Zbytečnosti.

Když jsme si v ruštině hráli na rodinu, vybrala jsem si roli syna, který se snaží přesvědčit zbytek rodiny, že potřebuje martensky.

Až budu mít přítelkyni, jednou za čas si uděláme hezký večer, budeme pít víno, poslouchat Hensona a povídat si o niternostech.

Píšu si poznámky a úkoly na barevné papíry, které jsem si původně koupila na dopisy. Taky to přispívá k zpříjemnění práce.

Můžu psát o tom, jak jsem rozbitá a konstantně se hroutit anebo to zamknout hluboko v sobě.

Dostaly jsme s V. pochvalu na překladatelském semináři. Nejdřív od paní doktorky a pak od Anet, že jsme to měly „pěkné, možná až moc profesionální“, což bylo milé. Za celou dobu studia se mi něco podobného stalo jen párkrát.

Na ruštině popisuju svůj vysněný dům. Byl by malý a měla bych tam jen svoje knížky. Maximálně ještě kočku. A velkou zahradu, kterou bych nechala ležet ladem. Naše lektorka, říkala, že se jí u mě líbí a přišla by ke mně na návštěvu. Vyslovuje moje jméno tak moc mile. Вероника.

Úterní rána, která začínáme BP seminářem, jsou vždy výborně příčetná. Nejdřív se N. ptá: „Vy jako něco stíháte?“ Pak na to 天使navazuje: „Stává se vám někdy, že vidíte šedě? Občas, když dlouho pracuju, tak se mi pak zdá, že je všude taková mlha…“ Měla jsem jí dát víc najevo, že vím, co tím myslí. Já tomu říkám „začínám vidět mlženě“.
Vlastně se tam vždycky všichni tak napůl hroutíme.
H先生 nás uklidňuje: „ Kdybyste měli jakýkoliv problém, tak se můžete za mnou zastavit, já si vás ráda poslechnu. Většinou se dá všechno nějak vyřešit. To duševní zdraví je pro psaní té odborné práce docela důležité.“
Po téhle větě se 天使 zvedla, že odchází. (Protože jako jediná přiznala, že ji duševní zdraví už dávno opustilo a přitom jsme to tak cítili všichni.) A podle mě to myslela jako vtípek jen z poloviny.

Potom si zase s 天使 povídáme před knihovnou. Vyprávím jí upřímně spoustu hloupostí, které mě zrovna náhodně a bez spojitostí napadají.
Probíráme pondělní hodinu japonštiny, na které nám わ先生 při zmínce o cyankáli vyprávěl, že teď už nepřemýšlí nad tím, jakým způsobem zabíjet lidi. Jak jsme to všichni prostě přijali. Nikdo se nad tím vůbec nepozastavil. Nepřímá výstižná charakteristika studentů japonštiny.

Nejistoty = téměř neomezené možnosti.

M: Proč se tváříš tak dojatě?
V: Protože tady mám sestry a cítím se jako doma.

Máma mi upletla svetr se soby a papučky na zimu.

Šly jsme se sestrami do kočičí kavárny. Mají tam zrzavé koťátko, které se jmenuje Kryštůfek. Pak na špatný horor do kina jen pro tu legraci.
Doma si pro změnu pouštíme špatný korejský film jen pro tu legraci. Taky ale koukáme na Sseoni, vůbec nejlepší korejský film, jaký byl kdy natočený.

V sobotu ještě na mňamky do rock’n’rollové kavárny. Obsluhuje tam buďto malý, roztomilý, potetovaný číšník anebo servírka, která je skoro tak krásná jako Ž. (ale jenom skoro).

Večer hrajeme se sestrami (a s M.) Černé historky, nejmilejší rodinné chvíle a největší zábavička.

Až budu máma, občas si přivstanu, připravím snídani a teprve potom vzbudím všechny ostatní členy rodiny.

Po dlouhé době vyrovnanost - věřím, že je vše zvládnutelné a když nebudu stíhat, zase budu nějakou dobu méně spát a až budu na pokraji zhroucení, naplánuju si nějaká milá setkání. Everything will be 大丈夫.

Vyvěsila jsem si 締め切り k bakalářce, aby mě to pořád děsilo.

