jde na mě vidět ‚čirý štěstí‘, jak říká V.
Na Memrise mám projitých 4000 slovíček, myslím, že to trochu přispívá k mému šílenství.
Tento semestr se dějou nejdivnější věci. P. si pořídil knihu a čte ji a Širu má svázaná skripta, hledá si čtení znaků (někdy dokonce překlady) a používá zvýrazňovač!
H. nás oslovuje ‚milí diplomanti‘, připadám si nepatřičně.
Na BP semináři si vždycky říkám: ‚Jak napíšu tuhle rozsáhlou odbornou práci svýma absurdně malýma rukama?‘
neděle 18. října 2015
'I’ve been secretly falling apart.'
Teprve Eri čajem a večeří léčí moji 二日酔い.
Prvně mě někdo představuje jako Wonnie, zní mi to moc mile.
Pak v divadle šílený Hamlet a šílená Ofélie a šílené celé Dánské království. Benovy průzračné oči zalité slzami a jeviště pokryté stříbrným prachem. Nádhernosti.
Moje srdce zahlcené krásou a duše očištěná od démonů!
Zpocený, zadýchaný Hamlet v tričku s Davidem Bowiem.
Oféliina smrt je jedna z nejkrásnějších věcí, jaké se kdy staly. Pořád se mi vybavoval ten obraz od Johna Everetta Millaise, jak se vznáší v řece pod vrbou, obklopená květinami.
Nádherná shakespearovská angličtina ve spojení s Benovým hlubokým, hebounkým hlasem. Občas křičel tak moc, až se mu lámal hlas. Rozbitý Hamlet šílený láskou a smutkem po kolena ve stříbrném prachu.
Benovy nekonečně dlouhé štíhlé prsty. Nevím, na co se soustředit dřív.
Po konci představení se k fyzickému 死ぬほど疲れた přidalo naprosté psychické vyčerpání. Po vyrovnávání se s tlakem uvnitř hrudního koše z nakumulovaných emocí a pláči za Ofélii ve mně nezbylo vůbec nic. Cesta k E. na byt jako ve snách.
Na jedné lahvičce v koupelně bylo napsáno えり. Byla jsem tak unavená, že jsem nedokázala identifikovat, jestli je to napsáno v latince nebo v hiraganě. A pořád jsem přemýšlela: ‚píšeme takhle え?‘
Po sprše mě Eri balí do svojí nejvíc fluffy dečky. (‚I already know your kink.‘)
Myslím na to, že po x-hodinách bez spánku přichází nevratné poškození mozku. Absurdity.
Je mi nejvíc útulně u E. v posteli. Choulím se do sebe a E. ke mně. Už dlouho mi nikdo nevěnoval tolik péče a pozornosti jako ona.
Když jsem ráno dorazila domů, příliš mě zasáhlo teplo a měkkost postele. Pod vlivem téměř bolestivé únavy spánek vítězí nad korejštinou. Jsem nejšťastnější, že jsem doma, i když nám už zase teče voda ze stropu. Když usínám, pořád mi zní v hlavě ‚brain damage‘.
Spím asi dvě hodiny a potom si jdeme s V. vyprat do prádelny, tak jako to dělají v amerických seriálech. Čekáme, až dopere pračka a mezitím vymýšlíme otázky pro jednu Japonku, se kterou musíme udělat rozhovor a pak o tom napsat článek do školy. Normálka.
Prvně mě někdo představuje jako Wonnie, zní mi to moc mile.
Pak v divadle šílený Hamlet a šílená Ofélie a šílené celé Dánské království. Benovy průzračné oči zalité slzami a jeviště pokryté stříbrným prachem. Nádhernosti.
Moje srdce zahlcené krásou a duše očištěná od démonů!
Zpocený, zadýchaný Hamlet v tričku s Davidem Bowiem.
Oféliina smrt je jedna z nejkrásnějších věcí, jaké se kdy staly. Pořád se mi vybavoval ten obraz od Johna Everetta Millaise, jak se vznáší v řece pod vrbou, obklopená květinami.
Nádherná shakespearovská angličtina ve spojení s Benovým hlubokým, hebounkým hlasem. Občas křičel tak moc, až se mu lámal hlas. Rozbitý Hamlet šílený láskou a smutkem po kolena ve stříbrném prachu.
Benovy nekonečně dlouhé štíhlé prsty. Nevím, na co se soustředit dřív.
Po konci představení se k fyzickému 死ぬほど疲れた přidalo naprosté psychické vyčerpání. Po vyrovnávání se s tlakem uvnitř hrudního koše z nakumulovaných emocí a pláči za Ofélii ve mně nezbylo vůbec nic. Cesta k E. na byt jako ve snách.
Na jedné lahvičce v koupelně bylo napsáno えり. Byla jsem tak unavená, že jsem nedokázala identifikovat, jestli je to napsáno v latince nebo v hiraganě. A pořád jsem přemýšlela: ‚píšeme takhle え?‘
Po sprše mě Eri balí do svojí nejvíc fluffy dečky. (‚I already know your kink.‘)
Myslím na to, že po x-hodinách bez spánku přichází nevratné poškození mozku. Absurdity.
Je mi nejvíc útulně u E. v posteli. Choulím se do sebe a E. ke mně. Už dlouho mi nikdo nevěnoval tolik péče a pozornosti jako ona.
Když jsem ráno dorazila domů, příliš mě zasáhlo teplo a měkkost postele. Pod vlivem téměř bolestivé únavy spánek vítězí nad korejštinou. Jsem nejšťastnější, že jsem doma, i když nám už zase teče voda ze stropu. Když usínám, pořád mi zní v hlavě ‚brain damage‘.
Spím asi dvě hodiny a potom si jdeme s V. vyprat do prádelny, tak jako to dělají v amerických seriálech. Čekáme, až dopere pračka a mezitím vymýšlíme otázky pro jednu Japonku, se kterou musíme udělat rozhovor a pak o tom napsat článek do školy. Normálka.
sobota 17. října 2015
飲み会
Zapudrovat kruhy pod očima a hurá na rozpíječku k Š. Její pečené jednohubky, mňamky z levného krámku a vodka s džusem. Po pár kelímcích nacvičujeme přijímací pohovor s prezidentem jap. firmy, který nás čeká už za dva týdny.
Když máme jen dva oborové večírky ročně, musíme si to pochopitelně patřičně užít. Myslím, že jsme to zvládly obstojně, i když si polovinu večera (rána) nepamatuju. (To se mi nestalo už hodně dlouho.)
Vím, že jsme čekaly, až M. začne hrát nějakou dobrou hudbu a potom už mám jen temno.
Tancujeme hodiny v kuse.
Utápím veškerý žal, který se ve mně nahromadil za ty čtyři týdny semestru ve spoustě alkoholu.
Vůbec si nepamatuju, jak jsem tancovala s M. (ale prý intimně).
V. se venku dohaduje s nějakým klukem, který tvrdí, že nemá rád punk. Já sedím na parapetu a jsem o něj zapřená nohama, abych nepadala. Stejně padám, takže mě navíc podpírá Š. (Pamatuju si to jen matně, bylo mi to převyprávěno: ‚Já jsem tě držela skoro v náručí jako mimino, takové věci normálně vůbec nedělám.‘)
‚Já nechápu, jak se to stalo.‘ -> Š: ‚Já nechápu toho satana, který do tebe vstoupil.‘
Slibuju nějaké roztomilé slečně, že s ní půjdu na panáka, protože dneska slaví narozeniny. Vůbec netuším, jak začínám tyhle konverzace.
V polovině večera/noci/rána už mám slíbanou rtěnku.
Prý jsem tím, jak jsem byla vláčná a rozesmátá vyděsila nějaké druhačky. (To si třeba nepamatuju ani matně.) Pak to Š. ještě zintenzivnila, když jim řekla: ‚Tohle vás taky čeká ve třeťáku‘ a vytáhla z kabelky flašku vodky.
Mrzí mě, že K. musela tancovat sama na prázdném parketu, když M. hrála The Monkeys Are Coming. To měla být jenom naše písnička.
V. přináší láhev šampaňského, kterou dostala za to, že uklízela střepy ze skleniček, které se mi povedlo rozbít.
Š: ‚Ty ses pak vynořila doslova odnikud. Celou dobu jsi byla opilá v nějakém časovém meziprostoru.‘
Bezmyšlenkovitě vytahuju z tašky zbytek svojí večeře (mrkve a jablka v krabičce) a s V. ji dojídáme u stolu. Všichni překvapeně koukají.
Domů jdeme až k ránu. Prší. Šlapeme do kaluží.
Druhý den na japonštině největší 二日酔い. S V. a Š. sedíme s hlavou v dlaních. K. nezvládla ani přijít.
Kombinaci málo spánku-málo jídla-hodně alkoholu nechci nějakou dobu znovu zažít.
Cestou ze školy jsem si koupila špagety a celé je zhltla během desetiminutové jízdy tramvají. Moje první příčetné jídlo asi po 24 hodinách.
Když máme jen dva oborové večírky ročně, musíme si to pochopitelně patřičně užít. Myslím, že jsme to zvládly obstojně, i když si polovinu večera (rána) nepamatuju. (To se mi nestalo už hodně dlouho.)
Vím, že jsme čekaly, až M. začne hrát nějakou dobrou hudbu a potom už mám jen temno.
Tancujeme hodiny v kuse.
Utápím veškerý žal, který se ve mně nahromadil za ty čtyři týdny semestru ve spoustě alkoholu.
Vůbec si nepamatuju, jak jsem tancovala s M. (ale prý intimně).
V. se venku dohaduje s nějakým klukem, který tvrdí, že nemá rád punk. Já sedím na parapetu a jsem o něj zapřená nohama, abych nepadala. Stejně padám, takže mě navíc podpírá Š. (Pamatuju si to jen matně, bylo mi to převyprávěno: ‚Já jsem tě držela skoro v náručí jako mimino, takové věci normálně vůbec nedělám.‘)
‚Já nechápu, jak se to stalo.‘ -> Š: ‚Já nechápu toho satana, který do tebe vstoupil.‘
Slibuju nějaké roztomilé slečně, že s ní půjdu na panáka, protože dneska slaví narozeniny. Vůbec netuším, jak začínám tyhle konverzace.
V polovině večera/noci/rána už mám slíbanou rtěnku.
