Černá káva a tenké plátky čokolády.

“I just thought about all of the organs inside of me, just swishing around. *swish swish* Think about the organs inside of you.“ G.W.
Ve mně nic nefunguje.

Martin Freeman vypadá jako by byl celý z koťátek, i když umlátí svoji ženu kladivem a panikaří nad její zakrvácenou mrtvolou.

“Did you know that the human eye can see more shades of green than any other color?“

Já jsem naprosto nepoužitelná pro život. Zvládám tak jeden úkol denně.

„Co budeš dělat s tím čajem?“ „Já ho potom…asi…vyliju.“

Můj blog, tumblr i 8tracks jsou všechno dárky ode mě pro mé budoucí já.

Občas si vzpomenu, jak pan –or (skrytý vtip jen pro mě) říkal: „Vy ještě vlastně čtete knihy kvůli příběhům.“ A já jsem už v té době věděla, že to není pravda, protože Obraz Doriana Graye.

Vším, co spolu prožíváme, si stavíme obrovskou imaginární věž. A protože už je to dlouho, tak je ta věž odolná a stabilní, takže se nemůže jen tak zbořit, když na ni někdo hází miniaturní kamínky.

Chybí mi, vědět o drobnostech z vašich životů.

Jestlipak ještě umím pískat na čepičku žaludu, jako jsme to dělávali, když jsme byli děti?

Rozpouštím se a následně umírám z toho, jak má Emily chraplavý hlas.

Můj nový šampón voní jako skutečné rozdrcené jahody.

Z přání od K. pláču štěstím, nevím, jestli se mi to někdy předtím doopravdy stalo.

Chci místo hřebíček psát žebříček. Proč prostě proč.

Tak se znovu setkáváme pouze ve snech a mně dochází, že já jsem pro tebe prostě jen další člověk.

Spím tak dlouho, že se mi zdají celé rozsáhlé příběhy. Třeba ten o tom, jak nám celý dům zaplavily květiny. A v mém pokoji byl na jedné z nich usazený malý dráček, poslední na celé Zemi. V následujícím snu ti o tom vyprávím, opíráme se o zábradlí a všechno je zalité sluncem.

Nebo ten děsivý sen o dlouhé tenké žirafě.

Zjistila jsem, že dvě ze čtyř nejdůležitějších slečen z mého vysokoškolského života, jsou narozené ve stejný den. Vesmír ví, co dělá. Vždycky věděl. Dvě ze
čtyř pro mě nejdůležitějších slečen na střední se zase jmenovaly stejně. A k tomu se jedna L. narodila jen den po druhé L. Magic. Witchcraft.

Na HC nemocná, naládovaná práškama upíjím Frisco a tancuju tak moc, jak mi jen kašel dovolí. Můj život je plný špatných rozhodnutí, ale tohle stálo za to, protože Ráďa je dokktor zaius – the dark sith lord a má léčivé schopnosti. Ani už nevím, čí je to krev, jestli moje nebo cizí.

P. oslavuje, že jsme se narodili. Nic milejšího snad pro nás nikdo nikdy neudělal.

Už mám vydru i ježka, tak jsou Sherlock s Johnem zase spolu. Tentokrát už napořád.

Já jsem s tebou ráda. Je pěkné, kolem některých lidí jen tak být. Nemusíme spolu ani mluvit nebo tak.

Just give me all that pain.

Save the vinyl

Stále pokračuje detoxikace od všeho ~

Mia pro mě hlídá, kde jsem skončila se čtením.

Neostré fotky jsou hebčejší.

Někteří lidé už si nezaslouží moje tajemství.

Šeptám ti do ucha nesmysly, protože se ke mně tak důvěřivě nakláníš, jako bys věřila, že ti řeknu jen vážné věci.

Dostávám krásná, nečekaná přání a dárečky, které si vůbec nezasloužím. Vinyl a fortune cookies (zabalené v papíru se sovami). A to, že se mi někdo chystá napsat a to, že se někdo podepsal jen křestním jménem. A že někdo tak hezky poděkoval za to, že jsem poslouchala.

