✨

(I will never get over you completely)

引っ越します。

Stěhuji se. Fyzicky i psychicky se někam skutečně posouvám, takže se musím posunout i odsud.

335 článku. 22 000 zobrazení stránky. 9 let života. 6 na gymplu a 3 roky šílenství na japonštině na KASu a na BYTě.

Nové dobrodružství / vstříc snad lepším zítřkům / světlejším / nechť mi pochodně ozáří cestu.

Budu se sem vracet pro případná milá slova.

A z nostalgie.

さよなら。

Pořád můžeme být palačinky.

http://youcanstillbethepancake.blogspot.cz/

„It’s very nice to be…“

Moje bp už je tak dlouhá jako řada do špagetárny, jak výstižně poznamenala Š.

Nevzali mě na navazující (z 36 lidí vzali jen 14). Trošku záchvat, slzy a nemůžu se nadechnout. Pak už ze satanovy náruče do Borůvčiny. Útěšný telefonát s mámou. Máma vždycky všechno pochopí. Bakalář stačí a stejně tě to ničilo. Prostě to tak mělo být, říká máma. Asi to tak mělo být, říká Borůvka. Pak chvilku ještě panika, co si počnu, co si počnu a bušící srdce. A potom už zklidnění, usínám s borůvkami v náručí. Po probuzení už cítím jenom svobodu. Očistný déšť. Snad už bylo dost slz za KAS a za nespravedlnosti. Konec bojů s větrnými mlýny. Ať si vyhrajou, vyměním je za majáky. Jsem ráda, že jsem za zlomem.

Největší ironie, nakonec jsou nejbližší rádi, že jsem se nedostala. Vesmír věděl, že potřebuju přestávku. V jistém smyslu je to vypuštění na svobodu. A začíná nové dobrodružství, jak říká K. A taky, že můžu studovat nový obor. Lištičkologii. Spousta blízkých to nebere jako tragédii, ale jako šanci.

Jsem přesvědčená o tom, že nás Vesmír hlídá.

Říkám si, kdo jsem, když dávám B. prát kimono a obi.

Věřím v nové věci. Někteří lidi prostě mají být spolu. A nepochopíš proč. A jindy je to zase tak křišťálově jasný.

Doba velkých zklamání, změn, trápení, stresování, ale už je to skoro za námi a my jdem. Pořád jdem.

Už je pozdě na to být Dylan Moran?

Kupec je naším vorem.

A já se teď snažím nastoupit na jeho vor úspěchu.

P. jednou označil F. jako Barona Fon Dýně. Od teď o ní s M. mluvíme jako o Baronovi.

Nevím, jestli pořád čekám na ten velký zlom, nebo už jsem v něm a balancuju na jeho špičce. Chodím po hraně.

Momentálně je všechno v křehké harmonii. Všechno se mělo stát přesně takto. Jak předpovědělo dávné proroctví.

A nakonec i sestrám vyšly školy tak, jak měly. J. má v Ově swing a bude mít blízko J. A K. se sestěhuje se mnou a s V. a vyzkouší, jak se studentsky žije v Olo.

S V. máme regulérní posun ve vztahu, sestěhováváme se po třech letech známosti.

Cítím se dospěle (na jeden den), řeším práci a bydlení.

Máma má radost z mojí možné nové práce, tak taky 嬉しい.

V. jako první bakalářem v 変なグループ, L. jako první bakalářem v KT.

Ráno obětuju dvě vejce. Jedno pro moji Lenku a jedno pro mého překupníka. L. za A. (Kupec čeká na výsledky, zatímco já teprve píšu anotaci.) Kupec za B a rovnou k tomu malé c, protože je z něj už taky bakalář.

Píšu poděkování svojí vedoucí práce. Don’t look back in anger.

Vždycky jde o duši v první řadě. (私なら)

Káva se skořicovými křupínky a malýma růžovýma bonbónama. Kdo jsem? Jsem drobečky na dně obalu.

It's the only way for me to be as strong as I like to be.

K: „Absurdní vidět ty lidi, co před chvílí Verču utlačovali novinama a čajem.“

Celá rodina včetně Kryštofa na balkóně. Bublinky a F. se učí hrát na ukulele.

Dusivé minuty v tramvaji. Převrácený svět, tramvají na druhou stranu. Večer rodinný čas s červeným trpaslíkem.

Po příjmačkách už je to jen na nich. Děj se vůle satanova, říká V. Jsme v náruči satanově a mně je v ní dobře. Cítím, jak mě kolébá.

Levandulová zmrzlina v ledové kávě. Zvažujem, co bude a plánujem námořnické trička, kotvy a majáky.

Bublinky na balkóně, P. hraje na ukulele a M. nám zpívá fonetická pravidla.

M. má ve skriptech na aj poznámku z prváku: 森は私の友達。

Pomáhám do tramvaje nejrozkošnější trojnásobné mamince s kočárkem pro dvojčata. Je drobná, má zelené šaty a zlatou brož ve tvaru včelky. Zvláštní aura blízkosti.

První pracovní pohovor. Vypadá to tam trochu jako ve vinném sklípku. Přitom je to kancelář, odkud se pronajímají pokoje v horských chatách. Dvě milé paní, oslovují mě „Verunko“. Mají kolegu Japonce. Co je to za svět.

Cestou do knihovny si jen tak zajdu koupit nanuk a možná poprvé od začátku školního roku mi připadá, že žiju.

Pak ještě zachraňuju zatoulané studenty, posílám je k nám na KAS a vedle na náměstí.

Konečně s knížkou na balkóně.

Na začátku Off the road je pasáž z Dantova Inferna. Náhoda? Nemyslím si.

Neal klečel uprostřed silnice a vyznával Allenovi lásku. To je to, co čekám od života.

Ten dobrý druh kocoviny / utlumení a šílené myšlenky.

„Stačilo by, aby tu dodávku trochu pomalovali a byla by jako od Scoobyho Doobyho.“

„Vy máte takovou kulatou kytku? Tu zastříháváte dokulata?“
-> „To je plast.“

Lišta a liška se zdrobňujou stejně. Na to přišla V. (lištička)

Gejša, Ellen Page na bruslích (Whip It) a další víno. / Ovíněné hledáme ve skříňce na rýži, vločky a cukr Putina.

Cítím, že se do sebe zase vlívám.

SM na státnicích jako nejmilejší andělská bytost v něžně růžovém sáčku. Chci jí poslat děkovný dopis. Možná pošlu. To je moje specialita vylívat emoce v dopisech.

„Dne 04.05.2016 jste dle Vašeho studijního oddělení splnil(a) své studijní povinnosti,“ se čte tak moc mile.

Špatné autorské čtení. Mám hlínu na duši. Chtěla jsem něco krásného z básní a oni mě zasypali hlínou jako mělký hrob.

Brečím do fialového postapokalyptického nebe.

To jsou ty dohry, jak říkala L.

Mosty a zeleň na uklidnění.

Jsme samurajští bojovníci a Šimazaki Tóson.

Po celodenním učení v noci dopisy mezi Ginsbergem a Cassadym As ever. Allen poslal Nealovi Van Gogha.

Nechápu, jak to Kupec dělá, den před státnicemi pořád stejně fancy. Já jsem tři dny před státnicemi divoženka v dlouhé volné sukni a s neoholenýma nohama.

Spím u V. na koleji ve svém spacáku v Barčině nepovlečené posteli jako na táboře.

Ve snech zůstávají lidé, kteří jsou pohřbeni na dnech našich srdcí.

Spíš než strach ze státnic - krize identity.

Státnice / Kupec s Širu obětovali vejce, takže jsem si vytáhla dobré otázky. Současná jap. literatura a vývoj jap. rodiny. Žádné šílenosti z klasické literatury, dějin, hosp. zeměpisu ani lingvistiky. / V konverzaci nezvládám popisovat stopování do Vídně. / Celkově za D. / Na chvilku konec od učícího pekla, zahrabanosti ve skriptech, popsaných papírech a složkách.

Do prváku nás šlo asi 120. Státnice nás udělalo jen 8. Celá 変なグループ, 天使, Magda, Nikol a Simona.

„Nejemotivnější část státnic: わ先生 se snažil přijít na to, jak jsme se s V. seznámily. Při vyhlašování výsledků se z nás jméno té kapely snažila dostat už celá katedra. Snažit se japonsky vysvětlit, že to byli Hentai Corporation, se u státnic nezdálo jako nejlepší nápad. 秘密です。“

Z černých upnutých šatů do trávově zeleného letního trička s kapsičkami, které mám asi od patnácti, fialové kraťasy, svoboda.

Poslední samuraj a čtyři lahve nejlepšího Širuina vína. Párty u Širunky, tancujeme po pokoji a točíme se u tyče. Předtančuju Pomádu, Š. a V. spolu boxujou. Š. zradil župan. Hanka přináší další víno. Šest litrů děleno čtyřmi. Širu na tyči s lahví a Seňor ala french girl.

Myslela jsem, že jsme nebyly moc opilé, ale pak jsem viděla fotky a videa a poskládaly jsme dohromady mozaiku vzpomínek. Mosty a provazy na Horním náměstí a Kupcovo: „Budeme si hrrráááát.“

Zatímco

se učíme na státnice, na dvoreček naší knihovny přivalili obrovskou kouli a natáčí tam film. Chvilku nesmíme dovnitř, abychom nenarušily záběr. Absurdity.

V pozdě nočním „zůstaň“ nad čerstvě udělanými šálky kávy bylo příliš mnoho emocí.

Nedávno jsem dostala od M. lízátko. Cestou do knihovny mi ho záviděla malá holčička v maminčině náručí. „Ta paní má lízátko.“

T. mi donesla zkaramelizovaný star dust z přednášky o Bowiem. A jindy se zase se všemi na našich gaučích podělila s nejlepším nepečeným cheescakem. Mňaminky jsou v učícím peklu 必要.

B. zmiňuje vodní dýmku. Vzpomínám na poslední nejlíp nabitou dýmku na posouborkové párty u 天使 a L. na bytě. A jak to všechno bylo. Počátky.

Věty z korpusu (učení na státnice):

V: „Já mám hlad, že bych snědla celé sele.“
-> Š: „Můžeš sníst mě, já se ti nasolím.“
-> V: „Teď si tě představuju, jak ležíš na tom stole s jabkem v puse.“

Japonské baňky jsou důležité.

Odstěhujeme se na Hawai, kde Š. bude říkat vtípky s Descartesem.

Hanzovo pravidlo - vykašli se na školu a prodávej domy.

V: „Nejdříve ji tam ignorujete s těmi hady a pak jaké informace?“

Š: „Jedeš k moři a nejsou tam rajčata.“

V: „Ukaž mi tu mrtvou duši.“

V: „Ty vlaky jezdí na elektřiku a já mám zkrat od té doby, co mám mozzarellu v oku.“

V: „Co je s tebou? Ještě ráno sis dala hlavu za hlavu.“

Až bude Š. 30, tak se sejdem ve Zmijozelu a zrekapitulujem náš život. 28.2.2023

Smiř se se vším, co tě potká. Don't Look Back In Anger

Rozhovory na balkoně / S F. o tom, že nevíme, co se životem a s M. o disneym a o okapech.

Pozděnoční čtení Psaní na balkoně / Pět let stará fotka / Kdo jsme byly? / Kdo jsme teď? / A kam směřujeme?