Pořídila jsem si nejroztomilejší diář na příští rok se sovičkami. Zase si zpříjemním plánování nepříjemností a zapisování si, co mě čeká milého, to ještě vylepší. Vzadu má dokonce kapsu, kam můžu založit kartičky proti démonům.
Koukej, Klárko, sovy a lišky se mnou zase budou celý rok jako loni.

Sestry mi přivezly motivační plakát. Občas se na něj ráno kouknu, když vstanu a pro sebe si říkám ‚We can do it!‘.

Už z dálky se na nás usmívá

Krásný tatér se zářivýma očima. / Na přivítanou pusa na obě tváře. / Působí jako nejmilejší člověk na světě.

Nejdřív se nás ptá, jestli chceme čaj a hned na to nám vaří čajíček s nejlepší šťávičkou (jak tomu sám říká.)

Pijeme z černých skleniček. / Celé studio je laděno do černé, bílé a červené. Na stěnách visí trošku znepokojivé ale zároveň pohlcující obrázky. / Hirošimský Atomový dóm a holčička s plynovou maskou. Temnosti. Jeptiška s prázdným pohledem soch.

D. si krátí čekání tancováním. Všichni se smějeme jako blázni.

‚Úplně v klyduuu, všechno mááme,‘ takové dělá vtípečky.

L. si nechává vytetovat Brianovy křídla ke klíční kosti. Koukám, jak se D. soustředí se semknutými rty / občas si rukou prohrábne vlasy, aby mu nepadaly do očí. / Houpu se do hip-hopových rytmů, které D. pouští. Nejhezčí duševní očista.

Pak jdeme všichni na oběd. Dávám si plnohodnotný oběd o dvou chodech po nekonečné době. (Vafle s borůvkovou omáčkou a kopcem šlehačky.) Mám trochu cukrový šok.

Potom s L. ve Staré aréně, káva, víno, borůvkové cigarety a nejpřirozenější rozhovory o nejzásadnějších věcech.

Když jsem se vrátila do Olmu, na nádru jsem potkala V, Š, N a Z. Všechny tam byly nezávisle na sobě. Náhodičky.

Minimalistické příspěvky.

Už se nejde vrátit zpátky.

V: Otevřela jsem si cider a vzápětí jsem si ho půl vylila do postele.
Š: Přidal se k mému čaji, už jsou oba v říši rozlitých nápojů.

Co mě dokáže zaručeně vždy pobavit: vzpomínka na to, jak se tehdy ~ probudila s noční košilí naruby a ještě naopak.

Máme v naší univerzitní knihovně studovny s názvy Zmijozel a Nebelvír. Strašně mě baví říkat: ‚Sejdeme se ve Zmijozelu!‘. Jsou tam heboučké zelené gauče.

V: Já myslím, že se ani nenadějeme a budou státnice.
Š: Já myslím, že už jsme se nenaděly.

M. se kvůli tomu asi částečně trápí, ale podle mě to není vůbec důležité, kým se, jak se.

Jednou pojedu do USA na koncert LP a ukřičím se v první řadě a taky na Plenty do Japonska, abych se zblízka přesvědčila o tom, že jsou to opravdu největší koblížci.

わ ve své pastelově modré košili a světle zeleným svetříkem přehozeným přes ramena. *_*

Nová deska Foals je ultimátní krása.

Also who the fuck is Johnny and why is he on the rooftop?

物事の明るい面を見て。

Zapomněla jsem, jak se nakupuje, chodila po obchodě a přemýšlela nad svým životem.

Š: Chci se stát šaolinským mnichem, ten výcvik je jednodušší než studium japonštiny.
V: Myslím, že ta rage, která ve mě roste při studiu japonštiny, by se mi hodila, až bych se učila přerážet ty desky.
Š: Úplně vidím, jak přerážíš ty desky a řveš u toho nějaké náhodné čtení znaků.

Brečím si do vany. Nejistoty a běsy (úplně jiného druhu než má K.).

Uklidňuje mě teprve Doctor Who a překvapivě ještě víc Clara. Prvně na mě působí takhle konejšivě.
Nejroztomilejší cupitání dvanáctého Doctora. / Arya hraje vikingskou dcerku. / And she needs you, this is from Ashildr, The Girl Who Died.
‚Předtuchy jsou jen vzpomínky v obráceném pořadí.‘

Točí se mi hlava a celkově je mi příliš špatně na to, abych mohla pracovat, tak přepisuju Dopis pro K, abych ho mohla konečně poslat. Největší patetičnosti ze dna srdce.

