Bývám často se svojí duší.

S V. a M. zbožňujem Mountain goats. Naše láska už překročila všechny hranice. Jsme kozí crew, jak říká V.

Mohla bych napsat knihu o tom, co všechno dělám místo psaní bp. Naposled to bylo skládání a lepení krabičky se sovami, abych měla kam ukládat papírové kapesníčky.

Kdyby nic jiného, aspoň jsem se při psaní bp naučila, jak se správně hláskuje Saussure.

Doma se mnou nikdo nechce probírat stěhování, protože nikdo nechce, abych se stěhovala.

Vedoucí bp mi vrátila stránku textu, kterou jsem jí minule poslala s poznámkami skoro ke každé větě a skoro každé citaci. Chci brečet. Tak zase brečím, že tohle nikdy nezvládnu dokončit. 涙涙涙

Potřebovala bych dostat facku, abych nefňukala.

Chtěla bych mít čas na to, upéct si sušenky.

Potřebuju víno a dort. Moc vína a moc dortu.

I don’t want to die in here (na KASu) / I’m walking out of here in one piece (z KASu)

STAY GOOD UNDER PRESSURE

Mountain goats, náhodné znaky a mátový čaj.

‚Občas říkáme holka a občas žena, co myslíš, Leni, kde se to láme?‘

‚Když ses přestěhovala, po jaké době, ti to tady začalo připadat jako domov?‘

(Coffee lover) K. nemohla jít na rentgen plic (aby mohla jet do Japonska), protože měla zbytkáč. Protože večer předtím měla chuť na pivo, tak si dala. A ne jedno. Absurdity.

Hamlet byl přeložen do klingonštiny.

Promiňte mi, že jsem jablko.

„Dej tomu čas a makej.“

Čekáme na výsledky testu. わ先生 vidí, jak jsem zabalená do bundy a vlněného šátku: 寒いですよ。正しい。素晴らしい。

První pokus japonštiny 不合格. Surprise, Surprise. 二十点。心配しないで。頑張って。

Jenom M. mi řekla nahlas to, co jsme i tak všichni předpokládali. ‚Stejně víš, že to nedáš na první pokus. Jsou to JC5.‘

Při odchodu mi わ先生 říká: „A zlepšete znaky!“ Ano. Protože já se teď mimo jiné za méně než dva týdny naučím psát 2000 znaků a zapamatuju si všechna jejich čtení. Určitě. Zlepším si znaky.

Trvá mi třeba půl hodiny najít drobounké záchvěvy pozitivního myšlení, vyhrabat se z deprese, najít odhodlání pokračovat v práci a přesvědčit se, že všechny moje snahy nejsou úplně k ničemu. A vzápětí všechno může zmizet do nikam během vteřiny. A takhle se to opakuje mnohokrát denně.

Musíme být 打たれ強い.

What My Mama Never Told Me.

Romance je vždycky chemická.

‚Virgo: The girlfriend who is low-key concerned for their partner at all times, is always worried when their partner does anything dangerous (physically or otherwise), really soft, likes to pet/rub their partner, gives the cutest little nick names, a bit of a tease, always trying to figure their partner out.‘ (Všechno je to pravda.)

Pouštím si rap, abych se motivovala k psaní bakalářky.

Mohla bych prosím jednou provždy přestat zapomínat, co je to foném?

Místo psaní bp objevuju nové nadpozemsky krásné písničky od Mountain goats.
,Damn it, John Darnielle, show me one thing I don't love of yours.‘

Jen tak mimochodem si mezi bambilion poznámek na počítačové ploše přihazuju další s obsahem státnic. 大丈夫 / イチゴ

Za ubytovací stipendium bude velký nákup a cesta do Prahy. Díky, univerzito.

Iridescent je barva bublin.

Na prvním pokusu zkoušky z japonštiny jsem vyčarovala z ničeho znaky pro čarodějnici. (魔女)

V nové kavárně divní lidi a hipstři s mikinama naopak. Ani dva čokoládové muffiny mi nepomohly na depresi. Jedině dorty mohly utišit můj žal.

Před spaním jí říkám, že je motýlí sen.

Loučíme se spolu a zimní slunce se jí odráží v očích tou nejprůzračnější modří.

Neříkejte mi, že já jsem ten kumulátor šílenství.

‚Ale kdy a za jakou cenu?‘ je teď moje odpověď na všechno a ‚až bude čas‘ je moje nejmíň oblíbené slovní spojení poslední doby.