Fénix = 火の鳥

Kupec obětovač vajec. / K: „Dobrá, jedno vejce pro Kohebi.“ / Š: „Jiný okultismus tady.“

Říkám si, kdo jsem, když Borůvce skládám ponožky a policejní svetry. Skládám prádlo, peru a věším, uklízím v kuchyni a chystám maso na zítřejší oběd. Kdo jsem. Š. mi píše: Seňor - the housewife.

Když jedeme s B. v autě, hraje nám k tomu I kissed a girl od Katy Perry. Smějem se. Ráda s ní jezdím v autě. Mám pocit, že můžeme někam daleko odjet a nikdy se nevracet.

Učím se na lavičce u zámečku jako princezna. Seňor je princezna. S B. na vyhlídce.

Od srpna nemám kde bydlet. I když se máma zlobí, když to říkám. Vždycky přece můžu bydlet doma.

Už jsou horké noci, spávám v námořnickém tričku.

„Mami, já se s někým vídám, a je to holka.“ „Mami, já se na léto domů nevrátím.“ Takhle já mluvím s mámou.

Holčička v šatičkách s kormidýlky. Pokud někdy budu mít dítě, taky bude kapitán.

Jsem jako Dorian. Vždycky budu do někoho zamilovaná a vždycky bude někdo zamilovaný do mě.

Na balkónku se nám vylíhla ptáčátka. Mají hnízdo na poličce vedle lebky. Mám ráda náš špinavý byt. Učím se na státnice a pozoruju jejich mámu, jak jim opatrně nosí mňaminky.

Před spaním čtu Sedu, dokud ji celou nepřečtu.

Cítím k Akutagawovi stejné pouto jako ke Kafkovi.

Širu s Kupcem úspěšně složily státnice z japonštiny. Skáčeme radostí do vzduchu ve Zmijozelu. V. už má za sebou státnice na angličtině a M. jejich půlku.

S V. nám do státnic na japonštině chybí 4 dny. Divné surreálno.

Litanie proti strachu
Nesmím se bát.
Strach zabíjí myšlení.
Strach je malá smrt, přinášející naprosté vyhlazení.
Budu svému strachu čelit.
Dovolím mu, aby prošel kolem mne a skrze mne.
A až projde a zmizí, otočím se a podívám se, kudy šel.
Tam, kam strach odešel, nic nebude.
Zůstanu pouze já.

Š. dělá ve Zmijozelu sochu svobody.

Japonsko je plné falše, absurdit a paradoxů. Faleš je heslo celých státnic.

Lepím si do diáře ke státnicím obrázek létajícího talíře, protože to vystihuje všechno. Státnice‬ na Kasu / Nemáme vypsané otázky / I don't want to ‪‎believe‬ / I want to know. 👽 ‪Chaos‬.‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬

Matec a otka.

V: „Já chci být háďátko (小蛇) a jíst bonbóny a nemuset státnicovat.“

Š: „V. je v ragi v období Meidži.“

Road trip / knihovna / Olo – Šternberk – Olo – Ova – Olo / knihovna / Cidery (M: „Připijeme si na naše duše?“) - dělám DJe v autě, můj klasický úkol. Moc hezký rodinný čas. Nicnedělání. Vstřebávání hudby a ujetých kilometrů. / Štěňátka jsou nejlepší lék na trudnomyslnost / Mám to nejhodnější bílé / Snažíme se s L. najít v Ově / Kávička ve Staré / Lehkost v prostoru mezi námi. Bez ohledu na to, jak dlouho se nevidíme, říkám všechno, co mě napadne, úplně bez cenzury. / Tohle už je navždycky. / Večer zase v knihovně jako by se nic z toho nestalo.

U B. se mi žaludek mstí za všechny moje stravovací hříchy. Sex ve městě 2 je film na to, když je ti nedobře. / Jednou chci obří šatnu a televize do ložnice nepatří.

Představuju si, jak bychom spolu mohly žít v prosluněném bytě. Jak nalívám našemu kotěti mlíko do mističky.

Stavujeme se na základku, poslední možnost vidět B. vyšplhat po laně. Líbáme se v prázdné tělocvičně. O piškotech na tribuně. Koukám, jak B. hraje fotbal.

Š: „To mi vždycky řeknou vězni.“

(Stav aktuálního hokejového utkání)

Š. cestou domů rozdělila vězně v poutech od osoby, která ho vedla. Mohl utéct. Š. bydlí naproti věznice.

V: „Fullhouse. Nevím, co to znamená v kartách, ale myslím, že se to hodí na 4 satany v řadě.“

Z Austrálie pochází nejhezčí lidi na světě.

V: „Už jsem u okinawských jídel.“

„Kupec trhá králíkovi sedmikrásky.“

Š: „Seňor vyhrává pomyslných 10 000 ničeho.“

„Japonské dějiny jsou jedna absurdita vedle druhé.“

言語学の勉強会 / Me thanks too. (Překlad: Taky děkuju.)

Š. šla ke studni. Well well well.

Třeba si už brzy vybuduju ničím neproniknutelnou obálku apatie. Budu úplně bez pocitů. To bude nevyslovitelná krása. Ani drobeček bolesti.

Milování je taky chtíč, objímání je čistá láska.

S B. u rybníka na jednom z nejhezčích tajných míst v Olo. Tlusťoučká kočka, která k nám nejde. 黒くない猫

(M. si po roce uvědomila, že se opravdu brzy budu stěhovat.) M: „V. je nenahraditelná, to už se rovnou můžeme někam odstěhovat každý zvlášť.“
-> Ng: „Uteč, dokud můžeš.“

Uspořádávání života, zapisování důležitých mezníků do diáře za poslechu The Ballad Of The Skeletons v podání Ginsberga a McCartneyho.

Moje poslední tři roky jsou absorditorium, jak tomu říká B.

Lidé nejsou cennější než stromy.

V: „Jaké bylo mé překvapení, když jsem se koukla, co Širu dělá, a ona si vybírala druh kudly.“

When you hit me hit me hard.

Věty do korpusu z učení na státnice ve Zmijozelu:

Kupec doma teskní. Nemůže za námi do Olo, protože nemá na jídlo. K: „Ach jo, přicházím o skvělé debaty o fancy ovoci.“

V: „Já nemůžu uvěřit, že byla doba ledová, není to trochu neskutečné?“

Koukáme na Tanpopo / dvouhodinový film o japonském jídle, hlavně o rámenu. / P. nám kolem půlnoci dělá improvizovaný rámen z rýžových nudlí. / Pak víno a dva poslední díly Gaycation.

Balíček od Mem s dinosaury, mangou a kočičími dečkami (z těch mám největší radost!).

Koukáme se sestrou na Piráty z Karibiku. Trénuju na to, až budu kapitán.

Vlčáci se mění v komáry a já jsem nikdo.

Po tom, co se vyhrabeš z postele - chvíli hibernuješ za chůze. První záchvěvy po prvních doušcích kávy - ty mám nejradši.

Možná je mi Shane sympatická hlavně proto, že mi připomíná Joan Jett.

Prošvihnutí koncertu Kristy Papisty v Praze budeme muset v budoucnu napravit.

Š: „Japonská faleš: 大丈夫です.“

V. má přijímačky na indonéštinu. Absurdity.

V: „Ty jsi mi neříkal, že na Garden party byla lodička. Mohla jsem tam být kapitán.“
-> P: „To mohla. Takhle jsi kapitán na souši.“

Wherever I go, go

Trouble seems to follow / You are what you love / Not who loves you

B: „To je všechno léto?“ V: „Jo, to je všechno léto.“

V Aomori mají jabka a radioaktivní odpad.

Jedna ze služek Makiokových se jmenuje Ohana. Služka je rodina.

Kdyby modrá byla zelená, jak tvrdí Japonci, nebe by pak splývalo se stromy a k čemu by pak bylo zaklánět hlavu?

Zase se mi zdálo o koncertě Bowieho. Tentokrát bez M., zato tam prodávali růžový stardust v lahvičce.

Širu je teď hlasatel klidu.

Krásný smutný den / sama v cizím městě / A jde a jde a jde o to, když se do sebe nevejdu, abych to přežil v pořádku jako princezna pohádku. / Poprvé na Fixe s někým ze San Piega. Musíme s Kupcem na Třídu Míru. / Sama na pěšinkách a u řeky a s šeříkem v ruce.

Učím se UHZ na Širuině (Broučkově) zastávce.

Představa Japonců z 10. st., že na Měsíci roste skořicovník.

Sir etok = konec země (ainuština).

Pečeme s B. cheescake, abychom nepřišly s prázdnou na nedělní oběd. Sedíme u trouby a koukáme, jak koláč dýchá, pečlivě hlídáme, aby se nespálil.

Pěna dní, nejlepší film poslední doby. Lekníny na plicích rozkošné Audrey Tautou. A taky myšky.

Není mi dobře, B. mi plní sen a otvírá okno dokořán. Obrovské okno v maličkém bytě. Surrealistický pocit, že nejsme uvnitř. Vcucává nás noční obloha.

Chybí mi divadlo.

Chybí mi chodit pravidelně tancovat.

Doma se ve mně prolomila přehrada. A na dně byla celá města. Nemůžu se dlouhodobě vzpamatovat. Mezi úzkostmi jsou jenom ostrůvky.

Když se v tobě prolomí přehrada,
na dně jsou někdy celá města.
Zatopené kostely, kterým nad hladinu vyčnívají kříže,
jsou jako metaforické špičky ledovců.
Voda jsou úzkosti a mezi nimi jsou jenom titěrné ostrůvky.
Je to úplně stejné jako brečet do dřezu.
Na dně nová tráva prorůstá nádobím.
Jsem ve sklenici jako Sylvia.
Mám u sebe žabičku, která předpovídá počasí.
V zavařovacích sklenicích se dají schovávat světlušky a tajemství.
Když chceš všem říct, že jsi z pampeliškového medu,
který se roztéká na přímém slunci,
musíš se předem připravit na jejich nechápavé výrazy,
až tě budou korunovat na krále bláznů.

Nevím, jestli zvládnu bojovat s démony a zároveň se učit na státnice.

Klasicky rozp(b)íječka u Š.

Pizza a vodka s džusem, momentální definice štěstí.

Zpěvák ze Zrní má tričko s baletkou. Už delší dobu jsem z jeho pohybů vyčetla, že se chce jednou stát.

Ultimátní telepatie se Zrním. Š. zaráží, že pyramida není ve vyjmenovaných slovech, tak je zkoušíme dávat dohromady. Za chvíli zpěvák ze Zrní říká do mikrofonu: sysel, sypat, sýkora.

Fixa. Největší návrať. Skáču do nebe a křičím, že je to sekretářka! Víme, co chceme, já a ty, přeskakujeme mrtvoly. / My máme všechno, co chcem, my máme dobrou náladu.

Po několika vodkách Š. píše email な先生 a opravuje v něm chyby v japonštině.

Vystoupení Is tropical. / Neskutečné alternativní divadlo, jak to popsaly holky. / První půl hodinu technické problémy. Nejde vůbec slyšet snový, chraplavý hlas zpěvačky. Můžeme na ni alespoň koukat. Je to dlouhovlasá štíhlá víla. Má na sobě skoro jen punčochy a krátké tričko. / Zlom. Zpěvačka vybíhá mezi diváky, pak hned zpátky na pódium. Vylívá na sebe dva litry vody a svlíká si tričko. / Tancuje, mrzne, kape jí z vlasů. / Já vím, že to nejsou věty.

Máme novou zábavičku. Děláme si legraci z ukazovacích zájmen.