Jdu teprve podruhé na Queer Beer a stejně se tam cítím nejvíc jako doma. Jednak proto, že je to v nejútulnějším DD, ale taky proto, že jsem v HateFree kolektivu mezi tolerantními, milými lidmi.
‚Living outside the box!‘
U snad nejdojemnější ukázky, která obsahuje nejniternější vyznání, se dusím kašlem. Miloučký kluk, který sedí vedle mě, mi nabízí svoje pivo navzdory tomu, že jsem nemocná. ‚Jsi v pořádku? Nebreč, oni se maj rádi!‘
Když přijmeme existenci nekonvenčních vztahů a možnost existence většího množství sexuálních orientací / identit, můžeme se potom bavit o spoustě zajímavých věcí. A to právě na Queer Beer jde.

Vypadala jako skřítek, měla z vlasů vlnku nad levým okem. Ta druhá měla netopýří brýle a puntíkované šaty, které byly dole olemované krajkou. Ta, která seděla skoro vedle mě, byla celá v černém - měla upnutý svetr, cop na stranu a rudou rtěnku. Is this heaven or what?

私達の変なグループが大好きです。

Poučení z překladatelského semináře: O sakury nejde!

わ je nejroztomilejší, vždycky když je 困る, tak začne říkat ね za každým slovem, zvedá skripta do vzduchu a hladí jejich hřbet jedním prstem.

Hned při prvním poslechu mě Look at me od Semi Precious Weapons hluboce zasáhlo.
If you wanna kiss, I'll kiss / Just look at me while we do it

Ukrajuju z času na spánek, abychom se s M. mohly kouknout na nové AHS. Na konci ukázkový hipster s kšandami a culíkem (zároveň vypadá trochu jako dřevorubec) líbá Tristana ve výtahu.

Notes to myself:
- Vždycky, když tě napadne zavolat mámě, měla bys to udělat!
- Snaž se hledat na všem tu pozitivní stránku! (A nemysli to sarkasticky.)

P. musí hlídat, jestli během dne jíme a to ještě ani nezačalo zkouškové. *V osm hodin večer.* ‚Co si dneska jedla?‘ -> ‚Ráno kus chleba a pak půl tvojeho vega-burgru.‘ ‚A co ty, M?‘ -> ‚Snídani a tvůj burgr.‘

V. posílá do naší společné konverzace pasivně agresivní kočky.

Dneska jsem psala úkol do ruštiny. Měli jsme si vzájemně dávat rady. Někdo si stěžoval, že neví, kde má najít volný čas, tak jsem mu poradila, že by mohl méně spát. To je jeden z důvodů, proč mě tam všichni mají za blázna.

V: y r u so evil
Š: just born with it
(Takhle spolu mluvíme.)

Žádné jedovaté dorty.

Я не знаю, где взять свободное время.

Š. mě podporuje: ‚Tak pojď, posuň ty hranice života bez spánku ještě víc!‘ Potřeba spánku (a v jakém množství) je poslední dobou klasickým námětem našich rozhovorů.

‚Já jsem se chtěla podívat do kalendáře, který je jeden den.‘ -> ‚Víš, že vůbec nedáváš smysl?‘

Úspěšně zvládám odrážet všechny negativní vibrace depresivního úterý.

Povídám si s Ms. v knihovně. Rozptylují mě u toho její dlouhé řasy a výrazné klíční kosti.

Pořídila jsem si to-do sešitek s liškami, aby jejich hebkost zjemňovala tíhu všech povinností.

Nejmilejší e-maily od 8tracks: ‚We love you, and you love indie, chill & study playlists, so naturally we thought we'd send you one.‘

わ先生 nám se zasněným výrazem vypráví o hodinách plavání na střední.

Poučení z našich skript do japonštiny: Ragby se hrají za každého počasí a navzdory všem zraněním.

Tak devadesát procent všech mých rozhovorů s M. za poslední měsíc probíhá tak, že se vrátím večer domů ze školy, M. se zeptá, jestli mám práci, já se hroutím a ona mě objímá.

Občas potřebuju me-time, jak říká Eri, jinak se zblázním.