Místo psaní bp si hledám zákony o medu.

Tečou mi slzy, když M. mluví o štěňátkách, protože je chci mít u sebe. Vzápětí si o půl dvanácté v noci vařím květák, protože na něj mám chuť.

Lehounce sněží. Jenom tak jedna vločka na metr krychlový.

Žádná práce není zbytečná. Sice nestíháš, ale na druhou stranu se dozvídáš spoustu zajímavých věcí. Ponořená ve zvukově-symbolickém systému japonštiny ve světě lingvistů. Začíná mě to zase bavit a naplňovat.

I’m gonna break / Something

Today
And sweep all the pieces away

Možná úplně nejhorší je, že už vůbec nemůžu ani psát. Ze všech nenapsaných slov mám v hrudním koši ztvrdlou hrudku. Je mi příšerně z nedostatku spánku a z nadbytku kávy.

Brečím, brečím a pak jsem tak vyčerpaná všemi existujícími způsoby, že nemůžu už ani brečet.

Vyspím se nejpozději 5. února po posledním testu z japonštiny, cestě do Prahy a koncertě 21 pilots.

Dokud jsem šťastná všechno je snesitelné, nedospánky a zapomínání na jídlo a nelidsky moc učení, ale když se to jednou zasekne, tak se to všechno slije a já už nemůžu nic víc než zůstat stát v té louži.

Není divu, že můj žaludek vydává děsivé zvuky po všem tom jedu, se kterým se musel vypořádat.

Když si lidi nedovolují brečet, musí je časem ty nahromaděné potlačované smutky zabít.

Od záplav štěstí ke smutku, který mě rve na kusy.

Třeba se konečně kompletně zhroutím. Stejně se na to připravuju už nějakou dobu.

Třeba mě konečně moji démoni sežerou zaživa.

Humans are prototype.

Máma mi poslala spoustu jídla (bramborový salát, řízky, vajíčka, bábovku, cukroví, slané pečené mňamky, polívky a naložené maso, mlíko, brambory a jabka) a zrovna mi na 8tracks hraje What a wonderful world. Svět je krásný. Zase nějakou dobu nebudu muset fotosyntetizovat.

Mimo jiné mi máma posílá i ochucený rum, který zbyl ze Silvestra. (M: ‚Tobě z domu poslali láhev rumu?‘)

*Bavíme se s M. v kuchyni* V. přichází z pokoje: ‚Čemu říkáte, to je očividně nějaký kryt na baterie?‘

V: ‚Máte strašně moc kartáčků, i když počítám sebe Kryštofa a Ng.‘

L. (z architektury) má inferno, tak jede na kafi a martini. A v knihovně jim postavili pískoviště.

Místo 'loni jsem se učila' se mi podařilo říct 'uči jsem se lonila'. Spánkový deficit at its finest.

Ve vinárně na mě čeká desátý litr zdarma. Věrnostní kartičky do vinárny jsou 必要.

Olmoj = olomoucký orloj

Pixies, moje duše. Take me away to nowhere plains.

Ty jsi tři měsíce lžičky. Jsi avantgardní básnička.

nepotýrci / netopýrci

‚Mě úplně baví ten klip, jak je tam ta strunka.‘ -> ,Jo mě taky.‘ Takhle spolu mluvíme o klipech. Někdy.

S V. panák rumu na rozrušenost. (Nejdřív jsem napsala panák vína.)

V. umí nejlíp ze všech řešit problémy, lidi by se od ní měli učit.

‚L. píše, že letos ještě neklesla pod šest hodin spánku denně. To není nic moc, vždyť je teprve 15. ledna.‘ -> ,Na druhou stranu, ty to říct nemůžeš.‘

S V. myslíme na koťátka, abychom mohly spokojeně usnout.

ちょっとね。

Na tom stojí celá japonština.

B. silák nemůže otevřít skleničku s bazalkou, kterou jsem zašroubovala.

Hladové borovice.

B: ‚Máš na sobě smetíčka z dečky.‘
-> ‚To jsou hebké smetíčka, ty nevadí.‘

‚Ty mi dáváš úplně hektolitry lásky.‘ Jako by se láska počítala na hektolitry.

‚Ještě mě nikdo nelíbal u solení masa.‘

Musel přijít správný čas, abych ti mohla říct ‚Lásko‘.

Vezeme nocí smutného labradora a v rádiu hraje Summertime Sadness.