„Čtyřikrát.“ „Co?“ „To pivo…“

Přidává se k nám B. Cestou do Ska trénujeme „Červená se line záře“ dvojhlasně. Š. dělá krtečka. Cesta do 15ky. Tanečky na lepícím parketu.

Dramata posledních dní.

Po cestě ze Zlína do Olo si na poslední chvíli objednávám desky na bp, protože co kdyby. F. chce skončit se školou. P. vypracovává otázky ke státnicím a vystřihuje raketky. M. posílá vedoucímu první kousky svojí bp ani ne týden před odevzdáním.

Už ve středu se na Majálesu propijeme do země bambiliónů.

Půlhodinový rozhovor s mámou. „Pořád si naše. Někdo tady chybí.“

Dva dny před uzavřením kvalifikace se dozvídám, že nemám uznanou jednu recenzi. Na poslední chvíli běžím do knihovny půjčit si knížku, ze které bych mohla opsat citace. S Kupcem, A., Z. a A.様 potom podporujeme zbytek lidí (včetně Širu, V. a 天使), kteří museli během jednoho dne na dva pohovory kvůli souborce. Mezitím si jdeme všichni poslechnout Širuinu prezentaci z cestovního ruchu. (A: „Můžeš zase mluvit o psech na Emě.“ Věta do korpusu.) Absurdity, spousta nepříjemností, hroucení, slz, ale taky podpory a solidarity. Celá 変なグループ nakonec odchází s 合格 ze souborky. Tím jak nás zbylo málo, všichni cítíme obrovskou soudržnost.

Jedna z prvních věcí, které udělám, až začnu vydělávat, bude, že si pořídím kočku. I když moje spirit animal je liška, jak říkal Kupec.

Podporuju Širu v psaní poslední seminárky: „Prokousej se tím jako sedláci kaší z hrnečku“.

Š: „Teď jsem si chvilku opravdu připadala jako na lodi s Kapitánem Lopézem: Dejte to někdo do jiného wordu, tenhle už je ztracený.“

Širu je největší partyzán. Lhala わ先生 do očí a pak uzavřela petstotisíc předmětů za dva dny.

Hrajeme venku deskovky

se sestrami a jejich partnery. Nejdřív Milostný dopis, pak Dixit i s mámou a nakonec Temné znamení i s tátou. Grilujeme mňamky. Relativní pohoda.
Večer tři emaily od vedoucí. Moje práce je velmi podařená, ale potřebuje dotáhnout. Poznámky skoro u každého odstavce. Frustrace. Slzy. Dramata s mámou. Studená sprcha mezi studenými zdmi. V. a její utěšující slova. Noční nevolnosti.
Když je ti nejhůř, snaž se jakkoliv přečkat noc. Rána se většina stínů nedožije.

Uklidňuju se rozhovorem s 天使 a pouštím se do práce. S 天使 jsme pět dní před odevzdáním v nejhlubších kruzích pekla. Dantovo Inferno.

Kéž bych jen dokázala zvládat nepříjemnosti stejně jako máma. Kéž bych dokázala přijímat laskavosti od lidí, kteří mi nejsou blízcí, aniž by se mi z toho zvedal žaludek.

Olo -> Ova -> doma -> Rožnov -> Vsetín -> Zlín. Cestování náročné na čas a peníze jen proto, abych na chvíli viděla rodinu a B.

Cítím něhu i vůči Kozlovicím. Starý pán pase u řeky bílou ovečku a dvě černá jehňátka.

Š: „Nevím proč, ale nikdy bych ty nálepky lišek už nepoužila. Mám pocit, že určitým posvátným způsobem už naleží jenom tobě.“ Jsem liščí vládce.

Opravuju bp v autobuse a v Rožnově na nádraží. Pláču v autobuse a představuju si, jak budu plakat u svojí obhajoby.

Krásné dvě hodiny s Borůvkou. Venku je jarně, sedíme u splavu a pozorujeme káčátka. Prvomájová pusa pod třešní. Láska.

V pondělí ráno B. žehlí a prádlo voní, což částečně pohlcuje moje frustrace.

„Chci houpat osla v síti.“

Věta do korpusu.

V: „Myslíš si, že jsme věcičky položené v zahrádce nebo co.“
M: „Jsme sošky lištiček a srnek a tulipány a divoká máta.“

な先生 řekla Širu, že je bez podpatků hrozně maličká. Jako brouček. Roztomilosti.

Souborku mám. Jsem bod nad čarou. Kluk, který byl rok v Japonsku, má o dva body víc než já. Nespravedlnosti. Určitě bych neměla 合格 bez Kupcových vaječných snídaňových obětin.
Nejdřív nemám s kým slavit, tak peru a uklízím v kuchyni. Pak se vrací domů M. a přijíždí B., takže víno a Gaycation. Taky za odměnu čtu jednu celou knihu, která nijak nesouvisí se studiem: Abbie Rushton - Unspeakable. / Fancy a cuppa? Sugar rush, poníci a lesní požár.
Až v pátek ráno přichází první lehkost. Vyrážím do slunečného města vybrat dárky sestrám. Doma je balím do něžně růžového papíru s bílými tečkami. Je mi jahodově.

Dva relativně pohodové dny, kdy nedělám vůbec nic do školy. To je moje odměna za úspěšné složení všech zkoušek.
Lehce dramatické cestování domů. Nejdřív mám strach, že mi ujede autobus z Ovy kvůli zpoždění vlaku. Nakonec dobíhám na poslední chvíli. Neujedeme ani metr, autobus dře o stříšku nástupiště a sype se nám zadní sklo. Peníze zpátky nedostanu a čekám tři čtvrtě hodiny na další autobus. Doma mám skoro celé dvě hodiny času jenom na sestry. Pak povídání s mámou do noci.

Ráno výprodej v antikvariátu. Cítím něhu k celému F-M. Sestra pro mě objevila Sestry Makiokovy, které zrovna čtu, takže už můžu číst vlastní, jakmile budu mít zase trochu času na čtení. Potkala jsem J., což bylo moc milé. Jede na příští semestr do Španělska. Vzápětí vedle sebe slyším: „Ahoj, Pixie“, jako ve snu. Objímám Memorin. Prý máme se sestrou stejné pihy.
Vždycky když se vypravíš z domu jako největší smetí, potkáš spoustu známých.

Den plný absurdit na bytě.

Pokud nejsi skutečný keeper, nakonec budeš pro někoho jiného vždycky jenom etapa.

Odpoledne se u nás stavil kámoš M. Utrhl jí v cizí zahrádce tulipán, tak jsme ho dali do vody do lahve od vína. Estetika at its finest.

Opravdu musím o životě na našem bytě něco napsat. Bude se to jmenovat „Tři roky šílenství“.

Večer všechno vygradovalo tím, že nám P. (můj bývalý přítel) udělal tortily a předvedl nám (mně a M. - mojí bývalé crush) na prezentaci s fotkami svoje nové objevy (dvě nejlepší kamarádky, které se o něj obě snaží). Asi si momentálně nedokážu představit absurdnější večer. Navzdory všemu to byla zábavička. Pořád společnému času říkáme family time, jakkoli jsou vztahy mezi námi komplikované.

V: „Byt, kde chceš být.“

Š. a H. mezitím u nich na bytě zpívají dvojhlasně Červená se line záře.

Nové GoT: smutní koně a ztracené čtverečky.

Zdálo se mi o babiččině knihovně. A taky, že se vrátil Hrabě. Ptala jsem se ho, kdo jsou jeho oblíbení básníci.

Budím se vyděšeně kvůli tomu, že mám ve své bp u jednoho schématu popis nahoře, i když musí být vždy dole. Vstávám a jdu to spravit.

Líbí se mi způsob, jakým má Klárka ráda Hvězdné války.

Poslala jsem vedoucí hotový text bp. (Napsaných stran: zhruba 45.) Teď jenom čekám na její verdikt, co ještě budu muset opravovat a taky na to, jak dopadla moje poslední zkouška. Odevzdanost at its finest.

Po nekonečné době poslouchám girugamesh a teprve teď mi došlo, že ギルガメッシュ znamená Gilgameš.

B: „Spolu jsme nejsilnější pásovci.“

V: „Ještě můžeme do třiceti dělat pokrývače a pak být Harrison Ford.“

Myslím, že štěstí není konstantní. Štěstí je chvilkové a navíc subjektivní.

Víkend plný praní prádla a boje mezi láskou a nenávistí k japonštině.

Ze zoufalství peču den před zkouškou kokosové řezy.

Po druhém pokusu souborky s Širu a Kupcem tradičně do Cafe +. Prozkoumáváme podzemí a objevujeme Náš sklep. Je tam sice zima a vlhko, ale mají tam dečky.

Pak posílám pohlednici Memorin. Dávám si to za odměnu. Stejně už jí dlouho dlužím odpověď na Letní Psaní a musela jsem ji informovat, že na Majálesu bude naše pikniková hudba.

S M. zakládáme básnickou skupinu ZMKVPS (Zplesnivělá Mandarinka, Která Voněla Příliš Sladce), potom probíráme havraní ledničky a taky, že krávy mají čtyři bříška. Kdo mi bude vyprávět o paní z Chrudimi, která nemá ráda přírodu, až u mě nebudeš?

Zdálo se mi o malé holčičce, která měla dečku z pampelišek. A taky, že jsem se zbavovala zla. Dala jsem ho na dno květináče, zasypala hlínou a pak to celé pohřbila. Když jsem ty sny vyprávěla 天使, MS a M. dívaly se na mě jak na krále bláznů. Vnější svět (kromě 変なグループ) není připravený na moje šílenství.

Základní výbava studenta: kabát s velkými kapsami, který se dá nosit od podzimu do jara; velká taška (nebo baťůžek), do které se vejdou skripta i nákup jídla na půl týdne.

Já jsem Marlaina i lion najednou. Kamikaze life is not fun, no, it's not fun.

Být Lilo. Dát facku pěstí japonštině. Kupec v mezičase obětuje vejce k snídani (je to skoro jako nemluvňata), abychom dostaly 合格 ze souborky.

Purple rain.

V: „Že něco nežije, to ještě neznamená, že je to mrtvé.“
T: „My jsme důkazem.“
V: „Right into my kokoro.“

Doma mám nový level zoufalství. Křičím na M., až děsím ji a nejspíš taky ostatní spolubydlící. Balancuju na hranici hysterického smíchu a pláče. Pak se jí omlouvám a slibuju, že až bude po všem, půjdu na exorcismus, aby ze mě vymýtili všechny démony. Pak spolu pijeme víno a koukáme konečně na Lilo a Stich a Legendu o Mulan.

S 天使 jsme si navzájem vyměnily, přečetly a okomentovaly svoje bp. Spolu s tím, jsme si vyměnily taky nejdůležitější druh podpory za poslední dobu.

Čtu střídavě Tenšiinu bp a první část druhého dílu Game of thrones. Zdvořilostní systémy japonštiny a korejštiny se prolínají se zlovlky a soubojem květinového rytíře s pihatou ženou v brnění.

天使 mi taky připomíná, jak je důležité spát, když zapomínám. Zase teď méně jím a spím. Nejde to. Už nemůžu. Ale do konce zkouškového zbývá už jen 15 dní. Ve všeobecné apatii je mi jedno, jak to dopadne.

Po úspěšné zkoušce z konverzace a neúspěšném vyhlášení výsledků souborky 11 hodin spánku naplněných jenom samými špatnými sny. Kromě jedné milé části, ve které jsme s M. byly na Bowieho koncertě. / M. mezitím v Olo na AFO pouští Bowieho klipy a tanečkuje na ně. Vesmírné spojení zesílené mimozemšťany na AFO.