Když se Š. dozvěděla, že P. teď na bytě hrává na ukulele, doporučila mi, abych si pořídila hoboj nebo lesní roh. Asi pro udržení rovnováhy. A zachování hladiny šílenství.

Začali nám topit na bytě, se smíchem vyskakuji z dečky. Jde na mě vidět ‚čirý štěstí‘, jak říká V.

Na Memrise mám projitých 4000 slovíček, myslím, že to trochu přispívá k mému šílenství.

Tento semestr se dějou nejdivnější věci. P. si pořídil knihu a čte ji a Širu má svázaná skripta, hledá si čtení znaků (někdy dokonce překlady) a používá zvýrazňovač!

H. nás oslovuje ‚milí diplomanti‘, připadám si nepatřičně.

Na BP semináři si vždycky říkám: ‚Jak napíšu tuhle rozsáhlou odbornou práci svýma absurdně malýma rukama?‘

'I’ve been secretly falling apart.'

Teprve Eri čajem a večeří léčí moji 二日酔い.

Prvně mě někdo představuje jako Wonnie, zní mi to moc mile.

Pak v divadle šílený Hamlet a šílená Ofélie a šílené celé Dánské království. Benovy průzračné oči zalité slzami a jeviště pokryté stříbrným prachem. Nádhernosti.

Moje srdce zahlcené krásou a duše očištěná od démonů!

Zpocený, zadýchaný Hamlet v tričku s Davidem Bowiem.

Oféliina smrt je jedna z nejkrásnějších věcí, jaké se kdy staly. Pořád se mi vybavoval ten obraz od Johna Everetta Millaise, jak se vznáší v řece pod vrbou, obklopená květinami.

Nádherná shakespearovská angličtina ve spojení s Benovým hlubokým, hebounkým hlasem. Občas křičel tak moc, až se mu lámal hlas. Rozbitý Hamlet šílený láskou a smutkem po kolena ve stříbrném prachu.

Benovy nekonečně dlouhé štíhlé prsty. Nevím, na co se soustředit dřív.

Po konci představení se k fyzickému 死ぬほど疲れた přidalo naprosté psychické vyčerpání. Po vyrovnávání se s tlakem uvnitř hrudního koše z nakumulovaných emocí a pláči za Ofélii ve mně nezbylo vůbec nic. Cesta k E. na byt jako ve snách.

Na jedné lahvičce v koupelně bylo napsáno えり. Byla jsem tak unavená, že jsem nedokázala identifikovat, jestli je to napsáno v latince nebo v hiraganě. A pořád jsem přemýšlela: ‚píšeme takhle え?‘

Po sprše mě Eri balí do svojí nejvíc fluffy dečky. (‚I already know your kink.‘)

Myslím na to, že po x-hodinách bez spánku přichází nevratné poškození mozku. Absurdity.

Je mi nejvíc útulně u E. v posteli. Choulím se do sebe a E. ke mně. Už dlouho mi nikdo nevěnoval tolik péče a pozornosti jako ona.

Když jsem ráno dorazila domů, příliš mě zasáhlo teplo a měkkost postele. Pod vlivem téměř bolestivé únavy spánek vítězí nad korejštinou. Jsem nejšťastnější, že jsem doma, i když nám už zase teče voda ze stropu. Když usínám, pořád mi zní v hlavě ‚brain damage‘.

Spím asi dvě hodiny a potom si jdeme s V. vyprat do prádelny, tak jako to dělají v amerických seriálech. Čekáme, až dopere pračka a mezitím vymýšlíme otázky pro jednu Japonku, se kterou musíme udělat rozhovor a pak o tom napsat článek do školy. Normálka.

飲み会

Zapudrovat kruhy pod očima a hurá na rozpíječku k Š. Její pečené jednohubky, mňamky z levného krámku a vodka s džusem. Po pár kelímcích nacvičujeme přijímací pohovor s prezidentem jap. firmy, který nás čeká už za dva týdny.

Když máme jen dva oborové večírky ročně, musíme si to pochopitelně patřičně užít. Myslím, že jsme to zvládly obstojně, i když si polovinu večera (rána) nepamatuju. (To se mi nestalo už hodně dlouho.)

Vím, že jsme čekaly, až M. začne hrát nějakou dobrou hudbu a potom už mám jen temno.

Tancujeme hodiny v kuse.