Prý jsem tím, jak jsem byla vláčná a rozesmátá vyděsila nějaké druhačky. (To si třeba nepamatuju ani matně.) Pak to Š. ještě zintenzivnila, když jim řekla: ‚Tohle vás taky čeká ve třeťáku‘ a vytáhla z kabelky flašku vodky.
Mrzí mě, že K. musela tancovat sama na prázdném parketu, když M. hrála The Monkeys Are Coming. To měla být jenom naše písnička.
V. přináší láhev šampaňského, kterou dostala za to, že uklízela střepy ze skleniček, které se mi povedlo rozbít.
Š: ‚Ty ses pak vynořila doslova odnikud. Celou dobu jsi byla opilá v nějakém časovém meziprostoru.‘
Bezmyšlenkovitě vytahuju z tašky zbytek svojí večeře (mrkve a jablka v krabičce) a s V. ji dojídáme u stolu. Všichni překvapeně koukají.
Domů jdeme až k ránu. Prší. Šlapeme do kaluží.
Druhý den na japonštině největší 二日酔い. S V. a Š. sedíme s hlavou v dlaních. K. nezvládla ani přijít.
Kombinaci málo spánku-málo jídla-hodně alkoholu nechci nějakou dobu znovu zažít.
Cestou ze školy jsem si koupila špagety a celé je zhltla během desetiminutové jízdy tramvají. Moje první příčetné jídlo asi po 24 hodinách.
středa 14. října 2015
‚Vodka won't solve all your problems, but it's worth a shot.‘
V neděli jdu konečně běhat (část trasy mezi továrnami, část v creepy čtvrti s obřím potrubím kolem cesty, které vypadá jako by vedlo do Tajemné komnaty). Dřív se mi u běhu dobře přemýšlelo. Teď už nezvládám ani to, jen mechanicky běžím a poslouchám seaweed hudbu a stejně se cítím jako nejšťastnější člověk na světě.
L. mi posílá cimrmanovskou písničku proti trudnomyslnosti. 本当に必要だった。
A. říkala, že je částí duše bohém, který by nejraději jen tančil a běhal po lese, ale na druhou stranu taky hrozně ráda získává vědomosti a chtěla by se stát vědcem, takže teď studuje vysokou školu (japonštinu a filozofii). Měla jsem jí dát nějak najevo, jak moc jí rozumím. Já se taky moc ráda učím a dozvídám zajímavé věci. Ale moje duše trpí, když delší dobu nemám čas na to, abych si četla básničky, koukala na pohlcující filmy nebo chodila na koncerty.
Píšu úkol do ruštiny a u toho poslouchám korejský rap.
Vzhledem k tomu, že nic nestíhám, zapsat si španělštinu, ruštinu a korejštinu bylo opravdu příčetné rozhodnutí. Hlavně, že teď umím říct ‚Nevstupujte na trávník!' španělsky.
Za chvíli už nebudu umět sestavit větu, která by nezačínala ‚co se týče‘ nebo ‚vzhledem k tomu‘ podle japonského vzoru.
Poslouchám proti zádumčivosti Beethovenovu Devátou, jak radil Fulghum. Pomáhá to. Diriguju neviditelný orchestr a P. se mi směje.
Podle urban dictionary je crush ‚a burning desire to be with someone who you find very attractive and extremely special‘. Takže tehdy nemohlo dojít k nedorozumění. (Jako by to teď už nebylo všechno jedno.)
Čím dál tím víc přemýšlím o zhroucení. Už nic nepomáhá. Ani objetí od M., když má na sobě svoji nejměkčí mikinu. Sedím s hlavou v dlaních a rozpadám se zevnitř.
Po sprše jdu spát そのまま s mokrými vlasy a dovoluji si pět hodin spánku.
L. mi posílá cimrmanovskou písničku proti trudnomyslnosti. 本当に必要だった。
A. říkala, že je částí duše bohém, který by nejraději jen tančil a běhal po lese, ale na druhou stranu taky hrozně ráda získává vědomosti a chtěla by se stát vědcem, takže teď studuje vysokou školu (japonštinu a filozofii). Měla jsem jí dát nějak najevo, jak moc jí rozumím. Já se taky moc ráda učím a dozvídám zajímavé věci. Ale moje duše trpí, když delší dobu nemám čas na to, abych si četla básničky, koukala na pohlcující filmy nebo chodila na koncerty.
Píšu úkol do ruštiny a u toho poslouchám korejský rap.
Vzhledem k tomu, že nic nestíhám, zapsat si španělštinu, ruštinu a korejštinu bylo opravdu příčetné rozhodnutí. Hlavně, že teď umím říct ‚Nevstupujte na trávník!' španělsky.
Za chvíli už nebudu umět sestavit větu, která by nezačínala ‚co se týče‘ nebo ‚vzhledem k tomu‘ podle japonského vzoru.
Poslouchám proti zádumčivosti Beethovenovu Devátou, jak radil Fulghum. Pomáhá to. Diriguju neviditelný orchestr a P. se mi směje.
Podle urban dictionary je crush ‚a burning desire to be with someone who you find very attractive and extremely special‘. Takže tehdy nemohlo dojít k nedorozumění. (Jako by to teď už nebylo všechno jedno.)
Čím dál tím víc přemýšlím o zhroucení. Už nic nepomáhá. Ani objetí od M., když má na sobě svoji nejměkčí mikinu. Sedím s hlavou v dlaních a rozpadám se zevnitř.
Po sprše jdu spát そのまま s mokrými vlasy a dovoluji si pět hodin spánku.
neděle 11. října 2015
"We now know
that 24 hours without sleep, or a week of sleeping four or five hours a night induces an impairment equivalent to a blood alcohol level of 1 percent."
Širu v kostce: „Nedávno jsem měla v noci zapnutý jako kulisu televizní záznam ze schůze senátu. Nějaký týpek tam při tom svojem proslovu citoval Spidermana. Dokonce řekl předtím větu: ‚A jak říkal strýc Petera Parkera - Ben Parker…‘ Takže jako všichni kolem jsou šílení, no. Jenomže někteří si tu šílenost můžou přitáhnout do svého jobu. Jdu do politiky. Viděla jsem dost marvelovek na to, abych měla v rukávu pěknou zásobu citátů. A budu mít ty proslovy ve svojí krásné nové masce Darth Vadera.“
Já zase přemýšlím, jaký je numerativ pro lišky a googlím si jak blázen ‚stádo lišek‘. Příčetnost.
Přesto, že si na každou hodinu musíme připravit překlad zhruba dvou stránek textu a navíc se naučit asi 50 slovíček, ze kterých píšeme test, je firemní a technická japonština můj nejpohodovější předmět. Myslím, že to docela dobře vystihuje můj zimní semestr.
Překládám krátký obchodní dopis víc jak pět hodin v kuse, dokud mi z toho nehučí v hlavě. High Speed Steel End Mills a slinutý karbid, to je jedna z našich možných budoucností.
Začíná hodina korejštiny a ve třídě jsme jen já a Y선생님. Y: ‚So it will be a private lesson!‘ směje se. Asi po deseti minutách přišly ještě T. a E., takže jsme byly nakonec tři. I tak jsem se pořád cítila spíš jako na soukromé lekci. Po hodině jsme se na dvorečku (Y. říkala: ‚in the garden‘) fotily s prváky z koreanistiky, protože byl zrovna den korejské abecedy. Zábavička.
Nevím, jestli se mám smát nebo brečet, že jsem až po dvou letech studia japonštiny přišla na to, že když píšu caps lockem, tak to slovník chápe jako katakanová slova.
Širu v kostce: „Nedávno jsem měla v noci zapnutý jako kulisu televizní záznam ze schůze senátu. Nějaký týpek tam při tom svojem proslovu citoval Spidermana. Dokonce řekl předtím větu: ‚A jak říkal strýc Petera Parkera - Ben Parker…‘ Takže jako všichni kolem jsou šílení, no. Jenomže někteří si tu šílenost můžou přitáhnout do svého jobu. Jdu do politiky. Viděla jsem dost marvelovek na to, abych měla v rukávu pěknou zásobu citátů. A budu mít ty proslovy ve svojí krásné nové masce Darth Vadera.“
Já zase přemýšlím, jaký je numerativ pro lišky a googlím si jak blázen ‚stádo lišek‘. Příčetnost.
Přesto, že si na každou hodinu musíme připravit překlad zhruba dvou stránek textu a navíc se naučit asi 50 slovíček, ze kterých píšeme test, je firemní a technická japonština můj nejpohodovější předmět. Myslím, že to docela dobře vystihuje můj zimní semestr.
Překládám krátký obchodní dopis víc jak pět hodin v kuse, dokud mi z toho nehučí v hlavě. High Speed Steel End Mills a slinutý karbid, to je jedna z našich možných budoucností.
Začíná hodina korejštiny a ve třídě jsme jen já a Y선생님. Y: ‚So it will be a private lesson!‘ směje se. Asi po deseti minutách přišly ještě T. a E., takže jsme byly nakonec tři. I tak jsem se pořád cítila spíš jako na soukromé lekci. Po hodině jsme se na dvorečku (Y. říkala: ‚in the garden‘) fotily s prváky z koreanistiky, protože byl zrovna den korejské abecedy. Zábavička.
Nevím, jestli se mám smát nebo brečet, že jsem až po dvou letech studia japonštiny přišla na to, že když píšu caps lockem, tak to slovník chápe jako katakanová slova.
pátek 9. října 2015
‚Když někomu ublížíš, řekni promiň.‘
Jsem do Fulghama zamilovaná od první stránky. Tak čtu a brečím na nástupišti a potom i ve vlaku. Ale ne doopravdy. Ne tak, aby se mi rozmazala řasenka. Brečím za manžele v domově důchodců a brečím za Rusy a za otcovskou něhu. (Jeho tátovská krabice na dárky od dětí!) Pořád mluvím o tom, jak je důležitá upřímnost a potom nebrečím doopravdy kvůli řasence. Ve skutečnosti jsem přes všechny svoje přecitlivělosti trapně přízemní.
Při čtení o kácení stromů křikem myslím na to, že na těch duších stromů opravdu něco bude.
Nejhezčí niternosti a dojemnosti a nejhlubší pravdy.