Pak jsem byla ve snu u Š. doma, kde bylo v jedné části domu, oddělené tenkým bílým provázkem, plno psů a morčat.

Š. taky spala 11 hodin. Očividně to byl náročný týden. / Š. se prvně hroutila před zkouškou. Buší ji srdce, tak ji instruuju, ať dýchá zhluboka.

Já jsem měla před zkouškou z konverzace prvně pocit, že nezvládnu jít dovnitř, že nic neumím a musím utéct, protože se časy zkoušení posunuly a já jsem neměla svých dvacet minut na zklidnění. Nakonec na mě ale byli N. moc hodní. ゆ先生 dělal vtípečky a jedl při zkoušení sladkosti.

Chci vyplout.

Zdál se mi prorocký sen, že v testu budou chemické rovnice. Budím se vyděšeně. V testu nakonec opravdu nějaká chemie byla / text s porozuměním o ozonu.

V deset ráno souborná jazyková zkouška: 2 hodiny, pak praxe: 3 hodiny, pak v knihovně bp, zapomínám jíst a najednou je devět večer. V mdlovém deliriu opouštím knihovnu. Mrznou mi nohy v punčochách, ale je to příjemné, aspoň mám pocit, že existuju. Je mi špatně z toho, že jsem zapomněla jíst. Pocit, jakoby se moje vnitřní orgány chtěly pozřít navzájem.
Doma vzpamatovávání / večeře, kousek L world a dlouhá sprcha / je mi pořád mlžně, ani necítím chlad.

Na poslední praxi si pouštíme písničky z Pocahontas. Kruh písniček z Disneyovek se uzavřel.

S holkama jsme po souborce jako omámené. Nedokážeme skládat smysluplné věty, nepřetržitě se smějeme a pobuřujeme v knihovně.

Š: „Ve třeťáku se všechno jenom kulminuje.“

Kapitán Seňor je můj nový nejoblíbenější titul. Jsem vesmírný kapitán.

T: „Je pro mě zvláštní, že mi říkáš 天使.“ T. mi začala posílat usměvavé pasivně agresivní smajlíky.

V: Bowie - Heroes / T: Bridgeheads - Best Ones

Hodinu a půl dlouhá konzultace s vedoucí, na které jsme řešily jen ¼ mojí práce.
T: „Ještě jsem se tam vracela s jiným papírem a M. stále čekala a ty jsi byla stále uvnitř…říkala jsem, si že asi pitváte text a s tím i tebe...“

T: „Třebas už naše práce nic nezachrání…a tak se musíme zachránit alespoň my. Dopsat, odevzdat a zapomenout.“

A i kdybych vystoupala po schodech na nejvyšší věže,

stejně nedosáhnu výš, než kdybych si stoupla na špičky.

Posíláme si při dopisování textu bp s 天使 odhodlané pásovce a business ryby.
T: „Odhodlaný pan ryba a v pozadí něco jako japonská námořní vlajka. Nevím, jestli jsem to někdy zmínila, ale moje jméno je v korejštině jeden druh ryby. Ta emotikona je vše.“
T. zase rozesmívá sama sebe do záchvatu smíchu.

Na konci dne jsme s B. pily víno a koukaly na L world. I když víno bylo kyselé a obě jsme byly unavené, stejně to byla největší pohoda za poslední dobu.

Pouštíme si s B. zvuky ptáků, abychom určily, co nám cvrliká za oknem. / Kryštof je z toho zmatený. / A byly to hrdličky.

Pouštím si korejský rap a sčítám data, abych konečně mohla dopsat bp.

Jsem podezřele klidná navzdory tomu, jak zásadní tři týdny mě čekají.

Š: „Dneska jsem někde něco četla a bylo tam slovo přízvisko. Chvíli jsem uvažovala, proč píšou stylem Seňora, aka menzisko a tak.“ Jsem ráda, že jsem Seňor a mám svůj styl.

Málo spánku + kofein = delirium at its finest

Vanderlyle crybaby cry / souborná jazyková zkouška / それでは皆さん、日本語の難しさを十分に堪能してくださいね。

Jaká beznaděj / psát náhodné znaky až / večer před zkouškou.

He Mele No Lilo

Mahalo nui iā
Ke ali'i wahine
'O Lili'ulani
O ka Wohi ku
Ka pipio mai o ke anuenue
Nā waiho'olu'u a halikeole'e
E nānā nā maka i ke ao mālama
Mai Hawai'i akea i Kaua'i

'O Kalākaua he inoa
O ka pua mae 'ole i ka lā
Ka pua maila i ka mauna
I ke kuahiwi 'o Mauna Kea
Ke'amaila i Kīlauea
Mālamalama i Wahinekapu
A ka luna o Uwekahuna
I ka pali kapu o Kilauea

Ea mai ke ali'i kia manu
Ua wehi i ka hulu o ka mamo
Ka pua nani a o Hawaii
'O Kalākaua he inoa
'O Kalākaua he inoa
Ka pua mae 'ole i ka Iā
Ka pua maila i ka mauna
I ke kuahiwi 'o Mauna kea
Ke'maila i Kīlauea
Mālamalama i Wahinekapu
A ka luna o Uw'kahuna
I ka pali kapu o Ka'auea

Mahalo nui iā
Ke ali'i wahine
'O Lili'ulani
O ka Wohi ku
Ea mai ke ali'i kia manu
Ua wehi i ka hulu o ka mamo
Ka pua nani a o Hawaii
'O Kalākaua he inoa

He Inoa No Kalani Kalākaua Kūlele

Ponpoko = zvuk, když si tanuki poplácává bříško

Vyberte tři výroky, které vás nejvíc děsí: Nenajít své místo ve společnosti. Být sama. Být bez peněz.

Bude půlnoc. Neplním denní plán napsaných stran bp a stahuju Lilo a Stitch. Jediné, co jsem v tu chvíli chtěla, bylo podívat se na Lilo a Stitch. / Ohana znamená rodina. / Viděla jsem ten film víckrát, než si sama dokážu přiznat.

Širuina hawaiština v jednu ráno: Mahalumeniii takakakiitanaa

Máme s Širu dohodu, že až Kupec s V. odjedou do Japonska, naučíme se hawajsky a odletíme na Hawai. / Havajská abeceda má jen dvanáct písmen - A, E, I, O, U, H, K, L, M, N, P, W. Určitě bude jednodušší než japonština.

Bytový family time v kuchyni na zemi ve dvě ráno. Řešíme podmořské kabely. V kroužku s námi sedí i Kryštof.

Holky v naší společné konverzaci v mojí nepřítomnosti skládají modernistické básně plné ďáblů a vykřičníků.

Google překladač taky skládá modernistické básně: Některé z nich z 143 hmotností pocitu, jak se sklápěním nebo třepání velký najednou. Hmotnost pocitu, jak výstižné.

Vítězství je, když vám vedoucí bp vrátí opravený text a jsou v něm celé odstavce bez komentářů a poznámek.

I keep feeling smaller and smaller

I need my girl

Zařadila jsem Yolandi Visser mezi stejné bytosti, ke kterým patří Bowie a Tilda.

Píšu bp u holek v pokoji na M. stole. Všude je tma, svítím si jen lampičkou u stolu. A najednou se mi zdá, že něco štrachá v temném rohu. Když přišla M., tak jsem se jí ptala, jestli mají u sebe Kryštofa a ona říkala, že jo. Tak šla rozsvítit F. lampičku v temném koutku, aby zjistila, co tam je. Když rozsvítila, pod stolem stál Kryštof. Lekly jsme se obě, až jsme nadskočily. Děsivosti.

Někdo dal do fanmixu Shane McCutcheon Hey od Pixies / moje srdce! (Taky Fuck forever a Oh yeah od Subways.)

Šin’iči Hoši / Očekávání - detektivové, sejfy, roboti (taky robotické labutě), lišky a mimozemšťani.
„Jednoho dne zajíc popíjel sake na večírku.“
„Napadlo ho také, že želva a její přátelé se proti němu spikli, a když on běží tak ho hypnotizují. Aby tomu zabránil, běžel se zavázanýma očima. Sice neusnul, ale narazil do stromu a ztratil vědomí.“
„Hudba začala hrát opět hlasitěji, muž odložil oblečení a hrdě předvedl své svaly, pak pomrkávaje přistoupil k mimozemšťanovi se sklenicí vína.“

Poprvé se můžu přidat k všeobecnému nadšení, že vyjde nějaký film od Marvelu. Doctor Strange / Ben, Tilda a Mads. Heaven. Krásné, talentované bytosti a Inception vibes. Can’t wait.

Filip Topol je jako básnící Kafka, ach, moje srdce.

The grass was greener / The light was brighter
With friends surrounded / The nights of wonder

Zdá se, že star dust je polsky gwiezdny pył.

Simple muffin jsou tak moc léto na Letné, tancování po západu slunce, čistá radost a štěstí.

B. přijela jen na od večera do rána, protože nám teď víc okolnosti nedovolí. A přesto v prostoru mezi námi cítím tolik lásky. Je nakumulovaná ze všech chvilek, kdy spolu nejsme.

Kupec nám posílá obrázky, jak Sačiko rozmačkává kiwi a pak si ho cpe do pusy.

Apatie je sice lepší než úzkosti, ale taky potom zapomínám cítit příjemné věci.

Když jsem byla za vedoucí katedry pro podpis nutný k souhlasu změny tématu bp, trochu jsem umřela, když jsem si poprvé plně uvědomila, že nejspíš bude číst moji práci. Ale 天使 mě uklidnila, že H先生 naše texty bolí nejvíc, takže horší už to být nemůže.

Už jsem tak mimo, že jsem si otevřela česko-anglický slovník a píšu do něj: „slovník“.

Psaním bp přestávám umět skloňovat přídavná jména.

Kupcova věta do korpusu: „Nový sysel. Dělá selfíčko.“

天使 navrhla, že by mělo existovat nějaké nápravné centrum, které by nás po státnicích vrátilo do pořádku, před vypuštěním do normálního světa. Tak jsme ten nápad potom společně s V. dotáhly do konce. Všichni bychom odjeli na chatu v lesích (včetně vyučujících). Během dne bychom se procházeli v lesích, leželi v trávě a čerpali energii z přírody. Večer bychom si sedli do kroužku k zapálenému krbu a navzájem si říkali, co nám KAS dal a vzal.

Den náročný na emoce. Před rozsudkem s 変なグループ na cupcaky. Zábavička a láska. Poslední dobou se v rámci všech šíleností moc nevídáme.

Výsledky se tentokrát vyhlašují ve fancy místnosti s masivním stolem. Vidět domeček (合 = pass) na svém posledním testu z jazykových cvičení z japonštiny byl moc příjemný pocit.

Utrácím poslední hotovost v peněžence za horkou čokoládu a tiramisu na oslavu.

V dávné minulosti bylo udělat zkoušku z japonštiny největším vítězstvím. Teď si po úspěšném složení zkoušky jdeš prostě sednout do knihovny a pokračovat v psaní bakalářky.

Napsaných stran bp = zhruba 36.

V: „Chci si hladit jestřáby.“

Věta do korpusu. V Japonsku mají jestřábí kavárny.

