pátek 28. listopadu 2014

Chroupeme Krowky na tramvajové zastávce,

protože je nám zima.

Náš sensei občas mluví tak hezky nesprávně. Říká: „deset minut nebo ještě trošku.“

Snídám čaj a žvýkačku.

Jestli se ti něco stane, tak do dvou dnů umřu steskem.

Zamilovat se a připustit si, že jsme zamilovaní, jsou dvě naprosto rozdílné věci.

Objevila jsem nové oblasti strachu, o kterých jsem dosud nevěděla, že by mohly existovat. Až mi city, které se normálně pohybují jen v srdeční krajině, zahltily mozek. Musela jsem to všechno ze sebe smýt horkou vodou. Byla jsem z toho úplně vystěhovaná. A ne vystihovaná, jak tvrdila F. A potom Šňupálek - sedí, zírá do ohně a nevrací se do Údolí, i když ví, že Mumínek na něj čeká. A Fred vypadá s těmi brýlemi jako architekt.

Příští sobotu jedu do Brna na důležitou zkoušku z japonštiny a místo toho, abych se učila, se koukám na mumínky. Co je se mnou špatně?

Sorry, you typed the Kanji when we wanted the Japanese. Výborně.

My kokoro is brokoro.

Spletla jsem si 新 a 楽. Dva docela základní, naprosto nepodobné znaky. Tak si cuchám vlasy a uklidňující poklepání na rameno.

Nasypu do sebe zilion znaků a triliardu slovíček a pojedu do Brna a nebudu moct vůbec hýbat hlavou, aby mi z ní něco nevypadlo. Ho-ho ho-ho-ho.

Hromadí se ve mě takové ty věci, na které musíš pořád myslet, dokud z tebe prostě nevyletí. Protože cítíš, že musí být řečeny, tak se derou ven, i když nechceš. I když víš, že nejspíš vyzní trapně, nebo že to pro ostatní vůbec nebude zajímavé.

Laura Jane Grace je úžasná. She is drunk with power.
„Bring me a joint to my hotel and I will lay naked in bed and smoke it with you.“ Mám nový life goal.

Vidět Millennium Falcon je jako znovunalézt dávno ztracenou věc.

Sypu na V. všechno, co mě napadá. Nic neškrtám ani neměním.

sobota 22. listopadu 2014

Můžu se o tebe opřít vším, co mám?

Někdo se posadí, vezme si do ruky kytaru a začne si na zem přede mě vylévat své nitro.

Víkend plný rodinných a přátelských znovushledání, objetí a sdílené radosti. Mám takové kamarády, kteří dokáží umisťovat hvězdy na oblohu. Prosím, neopouštějte mě. A tím myslím vůbec nikdy. Pokud vás mám ráda, musíte být opravdu speciální, protože většinou všechny nenávidím.

Jak je to krásné - když máme někoho rádi, dáváme kolem něj ruce a tiskneme ho k sobě. A cítím se jako doma, protože slovo „domov“ už dávno získalo abstraktní význam.

Výborné je, že s přáteli s gymplu můžeme rozebírat haiku i anatomii.

Když je jeden talíř shora a druhý zespoda a mezi ním ovoce – a potom se to zmáčkne a je z toho šťáva.

Důležitou nezodpovězenou otázkou zůstává: Kolik je v parku veverek?

Vyvřít je moje nové oblíbené slovo. Ne jako ta láva, ale když vás někdo od sebe oddělí dveřmi.

Občas se ho před spaním ptám, proč mě má rád, protože to nechápu.

Asi jsem přece jen příliš vybíravá na kamarády. Hlavně na ty klučičí. Kdysi dávno - sami v prázdné třídě – říkal mi Verunko, já ti musím něco
říct. Ještě jsem to nikomu neřekl. A já jsem do té doby nevěděla, že jsem pro něj někdo, komu by se chtěl svěřovat.