Konečně jsem pochopila, proč se ta hra, kterou jsme hráli jako děti, jmenuje ‚sardinky‘.
Obnovená touha po pampeliškovém medu.
‚Lidé s fantazií si stoupají jeden druhému na ramena.‘
Fulgham mluví k rostlinám na svojí zahradě: ‚Jste všichni svými pány. Hodně štěstí.‘ Taky bych na naší zahradě nechala všude rozplevelit lesní jahody, kdyby bylo po mém.
‚Považovala za samozřejmé, že pro mořské víly je někde místo a já vím, kde to je.‘
Taky mi u čtení Fulghama je ‚tak nádherně mizerně a půvabně smutno, melancholicky a nostalgicky a vůbec.‘ Umí si všímat těch nejsprávnějších věcí. Ani se na něj nezlobím, že zabil kukačku z hodin.
‚Jsme Smetí z hvězd.‘
Když někdo vyslovuje explicitně ‚come on‘, nedokážu v tom slyšet už nic jiného než 校門 ([kómon] = školní brána).
Někteří lidé říkají, že spolu tráví spoustu času, ale to vůbec nevystihuje náš vztah s V. My spolu vstaneme, snídáme, učíme se, jíme, učíme se, jdeme běhat, jíme, učíme se a společně se ukládáme ke spánku.
P: ‚Víš, kolik banánů bys musela sníst, abys umřela? 300-400 banánů!‘
Při čtení o kácení stromů křikem myslím na to, že na těch duších stromů opravdu něco bude.
Nejhezčí niternosti a dojemnosti a nejhlubší pravdy.
Konečně jsem pochopila, proč se ta hra, kterou jsme hráli jako děti, jmenuje ‚sardinky‘.
Obnovená touha po pampeliškovém medu.
‚Lidé s fantazií si stoupají jeden druhému na ramena.‘
Fulgham mluví k rostlinám na svojí zahradě: ‚Jste všichni svými pány. Hodně štěstí.‘ Taky bych na naší zahradě nechala všude rozplevelit lesní jahody, kdyby bylo po mém.
‚Považovala za samozřejmé, že pro mořské víly je někde místo a já vím, kde to je.‘
Taky mi u čtení Fulghama je ‚tak nádherně mizerně a půvabně smutno, melancholicky a nostalgicky a vůbec.‘ Umí si všímat těch nejsprávnějších věcí. Ani se na něj nezlobím, že zabil kukačku z hodin.
‚Jsme Smetí z hvězd.‘
Když někdo vyslovuje explicitně ‚come on‘, nedokážu v tom slyšet už nic jiného než 校門 ([kómon] = školní brána).
Někteří lidé říkají, že spolu tráví spoustu času, ale to vůbec nevystihuje náš vztah s V. My spolu vstaneme, snídáme, učíme se, jíme, učíme se, jdeme běhat, jíme, učíme se a společně se ukládáme ke spánku.
P: ‚Víš, kolik banánů bys musela sníst, abys umřela? 300-400 banánů!‘
čtvrtek 8. října 2015
Poprvé od tehdy
mi nekonečně chybíš, když Márdi zpívá ‚ty tu vůbec nejsi‘.
Se sestrou koukáme na korejský film a potom spolu spíme u ní v pokoji. Jsem nejšťastnější, že jsem doma a zahrabávám se do peřin.
Š: ‚Jednou mi poděkujete, až vás zachráním před drakem a udělám vám polívku z červených jablek.‘
Když už jsem tady minule popisovala svoje atraktivní vyučující, měla bych zmínit ještě svoji lektorku ruštiny. Je to Ruska, má vílí pohyby, kudrnaté vlasy po ramena a na poslední hodině na sobě měla lehounké fialové šaty a balerínky.
S P. se pořád dělíme o jídlo a pouštíme si nově objevenou hudbu a je to jako být doma.
S J. v kavárně, procházka městem, výhled na Olomouc z lékařské fakulty a spontánně (vynikající!) suši s večerní slevou.
Zase vyrážím z bytu už brzy ráno a doma až o dvanáct hodin později. Lezu do postele 死ぬほど疲れた。 Dovoluji si pět hodin spánku a nastavuji si budík na ‚před svítáním‘.
H. dnes měla na sobě nezvykle dívčí světlounký svetr. Vyprávěla nám mimo jiné o tom, jak všechno dělá na poslední chvíli a potom se hroutí. Máme toho všichni společného více, než se zdálo. Úrovně blízkosti se posunují. Taky nám oznámila, že pokud naše BP bude špatná, nedovolí nám ji odevzdat. Částečně mě to uklidnilo.
S V. se učíme (tentokrát) španělská slovíčka. M. nám darovala kamínky z barcelonské pláže, (prý) aby nám to s nimi šlo líp. Jazykový zmatek se stupňuje. Potom z legrace mluvíme japonsky se španělským přízvukem. Tedy vlastně nevím, jestli z legrace. Možná takové věci děláme jen proto, že jsou možné a my víme, jak na to.
Přemýšlím o zhroucení. Jsou dvě možnosti - zhroutit se nebo to zvládnout, i když to jsou děsivé, náročné, dospělé věci.
Je teprve třetí týden semestru, ale už jsme si s Klárkou stihly vyměnit první dopisy. Dnes mi navíc přišlo Psaní od K., to byly největší krásy. Musela jsem jí odpovědět aspoň pohlednicí, protože na dopise pro ni pracuji už nějakou dobu a pořád ho nemůžu dokončit. Nadto jsem v něm zase posunula hranice patetičností, takže vlastně nevím, jestli ho budu schopná odeslat.
Hořkost pomalu (příliš pomalu) vyprchává.
Se sestrou koukáme na korejský film a potom spolu spíme u ní v pokoji. Jsem nejšťastnější, že jsem doma a zahrabávám se do peřin.
Š: ‚Jednou mi poděkujete, až vás zachráním před drakem a udělám vám polívku z červených jablek.‘
Když už jsem tady minule popisovala svoje atraktivní vyučující, měla bych zmínit ještě svoji lektorku ruštiny. Je to Ruska, má vílí pohyby, kudrnaté vlasy po ramena a na poslední hodině na sobě měla lehounké fialové šaty a balerínky.
S P. se pořád dělíme o jídlo a pouštíme si nově objevenou hudbu a je to jako být doma.
S J. v kavárně, procházka městem, výhled na Olomouc z lékařské fakulty a spontánně (vynikající!) suši s večerní slevou.
Zase vyrážím z bytu už brzy ráno a doma až o dvanáct hodin později. Lezu do postele 死ぬほど疲れた。 Dovoluji si pět hodin spánku a nastavuji si budík na ‚před svítáním‘.
H. dnes měla na sobě nezvykle dívčí světlounký svetr. Vyprávěla nám mimo jiné o tom, jak všechno dělá na poslední chvíli a potom se hroutí. Máme toho všichni společného více, než se zdálo. Úrovně blízkosti se posunují. Taky nám oznámila, že pokud naše BP bude špatná, nedovolí nám ji odevzdat. Částečně mě to uklidnilo.
S V. se učíme (tentokrát) španělská slovíčka. M. nám darovala kamínky z barcelonské pláže, (prý) aby nám to s nimi šlo líp. Jazykový zmatek se stupňuje. Potom z legrace mluvíme japonsky se španělským přízvukem. Tedy vlastně nevím, jestli z legrace. Možná takové věci děláme jen proto, že jsou možné a my víme, jak na to.
Přemýšlím o zhroucení. Jsou dvě možnosti - zhroutit se nebo to zvládnout, i když to jsou děsivé, náročné, dospělé věci.
Je teprve třetí týden semestru, ale už jsme si s Klárkou stihly vyměnit první dopisy. Dnes mi navíc přišlo Psaní od K., to byly největší krásy. Musela jsem jí odpovědět aspoň pohlednicí, protože na dopise pro ni pracuji už nějakou dobu a pořád ho nemůžu dokončit. Nadto jsem v něm zase posunula hranice patetičností, takže vlastně nevím, jestli ho budu schopná odeslat.
Hořkost pomalu (příliš pomalu) vyprchává.
středa 7. října 2015
Můj vlak má skoro půl hodiny zpoždění.
これは終わりかもしれない。お待たせしました。申し訳ございません。
Vyprávím o nejnáhodnějších věcech. Vysvětluji třeba, proč jsou lidé z Kjúšu blázni. ‚No a ten Japonec povídá, že jeho tatínek je z Kjúšú, a proto je tak trochu blázen. A jen, co to dořekl, spadl mu na zem kousek zákusku, který zrovna jedl.‘ Je to moje oblíbená historka (přihodila se M.)
Mluvíme o knížkách, cestování, Japonsku (nekonečně dlouho) a taky o lidech z gymplu (vzpomínáme na H! zábavička). Probíráme moje náctileté období plné vzpoury. ‚Já jsem věděla, co chceš slyšet, a proto jsem to nemohla říct,‘ přiznávám upřímně.
‚Hra skončila. Teď se můžeme bavit jako rovnocenné bytosti.‘
Najednou mluvím o největších niternostech. O strachu, že se zblázním z uměleckých prožitků. O tom, jak věřím, že stromy mají duši a lišky nadpřirozené schopnosti. O tom, jak bych se bála, vyrazit po setmění na místa, přes která se převalila vlna tsunami.
Přesouváme se do neoficiálního absintového baru. Dovnitř se dostáváme díky heslu (které už stejně zná polovina Ostravy.) Nenapadlo by mě, že mě tam nakonec vezme právě -or.
‚Nejspíš jsi mnohem zajímavější, než si sama myslíš. Když mluvíš o něčem, co tě fascinuje, úplně se ti změní rysy ve tváři.‘
Později si přisedáme ke skupince -orových známých. Všichni (až na jednoho ruského studenta) jsme jeho bývalí žáci. Seznamuji se s jedním pánem, kterého jsem před pár měsíci viděla moderovat autorské čtení. Anička vypadá ze všech nejpříčetněji (krom toho, že je krásná -> černé šaty, husté rusé vlasy svázané do copu a veselé oči).
Když se konečně dozvídám, kolik mu přesně je, nedokážu myslet na nic jiného, než že je o rok starší než můj táta.
Nakonec z toho tedy byl další z řady těch méně příčetných večerů.
Kafkovský, zenově - minimalistický byt.