Zdálo se mi, že Širu sklouzla na skluzavce u bazénu, ale místo toho, aby dopadla do vody, vyletěla vysoko do vzduchu. Víc než kilometr. A když dopadla, nic se jí nestalo. Všichni jsme to přijali jako, že je to její schopnost.
Š: „Opět metafora? Vždycky to vypadá, že se řítím do záhuby, ale nakonec nějak přežiju?“
Širuino řícení se do záhuby teď jistým způsobem stylově vygradovalo, když zjistila, že si nezapsala státnice.

Jsem zvědavá, kdy se z hipsterství stane mainstream.

Nemůžu přijít na to, proč あ先輩 znak pro tašku (鞄) připomíná mrkvovou příšeru z páté dimenze.

Rána teď bývají příjemně mořsky chladná.

Chci vikingský pohřeb. Třeba se dostanu do Valhally.

'dear life, when I asked if the day could get any worse, it was a fucking rhetorical question, not a fucking challenge'

V: „Brzy nám dojde ten německý pepř.“
M: „Který?“
V: „Ten bezedný, který přivezla V. z Bochumi.“
M: „A jak víš, že tam někdo z bytu ten pepř nedosypal?“
V: „Ale ne, já jsem všem řekla, že je bezedný.“
M: „V., bezedné pepře existujou jenom v německých pohádkách.“

Most of space is just space.

Teď jsem kapitán vesmírné lodi (宇宙船長).

Chvilku jsem se toulala na hradbách na tajných místečkách.

Pochybuju o všem a nejvíc o sobě, jak mám potom nepochybovat o ostatních?

Uvnitř brečím kvůli tomu, že mi P. koupil novou žárovku do lampičky, protože ví, že jsem neschopná v řešení těchhle praktických věcí.

Možná naše poslední hodina japonštiny vůbec. Navíc ve fancy místnosti. Přišli úplně všichni přeživší. Seděli jsme u obrovského oválného stolu a já v čele naproti わ先生, který přednášel na druhé straně místnosti. Udělalo se mi špatně, musela jsem odsunout masivní židli a odejít, all eyes on me.
Dlouho jsem přemýšlela, jestli bude vypadat hodně špatně, když se vrátím po takové době, nebo by bylo lepší nevracet se už nikdy.

V knihovně se nás jednou večer nějaká slečna ptala, jestli mluvíme japonsky, že se japonštinu taky chvíli učila. A když jsme se jí ptaly, co studuje, tak říkala, že čínštinu a archeologii. 理解できない。

Jiný večer a jiná slečna: „Můžu se zeptat, holky, to máte japonštinu? Moc jsem nad tím nepřemýšlela, ale pořád se mi vybavoval Poslední samuraj.“

どんな馬エマ je náš nový vtípeček, který nemá nikdo šanci pochopit.

Říká se, že kdo se bojí, nesmí do lesa. Já se tolik bojím spousty věcí, a přesto jsou lesy jediné místo, na které bych chtěla jít.

Napsaných stran bp: zhruba 30. ¼ označená vedoucí bp jako „moc dobrý text“.

Pozdě noční patetičnosti.

Spoustu rozbitostí jsem si přinesla z domu. A zabralo to spoustu času mimo domov, než jsem si to uvědomila. A nebylo to žádné jednorázové rozbití. Bylo to jako když někdo jemňounce naťukává skořápku vajíčka. Na skořápce se udělá milion prasklinek, ale vajíčko se nerozbije. Ale postupem času jsou ty prasklinky natolik četné, že skořápka se začne sypat jako prášek, i když vajíčko zůstane vcelku. Jako byste ho ponořili do octa, aby skořápku postupně sežral. Tohle si nesu z domu.

Nebo jakoby někdo lehce, ale vytrvale naťukával tabulku skla. Nerozbije se, ale vrství se na něm pavučinka za pavučinkou, až skrz něj za chvíli není vidět, takže je vlastně k ničemu, protože neplní svůj účel. Tohle si nesu z domu. Skrze mě taky není vidět.

Nebo jako by někdo z dýně trhal semínko za semínkem a dlabal kousky dužiny, až by zůstala úplně prázdná. Jsem prázdná jako vydlabaná dýně. To si všechno nesu z domu.

Vzpomněla jsem si, že jsem si jako malá mockrát říkala, že neodpustím. A jsem ráda, že jsem ve věku, kdy už si můžu dovolit neodpustit. Můžu nepřijet, můžu nemluvit, můžu nezvednout telefon. Bolesti.

Některé věci je lepší ignorovat z dálky.

Já už se domů nevrátím. A i kdybych někdy v budoucnu změnila názor, důležité je už jen to, že jsem v určitém bodě byla rozhodnutá takto.

Moje duše přenáší rozbitost na moje vnitřní orgány.

Jsem ráda za všechny lidi kolem mě, kteří mi dávají vlídnosti.

Kousky purpurového skla.

M: „Ty se suneš jak smutný šneček.“

V: „Co znamená ten kosmonaut?“
P: „Že míříme ke hvězdám, tak musíme mít skafandr, ale teď se válíme ještě na měsíčku.“

Chtěla bych zase pravidelně chodit tancovat.

Čtu teď ke státnicím Širuiny sestry (Makiokovy). Vystupuje tam okrajově postava Rusa, který se jmenuje Vronský.

V: „Chtěla jsem se podívat, jestli se Zuckerberg jmenuje Zack a píšu do vyhledávače Zack Sugerman.
K: „Je to Mark.“
K: „Zack Zuckerberg .“
V: „Zack Sugerman.“
Š: „V., co jsi to stvořila?“

Třeba by to šlo…jenom by všechno muselo být úplně jinak. #priority #naivity

Ráno se budím po dlouhé době s pocitem, že jsem opravdu spala. Po opravdickém prožitku spánku. Jsem plná odhodlání a sebevědomí. Říkáme přede všemi 許可 rozhovor, i když jsme nedokončily 準備. A pak jsem ゆ先生 dokázala vysvětlit, v čem spočívá můj výzkum k bp. Napodruhé. Malé radosti.

Širu s Kupcem mi na praxi přinesly nutelovo-banánový cupcake, který chutná jako božská mana. Možná líp. Vzdychala jsem neskrývaně.

„Ať dělám, co dělám je to pořád trochu zelené.“ Věta do korpusu vyřčená při marném boji s excelem na praxi.

Dialogy

F. pomohla Borůvce, aby mě mohla unést z Olo. Tak nevědomky vycházím ven a B. to sluší tolik, že ji ani nepoznávám a v náručí má tulipány. / S dečkou do parku mezi šišky, i když sluníčko ještě trochu studí. / Večer spontánně do Zlína / ráno ve vlaku zalitém sluncem ze Zlína.
Rovnou na bp seminář. Snídám teprve v čase oběda, ale za to s výbornou náladičkou.

V: „K. může být jak Kupec, tak Kristýna.“
Š: „Náhoda? Nemyslím si.“

V: „Společnost na nás není připravená ještě.“
V: „Superior human beings.“
Š: „With great power comes great responsibility.“
V: „Jsme beatnici naší doby.“

Š: „Achjo, myslela jsem si, že si nechám spravit zuby až po státnicích, protože do té doby budu ještě ve stresu a sežeru tuny čokolády.“
V: „Po státnicích si toho budeme potřebovat spravit víc. Třeba duši.“

Širuiny indicie k Pěně dní - spousta květin a špatné plíce. Pak přidala ještě myš a leknín. Uhodla jsem to až podle leknínu.

Příkladová věta v japonsko-anglickém slovníku: With all the kerfuffle since this morning I'd almost forgotten but we've still got the problem of the club members haven't we?
M. mi posílá, jak vzniklo slovo kerfuffle: ...and in the mid-20th century it was embraced by a broader population of English speakers and standardized to "kerfuffle."
V: „Já to taky obejmu.“
M: „Cože? Co budeš objímat? Neobjímej netopýry.“
V: „How it was embraced in the mid-20th century. Obejmu kerfuffle.“

変になってしまったもの。 -> to jsme my.

天使 mi poslala animaci, jak někdo hladí ježka na bříšku. A to neví, že mám ráda ježky. A že mám ještě radši to, jak je lidi hladí na bříškách.

Objevila jsem v počítači dokument s názvem Cesta do Německa, ve kterém mi V. popisuje, co všechno si s sebou mám přinést a co všechno můžeme podniknout. Pod tím mám dopsáno: občanka, vyměnit peníze, gin. Tři nejdůležitější věci.

V naší společné konverzaci diskutujeme o tom, jestli ゆ先生 schvaluje nebo ne, že kočky v Japonsku nesmějí jezdit na kole.

明日死ぬかもしれない。 -> to jsme my.

わ先生: 「知らないと泣くよ、私。」

To, že máme od začátku tohoto školního roku na bytě rýžovar je Pravé Požehnání. Zmenšuje to dobu přípravy oběda na minimum. Rýže se nemusí vůbec hlídat a uvaří se perfektně do akorátna. Jednou jsem před あ様 řekla, že jsem měla během odpoledne čas jenom na jednu nezbytnou činnost - sprchu nebo přípravu oběda. (Tehdy jsem vyhodnotila oběd jako důležitější). Od té doby se řídím její radou - nejdřív dát vařit oběd a během toho, než se dodělá, se osprchovat.

Den před koncem jsme s Š. doluštily celou knižní šifru. Malé radosti.

Tramvaj se v zatáčce prohýbá jako housenka.

V: „Já se radši naučím šít a otevřu si šírnu, jestli do třiceti nebudu umět kvalitně japonsky.“
K: „Šírnu? To je u vás legit slovo?
V: „Není. To je legit slovo v mojem mozku po napsání poloviny bakalářky.“

Napsaných stran bp: zhruba 22; napsaných stran bp schválených vedoucí: 0.

Ranní běhání s Širu a V.

Zpívaly jsme si s V. Totální nasazení. / Potkaly jsme velkou bandu spících kachen. / A vymyslely nový plán do budoucna. / O tom, že budu kapitán, už sním dlouho. Š. mi bude napínat plachty, protože má šplhání po stěžni nacvičené z pole dance. A vždycky když doplujeme na pevninu, budeme obchodovat s Kupcem.

Uvnitř brečím, když mi sestry posílají fotky, jak chodí na procházky s našimi psy. Máme teď doma už smečku. Hrozně vtipnou. Dvojčlennou. Nejdřív jsme měli jorkšíra (štěňátko, necelý rok) a teď k němu přibyl větší o dost starší pejsek. Mají se rádi, pořád si hrajou a ten menší všechno opakuje po tom větším.

Přese všechno / nikdo ti nemůže vzít svoucnost.

Slané smutky a k nim jako background music Krista Papista.

Moje poznámky ve skriptech: 中性 = prostřední gender? (Opravdu je tomu tak: 中性 = sexlessness; androgyny; androgyne; zajímalo by mě, co nám k tomu tehdy わ先生 říkal.)

Š: K. znechucena baristickými skilly kněze.

Zdálo se mi, že jsme byly s V. na svatbě a krmily jsme se navzájem rozpustnou kávou (tím práškem).

B. se učí v mojí posteli na zkoušky v práci. / Já sedím u postele na koberečku, učím se na zkoušku z japonštiny a občas se k ní natáhnu, abych ji chytla za ruku. / Borůvka pláče štěstím.

Posílám Borůvce mámu veverku s veverčími dětmi.
V: Nejmenší veverčátko.
B: Sama jsi. (Jak jej drží co?)
V: Jako oříšek.
B: Jo jako nejkřehčí oříšek.