Utápím veškerý žal, který se ve mně nahromadil za ty čtyři týdny semestru ve spoustě alkoholu.

Vůbec si nepamatuju, jak jsem tancovala s M. (ale prý intimně).

V. se venku dohaduje s nějakým klukem, který tvrdí, že nemá rád punk. Já sedím na parapetu a jsem o něj zapřená nohama, abych nepadala. Stejně padám, takže mě navíc podpírá Š. (Pamatuju si to jen matně, bylo mi to převyprávěno: ‚Já jsem tě držela skoro v náručí jako mimino, takové věci normálně vůbec nedělám.‘)

‚Já nechápu, jak se to stalo.‘ -> Š: ‚Já nechápu toho satana, který do tebe vstoupil.‘

Slibuju nějaké roztomilé slečně, že s ní půjdu na panáka, protože dneska slaví narozeniny. Vůbec netuším, jak začínám tyhle konverzace.

V polovině večera/noci/rána už mám slíbanou rtěnku.

Prý jsem tím, jak jsem byla vláčná a rozesmátá vyděsila nějaké druhačky. (To si třeba nepamatuju ani matně.) Pak to Š. ještě zintenzivnila, když jim řekla: ‚Tohle vás taky čeká ve třeťáku‘ a vytáhla z kabelky flašku vodky.

Mrzí mě, že K. musela tancovat sama na prázdném parketu, když M. hrála The Monkeys Are Coming. To měla být jenom naše písnička.

V. přináší láhev šampaňského, kterou dostala za to, že uklízela střepy ze skleniček, které se mi povedlo rozbít.

Š: ‚Ty ses pak vynořila doslova odnikud. Celou dobu jsi byla opilá v nějakém časovém meziprostoru.‘

Bezmyšlenkovitě vytahuju z tašky zbytek svojí večeře (mrkve a jablka v krabičce) a s V. ji dojídáme u stolu. Všichni překvapeně koukají.

Domů jdeme až k ránu. Prší. Šlapeme do kaluží.

Druhý den na japonštině největší 二日酔い. S V. a Š. sedíme s hlavou v dlaních. K. nezvládla ani přijít.

Kombinaci málo spánku-málo jídla-hodně alkoholu nechci nějakou dobu znovu zažít.

Cestou ze školy jsem si koupila špagety a celé je zhltla během desetiminutové jízdy tramvají. Moje první příčetné jídlo asi po 24 hodinách.

‚Vodka won't solve all your problems, but it's worth a shot.‘

V neděli jdu konečně běhat (část trasy mezi továrnami, část v creepy čtvrti s obřím potrubím kolem cesty, které vypadá jako by vedlo do Tajemné komnaty). Dřív se mi u běhu dobře přemýšlelo. Teď už nezvládám ani to, jen mechanicky běžím a poslouchám seaweed hudbu a stejně se cítím jako nejšťastnější člověk na světě.

L. mi posílá cimrmanovskou písničku proti trudnomyslnosti. 本当に必要だった。

A. říkala, že je částí duše bohém, který by nejraději jen tančil a běhal po lese, ale na druhou stranu taky hrozně ráda získává vědomosti a chtěla by se stát vědcem, takže teď studuje vysokou školu (japonštinu a filozofii). Měla jsem jí dát nějak najevo, jak moc jí rozumím. Já se taky moc ráda učím a dozvídám zajímavé věci. Ale moje duše trpí, když delší dobu nemám čas na to, abych si četla básničky, koukala na pohlcující filmy nebo chodila na koncerty.

Píšu úkol do ruštiny a u toho poslouchám korejský rap.

Vzhledem k tomu, že nic nestíhám, zapsat si španělštinu, ruštinu a korejštinu bylo opravdu příčetné rozhodnutí. Hlavně, že teď umím říct ‚Nevstupujte na trávník!' španělsky.

Za chvíli už nebudu umět sestavit větu, která by nezačínala ‚co se týče‘ nebo ‚vzhledem k tomu‘ podle japonského vzoru.

Poslouchám proti zádumčivosti Beethovenovu Devátou, jak radil Fulghum. Pomáhá to. Diriguju neviditelný orchestr a P. se mi směje.

Podle urban dictionary je crush ‚a burning desire to be with someone who you find very attractive and extremely special‘. Takže tehdy nemohlo dojít k nedorozumění. (Jako by to teď už nebylo všechno jedno.)