Máma je ráno zmatená, ve kterém jsem městě. ‚A u koho jsi spala v Ostravě?‘ -> ‚Nechtěj vědět, mami.‘ -> ‚No dobře, to mi povíš potom,‘ odmítá můj marný pokus tuhle otázku přejít.
Dávám si na svůj post-alkoholový žaludek ledovou kávu s tunou cukru. Je to hrozně dobré, ale když jsem na dně sklenice, je mi ještě hůř.
Potom na zastávce pomáhám nějaké milé stařence otevřít pití a chválím týpkovi tričko, na kterém je Leonard Nimoy s koťátkem. (‚Málokdo pozná, o co vůbec jde,‘ směje se.) Malinkatá dobrodružství.
Vyprávím o nejnáhodnějších věcech. Vysvětluji třeba, proč jsou lidé z Kjúšu blázni. ‚No a ten Japonec povídá, že jeho tatínek je z Kjúšú, a proto je tak trochu blázen. A jen, co to dořekl, spadl mu na zem kousek zákusku, který zrovna jedl.‘ Je to moje oblíbená historka (přihodila se M.)
Mluvíme o knížkách, cestování, Japonsku (nekonečně dlouho) a taky o lidech z gymplu (vzpomínáme na H! zábavička). Probíráme moje náctileté období plné vzpoury. ‚Já jsem věděla, co chceš slyšet, a proto jsem to nemohla říct,‘ přiznávám upřímně.
‚Hra skončila. Teď se můžeme bavit jako rovnocenné bytosti.‘
Najednou mluvím o největších niternostech. O strachu, že se zblázním z uměleckých prožitků. O tom, jak věřím, že stromy mají duši a lišky nadpřirozené schopnosti. O tom, jak bych se bála, vyrazit po setmění na místa, přes která se převalila vlna tsunami.
Přesouváme se do neoficiálního absintového baru. Dovnitř se dostáváme díky heslu (které už stejně zná polovina Ostravy.) Nenapadlo by mě, že mě tam nakonec vezme právě -or.
‚Nejspíš jsi mnohem zajímavější, než si sama myslíš. Když mluvíš o něčem, co tě fascinuje, úplně se ti změní rysy ve tváři.‘
Později si přisedáme ke skupince -orových známých. Všichni (až na jednoho ruského studenta) jsme jeho bývalí žáci. Seznamuji se s jedním pánem, kterého jsem před pár měsíci viděla moderovat autorské čtení. Anička vypadá ze všech nejpříčetněji (krom toho, že je krásná -> černé šaty, husté rusé vlasy svázané do copu a veselé oči).
Když se konečně dozvídám, kolik mu přesně je, nedokážu myslet na nic jiného, než že je o rok starší než můj táta.
Nakonec z toho tedy byl další z řady těch méně příčetných večerů.
Kafkovský, zenově - minimalistický byt.
Máma je ráno zmatená, ve kterém jsem městě. ‚A u koho jsi spala v Ostravě?‘ -> ‚Nechtěj vědět, mami.‘ -> ‚No dobře, to mi povíš potom,‘ odmítá můj marný pokus tuhle otázku přejít.
Dávám si na svůj post-alkoholový žaludek ledovou kávu s tunou cukru. Je to hrozně dobré, ale když jsem na dně sklenice, je mi ještě hůř.
Potom na zastávce pomáhám nějaké milé stařence otevřít pití a chválím týpkovi tričko, na kterém je Leonard Nimoy s koťátkem. (‚Málokdo pozná, o co vůbec jde,‘ směje se.) Malinkatá dobrodružství.
neděle 4. října 2015
Začíná mlžné období.
Moje vedoucí BP je hezká, milá, schopná a geniální. Slečna, která nás učí firemní a technickou japonštinu oplývá podobnými vlastnostmi a navíc vypadá jako Arwen z Pána prstenů. Má rozevláté oblečení, elfí oči a kaštanové vlasy do pasu.
Na konverzaci si vždycky připomenu, že se nikdy nenaučím japonsky a na firemní japonštině jsem si zase připomněla, že jsou Japonci skutečně šílení.
I still love you but I’m not in love with you anymore. Až spolu nebudeme, budeš mi jenom navždycky chybět, nic víc.
*Tisknu si skripta do japonštiny; zmatky v číslování stránek* Paní: ‚No, navíc se v tom vyznat, když je to čínsky…‘
*Tisknu si skripta do korejštiny* Paní: ‚Jak dlouho už se učíte japonsky?‘ -> ‚Tohle je zrovna korejština, ale jinak už třetím rokem.‘
Vk. zahradničí a píše básně, P. zase chodí hrát do parku na ukulele a taky na noční procházky, mám strach.
S K. na antikvariátní trhy a potom do kočičí kavárny. Protože jsem nepoučitelná, dávám si obrovský tvarohový dezert (kterým jsem se přecpala, což bylo předpokládatelné). Mají tam zatím jen tři koťátka a roztomilého potetovaného číšníka. (Já vím, že to nepatří do jedné věty. Ale prý, když znáš pravidla, tak je můžeš porušovat.)
S K. potom u nás krájíme a vaříme spousty zeleniny. Posloucháme, jak Iwan Rheon mluví velšsky a následně na to umíráme.
Širu zábavným způsobem (typicky svým) zruinovala můj seriózní coming out, protože si zrovna sundávala druhé kalhotky po cvičení. (‚Můžeš to, prosím tě, říct teď? Mě dost znervózňuje, že čekáš na to, až si sundám kalhotky.‘)
聞き会 s Širuiným silným domácím vínem a vynikajícím dipem. Posloucháme záznam z rádia. Protože jsem nervózní, pořád si dolívám víno. Když hrajou Pixies, už je ze mě seaweed. Občas si s V. plácnem na nějakou moji povedenou reakci. Záchvaty smíchu přerušené akorát tím, že mi Š. ukazuje, jak si protahovat kyčle. Š. taky vypráví, že mají doma slona na náhodné věci, ve kterém skladují hlavně ponožky. Nekonečná zábavička.
Na závěr všichni zpíváme Looking For My Leopard. Doufám, že z nás F. moc nešílela.
Nakonec holky odchází až před půlnocí a V. zůstává na noc.
Na konverzaci si vždycky připomenu, že se nikdy nenaučím japonsky a na firemní japonštině jsem si zase připomněla, že jsou Japonci skutečně šílení.
I still love you but I’m not in love with you anymore. Až spolu nebudeme, budeš mi jenom navždycky chybět, nic víc.
*Tisknu si skripta do japonštiny; zmatky v číslování stránek* Paní: ‚No, navíc se v tom vyznat, když je to čínsky…‘
*Tisknu si skripta do korejštiny* Paní: ‚Jak dlouho už se učíte japonsky?‘ -> ‚Tohle je zrovna korejština, ale jinak už třetím rokem.‘
Vk. zahradničí a píše básně, P. zase chodí hrát do parku na ukulele a taky na noční procházky, mám strach.
S K. na antikvariátní trhy a potom do kočičí kavárny. Protože jsem nepoučitelná, dávám si obrovský tvarohový dezert (kterým jsem se přecpala, což bylo předpokládatelné). Mají tam zatím jen tři koťátka a roztomilého potetovaného číšníka. (Já vím, že to nepatří do jedné věty. Ale prý, když znáš pravidla, tak je můžeš porušovat.)
S K. potom u nás krájíme a vaříme spousty zeleniny. Posloucháme, jak Iwan Rheon mluví velšsky a následně na to umíráme.
Širu zábavným způsobem (typicky svým) zruinovala můj seriózní coming out, protože si zrovna sundávala druhé kalhotky po cvičení. (‚Můžeš to, prosím tě, říct teď? Mě dost znervózňuje, že čekáš na to, až si sundám kalhotky.‘)
聞き会 s Širuiným silným domácím vínem a vynikajícím dipem. Posloucháme záznam z rádia. Protože jsem nervózní, pořád si dolívám víno. Když hrajou Pixies, už je ze mě seaweed. Občas si s V. plácnem na nějakou moji povedenou reakci. Záchvaty smíchu přerušené akorát tím, že mi Š. ukazuje, jak si protahovat kyčle. Š. taky vypráví, že mají doma slona na náhodné věci, ve kterém skladují hlavně ponožky. Nekonečná zábavička.
Na závěr všichni zpíváme Looking For My Leopard. Doufám, že z nás F. moc nešílela.
Nakonec holky odchází až před půlnocí a V. zůstává na noc.
středa 30. září 2015
Chci zvedat telefony
a říkat: はい、○○です。
Mámina nakládaná řepa je jediné jídlo, které dokáže přivodit chuťovým pohárkům reálné orgasmy.
Nekonečně se těším, až najdu slečnu, které budu moct psát básně a nosit květiny.
Vyrážím o půl osmé do školy. Doma teprve o tři kávy a dvanáct hodin později.
‚In my imagination you're waiting lying on your side / With your hands between your thighs.‘
Širu tomu říká ‚sklony k lesbicismu‘.
Vždycky, když se mi chce brečet v tramvaji, vzpomenu si na to, že kdyby to bylo společensky přijatelné, dělalo by to mnohem více lidí.
Na prvním diplomovém semináři nám naše vedoucí vyprávěla o tom, jak přespávala poslední noc před odletem z Japonska někde na parkovišti, protože nějak neměla kam jinam jít. Potom jsme chroupali mňamky, které dostala jako お土産 na 相撲 zápase a povídali si o našich pracích. Nejdřív jsem nervózní a připadám si neschopně, ve druhé polovině bavím ostatní svým sarkasmem. Zábavička.
Potom s Domi před knihovnou zběsilé povídání o všem. A mně se o ní den předem zdály tolik děsivé sny.
Donesla jsem V. slunečnici. Mluvila o tom ve Vídni, že by nějakou chtěla dostat. Říká mi: ‚Jsi nejlepší‘ a já vím, že na těch pár sekund to myslí naprosto vážně.
Mámina nakládaná řepa je jediné jídlo, které dokáže přivodit chuťovým pohárkům reálné orgasmy.
Nekonečně se těším, až najdu slečnu, které budu moct psát básně a nosit květiny.
Vyrážím o půl osmé do školy. Doma teprve o tři kávy a dvanáct hodin později.
‚In my imagination you're waiting lying on your side / With your hands between your thighs.‘
Širu tomu říká ‚sklony k lesbicismu‘.