A zase v Olomouci a tentokrát umírám steskem. Sleep like dead man, wake up like dead man.

Rozdávám malinkatá srdíčka.

Navštěvují mě samí milí lidé. Okurkovomátové frisco, sladké a bublinkové. A je na nás dokonce i zvenku poznat, že máme propojené duše.

Říkám Ti, když si půjčuji knihy, které jsi adoptovala, i když vím, že nemusím. Jen chci, abys věděla, kde spí, když nejsi doma.

Někdy se prostě nechci vysvětlovat a uvnitř všechny prosím, aby to chápali, ale nahlas to říct nemůžu.

Běžte na nové Hunger games, běžte si nechat vylámat srdce z těl!
Katnissino srdce unese víc bolesti než všechna ostatní srdce v Panemu dohromady. Čekáš objetí naplněné příjemnem a úlevou a místo toho nelidský pohled plný strachu. Vzali mu duši a nahradili ji něčím jiným. Zpívajíce běží a jsou připraveni, že na ně budou střílet. Neklesajíce padají a vlny valící se vody. A Katniss zpívá spolu s reprodrozdy:

Are you, are you
Coming to the tree
Where I told you to run,
So we'd both be free.

pátek 14. listopadu 2014

どこにも本当の私何ていないのだから。

Kde se proto, že není ze mne, co je pravda také. / Je to proto, že nikde není moje skutečné já. / Dokonimo hontó no wataši nante inai no dakara. / Protože mé skutečné já už nikde neexistuje.

Bojím se, že se dostávám do stavu, kdy příliš často mluvím o svém srdci a své duši, až je to trapné. Dříve jsem takhle hlavně psala, ale teď tak s jistými předem určenými lidmi i mluvím a musím toho nechat, jinak si budu brzy připadat jako pseudo-člověk.

Po dlouhé době doma. Tak bublinkové víno a pohodlí.

Přemýšlím nad tím, jestli je správné, říkat lidem věci, pokud si myslíme, že je to tak správné.
Tak nevím, jestli ti mám všechno říct, i když si myslím, že to je správné a moc mě zajímá, co by se po tom stalo.

A všude mlha, tak bloudíme, jako v rozlitém mléce a bojíme se chapadlovitých stvoření jako v tom filmu.

Dostala jsem kouzelný náramek. Tak ho nosím a nesundávám, aby mě chránil.

Objevila jsem další osobu, kterou si chci platonicky vzít. Je to Laura Jane Grace z Against me!. Ten hlas! TEN HLAS! Připomíná mi trochu Dava z Foo fighters...A vůbec...ach, mé punkové mládí...a to její slastné zajíkaní na konci – v tom je obsaženo vše.

Zjistila jsem, že nejkrásnější věc na světě je, když někoho potkáte mimo domov a on Vám řekne: „おかえりなさい“ a vy mu odpovíte „ただいま“. Nic krásnějšího se v celém žití nemůže stát.

Začínám mít natolik reálné vidiny, až mě to děsí.

Oblečení, které působilo dojmem, že je neuvěřitelně pohodlné a příjemné na dotek, jej dělalo neskutečně přitažlivým.

Klubíčko myší.

I'm with you in Rockland

středa 12. listopadu 2014

Teď už vím,

jak bych odpověděla na anketní otázku: „Věříte na lásku na první pohled?“ Řekla bych, že se to může stát. Že láska na první pohled je jako smog, který vám zaplní plíce. Způsobí, že vám v plicích začnou rozkvétat květiny, dokud vám úplně neznemožní přísun vzduchu.

Mrzí mě, že M. zapomíná na některé věci, které jsme spolu zažily. Takže naše společné vzpomínky ukládám jako peřinky do kolíbky, aby se o ně staral aspoň někdo.

Kodžiki strana 279, poznámka pod čarou číslo 1002.