Čím dál tím víc přemýšlím o zhroucení. Už nic nepomáhá. Ani objetí od M., když má na sobě svoji nejměkčí mikinu. Sedím s hlavou v dlaních a rozpadám se zevnitř.

Po sprše jdu spát そのまま s mokrými vlasy a dovoluji si pět hodin spánku.

"We now know

that 24 hours without sleep, or a week of sleeping four or five hours a night induces an impairment equivalent to a blood alcohol level of 1 percent."

Širu v kostce: „Nedávno jsem měla v noci zapnutý jako kulisu televizní záznam ze schůze senátu. Nějaký týpek tam při tom svojem proslovu citoval Spidermana. Dokonce řekl předtím větu: ‚A jak říkal strýc Petera Parkera - Ben Parker…‘ Takže jako všichni kolem jsou šílení, no. Jenomže někteří si tu šílenost můžou přitáhnout do svého jobu. Jdu do politiky. Viděla jsem dost marvelovek na to, abych měla v rukávu pěknou zásobu citátů. A budu mít ty proslovy ve svojí krásné nové masce Darth Vadera.“

Já zase přemýšlím, jaký je numerativ pro lišky a googlím si jak blázen ‚stádo lišek‘. Příčetnost.

Přesto, že si na každou hodinu musíme připravit překlad zhruba dvou stránek textu a navíc se naučit asi 50 slovíček, ze kterých píšeme test, je firemní a technická japonština můj nejpohodovější předmět. Myslím, že to docela dobře vystihuje můj zimní semestr.

Překládám krátký obchodní dopis víc jak pět hodin v kuse, dokud mi z toho nehučí v hlavě. High Speed Steel End Mills a slinutý karbid, to je jedna z našich možných budoucností.

Začíná hodina korejštiny a ve třídě jsme jen já a Y선생님. Y: ‚So it will be a private lesson!‘ směje se. Asi po deseti minutách přišly ještě T. a E., takže jsme byly nakonec tři. I tak jsem se pořád cítila spíš jako na soukromé lekci. Po hodině jsme se na dvorečku (Y. říkala: ‚in the garden‘) fotily s prváky z koreanistiky, protože byl zrovna den korejské abecedy. Zábavička.

Nevím, jestli se mám smát nebo brečet, že jsem až po dvou letech studia japonštiny přišla na to, že když píšu caps lockem, tak to slovník chápe jako katakanová slova.

‚Když někomu ublížíš, řekni promiň.‘

Jsem do Fulghama zamilovaná od první stránky. Tak čtu a brečím na nástupišti a potom i ve vlaku. Ale ne doopravdy. Ne tak, aby se mi rozmazala řasenka. Brečím za manžele v domově důchodců a brečím za Rusy a za otcovskou něhu. (Jeho tátovská krabice na dárky od dětí!) Pořád mluvím o tom, jak je důležitá upřímnost a potom nebrečím doopravdy kvůli řasence. Ve skutečnosti jsem přes všechny svoje přecitlivělosti trapně přízemní.
Při čtení o kácení stromů křikem myslím na to, že na těch duších stromů opravdu něco bude.
Nejhezčí niternosti a dojemnosti a nejhlubší pravdy.
Konečně jsem pochopila, proč se ta hra, kterou jsme hráli jako děti, jmenuje ‚sardinky‘.
Obnovená touha po pampeliškovém medu.
‚Lidé s fantazií si stoupají jeden druhému na ramena.‘
Fulgham mluví k rostlinám na svojí zahradě: ‚Jste všichni svými pány. Hodně štěstí.‘ Taky bych na naší zahradě nechala všude rozplevelit lesní jahody, kdyby bylo po mém.
‚Považovala za samozřejmé, že pro mořské víly je někde místo a já vím, kde to je.‘
Taky mi u čtení Fulghama je ‚tak nádherně mizerně a půvabně smutno, melancholicky a nostalgicky a vůbec.‘ Umí si všímat těch nejsprávnějších věcí. Ani se na něj nezlobím, že zabil kukačku z hodin.
‚Jsme Smetí z hvězd.‘

Když někdo vyslovuje explicitně ‚come on‘, nedokážu v tom slyšet už nic jiného než 校門 ([kómon] = školní brána).