3 hodiny spánku a cesta domů po mostu, na kterém voní čokoláda z továrny, která je poblíž.

Dvacetiminutové zdřímnutí bez spánku u V. na koleji mi zachránilo život. Mám pocit, že padám hlavou napřed a rychle se ke mně blíží chodník. Zároveň fyzicky cítím, jak se ze mě odplavuje únava.

Nakonec si s V. na chmury kupujeme na vrátnici červené víno a čokoládu a bereme si to s sebou do studovny ke skriptům. To je náš život - japonština, čokoláda a červené víno. Anything goes. 嬉しい

‚Já bych se chtěla vznášet v oceánu.‘ -> ‚Nebo ve Vesmíru. I když to je trošku creepy…‘

みどり našel na Taiwanu hvězdnou bránu.

Š. je vlk v rouše beránčím.

丸ごと = 全部そのまま (Sežrat mikan i se slupkou.) Skvělé poznámky ve skriptech. Díky, moje minulé já.

Ve zmatení píšu (potetované) L: ‚Když dodělám nějak lidsky smetí a neumřu na stopu, tak bychom se mohly opít, než začne semestr…‘ Nevím, která dvě slova můžou mít vzdálenější význam než ‚smetí‘ a ‚zkoušky‘.

‚Nemyslíš si, že moje duše je blázen?‘ Vyprávím o démonech, které mám v břiše. B. je chce uspat, já chci, aby odešli napořád. 鬼は外。
K ránu démoni umírají, tak je mi líp, zůstává po nich akorát bolest v břiše.
守ってくれて嬉しかった。

M. mi posílá ježka v kelímku a píše mi, že jsem to já v dečce.

Nemůžu spát bez Borůvek, jsem vzhůru do tří do rána.

Nejhorší asi opravdu musí být, když začneš ve vztahu ztrácet sama sebe, jak psala D. To se mi nesmí nikdy stát.

Borůvková zachránce volavek.

Pereme si dohromady a naše kartáčky bydlí v jednom kelímku.

Nejkrásnější líbání v životě.

Plánujeme, jak spolu budeme chovat ježka.
B: ‚Já chci ježka.‘
-> ‚Chceš ho koupat v umyvadle?‘
B: ‚Všecičko.‘

Střídavě já mám démony a B. má smutky, tak se vzájemně utěšujeme do šťastna.

Safe trip to the stars, stardust. Přejeme Bowiemu.

Milujeme se, až mě z toho píchá pod žebry.

Ty jsi tři medové lžičky. A světlemodrá lentilka.

Zápočet z konverzace.

な先生 se líbí perníčkové náušnice od sestry, které jsem si vzala pro štěstí.

ゆ先生 mě chválí: パーフェクト - jsem nekonečně 嬉しい.

S. se snaží anglicky (aby tomu rozuměla i studentka z Litvy) vysvětlit, na co se jí ptali. Nejzábavnější desetiminutový proslov, ve kterém se jí nedaří udržet jeden jazyk ani v jedné větě, pořád se jí tam pletou japonská nebo česká slovíčka. ‚I wanted to use 自動販売機. And I was in Japan…私は…He was Tara 先輩の友達.‘ Pohoda jahoda. 大丈夫 / イチゴ. Nemůžu se přestat smát. S. mi japonsky říká, ať toho nechám. やめなさい。 Na to, jak se jí všechno pletlo, byla ke mně nečekaně zdvořilá.

Širu na zkoušce vyprávěla o tom, že sbírá zeleninové boty a prosila souseda, aby jejímu psovi dal nádraží (dvakrát denně), zatímco bude na pracovní cestě. ‚Zelenina‘ se v japonštině od slova ‚levný‘ liší jen jednou samohláskou a ‚krmení‘ a ‚nádraží‘ zní taky (vzdáleně) podobně.

Taky přemlouvala kamaráda, aby jí místo slovníku půjčil vlak. 電車を持ってきてください。

Pokud budeme někdy mít s Borůvkovou společnou domácnost, tak budu mít na starosti prádlo, protože Borůvková nerada věší a skládá a mně to vůbec nevadí, možná to dokonce i dělám ráda.

考えに考えて出した答えが間違っていた時には、泣きたくなる。～ už příští pátek

Jako vždy se o to pokouším: Myslet si, že odpověď byla, když ti bylo špatně, nebreč.

Borůvková je zmatená, když jí říkám, že je letní chvění. Lichotky mi zjevně moc nejdou. Ona mi tvrdí, že jsem hvězdičky.