Vždycky, když se mi chce brečet v tramvaji, vzpomenu si na to, že kdyby to bylo společensky přijatelné, dělalo by to mnohem více lidí.
Na prvním diplomovém semináři nám naše vedoucí vyprávěla o tom, jak přespávala poslední noc před odletem z Japonska někde na parkovišti, protože nějak neměla kam jinam jít. Potom jsme chroupali mňamky, které dostala jako お土産 na 相撲 zápase a povídali si o našich pracích. Nejdřív jsem nervózní a připadám si neschopně, ve druhé polovině bavím ostatní svým sarkasmem. Zábavička.
Potom s Domi před knihovnou zběsilé povídání o všem. A mně se o ní den předem zdály tolik děsivé sny.
Donesla jsem V. slunečnici. Mluvila o tom ve Vídni, že by nějakou chtěla dostat. Říká mi: ‚Jsi nejlepší‘ a já vím, že na těch pár sekund to myslí naprosto vážně.
úterý 29. září 2015
‚Já zemřu!‘
jak poslední dobou pořád říká Širu.
‚Kde najdeme ty lidi, se kterýma strávíme ten život?‘ -> Já se bojím, že se nakonec prostě s někým spokojím. Pochybuju, že najdu umělecky založenou lesbu, která by mě chtěla.‘
Čeká mě schůze Klubu, která většinou trvá tak hodinu až čtyři.
Ráno po Noci vědců po mě P. hodil hlavolam. 'Spíš nebo jsi připravená něco chytit?' Vzápětí mi do postele letí ještě bonbóny. Tak vstávám a místo
budíku si pouštím D.A.N.C.E. od Justice.
Doufám, že jako oficiální placky FF budou odsouhlaseny ty s: ‚I have failed life / Please kill me / Please‘
Vždycky, když si do jogurtu sypu skořici, vzpomenu si na Effy. Myslím, že začínám chápat tvoji závislost, má milá.
Pod vlivem Eca, chci teď psát bakalářku na téma ‚zkoumání logiky možných (či paralelních) světů‘.
‚Ještě, že tě mám Širu.‘ -> ‚Díky, že mě používáš, jako míru utrpení.‘
To poslední, co potřebuju je, aby se na mě tiskla opilá M. a říkala mi, že hezky voním. Jsem oproštěná od všech patetičností a akorát mě to
rozčiluje, i když mi říká pěkné věci. Třeba to, že se jí líbí moje postel s květinovým vzorem. A s tím zeleným koberečkem pod ní teď prakticky spím na louce.
Ráno jsou pryč všechny smutky. Kreslím pandu na svoji pseudo-vizitku do obchodní japonštiny. Pak si čistím zuby, tancuju po bytě a zpívám spolu s Janis Joplin: ‚Take another little piece of my heart now, baby! / Oh, oh, break it! / Break another little bit of my heart now, darling!‘
F. je miloučká, říká mi: „Verun, víš, že můžeš…“ a zní to tak moc vlídně.
Připravuju se na konverzaci, piju kávu s medem a slzím při poslouchání Keatona Hensona. Tak moc upřímností.
‚Kde najdeme ty lidi, se kterýma strávíme ten život?‘ -> Já se bojím, že se nakonec prostě s někým spokojím. Pochybuju, že najdu umělecky založenou lesbu, která by mě chtěla.‘
Čeká mě schůze Klubu, která většinou trvá tak hodinu až čtyři.
Ráno po Noci vědců po mě P. hodil hlavolam. 'Spíš nebo jsi připravená něco chytit?' Vzápětí mi do postele letí ještě bonbóny. Tak vstávám a místo
budíku si pouštím D.A.N.C.E. od Justice.
Doufám, že jako oficiální placky FF budou odsouhlaseny ty s: ‚I have failed life / Please kill me / Please‘
Vždycky, když si do jogurtu sypu skořici, vzpomenu si na Effy. Myslím, že začínám chápat tvoji závislost, má milá.
Pod vlivem Eca, chci teď psát bakalářku na téma ‚zkoumání logiky možných (či paralelních) světů‘.
‚Ještě, že tě mám Širu.‘ -> ‚Díky, že mě používáš, jako míru utrpení.‘
To poslední, co potřebuju je, aby se na mě tiskla opilá M. a říkala mi, že hezky voním. Jsem oproštěná od všech patetičností a akorát mě to
rozčiluje, i když mi říká pěkné věci. Třeba to, že se jí líbí moje postel s květinovým vzorem. A s tím zeleným koberečkem pod ní teď prakticky spím na louce.
Ráno jsou pryč všechny smutky. Kreslím pandu na svoji pseudo-vizitku do obchodní japonštiny. Pak si čistím zuby, tancuju po bytě a zpívám spolu s Janis Joplin: ‚Take another little piece of my heart now, baby! / Oh, oh, break it! / Break another little bit of my heart now, darling!‘
F. je miloučká, říká mi: „Verun, víš, že můžeš…“ a zní to tak moc vlídně.
Připravuju se na konverzaci, piju kávu s medem a slzím při poslouchání Keatona Hensona. Tak moc upřímností.
neděle 27. září 2015
Víkendů má člověk málo.
-> Hluboké moudro z doby před dvěma lety.
Nikdy bych neodmítla víno ani polibek od člověka s krásnou duší, tím jsem si jistá. Jen nevím, jestli se to bere jako špatná vlastnost.
Ach, jak moc zbožňuju slečny, které mají tu správnou míru floutkovství.
Proč na otázku: ‚Chceš obejmout?‘ odpovídám: ‚Já to asi zvládnu‘ místo: ‚Ano, prosím.‘ ?
Chci, aby ses mi nikdy nestala. Vyhladit rýhy v duši, zahojit vnitřní orgány. Bolí, bolí díry v hrudi. ‚My Oh My! It hurts sometimes,‘ jak zpívá Asaf, ale jenom někdy. Jenom když mám hroutící dny.
‚Love it or leave it,‘ jak zpívá Asaf a dá se to aplikovat úplně na všechno.
‚Tak to bys mi mohl poradit, jak se balí holky.‘ -> ‚No, tak já jim třeba řeknu, abychom spolu šli na procházku,‘ povídá a rozpačitě se usmívá.
LP vydala nový singl. Tak se topím v kalných vodách a ještě víc v emocích. Taková nádhera, že se mi svírá celý hrudní koš a bolí mě každé jednotlivé žebro. Umírám z jejího hlasu. Proboha, zbožňuju její ruce. Zbožňuju, proboha, její kudrnaté vlasy, ach. Zbožňuju, když se usmívá a zbožňuju, když prožívá každou slabiku, kterou zpívá. Skutečná zamilovanost. Zastaví se mi srdce vždycky, když jí přeskočí hlas. Proč se mnou tohle dělají právě gender fluid lidi? Jak se to stalo? Pak nemám být rozpolcená a labilní!
‚Kolik ti vlastně je?‘ -> ‚24.‘ -> ‚To už bys mohl být dospělý a příčetný.‘ -> ‚Já jsem furt děcko,‘ odpovídá a klopí víčka. Roztomilosti.
Nikdy bych neodmítla víno ani polibek od člověka s krásnou duší, tím jsem si jistá. Jen nevím, jestli se to bere jako špatná vlastnost.
Ach, jak moc zbožňuju slečny, které mají tu správnou míru floutkovství.
Proč na otázku: ‚Chceš obejmout?‘ odpovídám: ‚Já to asi zvládnu‘ místo: ‚Ano, prosím.‘ ?
Chci, aby ses mi nikdy nestala. Vyhladit rýhy v duši, zahojit vnitřní orgány. Bolí, bolí díry v hrudi. ‚My Oh My! It hurts sometimes,‘ jak zpívá Asaf, ale jenom někdy. Jenom když mám hroutící dny.
‚Love it or leave it,‘ jak zpívá Asaf a dá se to aplikovat úplně na všechno.
‚Tak to bys mi mohl poradit, jak se balí holky.‘ -> ‚No, tak já jim třeba řeknu, abychom spolu šli na procházku,‘ povídá a rozpačitě se usmívá.
LP vydala nový singl. Tak se topím v kalných vodách a ještě víc v emocích. Taková nádhera, že se mi svírá celý hrudní koš a bolí mě každé jednotlivé žebro. Umírám z jejího hlasu. Proboha, zbožňuju její ruce. Zbožňuju, proboha, její kudrnaté vlasy, ach. Zbožňuju, když se usmívá a zbožňuju, když prožívá každou slabiku, kterou zpívá. Skutečná zamilovanost. Zastaví se mi srdce vždycky, když jí přeskočí hlas. Proč se mnou tohle dělají právě gender fluid lidi? Jak se to stalo? Pak nemám být rozpolcená a labilní!
‚Kolik ti vlastně je?‘ -> ‚24.‘ -> ‚To už bys mohl být dospělý a příčetný.‘ -> ‚Já jsem furt děcko,‘ odpovídá a klopí víčka. Roztomilosti.
sobota 26. září 2015
Poslední nepříčetnosti.
‚Těšíš se do rádia?‘ -> ‚Těším se na Effy a víno.‘
Takže to nebyl záměr, že 'Celebrate Bisexuality Day' se shoduje s podzimní rovnodenností. Zajímavé. O to zábavnější.
Abych nebyla unavená a byla ve vysílání výřečná, dávám si třetí kávu. Lehce předávkovaná kofeinem pak nervózně chodím sem a tam po nástupišti.
P. napůl z legrace říká, že jsem prvně někam pozvaná jako odborník na Japonsko.
Trošku bloudím centrem Ostravy. Od té doby, co jsem tu byla naposledy, zase přeskupili ulice. GPSka mi navíc tvrdí, že jsem v Olo. Thanks for nothing.
Effy tentokrát bez nedbalých copů. Upekla mi k narozeninám sušenky. Omňomňom. Milé pozornosti.
Jak se nám to nakonec povedlo, zjistím, až budu mít čas (a odvahu) pustit si záznam. Ale k vlastnímu překvapení jsem snad i dokázala předat nějaké informace týkající se japonské literatury. Mrzí mě, že jsem nedokázala být plynulejší a nezvládla jsem popsat všechny krásy Murakamiho a Kawabaty a japonskosti a vůbec. Hlavně, že jsem vyprávěla hlouposti o kentaurech. Ale zase jsme pustily Czecho No Republic a 光 od Andymori. To se jen tak v rádiu neslyší.