This heart don't count on the wicked

These hands don't fight at all / These eyes don't cry at all / Don't cry at all / This anger turns to hope / Billy talent / 漢字 / 日本語

Když se ráno vzbudím s bolestí hlavy od únavy, jediný lék na to je prostě začít pracovat a čekat, až to odezní. Jinými slovy: lék není.

Je mi klidně, peru a věším prádlo, otevírám okno, zavírám se v pokoji a píšu. Snažím se s nikým nemluvit, i když je to těžké odmítat blízké.
Ale uvnitř je mi tiše, tolik tiše. Už ani nebrečím. Hodně píšu. Diplomku i všechno ostatní.

Démoni se pokouší sežrat moje klíční kosti.

Voním po čokoládě a granátových jablkách.

Pořád žiju z krás úterního večera.

Místo mlíka teď máme doma nápoje z ovsa.

A5 je v Japonsku chryzantémový formát (菊判).

V: „Ty jsi sundala ty dveříčky?“
-> M: „Ne, ony odešly.“

Sen: Byly jsme s Širu, Kupcem a あ様 na nějaké fancy večeři. Akorát v té místnosti nebyl žádný nábytek a vlastně ani žádné jídlo, ale určitě to byla fancy večeře. Měly jsme róby. A pak se mi samovznítila taška, když jsem ji držela v ruce. Ta s plameňáky. (V: taška s plameňáky vzplála plamenem? Hoho hohoho)
Měla jsem v ní láhev vína a dva velké plyšáky. Všechno ohořelo. (Myslím, že se mi to zdálo kvůli té historce 天使 o tom, jak jí Lenka unesla a podpálila plyšáka.) A celá ta místnost byla dřevěná, takže ohořela taky. Chtěla jsem jít pryč, aby nikdo nepoznal, že jsme to tam podpálily my. Nikdo by mi nevěřil, že ta taška vzplála sama. Myslím, že je to alegorie na můj život. I když nic nedělám, všechno se samovznítí. / めらめら = Suddenly bursting into flames

Ještě se mi zdálo o milém medvědovi. Chránila jsem ho před lovci, kteří ho chtěli zastřelit.

Ovíněné sny

o nejbizarnější zkoušce z konverzace. Hrálo se tam studentské divadlo, ve kterém říkali: „Kdy z tebe bude čaroděj Harry?“ A byla tam videa orosených květin, na které se promítala japonská slovíčka. A prasátka v piknikovém košíku.

Jedna z mých přezdívek je Seňor Lopéz. Hlavně Širu mě občas oslovuje Seňore a příležitostně na mě mluví španělsky. Hrozně se tím bavím.

M: „Kryštof se nemůže rozhodnout, jestli chce jít za mnou nebo za tebou, protože naši démoni jsou stejně velcí.“
V: „Ale démoni se neměří na velikost.“
M: „A na co? Na temnost? Na antisvětlo?“
V: „Jo.“
Takhle spolu mluvíme o našich démonech.

Something filled up my heart with nothing. / Someone told me not to cry.
But now that I’m older, my heart’s colder, and I can see that it’s a lie.

Teď, když už je všechno ve finálně kritickém bodě, se s 天使 vzájemně podporujeme při psaní bakalářky. Posílá mi bubáčky se srdíčky.

Poměry rýže a vody a ザ先生 neošálíš. (Takhle to vypadá, jako by to byly poměry mezi všemi třemi položkami. ザ先生 je taky položka.)

Co se týče bakalářky, je důležitý finální produkt. Nikoho nezajímá, jak jste postupovali. A tak je to i v životě.

Tehdy v Praze tolik úzkosti. Současná apatie je rozhodně snesitelnější.

Přepisuju Cizí básně, aby moje duše neumřela na nedostatek krásna.

Krásný večer v časové smyčce.

Něco jako loučení se svobodou.

Po japonštině jsme se s V. vydaly hledat Arcidiecézní muzeum. Našly jsme krásný koutek Olomouce, který se skrývá jen kousíček od hlavní třídy. Bylo to tam jako v jiném světě. Zase jsme se s V. ocitly v časové smyčce jako ve Vídni.

S V. v prázdném filmovém sále obehnaném černými závěsy. Z okna je vidět skoro-palác připomínající Bílý dům, mighty budova, která se v Olomouci normálně nenachází.

V sále s námi sedí průřez společnosti, jak by řekla V., - důchodci, hipster people a vážení pánové.

A potom už Pátrání po Sugar Manovi. / Silver magic ships, you carry / jumpers, coke, sweet Mary Jane.

Nejvýbornější příběh, smála jsem se dojatě se slzami v očích celou dobu. Jestli se na ten film chystáte podívat, nesmíte si o něm předem zjistit žádné informace.

Teď mě Rodriguez fascinuje ještě víc. Předtím to byl pro mě jen člověk, který skládal krásnou hudbu s pohlcujícími texty. Netušila jsem, jaký výborně nepravděpodobný příběh skrývá jeho život.

Tímhle se nikdy nemůžeš stát. / Takhle se můžeš jedině narodit. / Lidé s nejkrásnějším druhem duše.

Poslední dobou mám existenciální nálady. Ptám se sama sebe, kdo jsem. Ptám se Borůvky, kdo je. A teď se ptám i doma M. a Kryštofa, kdo jsou. Hodně jsem přemýšlela nad tím, kdo je vlastně Rodriguez.

Chtěla jsem, aby ten večer ve filmovém sále Arcidiecézního muzea nikdy neskončil.

Pak venku pořád pokračovalo surreálno – Mighty budova katedrály sv. Václava a v pozadí obrovský měsíc za kouřovými, temnými mraky.

Potom se k nám na víno přidaly Širu s Kupcem. V Kaštánku bylo plno, tak jsme vyzkoušely jinou vinárnu s podivnou výzdobou hned naproti.

Dva džbánky vína, největší zábavička a láska. Vzácné okamžiky, kdy Širu ukazuje city. Tentokrát se jako kudlanky vrháme na tyčinky a oříšky. Širu jim shodila obraz ze stojanu. A to obvykle bývá demolition man Kupec.

Až bude po všem,

obřadně spálím svůj sešit, který slouží jako to-do list a nechám si jen ty obrázky lištiček.

M. mi posílá fotku, jak Kryštof doma stráží moje hromádky oblečení.

Čtyři hodiny spánku tentokrát nestačí. Doma tolik útulno, že jsem si vlezla do postele v šatech a punčochách a prospala celou konverzaci.

Útěšný, nekonečný rozhovor s 天使 na praxi. Zábavička a sounáležitost. Zase se někdo rozhodl odejít do hor chovat ovečky. 天使 mě trochu děsí tím, že když je unavená, tak vídává brouky. Třeba se potkáme v nových kruzích pekla na magistru.

Co se týče dárků, preferuju skleničky dobré rýže před šperky.

Chystám si čtení znaků na japonštinu a poslouchám punkové klasiky mládí (ZG, Degradace a Totální nasazení). Pohodička at its finest.

Han 単独. Moje špatné vtípečky, které nikdo nechápe ani neocení.

五月雨 = early-summer rain

Zdálo se mi, že jsem měla v kapse víc kamínků. Jeden byl oranžový.

Napsaných stran bp: zhruba 17; napsaných stran bp schválených vedoucí: 0.

Fallin' down to you sweet ground

Where the flowers they bloom / Well it's there I'll be found

V: Teď se jdu zkusit odloupat (opak od vloupat), držte mi palce, snad dám vědět z kolejí.
-> V: (jak se dostaneš ven?
(ta závorka není ukončená, aby naznačovala to dostání se ven, hoho hohoho)
V: ) Dokončuju závorku, zavřela jsem vrátka a úspěšně jsem se vyloupala z knihovny.
Takhle se bavíme o tom, jak se V. dostává ven z noční studovny.

Nový word má hezčí podtrhávací vlnovky.

Mažu se jejím krémem a voním po borůvkách.

Borůvka nám ze spaní pevně proplítá prsty. Láska.

Nevolnosti z nedostatku spánku. K čemu potřebuje spánek můj žaludek?

Je mi nedobře / nemůžu psát / tak jdeme na procházku kolem řeky / krmíme kachny / svoboda.

V: „Wait. Lenka má kachny / kačeny?“
-> V: „Ne, ty jsou v řece.“

Pořád mě bolí oči, i když si je zalévám falešnými slzami. I Borůvka si všimla, že mám únavou děsivě fialové oči.

Počítám výsledky výzkumu k bp. Divná nostalgie po matematice. Zvědavost kolik je x.

V: „Rozhodovala jsem se mezi pásovcem a kaktusem.“
-> Š: „Sophiina volba.“
Takhle spolu mluvíme o pásovcích a kaktusech.

Jsem námořník ve velrybě. Senčó (船長) v sakaně (魚). P. říkal, že bych měla být ta rybička a sníst nějakého námořníčka.

Take me to church se rozléhá v prázdném bytě o půl dvanácté v noci.

Po půlnoci třetí kafe z konvičky. Mám ráda ten proces. Je to rituál.

Venku voní jaro,

beru si do školy letní šaty (punčochy a svetr). Svět mi připadá krásně šílený a absurdní. Po dlouhé době se těším na hodinu japonštiny. わ先生 je taky krásně šílený. A má malé ručičky. (Asi mám trochu zvláštní vztah k malým dlaním.)

*Mám přesně deset minut na to, abych se sbalila na víkend do Zlína*
V: „Nepobíhejte tady, teď tady pobíhám já. Nestíhám.“ *Všichni spolubydlící začnou zběsile lítat po bytě ještě víc. *

M: „Nebude ti zima? Vem si podkolenizny.“ Takhle se spolu loučíme.

Directionlessness je výborné slovo

Š: „Trošku to změň, na kraba se vykašli.“ Nejlepší náhodné věty se objevují v naší společné konverzaci. Střípky korpusu.

„Hory a řeky opíjejí srdce.“

„Kusamakura, polštář z trávy, je ustálený básnický přívlastek cesty, putování. Má poetický protiklad ve slově tamakura, polštář z ženských paží, které je symbolem domova.“

Surrealistické policejní uniformy. / B. ráda nosí uniformy a já ráda koukám, jak B. nosí uniformy.

V jednu chvíli mě líbá a tiskne na rám dveří a vzápětí vytahuje z kapes mňaminky a nabízí mi.

Jsem rozněžněná noční návštěvou ještě na druhý den. Nemůžu se soustředit, nejradši bych se jenom mazlila a proležela v posteli celou neděli.

Myšlenka je butterfly a miláček je hned po ruce. / Situace není zoufalá, v každým malým smutku je tralala. / V každým malým smutku je…stereoid.

Aww, but it don't make no difference, baby.

Nadpozemská krása / Chci na párty do Španělska za Janis Joplin.

Vsadila jsem se s Širu o všechno, že v četbě ke státnicím není Černý déšť. Prohrála jsem. Širu má teď nárok na moje všechno.

S Š. a Kupcem na Divadlo japonštinářů, ve kterém každý hrál roli opačného gendru. Čásan je boží, zbožňuju ji. R. byl cool kid dokud jsem nezačala pomáhat v Klubu. 天使 taky byla cool kid a teď spolu sdílíme strasti posledního semestru, protože už nás moc nezbylo. Čásan a Timo jsou poslední, opravdové, nedosažitelné cool kids.

Mám pocit, že někam patřím. Hodina štěstí. Celý náš krásně absurdní, šílený svět Katedry asijských studií v kostce. Bohyně Amaterasu je Aleš, 光る Gendži je Tara a Velká Klára je Jandera. Sherlock se svojí modrou šálou a kabátem se zdviženým límcem. Zpívalo se Highway to hell japonsky a Š. dělala velice nevhodné vtípky.