Jsi všechny něžnosti, o kterých rozhodnu.

Přijíždím do Olo bez jídla, se špinavým prádlem a spánkovým deficitem. (Nejdřív jsem napsala ,se špinavým spánkem‘, což je vlastně taky pravda.) Tohle jsem moc nezvládla.

Byteček bez Kryštofa je jenom poloviční domov.

Ujela mi tramvaj, tak z rozhořčení čtu Effyin rok a mám najednou hroznou chuť psát úplně o všem najednou.

Patnáctiminutové zdřímnutí na pohodlném gauči v knihovně mi zachraňuje život. Vždycky přijde doba, kdy ve studovně zůstanou jenom sinologové a japonštináři.

Přešlapuju na tramvajové zastávce a šeptám si: ‚domů, domů, konečně domů‘.

Od potoků krve k motýlím křídlům. Vědí všichni, že doteky motýlích křídel jsou pro motýly smrtící? Setře se jim z křídel pel a pak nemůžou lítat.

Skrz dramata získaný zápočet z korejštiny. Pak běžím pro absurdní nákup. Kupuju si čokoládu na uklidnění, stavuju se ještě pro kafe a vzápětí už se cpu houstičkami na gauči v knihovně. V. říká, že je to náš domeček / byteček, což je vlastně hluboká pravda, protože by se tam klidně dalo žít.

Širu nám dovezla お土産 z Belfastu. Shot Glasses. A diář s Yodou k Vánocům. Tolik lásky. Pláču. Objímání ve Zmijozelu. Zase jsme všichni doma.

Přelomy

S V. a Borůvkovou nejdřív posloucháme Žannu Bičevskou z vinylu a pijeme k tomu víno s knírem. Potom hrajeme Z pohádky do pohádky - naši tradiční domácí deskovku - pak dopíjíme gin s tonikem a připíjíme si na princezny a na draky.

1. 1. 2016 jsem se dvěma nejlepšími slečnami, máme dečky a alkohol a koukáme na vynikající filmy. (The Danish Girl, Relatos salvajes a The Revenant) Nádhernosti. 大丈夫 / イチゴ

Náhlá vzpomínka na gymplácký ples před několika lety. TW - naprosto otravná, protivná holka, se kterou není žádná rozumná řeč, stojí v rohu místnosti, jedním ramenem se opírá o stěnu, má černé upnuté šaty, kouří cigaretu ze špičky, vyfukuje kouř, který ji zpomaleně omotává a vypadá k smrti svůdně.

Borůvková mi míchá gin s tonikem nahoře bez do fancy skleničky, tak nevím, co bych si tak mohla ještě na světě víc přát.

T. mě tak mile utěšuje před zkouškou.
Jakeův hlas: "Don't worry, mate. It'll be alright. And then we'll have some pancakes to celebrate. But before that we will have some pancakes to prepare for it. Pancakes are good."

Borůvková má svůj domov a já k ní kdykoliv můžu, do jejího domova, k ní, k ní domů. Kdykoliv.

Nejněžnější polibky. Nejšťastnější já.

Má malá Borůvková s průzračnýma očima.

Ať chceš nebo ne, stejně ti květy obrůstají žebra v hrudním koši.

Borůvky jsou všechno, stejně tak jako je všechno Borůvková. Nemůžu se dočkat, až budu mít na předloktí ty Kátiny. Všichni se mě budou ptát proč a já to stejně detailně vysvětlím jen V.

Když jsem ukládala svůj batoh do zavazadlového prostoru v autobuse, všimla jsem si, že je k jedné tyči připoutaný malý poník. どうして。

Zavazovadlového - slovo, které jsem stvořila ve čtvrtek v 1:12.

Když přijde na Japonsko

nebo japonské démony, tak co je bílé, to je svaté.

Pouštím si k procházení nekonečných japonských skript nejdříve The Boat That Rocked, pak Hair a nakonec Runaways.

Jsem ráda, že V. není nepříjemně z bláznivé mně.

Nevím, jestli jsem se už někdy podělila s tím, že jednou z mých velkých životních lásek je vedle Freddieho Mercuryho a Harrisona Forda taky třeba Joan Jett.

K japonštině Mononoke hime / cpu se střídavě zeleninou a čokoládou. Ono se to vzájemně vyrovná a vyruší.

Už jsem řekla Borůvkové spoustu zásadních niterných věcí. Třeba, že se bojím, že moje smutky a úzkosti jsou daleko za hranicemi normálností.