Mezinárodní symbol pro zvedání jednoho obočí: o.O

Když venku mrzne, tak mě napadá, jak je výborné, že máme domečky, ve kterých se dá udržovat teplo.

Cestování z a do školy ve mně vyvolává prudké vlny nenávistí k celé lidské rase.

Zajímalo by mě, co Awolnation posedlo, když tvořili melodii k Sail. Protože něco tak pohlcujícího muselo vzniknout působením nějaké vyšší síly.
Sail with me into the dark.

Další věc, kterou mě naučil Doctor Who: Nikdy nevěř objetí, je to jen způsob, jak si zakrýt tvář.

Poprvé v kimonu a roztomilý pán s e-mailovou adresou Misa-slunicko.

neděle 9. listopadu 2014

Thank you for coming by

It's nice to see you once in a while.

Odepsal mi pan -or. Vždycky se musím pečlivě psychicky připravit, než jeho psaní vůbec otevřu. Už předem totiž vím, že to bude obrovský příval emocí, takže se na tu tíhu musím nachystat. Psát si s ním, jsou děsivě silné zážitky pro mou duši a moje srdce. Doufám, že o svém srdci a své duši nemluvím příliš často.

Nicméně, to psaní! Naše vzájemná korespondence musí být posmrtně publikována, protože jde o tak krásné věci, že si je nemůžeme nechat pro sebe. Myslím, že jsme překročili určitou hranici důvěrna, což způsobilo, že se něco uvnitř mě rozpustilo. Chystám se, že mu slíbím, že ho také navštívím po tom, co pojedu do Japonska. A přivezu mu rýžové koláčky. Nutně v životě potřebuji lidi, se kterými můžu komunikovat tak jako s ním. (A s V. a K.) Svým stylem a s nadšením pro literaturu, hudbu a Japonsko. Upřímně a s přemírou emocí.

N. má milého, což je velice milé.

Texty The Mountain goats jsou všechno.

K. objevuje tumblr a ozubená kolečka a tvrdí, že je to žůžo.

Pokoncertní homesick. Doufám, že jsem do sebe nalila dostatečné množství alternativní hudby a svařeného vína, aby moje duše nějakou dobu přežila bez potravy.

A Anton odešel a nostalgie po literárním semináři a celém gymplu. To upřímno, co tam vkládá je fascinující.

sobota 1. listopadu 2014

Včera před spaním mě napadlo,

že v tomhle pokoji není v noci taková tma, abyste si mohli splést osobu, se kterou se chystáte vyspat, jako ve starém Japonsku.

Zvykla jsem si poslouchat k učení klasickou nebo nějakou jinou instrumentální hudbu. Pomáhá mi to soustředit se.

Svíčky mi tady požírají přebytečný kyslík. A oční čočky se rozlívají jako inkoust a zabírají čím-dál-tím-víc prostoru.

Takže takové zvláštní slovo jako je "plumage" znamená peří...

Zajímalo by mě, kde se dají běžně koupit věštící štěstíčka v sušenkách. Už strašně dlouho nosím v peněžence "You have chosen the right direction." A dívám se na to vždy, když se začínám propadat do deprese. A ještě "Vaše snahy budou úspěšné", z nějakého důvodu je to česky. (Ani nevím, kde jsem k tomu přišla.) Asi je to hloupý zvyk.

Magické je, že některá japonská slova jsou tak neskutečně stará a mají úplně stejný význam i předpokládanou výslovnost. Třeba slovo "Aki" (podzim) - dejme tomu nějakých 1300 let staré slovo a pořád stejné. o.O Fascinující jen pro mě, předpokládám.

Naučila jsem se vyrábět rozkošné malé věcičky z brček. V Japonsku je totiž straw art nové origami. Tohle je krevetka:


Iwan Rheon zpívá úplně stejně jako hraje. <3 Jeho hlas mě rozechvívá tak, jak předtím žádný jiný. Velmi speciálním způsobem.