Kryštof mi rozkousal moje oblíbené špunty do uší, které mi vydržely od Vody.

A. i Z. už přišly na to, že koupelna je jediné místo ve sdíleném bytě, kde se můžeš svobodně hroutit a brečet.

Mezi psaním bp skupinově luštíme Knižní šifru.

Nejsem doma bez špuntů do uší schopná ani pracovat ani spát. Nekonečná únava i po osmi hodinách spánku.

Trošku jsem zoufale brečela, ale jen kratičce. Hned jsem se zase vrátila k práci. Aspoň ty vzpamatovávací intervaly se zkracují.

Olomouc je tak moc domov,

i když mi tady nic nepatří.

Upadám do kómatu na celých 8 hodin. Ráno se budím hrůzou, takže nehrozí, že bych zaspala budík.

Na seminář zase bez snídaně, i když začíná a hodinu a půl později než v minulém semestru.

Prostě jsme všichni přestali odpovídat na otázku, jak se máme.

A: „Ahoj, už jsem tě dlouho neviděla, vypadáš hrozně strhaně, děje se něco?“ Děje se život, jak by řekla V.

Nevím, jestli jsem v takové konstantní tiché depresi nebo jsem už přešla do klidné a vyrovnané apatie. Anebo je to v podstatě to samé.

V knihovně na nejpohodlnějších polštářcích. Knihovna je vlastně moje safe place. Je tu klid, ticho a útulno. Můžu mít částečný me-time.

Borůvce přijde znak pro temnotu (闇) děsivý a přitom je to jenom zvuk v bráně.

Zaháním smutek tureckým medem. (Chtěla jsem napsat jedem, ten by byl možná účinnější.)

V: „Dneska jsme s わ先生 rozebírali haiku a tanky. Jedna tanka byla o tom, že tři sta koním vlály uši.“ -> M: „Koním nemůžou vlást uši.“

Na bytě jsme se shodli, že Klárčin dopis voní jako prášek do pečiva. (Ve skutečnosti to byla levandule.)

M: „Vypij si svoji šťávičku. To je hopinková šťáva.“

Paradox bytí.

Zajímavá myšlenka - udělat si tetování jako jizvu, ale v dobrém smyslu.

Úplně jsem zapomněla, že existuje večerníček o vydrách. Malé vydřičky / vydrýsci / vydrátka.

Sestry pečou muffiny a náš pejsek si hraje s korkem.

V: „Ty už pečeš? Tak tiše?“ J: „Jo, to se tak má.“

Chtěla bych mít sloupek v novinách jako Carrie Bradshaw. Jen ne o sexu. A ne v newyorských novinách.

Prý máš na každého člověka vyměřené určité množství slz. Mám ale pocit, že poslední dobou brečím pořád hlavně kvůli sobě. Má člověk vyměřený počet slz i na sebe?

Šest dní v mimorealitě. Nebo možná ve skutečné realitě. Těžko říct, jestli je víc skutečný univerzitní svět nebo ten doma.

Hrajeme Pokoje. S J. máme role sabotérů a vítězíme. Zábavička. B. se dobrovolně zavírá do vězení a do mrazáků.

Procházka s mámou, B. a se psy. Mrholení a mlha na blatech. Moje kopce a moje pustina.

Řídím do Zlína. Porušuju pravidla. V: „Bojíš se?“ -> B: „Ne, ale jsem překvapená, čeho všeho jsi schopná.“

B: „Ale teď vážně (dramatická pauza), chceš čokoládu?“ -> V: „A za co?“ -> B: „Že tě mám.“

V Borůvčině rodině o mně mluví jako o Verunce. Milé přívětivosti. Tak mi neříkají ani doma.

Děláme si s B. k večeři krabí salát jako největší mňamku.

Z toho velice nic nebude. -> takhle se to říká v hokeji a odtud to má B.

宇宙の闇だ。

Aspoň už máme doma Kryštůfka. V momentálním období temna je jeho hebkost 必要.

Vždycky, když piju zázvorový čaj na nachlazení, vzpomenu si, jak Š. říká: „zázvor je největší bojovník.“

Kuchyně / měkké pohovky / transsexualita / smrt matky, která byla zároveň i otcem / opuštěnost. Na to, jak mají ty povídky lyrické názvy, je v nich až příliš mnoho smrti. V kontextu všech nepříjemných japonských knih to ale bylo docela osvěžující. Hezky to plynulo. A bez démonů.

Než umřeme, budeme se těšit z jídla v epicentru smrti.

„Kolik mi asi bylo let, když jsem pochopila, že jediné světlo, které mi svítí na cestu tímto smutným a krušným světem, musí být moje vlastní?“

Poslouchám Valeriiny orchestry. Jemnosti.

Mámino nejměkčí objetí. / Mámy jsou opěrný bod Vesmíru.

Quality family time s mámou a sestrami. Koukáme s mámou na filmy a děláme hromady bramborového salátu. „Ženské zvládnou víc než chlapi, když se do něčeho pustí.“ Když to říká máma, tak to musí být pravda.

Jaký je to asi pocit zjistit, že každé rozhodnutí v životě bylo špatné.

Nikdo se asi nemá dobře. Nebudete šťastni.

Quality family time s mámou u snídaně a nad fotkami.

Poslední dobou kolem sebe hodně všude vidím koncept うち a そと.

Š: Pusheen se srdíčkem will do vždycky.

Místo toho, abych s nemocí ležela v posteli a čajíčkovala, snažím se starat o ostatní, uklízím, nakupuju a promrzám venku. Paradoxně už jsem z nejhoršího skoro venku.

KATARZE

Vzpomeň si,

jak je Arya statečná. Polykám smutky za kluka, co měl rád papriku a na Zdi žádnou nedostane.

Píšu Borůvce krásně kruhové věty: „Tak já nevím, jestli máš strach, že nezvládneš se mnou probrat, co mě trápí, tak asi můžeš mít strach.“

Naše knihovna byla původně Zbrojnice. Zůstal jí název. A jestli není jedna z nejhezčích věcí udělat ze zbrojnic knihovny, tak potom nevím, co je krása.

Š: „Než umřeme, budeme se těšit z jídla. To bude naše věta před státnicemi.“

Nové oblíbené slovní spojení: „heboučky hebká“.

Š: „I když spíš než jídlo tam jsou věty jako: my dva jsme pořád v epicentru smrti.“ (Kiččin)

Jak psala 天使: Mornings are hard and nights even harder. Hard to get back on the track, scared of what if I miss the train this time…

Poslouchám pořád dokola Kozmic Blues od Janis Joplin / nadpozemská krása.

Víkendové neuváženosti. Vzpamatuj se, V. už dávno není léto / ještě dlouho nebude léto / na nerozumnosti není čas.

Půjčily jsme si s Borůvkou pejska a šly jsme na procházku do lesů. Vyrovnanost. Nepřijde to hned. Musíš hloub do lesů, aby tě pohltil intenzivní klid.

Na chvíli mám pocit, že mám normální život, jdeme na procházku, pereme, věšíme prádlo, jdeme nakoupit a potom si děláme večeři. Nádherné všednosti.

Zásoby alkoholu doma jsou 必要, ale taky prokletí, takže si po vínu dáváme ještě rum s kolou (můj nápad). Ráno je mi špatně a třesu se u otevřeného okna. B. mi namáčí utěrku a dočítá mi nekonečné a nudné Sanširó.

V neděli si dáváme pár kousků suši jako největší mňaminku a pak si pečeme pizzu k večeři. Mám hroznou chuť péct dobroty.

Najíme se ze snu.

Jazykový babylon a deformace ze školy. Když prohledávám katalogy knihoven, nedokážu rozlišit, jestli jsou názvy knih česky nebo japonsky, protože mi zní obojí stejně.

(V menze: ) V: „Já jsem rozbila skleničku…“ -> „Tak ji složte dohromady.“

H. nám slíbila, že pokud dopíšeme bakalářky, tak si uděláme se seminářem posezení s prskavkama a dětským šáňem.

Poslouchám M. v rádiu a pracuju na výzkumu k BP. Hraje Heartless Bastards (Only For You) jenom pro mě.

Píše mi Mg., že si na mě doma vzpomněla a našla všechny knížky, které mají na bytě japonsky. Malé přívětivosti.

Ráda spávám na koleji v Barčině posteli, ale spát v její posteli ve svém spacáku bylo trochu bizarní.

Začala jsem prostě děkovat jenom německy. A říkat „zajímavé“ jenom španělsky.

V: „Už se nedá nic dělat, musím přeložit Šemíka.“

Jestli uděláme státnice, tak si připravím projev a V. mi sežene publikum. V rámci projevu poděkuju všem, díky kterým jsem přežila 地獄 na KASu. A taky řeknu: „Dneska je svět moje ústřice.“

Vždycky když napíšu sestrám, že je mi smutno, začnou mě uklidňovat a posílat mi obrázky s roztomilostmi.

Jsem zase rozbitá. Od devíti večer nejsem schopná dělat nic užitečného, což je tragédie vzhledem k množství věcí, které bych dělat měla.

A mě pak třeba rozbrečí tři svíčky na dortu.

"Embrace uncertainty.

Some of the most beautiful chapters in our lives won’t have a title until much later."

V podstatě se na praxi v knihovně s 天使 vzájemně děsíme. Každá máme svoje osobité šílenství.

T: „Moc ráda jsem s tebou dneska mluvila, V. Mám pocit, že v tom nejsem sama.“

Zdálo se jí, že jsme spolu s naší vedoucí BP a dalšími lidmi (nejspíš zbytkem našeho BP semináře) vystřeleni do Vesmíru. Všichni jsme věděli, že to nepřežijeme, ale museli jsme dělat, jakoby se nic nedělo. Výborná alegorie.

T: „Já ji mám hrozně ráda (naši vedoucí BP), ale její existence mě občas drtí.“

T: „Já mám pocit, že to ostatní zvládají líp…psychicky.“ 賛成, ale přesto we've made it this far, kid.

Pasivně agresivní kytka a obrázek Vinnetoua.

Vyprávím jí náhodné věci úplně bez cenzury a bez kontextu. Třeba, že chci hladit sovy. (Večer jsem jí poslala gif, jak to vpadá, když lidi hladí sovy.)

Učím ji hru „snaž se hledat na všem pozitivní stránku“. Večer jí přišel e-mail z Ministerstva školství s celkem velkou chybou, tak mi píše první pozitivum: „vždycky můžeme pracovat na Ministerstvu školství“. Něčím mi hrozně připomíná Klárku.

Moje vedoucí BP prý předtím studovala kvantovou fyziku. Nestačí, že je 言語の天才 a hraje na milion hudebních nástrojů.

Jako by se ve mně něco přeplo. Po tom, co mě konstantně drtila TÍHA, teď už jen klid a apatie.

Zázvorový čaj, štrúdl, co přivezla M. a malinká práce na BP.

Jen co jsem se jakž takž slepila dohromady -> Nemoc / rodinná tragédie / smutek / vyčerpanost / díky Vesmíre

Hroutím se do sebe při myšlence, že až zítra pojedu domů, budu si muset místo svojí obvyklé červené bundy a světlých tenisek vzít černý kabát a tmavé zimní boty.