Když jsme skončily, přišli kluci z následujícího pořadu a ptali se, jestli jim nechceme dělat hosty. Tak proč ne, že.
Bob měl námořnické tričko, vousy a copánek. Petr měl tričko s vnitřními orgány v duhových barvách.
Ten awkward moment, když jdete naprosto nekompetentně vyprávět do studentského rádia něco o literatuře a zůstanete na další pořad (náhodná improvizační show) jako hosté. Můj život je málo absurdní.
Myslím, že by mě trošku vyhodili ze školy, kdyby to slyšel někdo od nás z katedry. Třeba tu moji vymyšlenou tragickou backstory o tom, jak mě v dětství koupala Japonka v růžových šatičkách a podvazkovém pásu.
‚Ahoj, Pixie,‘ představuju se. -> ‚Pixie! Já mám rád Pixies…‘ A později mi pouští Hey a je to ta nejhezčí věc, jaká se mohla stát. Zpíváme si s Bobem mimo vysílání: ‚But hey / where have you been? / if you go i will surely die.‘ A já jsem mořská řasa a nevnímám, protože mě zahltily nádhernosti.
Takže nakonec 3,5 hodiny v rádiu. Zábavička. Nechce se mi opouštět studio.
Ředitel rádia mi za odměnu poslal placku. Kluci nám pak venku kupují další víno.
‚Co tady stojíte jako Baby v koutě?‘ -> ‚Já nevím, tak s Baby to nakonec dopadlo docela dobře…‘
Vysvětluju jim, že jejich pořad stojí na ho-ho vtípcích. A pak se smějeme všichni jako blázni po každé větě ‚hoho - hohoho‘.
Potom spím, zabalená ve všech dečkách, které Effy doma má.
Ráno vstávám v šest, abych v Olo stihla firemní japonštinu, která se nakonec stejně nekoná.
Kolem osmé na bytě, píšu unavená holkám: ‚Jdu na chvilku spát. Pak vstanu. A budu řešit svůj život.‘
Takže to nebyl záměr, že 'Celebrate Bisexuality Day' se shoduje s podzimní rovnodenností. Zajímavé. O to zábavnější.
Abych nebyla unavená a byla ve vysílání výřečná, dávám si třetí kávu. Lehce předávkovaná kofeinem pak nervózně chodím sem a tam po nástupišti.
P. napůl z legrace říká, že jsem prvně někam pozvaná jako odborník na Japonsko.
Trošku bloudím centrem Ostravy. Od té doby, co jsem tu byla naposledy, zase přeskupili ulice. GPSka mi navíc tvrdí, že jsem v Olo. Thanks for nothing.
Effy tentokrát bez nedbalých copů. Upekla mi k narozeninám sušenky. Omňomňom. Milé pozornosti.
Jak se nám to nakonec povedlo, zjistím, až budu mít čas (a odvahu) pustit si záznam. Ale k vlastnímu překvapení jsem snad i dokázala předat nějaké informace týkající se japonské literatury. Mrzí mě, že jsem nedokázala být plynulejší a nezvládla jsem popsat všechny krásy Murakamiho a Kawabaty a japonskosti a vůbec. Hlavně, že jsem vyprávěla hlouposti o kentaurech. Ale zase jsme pustily Czecho No Republic a 光 od Andymori. To se jen tak v rádiu neslyší.
Když jsme skončily, přišli kluci z následujícího pořadu a ptali se, jestli jim nechceme dělat hosty. Tak proč ne, že.
Bob měl námořnické tričko, vousy a copánek. Petr měl tričko s vnitřními orgány v duhových barvách.
Ten awkward moment, když jdete naprosto nekompetentně vyprávět do studentského rádia něco o literatuře a zůstanete na další pořad (náhodná improvizační show) jako hosté. Můj život je málo absurdní.
Myslím, že by mě trošku vyhodili ze školy, kdyby to slyšel někdo od nás z katedry. Třeba tu moji vymyšlenou tragickou backstory o tom, jak mě v dětství koupala Japonka v růžových šatičkách a podvazkovém pásu.
‚Ahoj, Pixie,‘ představuju se. -> ‚Pixie! Já mám rád Pixies…‘ A později mi pouští Hey a je to ta nejhezčí věc, jaká se mohla stát. Zpíváme si s Bobem mimo vysílání: ‚But hey / where have you been? / if you go i will surely die.‘ A já jsem mořská řasa a nevnímám, protože mě zahltily nádhernosti.
Takže nakonec 3,5 hodiny v rádiu. Zábavička. Nechce se mi opouštět studio.
Ředitel rádia mi za odměnu poslal placku. Kluci nám pak venku kupují další víno.
‚Co tady stojíte jako Baby v koutě?‘ -> ‚Já nevím, tak s Baby to nakonec dopadlo docela dobře…‘
Vysvětluju jim, že jejich pořad stojí na ho-ho vtípcích. A pak se smějeme všichni jako blázni po každé větě ‚hoho - hohoho‘.
Potom spím, zabalená ve všech dečkách, které Effy doma má.
Ráno vstávám v šest, abych v Olo stihla firemní japonštinu, která se nakonec stejně nekoná.
Kolem osmé na bytě, píšu unavená holkám: ‚Jdu na chvilku spát. Pak vstanu. A budu řešit svůj život.‘
pátek 25. září 2015
卒業?
‚I did a salt line just in case‘, je moje nová oblíbená věta.
V. nám sehnala novou sprchu, i když s námi nebydlí.
‚Zbožňuju tě, skutečně. A jsi ten nejlepší člověk, se kterým jsem kdy měla možnost trávit čas.‘ Je nejhezčí odmítnutí.
‚A co kdybychom si založily komunu?‘ -> ‚Sdílíme postele a jídlo…my ji máme!‘
Seznamovák našich nových prváků z japonštiny - odpovídající level šílenství. Mezi lidmi, kteří se rozhodli učit japonsky, se těžko najde někdo příčetný. Nikdo se tam už ničemu nediví. Můžete si třeba mazat ruce magneziem jako byste se chystali šplhat po tyči. Nikdo ani nepozvedne obočí. A aspoň vám potom v ruce neklouže sklenice s pivem.
M. mě naprosto bezdůvodně a bolestivě kousla do krku. Vůbec jí nevadilo, že sedíme u stolu plného lidí. Nejabsurdnější na tom bylo, že jsem potom byla pokousaná od M. i od O zároveň.
わ先生 na první hodině japonštiny: 来学期は.....卒業? (S nejvíc poťouchlým výrazem)
Ale s V. se navzájem podporujeme a říkáme si 'Let's win this shit!'
Obědvám jahodové mlíko a sušenky. Zato Širu sedí na zemi před učebnou a dělá si bagetu s lososem a rukolou.
わ先生 ještě říkal, že by plakal, kdyby Anička k sobě odkazovala pomocí 俺 a byl u toho k smrti roztomilý.
A taky, že nás budou v Japonsku brát jenom jako poloviční lidi, když nebudeme umět pořádně japonsky. 半分ぐらい人間 - to jsme my.
Širu, fancy posed s pivem a mrtvé duše našich spolužáků, kteří už nestudují.
V. nám sehnala novou sprchu, i když s námi nebydlí.
‚Zbožňuju tě, skutečně. A jsi ten nejlepší člověk, se kterým jsem kdy měla možnost trávit čas.‘ Je nejhezčí odmítnutí.
‚A co kdybychom si založily komunu?‘ -> ‚Sdílíme postele a jídlo…my ji máme!‘
Seznamovák našich nových prváků z japonštiny - odpovídající level šílenství. Mezi lidmi, kteří se rozhodli učit japonsky, se těžko najde někdo příčetný. Nikdo se tam už ničemu nediví. Můžete si třeba mazat ruce magneziem jako byste se chystali šplhat po tyči. Nikdo ani nepozvedne obočí. A aspoň vám potom v ruce neklouže sklenice s pivem.
M. mě naprosto bezdůvodně a bolestivě kousla do krku. Vůbec jí nevadilo, že sedíme u stolu plného lidí. Nejabsurdnější na tom bylo, že jsem potom byla pokousaná od M. i od O zároveň.
わ先生 na první hodině japonštiny: 来学期は.....卒業? (S nejvíc poťouchlým výrazem)
Ale s V. se navzájem podporujeme a říkáme si 'Let's win this shit!'
Obědvám jahodové mlíko a sušenky. Zato Širu sedí na zemi před učebnou a dělá si bagetu s lososem a rukolou.
わ先生 ještě říkal, že by plakal, kdyby Anička k sobě odkazovala pomocí 俺 a byl u toho k smrti roztomilý.
A taky, že nás budou v Japonsku brát jenom jako poloviční lidi, když nebudeme umět pořádně japonsky. 半分ぐらい人間 - to jsme my.
Širu, fancy posed s pivem a mrtvé duše našich spolužáků, kteří už nestudují.
pondělí 21. září 2015
Poslední šílenosti.
Mluvící bílí havrani a tančící stíny jsou takové nádhernosti, až se z toho chvěju. K tomu mi hraje dětský sbor, který mě zrovna teď skutečně děsí. Zbavovat se tak pohárem makového mléka všech nepříjemností.
Tak Loras je velitelem Renlyho Duhové gardy, to jsou mi vtípečky.
V seznamu doporučené četby pro jazyková cvičení z japonštiny je pořád Kanoistika. Proč prostě proč.
Místo toho, abych psala slohovku pro わ先生, skládám vydry z papíru.
Na Orientation days jsem pozitivní a plná energie, sypu do prváků všechno o Klubu a nepřetržitě se usmívám.
T. se na mě usmál a chválil mi moje 折り紙 vydry. T. je poslední, nedosažitelné cool kid na naší katedře.
Dopila jsem sama zbytek ginu, který jsem dostala k narozeninám. A navíc u nás je to ‚buď piješ s náma, nebo piješ proti nám‘, takže nebylo zbytí. Musela jsem pít s nima.
Mi. byl na mě sice moc hodný a chtěl se o mě starat. S O. jsme se ale začali bavit o stopování a byla s ním největší zábavička. A potom začal sám mluvit o tom, že má rád Murakamiho a že ho ‚Konec světa‘ chytil za srdce a sahal si na hruď. A to mě měl. V té chvíli mě měl. A nemohl takhle mluvit jen proto, aby na mě udělal dojem, protože mě předtím skoro neznal. Takže to bylo opravdu z něj a tím je to ještě krásnější.
