Hodiny

Autor: Michael Cunningham

Přála jsem si ji k Vánocům. Tři příběhy plné bezmoci, smrti, lásky a obětavosti. Na konci se všechny propletou. Zamilovaná do pomatených řečí Richarda. To jak nedokázal rozpoznat sen od skutečnosti a minulost od budoucnosti. Šílené stavy Virginie, hlasy, bolesti hlavy a červeně světélkující blízcí. Asi nejhezčí část je hned prolog, který popisuje sebevraždu Virginie. Hned za ním v žebříčku oblíbenosti je část, ve které umírá Richard.

Sním? nebo bdím?

Kanadská noc. Děj byl sice z části předvídatelný, ale stejně strhující. Nejvíc jsem se rozplývala u Janovy měkké angličtiny. Tak úžasně měkké a hebké souhlásky!

Nijaký život. Tuším, že španělský. Mělo to netradiční děj a takový ten začátek vpádem rovnou do děje. Bylo to o chlápkovi, který celý svůj život lhal, lhal o své práci, lhal manželce a synovi, přátelům, rodičům, všem do jednoho. Vylhal si celý svůj život.

Svému jedinému synovi vyprávěl pohádku o potápěči v bublině, a tím metaforicky vykresloval sám sebe. Bylo to o potápěči, který žil v bublině na dně moře, ale musel si dávat pozor na všechny ostré předměty, protože kdyby bublina praskla, utopil by se a jeho příbuzní a přátelé by byli moc smutní.