Chris vyskakoval z balónu každý den, protože mohl. Mám ho ráda, protože nechtěl být jiný, až vyleze z kukly. Chtěl, aby to venku bylo jiný. A možná nesnesu Cassie, protože mám sama příšerně patetické řeči, tak nemůžu vystát, když je má i někdo jiný.

Mám v sobě bezednou zásobu emocí. Potřebovala bych objem svých pocitů zmenšit aspoň na polovinu, abych byla víc jako ostatní. Naopak potřebuji víc slz, které bych mohla vybrečet.

Doma si hrajeme -> při náhodných situacích si říkáme: „Vítej“. A hrozně se u toho bavíme.

"And I tried my best to embrace the darkness in which I swim."

Je spousta lidí, se kterými bych chtěla navštívit Japonsko. S každým bych tam chtěla jet z jiného důvodu.

Cass už je úplně šílená a u Stonemů mají všechno růžové, protože Effy pere.

Balím se do šály a do deky, polykám prášky a prolívám se čajem. Zatímco Chris tajně bere úplně jiný druh pilulek.

Být doma má svoje výhody - lednička je v kuchyni, konvice je rychlovarná, vždycky nám teče teplá voda a svítí všechna světla. Navíc mám (občas) pokoj sama pro sebe a postel sama pro sebe. Což je momentálně hrozně osvobozující. A mám poblíž sebe svoji vzpomínkovou krabici, knížky a deníky. A to vlastně v konečném důsledku působí stejně uvolňujícím dojmem. Tak sbírám optimismus do kapes, abych si ho mohla odvézt s sebou do Olomouce.

Častěji teď iniciuji objetí like real people do. Protože já už dávno nejsem skutečný člověk. Sežraly mě moje patetické řeči.

Některé lidi je tak snadné objímat. A pro to, abych objala jiné, musím sesbírat všechnu odvahu na světě.

Having eye contact for more than 6 seconds without looking away or blinking reveals a desire for either sex or murder.

S. dokáže chytat můry do ruky, takže je všechno v pořádku.

Dát tak někomu ježka do spacáku.

Vlézt si s někým do povlaku na peřiny, tak jako jsme to dělávali, když jsme byli malí.

Mokrý ručník je lék na všechno.

Takový ten pocit, kdy nevíš, jestli ti někdo něco nechce říct, nebo jenom čeká, až ho pobídneš, aby pokračoval.

Mám jen samé imaginární kamarády a platonické lásky.

Doufám, že ploty, které jsme si mezi sebou postavili, spadnou pod vlastní tíhou.

Když se na 8tracks zadá tag shark, tak to nabídne mixy s Rinem, takže vnímám svět zase jednou jako krásné místo. Vždycky když se stane něco takového, tak bych ti o tom chtěla povědět. O všech chvílích, ve kterých mi svět připadá jako krásné místo. Tím víc, že se bojím, že jednou odejdeš na jih a já už tě nikdy neuvidím.
Neboj, nic z toho se jednou nedozvíš.

Když mi někdo řekne:大丈夫 připadám si krásně uklidněná. Říct někomu: „V pořádku“, v tom je hrozná síla.

Moje nová noční můra - špatně použiju keigo a skočím roztrhaná a mrtvá, jak říká W-sensei.

Všichni někam odjíždějí, tak spousta objímání na rozloučenou i na přivítanou.

Konečně mám pokoj sama pro sebe, tak detoxikace od všeho. Hlavně od vlivu ďábelské aury našeho bytového kocoura.

Byla jsem zmatená bez znaků.

To je věta, která mě teď určuje ze všeho nejvíc.

Není moc lidí, kteří by se mnou chtěli dlouho do noci pít víno a povídat si úplně o všem a úplně ze všeho nejvíc o nejtemnějších zlech ze dna našich duší.

Posíláme si s K. náhodně přes tumblr obrázky sov a lišek a připadá mi to tak strašně super, že se uvnitř nekonečně usmívám.

Tisknu prsty na kytarové struny, dokud nejsou celé zarudlé.