Byl něžně kudrnatý, ani ne moc vysoký a měl ty nejzářivější oči, do kterých jsem měla příležitost koukat z pěti centimetrové vzdálenosti. (Mě tak moc bavilo, že je kudrnatý.)
Pod jabloní v trávě nasáklé deštěm. To je další důvod, proč nejsem schopná udržet si čisté boty.
‚Můžu ti dát aspoň pusu?‘ se protáhlo až do rána. Druhá puberta, fákt.
Nikdy nikomu nevěřím, když mi tvrdí, že jsem krásná.
Sundat hodinky očividně není tak snadné jako sundat někomu podprsenku.
Najednou mu říkám, že se mi líbí (i) holky a taky co se mi na nich líbí, když se mě na to ptá.
‚Já to chápu, mně se holky líbí taky.‘ Tuším, že to myslel jako vtípek jen z poloviny. Nejpřirozenější rozhovory.
‚Ty máš hrozně měkké ‚L‘.‘ ‚Jako, že ho neumím vyslovit…‘ ‚Možná trošku…‘ Roztomilosti.
Pak se ke mně tulí a mluví ze spaní. Je moc hezké být po čase v něčí náruči.
Necelé tři hodiny spánku, pokousaný krk a odřené rty. Ráno všechno v rámci možností docela příčetně urovnávám. Budím O. Je nejroztomilejší, když spí zachumlaný ve všech peřinách a polštářích.
Mi. se omlouvá: ‚Promiň za ten výlev, promiň.‘ To jsou největší hříchy, plést hlavu hodným klukům.
Zpátky do Olo a znovu na Orientation days, tentokrát dělat opravdu reprezentativní příklad prvákům.
Tak Loras je velitelem Renlyho Duhové gardy, to jsou mi vtípečky.
V seznamu doporučené četby pro jazyková cvičení z japonštiny je pořád Kanoistika. Proč prostě proč.
Místo toho, abych psala slohovku pro わ先生, skládám vydry z papíru.
Na Orientation days jsem pozitivní a plná energie, sypu do prváků všechno o Klubu a nepřetržitě se usmívám.
T. se na mě usmál a chválil mi moje 折り紙 vydry. T. je poslední, nedosažitelné cool kid na naší katedře.
Dopila jsem sama zbytek ginu, který jsem dostala k narozeninám. A navíc u nás je to ‚buď piješ s náma, nebo piješ proti nám‘, takže nebylo zbytí. Musela jsem pít s nima.
Mi. byl na mě sice moc hodný a chtěl se o mě starat. S O. jsme se ale začali bavit o stopování a byla s ním největší zábavička. A potom začal sám mluvit o tom, že má rád Murakamiho a že ho ‚Konec světa‘ chytil za srdce a sahal si na hruď. A to mě měl. V té chvíli mě měl. A nemohl takhle mluvit jen proto, aby na mě udělal dojem, protože mě předtím skoro neznal. Takže to bylo opravdu z něj a tím je to ještě krásnější.
Byl něžně kudrnatý, ani ne moc vysoký a měl ty nejzářivější oči, do kterých jsem měla příležitost koukat z pěti centimetrové vzdálenosti. (Mě tak moc bavilo, že je kudrnatý.)
Pod jabloní v trávě nasáklé deštěm. To je další důvod, proč nejsem schopná udržet si čisté boty.
‚Můžu ti dát aspoň pusu?‘ se protáhlo až do rána. Druhá puberta, fákt.
Nikdy nikomu nevěřím, když mi tvrdí, že jsem krásná.
Sundat hodinky očividně není tak snadné jako sundat někomu podprsenku.
Najednou mu říkám, že se mi líbí (i) holky a taky co se mi na nich líbí, když se mě na to ptá.
‚Já to chápu, mně se holky líbí taky.‘ Tuším, že to myslel jako vtípek jen z poloviny. Nejpřirozenější rozhovory.
‚Ty máš hrozně měkké ‚L‘.‘ ‚Jako, že ho neumím vyslovit…‘ ‚Možná trošku…‘ Roztomilosti.
Pak se ke mně tulí a mluví ze spaní. Je moc hezké být po čase v něčí náruči.
Necelé tři hodiny spánku, pokousaný krk a odřené rty. Ráno všechno v rámci možností docela příčetně urovnávám. Budím O. Je nejroztomilejší, když spí zachumlaný ve všech peřinách a polštářích.
Mi. se omlouvá: ‚Promiň za ten výlev, promiň.‘ To jsou největší hříchy, plést hlavu hodným klukům.
Zpátky do Olo a znovu na Orientation days, tentokrát dělat opravdu reprezentativní příklad prvákům.
čtvrtek 17. září 2015
grow some pretty plants in your heart
Já jsem opravdu takový ten člověk, který si udělá ráno snídani a jde si k ní číst poezii na balkón.
Čím víc času uplynulo od našeho setkání s K., tím méně skutečné mi připadá. Všechno, co je kolem nás dvou nadpozemské, se slilo dohromady. To nebyla realita. Opravdu, čáry a kouzla.
Dneska jsem při běhání zachránila cyklistu, který si myslel, že je zavřený v oboře. A on jen neuměl otevřít branku. Chichi. Zábavička.
Moje psaní zase začíná hraničit s grafomanstvím. Za šest let si to po sobě zase přečtu, zděsím se a tři čtvrtiny zahodím. Poznají lidi, když jsem sarkastická, že jo?
S Liškami spolu nemluvíme několik dní a potom si zároveň navzájem napíšeme. Byla jsem z toho víc vyděšená, než překvapená z toho, že mi píše zrovna o netopýrech.
Neumírej, R., KAS tě potřebuje. Jak to, že je v nemocnici? Karma ho měla mnohem líp chránit za všechno, co dělá pro katedru a pro klub a vůbec pro všechny kolem sebe.
‚Hromádka lega je asi ten vůbec nejmíň pohodlný povrch vůbec.‘ Mám ráda tuhle větu.
Slova Shane: ‚Sexuality is fluid, whether you’re gay or you’re straight or you’re bisexual, you just go with the flow.‘
Objevila jsem v antikvariátu povídky od Johna Galsworthyho, které vyšly v Rusku anglicky. Stály původně 13 копеек. Stojí to za to, už jen pro ty výborné slovníčky pod čarou.
Pořád chci místo ‚odborný‘ psát ‚odporný‘. Jasný důkaz, že odbornosti jsou odpornosti.
V. vymyslela znaky pro tonik (戸肉). Takže gin s tonikem od teď vždy jako 人と戸肉. Vtípek pro strašně omezenou skupinku lidí.
Pomalu najíždím na školní režim. Zvykám si zase na dvě kávy denně, stíhání milionu věcí zároveň a čtení z povinnosti u otevřeného okna.
Baví mě, jak Eco staví ruštinu a švédštinu na stejnou úroveň, co se týče srozumitelnosti. (Takhle příšerně opravdu vypadá transliterace z azbuky do latinky?!)
‚baroko je něco, co souvisí s uměním a literaturou 17. století‘ - výborná definice
Poslední západy slunce doma.
Čím víc času uplynulo od našeho setkání s K., tím méně skutečné mi připadá. Všechno, co je kolem nás dvou nadpozemské, se slilo dohromady. To nebyla realita. Opravdu, čáry a kouzla.
Dneska jsem při běhání zachránila cyklistu, který si myslel, že je zavřený v oboře. A on jen neuměl otevřít branku. Chichi. Zábavička.
Moje psaní zase začíná hraničit s grafomanstvím. Za šest let si to po sobě zase přečtu, zděsím se a tři čtvrtiny zahodím. Poznají lidi, když jsem sarkastická, že jo?
S Liškami spolu nemluvíme několik dní a potom si zároveň navzájem napíšeme. Byla jsem z toho víc vyděšená, než překvapená z toho, že mi píše zrovna o netopýrech.
Neumírej, R., KAS tě potřebuje. Jak to, že je v nemocnici? Karma ho měla mnohem líp chránit za všechno, co dělá pro katedru a pro klub a vůbec pro všechny kolem sebe.
‚Hromádka lega je asi ten vůbec nejmíň pohodlný povrch vůbec.‘ Mám ráda tuhle větu.
Slova Shane: ‚Sexuality is fluid, whether you’re gay or you’re straight or you’re bisexual, you just go with the flow.‘
Objevila jsem v antikvariátu povídky od Johna Galsworthyho, které vyšly v Rusku anglicky. Stály původně 13 копеек. Stojí to za to, už jen pro ty výborné slovníčky pod čarou.
Pořád chci místo ‚odborný‘ psát ‚odporný‘. Jasný důkaz, že odbornosti jsou odpornosti.
V. vymyslela znaky pro tonik (戸肉). Takže gin s tonikem od teď vždy jako 人と戸肉. Vtípek pro strašně omezenou skupinku lidí.
Pomalu najíždím na školní režim. Zvykám si zase na dvě kávy denně, stíhání milionu věcí zároveň a čtení z povinnosti u otevřeného okna.
Baví mě, jak Eco staví ruštinu a švédštinu na stejnou úroveň, co se týče srozumitelnosti. (Takhle příšerně opravdu vypadá transliterace z azbuky do latinky?!)
‚baroko je něco, co souvisí s uměním a literaturou 17. století‘ - výborná definice
Poslední západy slunce doma.
středa 16. září 2015
Máme prvního hosta přes couchsurfing
- roztomilý Francouz, 33 - na cestách už rok a půl, stopuje kolem světa bez telefonu.
Crazy night full of cats and classical music. Opravdu jsem nečekala, že budeme tolik mluvit o kočkách. Vyprávěli jsme mu o Kryštofovi a o tom, že si umí sám otevřít dveře. A on nám popisoval nejlepší kočku, kterou potkal na svých cestách. (Kdo takhle mluví?) Pak ještě vyprávěl, že lidi, kteří mají kočky, jsou sami jako kočky - soft - a hladil u toho rukou imaginárnosti.