Mimo jiné zbožňuju tvoje malé dlaně.

Když se Borůvková vrátila z práce, lehoučce jsme spolu tancovaly na koberečku na hudbu přeplněnou emocemi, která zrovna hrála.

Sedíme spolu na koberečku v dečce, Borůvková píše bakalářku a já se snažím číst nějaké lingvistické spisy týkající se japonštiny. O pauze se cpeme cukrovím. Malé radosti.

Ráno za mnou přišla ze sprchy do postele a usnula mi na hrudníku.

Jeden z prvních rozhovorů V. a Borůvkové:
‚A co dělá tvůj brácha v Anglii?‘
‚Žije.‘
‚Šije?‘
,Jo šije, už tři roky.‘
‚Je to švadlen.‘

Vesmír nás hlídá, ale taky hodně zkouší.

Raduju se, že V. zvládá time management at its finest. Já zatím sedím na heboučkém koberečku v dečce u Borůvkové doma, poslouchám skotskou hudbu a bojuju s BP.

Píšu ,je mi trochu smutno‘ a přitom vzlykám nahlas.

Já třeba zbožňuju některé filmy kvůli jedné jediné větě. Ráda na ně koukám možná jen kvůli tomu, že celou dobu čekám, dokud nezazní ta věta.

‚Mám si vzít mangový nebo ananasový džus?‘ ‚Vem si mango, ananas tě sní zpátky.‘ Takhle spolu v 変なグループ mluvíme o ananasech. (Ale jen někdy.)

‚Já bych zrušila žehlení, to je úplně zbytečné.‘ ‚Já už jsem ho zrušila.‘ *Plácnutí.* Takhle spolu s V. mluvíme o žehlení.

Všem se nám zdají divné sny. V. má noční můry o tom, že musí na zkoušce z konverzace mluvit o Herculovi. Já sním o Lukovi, že spolu běžíme někam lesem a pronásleduje nás spousta zlounů. Měli jsme už skoro namále, dokud Luke nepoužil sílu a neparalyzoval všechny ve vzduchu. Pak se kousek od nás na pěšince objevil nějaký plešatý mnich, který měl vzít Luka do učení. Širu se zase zdá o tom, že dostala zakázku na výstavbu lodi a nezávisle na tom je nucena přeplavat oceán na malém člunu.

Ráno Borůvková pobíhá téměř nahá po pokoji, zároveň snídá a směje se mi, že mhouřím oči.

Snad nikdo nevidí, jak se vzduch v prostoru mezi námi tetelí. Snad to vidím jen já.

Před půlnocí ve vinárně rozechvěle rozepínám pod stolem Borůvkové knoflíky u košilových rukávů. Je to tak absurdní, že se tomu sama musím na druhý den smát, když si na to vzpomenu.

Borůvková má taky svou příčetnou kamarádku V. Loučí se se mnou tolik mile u taxíku, snad se i objímáme, pokud si dobře mlžně pamatuju.

僕の心、雨に降られて

君の心、未来に消えて

Teď budu nějakou dobu hrozně neaktuální, dokud nevyčerpám starší zápisky.

Kluci z 21p bydleli v obrovském domě, větším než největší paláce světa, který byl celý červený. A dokola všude kvetly rudé květiny. Prorůstaly cihlami. A my stáli na střeše, nohy zabořené v nejhustším trávníku a dívali se dolů na město a jezero jako bychom se dívali z horského vrchu do údolí.

Borůvková je samé navždy, za tři roky a po magistru. A já ani nevím, co si počít s dneškem.

Těším se, až budeme mít se sestrami vyřešené svoje životy a budeme se moct setkávat někde jinde než doma.

‚Nedávno začali stavět a už mají pod střechou.‘ To je tak milé slovní spojení ,mít pod střechou‘. Musí to být krásný pocit zastřešit si domov.

Zdálo se mi, že jsem ztratila kamínek z Barcelony. Snové drtivé smutky.

Doma na mě padá úplně všechno. Všechny staré a zapomenuté bolesti.

Bolí mě srdce. Přemýšlím nad absurdními věcmi. Jestli bych třeba dokázala žít jen z lásky a péče od rodiny a kamarádů. Jestli by mi mohlo jen balení se do deček zajistit pocit bezpečí. Bolí mě srdce.

Doma v obrovském prázdném pokoji můžu mít jediný pravý noční přemýšlecí me-time.