Občas jsem tak nechutně patetická, že je mi z toho samotné špatně.

Hořkosladká クリスマス・パーティ. Nejdřív sladká a potom hořká, jak ze mě potupně vyprchával punč.

Flower crowns a trhliny ve vesmírném kontinuu.

Se sestrami si vždycky, když jsme nemocné, nebo nás něco trápí, snažíme navzájem vytvořit co nejpříjemnější prostředí. Tohle mi občas neskutečně chybí. Mám ráda, že sestrám stačí jen říct, že je mi nepříjemně. A nemusí to ani mít nějaký speciální důvod a ony to chápou a chovají se podle toho.

Bublinky stoupají nahoru a nahoru a potom zmizí.

“I feel you.”
“I know, you always do.”

Skins...私の心
Nemůžu se vzpamatovat z toho, jak ve Skins vždycky neukážou tu nejdůležitější scénu. To je na tom právě nejsilnější.
A je tam úplně nejvíc nejlepší background music.
A mám nové nejoblíbenější filmové objetí. Když se Sid tisknul k Tonymu, který většinu věcí momentálně obecně nechápe. A Sid plakal a mačkal mu svetr. A vůbec Tony a kluci a jejich neuvěřitelně vřelá a upřímná, kamarádská objetí a držení se za ruce.
Já tak zbožňuju vyhrocené emoce. Chci, aby tak všichni trochu víc žili. A chci obejmout všechny postavy ze Skins a dovolit jim, aby se mi vyplakali na rameni. A potom s nimi ležet pod stromem, zatímco by nám k tomu někdo hrál na harmoniku. A nechali bychom kolovat cigaretu.
A vůbec nemám náladu učit se zrovna teď korejštinu. Mám náladu jen na zmítání se v dramatech z doby, kdy nám bylo –náct.

V. mi říká úplně naprosto totálně normální věci, co si kamarádi říkají.
A já jí říkám úplně psychopaticky vyšinuté nenormální věci. A V. si myslí, že je to to samé.

Mám první tři zápočty, tak 嬉しい。

L. je můj hug dealer.

Sdílení jídla a deček je největší příznak přátelství.

I wanna hold her, I wanna kiss her
She smelled of daisies, she drive me crazy

心は<3じゃないよ。

Jsi jediný angelheaded hipster, kterého znám.

A tak se chystám napsat ti skutečné psaní, protože už jsem dočista zešílela.

Večeřím pseudo-jídlo plné brokolice.

Nemám náladu pohybovat se kolem lidí, ale nemám kam jít, tak aspoň zalézt do postele a koukat na Skins tak dlouho jak to jen jde po třech hodinách spánku. Začla jsem sledovat právě Skins, protože mi připadá, že se po všech stránkách nacházím na samém dně marnosti a ve Skins jsou všechny postavy tak úžasně tragické! Cassie je dost podobná Lence Láskorádové. Nosí podobné ozdoby. A podobně jako ona žije ve svém snovém světě, odtrženém od všech ostatních nejen skutečných ale i vymyšlených světů jiných lidí.

A potom záchranný rozhovor s F. Nestává se to často, ale když už, tak je to vždycky příjemné. A zrovna dneska to bylo něco, co jsem potřebovala a co mě uklidnilo a utěšilo, tak jako by to nedokázalo nic jiného. Někdy si potřebuji popovídat s někým jako je F. S někým, kdo se netají tím, že nemusí být vždycky rozjařený a společenský a chrlit na všechny strany pozitivní náladu. I když to taky. Ale netvářit se, jako že je špatné, pokud to celou dobu neděláš.

Jedna z nejlepších věcí na našem vztahu s V. je to, že jsme si navzájem deníčky.

Na クリスマス・パーティjsme přišly na to, že nejlepší rozkazovací způsob má sloveso chrlit: „Chrl!“

Chrl is real!

Chrlím, chrlíš, chrlí, chrlil, chrlen, chrle, chrlíc, chrlíce

Když se mi nepovede kartička se znakem, zuřivě ji zmačkám do kuličky a odhodím do prvního šuplíku, kde se nachází pohřebiště všech pokažených znaků.