Pak začal sám mluvit o Kafkovi. (Moje srdce. Měl sice rozkošný francouzský přízvuk, ale teprve tímhle si mě kompletně získal.) Říkal, že v Česku je všechno zvláštní opravdu tak, jak to napsal Kafka. A kdyby byl nějaký český spisovatel slavnější a psal o veselých věcech, třeba by to tady vypadalo úplně jinak.
Analyzuje moje plakáty a další věci pověšené nad psacím stolem. Trochu ho akorát zmátlo, že je Martin Freeman made of kittens.
Varovala jsem ho, že máme rozbité okno v koupelně. A že naše sprcha trošku připomíná fontánu. Posléze se s V. lámeme smíchy v pase, když zjišťujeme, jakou spoušť tam nadělal. Ne, že by tu koupelnu vyloženě vytopil. Mokro bylo spíš na zdech. A závěs na okně celý nasáklý vodou.
I když jsem mu dala polštář a peřinu, bojí se, že mu bude zima, a sbírá všechny dečky rozházené po pokoji. Pak stojí na koberečku u postele v kalhotách a v košili, která je mu moc velká a drží v náruči všechny naše dečky a potom pod nimi spí a je to ta nejroztomilejší věc, jakou jsem kdy viděla.
Bojíme se, že nevstane, tak V. hraje smetákem na sušák na prádlo, abychom ho nemusely budit přímo. Absurdity.
Když se loučíme, věnuje mi nějakou náhodnou mongolskou bankovku. Je to docela zábavné, protože vzhledem k předchozím událostem jsou ty mongolské peníze skoro jediné, které mi zbyly v peněžence.
Nejlepší výletky a šílenci (včetně nás).
Už nedokážu dát dohromady ani jednu příčetnou větu. Ráno v koupelně: „Psala mi nějaká holka z Maroka, že je accepted to パラツキ―大学。“
Jedním z důsledků toho, že čtu Eca, je, že mám teď hroznou chuť napsat diplomku o kentaurech.
Crazy night full of cats and classical music. Opravdu jsem nečekala, že budeme tolik mluvit o kočkách. Vyprávěli jsme mu o Kryštofovi a o tom, že si umí sám otevřít dveře. A on nám popisoval nejlepší kočku, kterou potkal na svých cestách. (Kdo takhle mluví?) Pak ještě vyprávěl, že lidi, kteří mají kočky, jsou sami jako kočky - soft - a hladil u toho rukou imaginárnosti.
Pak začal sám mluvit o Kafkovi. (Moje srdce. Měl sice rozkošný francouzský přízvuk, ale teprve tímhle si mě kompletně získal.) Říkal, že v Česku je všechno zvláštní opravdu tak, jak to napsal Kafka. A kdyby byl nějaký český spisovatel slavnější a psal o veselých věcech, třeba by to tady vypadalo úplně jinak.
Analyzuje moje plakáty a další věci pověšené nad psacím stolem. Trochu ho akorát zmátlo, že je Martin Freeman made of kittens.
Varovala jsem ho, že máme rozbité okno v koupelně. A že naše sprcha trošku připomíná fontánu. Posléze se s V. lámeme smíchy v pase, když zjišťujeme, jakou spoušť tam nadělal. Ne, že by tu koupelnu vyloženě vytopil. Mokro bylo spíš na zdech. A závěs na okně celý nasáklý vodou.
I když jsem mu dala polštář a peřinu, bojí se, že mu bude zima, a sbírá všechny dečky rozházené po pokoji. Pak stojí na koberečku u postele v kalhotách a v košili, která je mu moc velká a drží v náruči všechny naše dečky a potom pod nimi spí a je to ta nejroztomilejší věc, jakou jsem kdy viděla.
Bojíme se, že nevstane, tak V. hraje smetákem na sušák na prádlo, abychom ho nemusely budit přímo. Absurdity.
Když se loučíme, věnuje mi nějakou náhodnou mongolskou bankovku. Je to docela zábavné, protože vzhledem k předchozím událostem jsou ty mongolské peníze skoro jediné, které mi zbyly v peněžence.
Nejlepší výletky a šílenci (včetně nás).
Už nedokážu dát dohromady ani jednu příčetnou větu. Ráno v koupelně: „Psala mi nějaká holka z Maroka, že je accepted to パラツキ―大学。“
Jedním z důsledků toho, že čtu Eca, je, že mám teď hroznou chuť napsat diplomku o kentaurech.
úterý 15. září 2015
"So, what if,
instead of thinking about solving your whole life, you just think about adding additional good things. One at a time. Just let your pile of good things grow."
Už je moc pozdě na to, abychom zvládly dokoukat nějaký celý film a tak projíždíme random části z random filmů. Třeba závěr The last unicorn anebo finální vystoupení japonských kluků, kteří se rozhodli, že budou dělat akvabely.
V. si potom zpívá v koupelně: „I’m the laast unicooorn,“ když si jde čistit zuby.
S rozvernými neznámými ve vinárně (kam jsme se přišly učit japonštinu, samozřejmě). Ten chlapec nás pořád zve k sobě ‚nahoru‘, i když vedle něj sedí (pravděpodobně) jeho přítelkyně. Zuřivě debatujeme o dialektech, i když už je po zavíračce. Jako nejodvážnější / nejpitomější z naší skupinky zobu z tácu na vedlejším stole, u kterého předtím seděli fancy pánové. Table diving -> odzkoušeno.
Cesta domů s V., dopíjíme víno na opravdu příčetném místě. (Myslím, že opravdu už moc nemáme kam klesat, co se úrovně týče.)
Doma opět v kuchyni na zemi, protože ‚tam spí‘ a ‚tam spí‘, tentokrát v dečce. Vytahujeme snad všechny dečky, které doma máme a jdeme se do nich zabalit na balkón.
Ráno vstávám, aby se mi přestala točit hlava. Piju mlíko z krabice a vařím si kafe. Pak s N. jíme na balkóně fíky, které jí M. přivezla z Chorvatska. Přidává se k nám P. a sedá si na krabici. Absurdity. Pak vevnitř všechny dečky odkládáme na Kryštofův domeček. Nově máme v kuchyni bedýnku na náhodné divné věci. Miluju / nesnáším náš byt.
Je mi 22. Moc mi ani nedochází, že jsem starší. Akorát nemůžu přestat myslet na to, že 22 je zvláštní číslo. Je to divný pocit, být dělitelná jedenácti.
Moje první pusa mi pořád přeje všechno nejlepší k narozeninám, to je milé, ne?
Jenom Š. mi přeje upřímně: ‚May the alcohol be with you.‘
Konečně čtu Eca (Jak napsat diplomovou práci), kterého mi V. půjčila už asi před týdnem (dvěma?). Poslouchám focus mix, piju kafe (přikusuju marlenku) a připadám si produktivně.
Už je oficiální, že budu s Effy v jejím rádiovém literárním pořadu. Jsem nervózní a natěšená a chci to nepokazit. (Bude to japonský speciál!)
Navíc jsem nabídla, že se újmu propagace Klubu (JKO) na Orientation Days. Takže blázinec kolem školy a studentských aktivit je v plném proudu a to ještě ani nezačal semestr.
Už je moc pozdě na to, abychom zvládly dokoukat nějaký celý film a tak projíždíme random části z random filmů. Třeba závěr The last unicorn anebo finální vystoupení japonských kluků, kteří se rozhodli, že budou dělat akvabely.
V. si potom zpívá v koupelně: „I’m the laast unicooorn,“ když si jde čistit zuby.
S rozvernými neznámými ve vinárně (kam jsme se přišly učit japonštinu, samozřejmě). Ten chlapec nás pořád zve k sobě ‚nahoru‘, i když vedle něj sedí (pravděpodobně) jeho přítelkyně. Zuřivě debatujeme o dialektech, i když už je po zavíračce. Jako nejodvážnější / nejpitomější z naší skupinky zobu z tácu na vedlejším stole, u kterého předtím seděli fancy pánové. Table diving -> odzkoušeno.
Cesta domů s V., dopíjíme víno na opravdu příčetném místě. (Myslím, že opravdu už moc nemáme kam klesat, co se úrovně týče.)
Doma opět v kuchyni na zemi, protože ‚tam spí‘ a ‚tam spí‘, tentokrát v dečce. Vytahujeme snad všechny dečky, které doma máme a jdeme se do nich zabalit na balkón.
Ráno vstávám, aby se mi přestala točit hlava. Piju mlíko z krabice a vařím si kafe. Pak s N. jíme na balkóně fíky, které jí M. přivezla z Chorvatska. Přidává se k nám P. a sedá si na krabici. Absurdity. Pak vevnitř všechny dečky odkládáme na Kryštofův domeček. Nově máme v kuchyni bedýnku na náhodné divné věci. Miluju / nesnáším náš byt.
Je mi 22. Moc mi ani nedochází, že jsem starší. Akorát nemůžu přestat myslet na to, že 22 je zvláštní číslo. Je to divný pocit, být dělitelná jedenácti.
Moje první pusa mi pořád přeje všechno nejlepší k narozeninám, to je milé, ne?
Jenom Š. mi přeje upřímně: ‚May the alcohol be with you.‘
Konečně čtu Eca (Jak napsat diplomovou práci), kterého mi V. půjčila už asi před týdnem (dvěma?). Poslouchám focus mix, piju kafe (přikusuju marlenku) a připadám si produktivně.
Už je oficiální, že budu s Effy v jejím rádiovém literárním pořadu. Jsem nervózní a natěšená a chci to nepokazit. (Bude to japonský speciál!)
Navíc jsem nabídla, že se újmu propagace Klubu (JKO) na Orientation Days. Takže blázinec kolem školy a studentských aktivit je v plném proudu a to ještě ani nezačal semestr.
pondělí 14. září 2015
Fotodokumentace k Vídni
V. ráda fotí kašny a sluneční paprsky a mighty rathaus v pozadí.
虹
お握り
猫 Café / Bílý Kryštůfek.
Po setmění.
Kronika. Malinový ubrousek. Naše punková mapa Vídně z roku 88, kterou jsem dostala darem v antikvariátu. お土産 z 日本. Dopis pro Akane.
虹
お握り
猫 Café / Bílý Kryštůfek.
Po setmění.
Kronika. Malinový ubrousek. Naše punková mapa Vídně z roku 88, kterou jsem dostala darem v antikvariátu. お土産 z 日本. Dopis pro Akane.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