Někteří lidé říkají, že spolu tráví spoustu času, ale to vůbec nevystihuje náš vztah s V. My spolu vstaneme, snídáme, učíme se, jíme, učíme se, jdeme běhat, jíme, učíme se a společně se ukládáme ke spánku.

P: ‚Víš, kolik banánů bys musela sníst, abys umřela? 300-400 banánů!‘

Poprvé od tehdy

mi nekonečně chybíš, když Márdi zpívá ‚ty tu vůbec nejsi‘.

Se sestrou koukáme na korejský film a potom spolu spíme u ní v pokoji. Jsem nejšťastnější, že jsem doma a zahrabávám se do peřin.

Š: ‚Jednou mi poděkujete, až vás zachráním před drakem a udělám vám polívku z červených jablek.‘

Když už jsem tady minule popisovala svoje atraktivní vyučující, měla bych zmínit ještě svoji lektorku ruštiny. Je to Ruska, má vílí pohyby, kudrnaté vlasy po ramena a na poslední hodině na sobě měla lehounké fialové šaty a balerínky.

S P. se pořád dělíme o jídlo a pouštíme si nově objevenou hudbu a je to jako být doma.

S J. v kavárně, procházka městem, výhled na Olomouc z lékařské fakulty a spontánně (vynikající!) suši s večerní slevou.

Zase vyrážím z bytu už brzy ráno a doma až o dvanáct hodin později. Lezu do postele 死ぬほど疲れた。 Dovoluji si pět hodin spánku a nastavuji si budík na ‚před svítáním‘.

H. dnes měla na sobě nezvykle dívčí světlounký svetr. Vyprávěla nám mimo jiné o tom, jak všechno dělá na poslední chvíli a potom se hroutí. Máme toho všichni společného více, než se zdálo. Úrovně blízkosti se posunují. Taky nám oznámila, že pokud naše BP bude špatná, nedovolí nám ji odevzdat. Částečně mě to uklidnilo.

S V. se učíme (tentokrát) španělská slovíčka. M. nám darovala kamínky z barcelonské pláže, (prý) aby nám to s nimi šlo líp. Jazykový zmatek se stupňuje. Potom z legrace mluvíme japonsky se španělským přízvukem. Tedy vlastně nevím, jestli z legrace. Možná takové věci děláme jen proto, že jsou možné a my víme, jak na to.

Přemýšlím o zhroucení. Jsou dvě možnosti - zhroutit se nebo to zvládnout, i když to jsou děsivé, náročné, dospělé věci.

Je teprve třetí týden semestru, ale už jsme si s Klárkou stihly vyměnit první dopisy. Dnes mi navíc přišlo Psaní od K., to byly největší krásy. Musela jsem jí odpovědět aspoň pohlednicí, protože na dopise pro ni pracuji už nějakou dobu a pořád ho nemůžu dokončit. Nadto jsem v něm zase posunula hranice patetičností, takže vlastně nevím, jestli ho budu schopná odeslat.

Hořkost pomalu (příliš pomalu) vyprchává.

Můj vlak má skoro půl hodiny zpoždění.

これは終わりかもしれない。お待たせしました。申し訳ございません。

Vyprávím o nejnáhodnějších věcech. Vysvětluji třeba, proč jsou lidé z Kjúšu blázni. ‚No a ten Japonec povídá, že jeho tatínek je z Kjúšú, a proto je tak trochu blázen. A jen, co to dořekl, spadl mu na zem kousek zákusku, který zrovna jedl.‘ Je to moje oblíbená historka (přihodila se M.)

Mluvíme o knížkách, cestování, Japonsku (nekonečně dlouho) a taky o lidech z gymplu (vzpomínáme na H! zábavička). Probíráme moje náctileté období plné vzpoury. ‚Já jsem věděla, co chceš slyšet, a proto jsem to nemohla říct,‘ přiznávám upřímně.

‚Hra skončila. Teď se můžeme bavit jako rovnocenné bytosti.‘

Najednou mluvím o největších niternostech. O strachu, že se zblázním z uměleckých prožitků. O tom, jak věřím, že stromy mají duši a lišky nadpřirozené schopnosti. O tom, jak bych se bála, vyrazit po setmění na místa, přes která se převalila vlna tsunami.

Přesouváme se do neoficiálního absintového baru. Dovnitř se dostáváme díky heslu (které už stejně zná polovina Ostravy.) Nenapadlo by mě, že mě tam nakonec vezme právě -or.