Děsivý, realistický sen, že je Olomouc okupována cizím vojskem. Jdeme s F. normálně do školy, ale všude kolem vojáci, tak chceme nenápadně zpátky domů. A já běžím ještě rychleji, protože potřebuji říct svojí bytové rodině, mým momentálně nejbližším lidem, aby zůstali doma v bezpečí. Jenže potkávám nesprávného člověka, který mi prostřelí lýtko. Přece jen se dostávám domů. Zatímco ze mě někdo stírá krev, tak si říkám, že je fajn, že je to čistý průstřel, protože to díky tomu vůbec nebolí.

皆無 je nejsmutnější složenina vůbec.

L. je první člověk, který mi nabídl kus své duše na oplátku. Takže sdílíme části svých duší a tím pádem, zase jednou vnímám svět jako krásné místo.

Můj monitor se rozhodl vzít na sebe můj duševní stav (ano, perfektní načasování, víkend před zápočtovým týdnem a vše se hroutí), takže se na něm teď vznáší všelijaké růžové a zelené obrazce.

A večer psychedelický family time potmě na matraci s pohlcující hudbou a kocourem.

Depth Over Distance

心

I'm Ginsberg and you're my Cassady.

Chci běhat pod opadávajícími sakurami, dokud se nezblázním.
Chci být vlněné klubíčko.
Chci někomu, až ho budu objímat, zašeptat do ucha: 君を食べる。
Chci si založit dívčí gang. Nemůže být nic úžasnějšího.
Chci ti všechno říct a pak se někam schovat.
Chci ze sebe vymazat nesplnitelné sny.
Chci, aby se daly amputovat nechtěné emoce.

Nenápadně zkoumám, jak se ti s každým nádechem jemně nafukuje svetr, který máš na sobě. Je temně zelený a měkce tě obklopuje. Hladíš si palcem nos a já nemyslím na nic jiného. Stále tě vidím, tak jako Toby stále viděl Bree.

Dívat se na mumínky bylo nejlepšínejhorší rozhodnutí za poslední dobu. Všichni v Údolí jsou šílení. Psycho-Šňupálek ve staré japonské verzi má hluboký hlas, místo harmoniky kytaru a na klobouku květinový věnec. Řekli si s Mumínkem ただいま a おかえりなさい, když se na jaře vrátil a potom se vzali za ruce a tancovali spolu. To byl poslední důkaz toho, že mají nejvíc tragic-romantic relationship ever.
Mám strach, že se mi budou zdát děsivé sny, ve kterých Šňupálek svým tmavým hlasem říká 魚たち.

„A proč to říkáš tak smutně?“
„Protože nemůžu otevřít džus.“

V. by mi odpustila úplně všechno.

Jsem unavená, ale nemůžu spát.

Nikdy nemůžeš vědět, jestli je někdo mrtvý, anebo šel jen koupit tykve.

Od teď už si budeme navždycky na všechno hledat čas. To je nemilé.

Poslední dobou je pořád postapokalyptické počasí. Ztrácíme se v mlze, bojíme se, že nás pohltí, nebo že se v nějakém temném zákoutí objeví Groka. Z nebe padá nedéšť – nesníh. Kousek od nás děsivé jiskřící tramvaje, tak tě chytám za rukáv.

Už víš, že je pro mě těžké, říkat ti ne. Protože víš, jak umíš být roztomilá. Takže se ke mně přibližuješ a smutně koukáš. F. sice říkala, že 家に jsem jediný hodný člověk, ale já vím, že jsi ve skutečnosti miloučká a předstíráš, že máš tvrdou skořápku, aby ti nikdo nesahal na tvé hebce-měkké nitro, vzbuzující dojem jemnosti (stejně jako všechno ostatní, co se tě týká). Moc se mi nelíbí, jak to zní, ale je to tak.

Moje vnitřní já většinu času hystericky pláče úplně jako Michael. Tak, že klesne na zem, zalyká se a topí se v slzách.

Mess inside.

"What if you don’t complete the person that completes you?"