Zombie

Včera proběhl rozlučák ze základky. Nechce se mi to nijak dlouze rozepisovat, ale jednu věc přece jen zmíním. Okolo půlnoci naše šestičlenná skupinka posedávala na dřevěném kolotoči, mírně stranou od ostatních. Noc opět šílela hvězdami, světlo po ruce žádné nebylo, bylo vidět jen pár metrů před sebe. A pak najednou pustil V. Zombie od Cranberries a všichni se přidali a začali zpívat In your head, in your head, zombie, zombie ei ei. A právě na tomhle okamžiku bylo něco strašně kouzelného.

Jméno růže

Autor: Umberto Eco

Včera jsem dočetla tuhle knihu a zase je tady ten vlezlý pocit, že bude patřit k těm nejlepším, co jsem kdy četla. Je to detektivka a zároveň historický román. Kniha je psána v první osobě, mladým mnichem Adsonem a v druhé hlavní roli se objevuje jeho učitel Vilém. Adso vypráví, jak s Vilémem vyšetřovali záhadná úmrtí několika mnichů. Do tohoto hlavního tématu je zapleteno spousta menších, například tajemná knihovna, apokalypsa, život mnichů obecně. Všechna tato témata se na konci spojí do propleteného celku, ze kterého vyjde najevo, že všechno souvisí se vším. Výjimka, která potvrzuje pravidlo, ale na druhou stranu dokazuje, že se mohou přihodit i náhody.
Objevilo se také téma homosexuality, což mě překvapilo a potěšilo zároveň. (A stejně jsem Berengarovi a Adelmovi fandila.)

Dlouhá noc

I když jsem se ze školního výletu vrátila už včera, připadá mi to všechno strašně čerstvé. Možná i vzhledem k tomu že noc ze čtvrtku na pátek jsem celou probděla v báječné společnosti mimo jiné spousty dobrot a létající ryby. Když jsem to celé sečetla a podtrhla vyšlo mi, že jsme celkem nespali 33 hodin v kuse, to se na nás taky muselo podepsat. V některých chvílích jsme nedokázali tvořit jednoduché věty a většinou jsme se pořád jen smáli. Takový důsledek unavenosti jsem vážně nečekala. Ale za to, že jsme viděli rozbřesk tím úžasně velikým oknem, to stálo. Když jsem se včera vrátila domů vynahradila jsem si to sedmnácti hodinami spánku. Pro změnu.
Tohle všechno zapříčinilo můj momentální stav. Celé tři dny jsem prakticky nezavřela pusu, pořád jsme si povídali a nebo se smáli. teď se cítím tak nějak vynáladovaně. Ten pojem vznikl asi ve čtyři hodiny ráno. Znamená to, že se prostě strašně dlouho skvěle bavíte a potom už na to prostě nemáte náladu. Přesně takhle se teď cítím a vůbec nemám náladu na taneční vystoupení ani na Golden party dneska večer.
Na závěr musím říct, že probdělá noc se zapíše na seznam jedněch z nejúžasnějších zážitků, jaké jsem kdy prožila. Doufám, že si to budu navždycky pamatovat.