‚Nejspíš jsi mnohem zajímavější, než si sama myslíš. Když mluvíš o něčem, co tě fascinuje, úplně se ti změní rysy ve tváři.‘

Později si přisedáme ke skupince -orových známých. Všichni (až na jednoho ruského studenta) jsme jeho bývalí žáci. Seznamuji se s jedním pánem, kterého jsem před pár měsíci viděla moderovat autorské čtení. Anička vypadá ze všech nejpříčetněji (krom toho, že je krásná -> černé šaty, husté rusé vlasy svázané do copu a veselé oči).

Když se konečně dozvídám, kolik mu přesně je, nedokážu myslet na nic jiného, než že je o rok starší než můj táta.

Nakonec z toho tedy byl další z řady těch méně příčetných večerů.

Kafkovský, zenově - minimalistický byt.

Máma je ráno zmatená, ve kterém jsem městě. ‚A u koho jsi spala v Ostravě?‘ -> ‚Nechtěj vědět, mami.‘ -> ‚No dobře, to mi povíš potom,‘ odmítá můj marný pokus tuhle otázku přejít.

Dávám si na svůj post-alkoholový žaludek ledovou kávu s tunou cukru. Je to hrozně dobré, ale když jsem na dně sklenice, je mi ještě hůř.

Potom na zastávce pomáhám nějaké milé stařence otevřít pití a chválím týpkovi tričko, na kterém je Leonard Nimoy s koťátkem. (‚Málokdo pozná, o co vůbec jde,‘ směje se.) Malinkatá dobrodružství.

Začíná mlžné období.

Moje vedoucí BP je hezká, milá, schopná a geniální. Slečna, která nás učí firemní a technickou japonštinu oplývá podobnými vlastnostmi a navíc vypadá jako Arwen z Pána prstenů. Má rozevláté oblečení, elfí oči a kaštanové vlasy do pasu.

Na konverzaci si vždycky připomenu, že se nikdy nenaučím japonsky a na firemní japonštině jsem si zase připomněla, že jsou Japonci skutečně šílení.

I still love you but I’m not in love with you anymore. Až spolu nebudeme, budeš mi jenom navždycky chybět, nic víc.

*Tisknu si skripta do japonštiny; zmatky v číslování stránek* Paní: ‚No, navíc se v tom vyznat, když je to čínsky…‘
*Tisknu si skripta do korejštiny* Paní: ‚Jak dlouho už se učíte japonsky?‘ -> ‚Tohle je zrovna korejština, ale jinak už třetím rokem.‘

Vk. zahradničí a píše básně, P. zase chodí hrát do parku na ukulele a taky na noční procházky, mám strach.

S K. na antikvariátní trhy a potom do kočičí kavárny. Protože jsem nepoučitelná, dávám si obrovský tvarohový dezert (kterým jsem se přecpala, což bylo předpokládatelné). Mají tam zatím jen tři koťátka a roztomilého potetovaného číšníka. (Já vím, že to nepatří do jedné věty. Ale prý, když znáš pravidla, tak je můžeš porušovat.)

S K. potom u nás krájíme a vaříme spousty zeleniny. Posloucháme, jak Iwan Rheon mluví velšsky a následně na to umíráme.

Širu zábavným způsobem (typicky svým) zruinovala můj seriózní coming out, protože si zrovna sundávala druhé kalhotky po cvičení. (‚Můžeš to, prosím tě, říct teď? Mě dost znervózňuje, že čekáš na to, až si sundám kalhotky.‘)

聞き会 s Širuiným silným domácím vínem a vynikajícím dipem. Posloucháme záznam z rádia. Protože jsem nervózní, pořád si dolívám víno. Když hrajou Pixies, už je ze mě seaweed. Občas si s V. plácnem na nějakou moji povedenou reakci. Záchvaty smíchu přerušené akorát tím, že mi Š. ukazuje, jak si protahovat kyčle. Š. taky vypráví, že mají doma slona na náhodné věci, ve kterém skladují hlavně ponožky. Nekonečná zábavička.

Na závěr všichni zpíváme Looking For My Leopard. Doufám, že z nás F. moc nešílela.

Nakonec holky odchází až před půlnocí a V. zůstává na noc.