When we stood on the skyline

There was no turning back

Borůvka má trauma z We Need to Talk About Kevin. Objímám ji, ale odmítám se na ten film dívat potřetí, i když si tím odpírám vychutnávání si hraní Ezry a Tildy. Moje duše by neunesla další nepříjemnosti. Nevím, jestli nepříjemnosti sídlí už jen v duši. Poslední dobou mám pocit, že jsem jimi zahlcená úplně všude. Mám tíhu v lýtkách a v bedrech a v koutcích očí.

Prohlížíme si moje album fotek ze střední a popíjíme u toho kávu z konvičky.

Největší pohoda je být jen tak doma a vařit si kávy a čajíčky.

Borůvka je nadšená z Krchovského a povídek o Sherlockovi. Třeba konečně taky zažiju Heminwayovo: “We would be together and have our books and at night be warm in bed together with the windows open and the stars bright.”

Kdysi jsem na ruce nosila P. barevnou tkaničku do bot. Teď nosím stříbřitý provázek, kterým byl převázaný dárek od B. Nevím, proč mám potřebu dělat takové věci.

Memorin mi poslala vzpomínku na léto. Díky ní se cestou do školy kompletně ztrácím v příjemných myšlenkách. Nepamatuju si, kdy se mi něco takového naposledy stalo.

Nejlepší je dát si trochu vína a napsat do Švédska.

M. mi píše z Alp. Tak ji odpovídám, aby neztratila duši v horách a nenechala se sníst Grokou. Prý s Grokou každý večer popíjí grog a v duši má horské duchy. (hoho-hohoho) Takhle spolu mluvíme o duších.

Sanširó / 三四郎 / víno / オノマトペ a The National.

Mám pocit, že jsem nespala za celou noc ani chviličku. Psychotické sny, děs a hrůza.

V: on the bright side… já jsem si myslela, že teď nás čeká jenom dlouhé utrpení, ale ono to utrpení bude vlastně krátké, protože to musíme stihnout všechno hrozně rychle. (V. je někdy V. a někdy jsem to já.)

Cestou do knihovny ze mě Slunce vysává zlosti.

Upíjím Borůvce nejlepší pivo v Hoblině a u toho si prohlížíme desky. Když jsme přišly na bazén, byl tam zrovna trénink akvabel, takže plavání při epické hudbičce celou hodinu.

Pláč ze zoufalství a únavy dokud mi nedojdou slzy. Následuje prázdno, apatie a klid. Asi se opravdu potřebuju jednou za čas kompletně zhroutit, abych potom mohla zase normálně fungovat. Stejně jsou určitě slzy původně určené hlavně k opláchnutí duše.

"If you’ve ever doubted yourself, walk deep into any forest. Notice how the trees still stand even though they are given no recognition. Walk along any stream. The water still flows, though no one stops to praise it. Watch the stars late at night; they shine without acknowledgment. Humans are just the same. We are made out of the same elements as these beautiful wonders. Always remember your beauty and self worth."

Někdo je lucerna

a někdo jenom papírový lampion. (Sanširó)

V: Já nevím, co přináším do vaší komuny. Já tady jenom jsem. -> V: Přinesla jsi sprchu, pepř a lásku.

Moje třetí Queer beer v DD. / LGBT scéna v 90. letech pohledem cizinky (Američanky)

První studentské gay sdružení v Olo sídlilo v 90. roce tam, kde je teď naše katedra. Ještě jsem nebyla ani na světě a u nás na fakultě už se formovala studentská gay komunita.

Další setkání později organizoval nějaký Američan, který si myslel, že Češi jsou nudní, ale gay Češi by třeba mohli být zábavnější.

Někdy v devadesátých letech v rámci setkání Ostravských lesbiček uvařili kotel vajec. To byly veškeré informace, které jsme se o té akci dozvěděli.

V jednom lesbickém časopise z té doby, který jsme dostali k prohlédnutí, byly básně od Ono no Komači a Izumi Šikibu + obrázky Japonek v kimonech. Taky tam byly úryvky z textů od Gertrudy Stein.

Mám deformaci z práce s japonskými knihami. Všechny časopisy jsem automaticky otevírala zprava. Slečna sedící ve vedlejším křesílku na mě koukala jako na blázna.

Zajímavé je, že jedno ze setkání lesbiček se konalo taky na faře. Byl tam nějaký milý farář, který říkal něco jako: „Nečekejte, že se římskokatolická církev změní ze dne na den, ale více víc lidí sympatizuje s vámi.“ Moc se mi tahle formulace líbila.

Paní přednášející (Jessica) se se mnou na odchodu loučí podáním ruky.

Uvnitř brečím cestou domů a prší mi do duše.

Konzultace s vedoucí BP.

Last night I fell apart / Broke from my swollen heart
Last night I fell apart / Choked on my drunken heart

V. napsala do testu z japonštiny špatně znaky pro Japonsko jako já tehdy na večírku (po spoustě vína a vodky). Tehdy se mi konečně (neplánovaně) podařilo moje dávné předsevzetí opít se natolik, abych nerozeznala žádné znaky. Dostala za celou větu nula bodů. Je to tragicky zábavné. (Nezlob se V. / 苦笑)

V: „Já mám spíš takový pesimistický pohled…na svět všeobecně.“
-> H: „No, ten mám taky, ale…to nemusí nijak souviset s vaší prací. Vy píšete hezky. Ani ty první texty, co jste poslala, nebyly nijak špatné. Já si pamatuju, že jsem měla radost.“

V: „Jsem pomalá, hrozně se v tom patlám.“
-> H: „Ale to je úplně běžné.“

V: „Ty práce jsou asi stejně ve švédštině…“
-> H: „To nevadí, švédština se překládá dobře, ne? Já jsem četla něco dánsky a umím trochu islandsky, já vám s tím když tak pomůžu.“
Koukám, usmívám se a snažím se rozluštit, jestli to opravdu myslí vážně nebo je to sarkasmus at its finest.

„Mám pocit, že k tomu přistupujete dobře, tak hlavu vzhůru!“

Klid v duši. Nejsem neschopná.

Musela jsem si to všechno napsat, abych si to mohla přečíst, až mi zase bude úzko.

H. big sis a life coach.

Americano a panna cotta za odměnu za vytrpěná dramata, která jsem si v podstatě způsobila úplně sama.

Myslela jsem, že potřebuju přesvědčit vedoucí BP, že to zvládnu a přitom potřebuju přesvědčit jen sama sebe.

Chci, ať už je všemu konec.

Chci léto a rum. / Chci být po pás ve vodě. / Chci road tripovat, stanovat, splavovat a soulodit.

Léčím si duši tím, že čtu Cizí básně.

"Jenom mi to řekni, že nic nebude, že se nic nestane." Z nějakého nepochopitelného důvodu mě to neuvěřitelným způsobem uklidňuje.

Taky mě uklidňuje, že V. celou páteční noc a sobotu četla knížku o upírech, na kterou narazila při úklidu. (500 stránek)

Vím, že můžu trpět jedině s V. A zároveň se bojím, abych neztratila všechny ostatní přátele kvůli tomu, že budu morous až do června.

Rozčiluje mě, že zásadní rozhodnutí v životě jsou do značné míry ovlivněny city. Například výběr partnera.

,My body is a dead language and you pronounce each word perfectly.‘

Někdo prostě TRPÍ a někdo jen tak JE se svojí nádhernou duší.

Raduju se z maličkostí. Můžu zase nosit tenisky / poslala jsem první Psaní letošního roku / mám nový omamný parfém / snídám cheesecake s malinovou polevou.

Vedoucí BP mi napsala jedno pozitivní slovo téměř pohřbené pod nánosem komentářů a připomínek k úpravám. Takhle si připadají vězni, když jim po měsících mučení jejich věznitel dá misku vody. (Takhle mluvím o psaní BP. V. mi říká, že jsem blázen.)

Mám ráda klidnou lásku.

Ovíněná K. si v klubu stěžuje, že ji vždycky balí jen holky. Ovíněná M. ji přesvědčuje, že by se tomu neměla bránit, ale zkusit to. Rozšířit si obzory. Zrovna K. Mám vnitřní záchvat smíchu, ale navenek se jen účastně usmívám.

Občas bych si hrozně chtěla budovat akademickou kariéru, udělat si doktorát and so. A občas chci hrozně utéct do lesů a stát se 羊飼い.

Aby se stal byt domovem, musíš v něm taky strávit nějaký čas o samotě. Hlavně v noci.

Zdálo se mi, že jsme měli strašně moc koťátek a štěňátek a bylo to stejným dílem roztomilé i děsivé.

Zdálo se mi, že tancuješ. Lehounce máváš rukama a pohupuješ se v bocích.

Brečím nad emailem od vedoucí BP. Mám pocit, že se jí zatím pořád nelíbí nic z toho, co dělám. Jdu do koupelny čistě ze zoufalství. Je to jediné místo v bytě, kde můžu být aspoň na chvíli sama, uklidnit se a vybrečet.

Chtěla bych už mít svoje „místo v životě“. Možná z toho je mi pořád tak úzko. Všechno pramení z nejistot.

Kéž by mě posedli démoni. / if a demon possessed me I’d just be like ok take it from here good luck man /

Máme za úkol na hodinu konverzace vymyslet svoje životní motta.

CHAOS IS A LADDER / Zmatek je žebřík, po kterém na KASu dolezem až ke hvězdám.

失敗することも進歩です。

重要なのは何をするかではなく、やり方です。

“Pain is inevitable. Suffering is optional.” Haruki Murakami

There’s someone in your head waiting to fucking strangle you

So here’s to you Mrs. Robinson / People love you more / Oh nevermind
In fucking fact Mrs. Robinson / The world won’t care whether you live or die
In fucking fact Mrs. Robinson / They probably hate to see your stupid face
So here’s to you Mrs. Robinson / You live in an unforgiving place

Kapitán školka přijede na Colours. Pláču. A budu plakat ještě víc, jestli ho neuvidím.

V: Já bych chtěla být knihovník nebo včelař. -> P: Tak buď včela, když chceš.

Opírám se Borůvce o rameno v kočičí kavárně / v rádiu hrají The National / máme mátový čaj s medem / ultimátní klidné štěstí.

Koukáme, jak kočky dostaly na hraní krabici. Velké, huňaté s modrýma očima říkáme Morous. Když je Morous v krabici, na rozdíl od ostatních koček s ním není žádná zábava. Vůbec si nechce hrát.

Od začátku semestru chodím každý den do knihovny. Většinou tam o pár stolů dál sedí starší paní s dlouhým blonďatým copem a studuje Vesmír. Přijde mi to strašně cool. Chtěla bych vědět, na čem pracuje.

V pátek v knihovně / už tak jsem byla jako smetí, navíc jsem si o svačince zašpinila svetr (borůvkovým) jogurtem (nejdřív jsem napsala jogurt svetrem, což by možná odpovídalo víc). Myslela jsem, že mají do desíti jako každý den, ale za deset minut sedm mě vyděsila vyháněcí hudbička. Poprvé jsem ji slyšela samotná. To bylo obzvláště znepokojivé. Rychle jsem se balila a omlouvala se paní knihovnici. Moje příběhy bez pointy.

Nevím, jestli věřím na osud, ale věřím na to, že se v posledních třech letech mělo všechno stát přesně v tomto pořadí.

Pokud někdy budu mít děti, budu jim číst Magorovy pohádky.

„Nikdy nic perfektně nedokončíš, jen ti dojde čas.“

‚Širu, pojď plavat, já mám zoufalství, chci se utopit.‘ Takhle zvu Š. na plavání.

Tak jdeme s Š. plavat poslední večer před začátkem semestru a navíc na Valentýna. Absurdity. Nejtěžší na plavání s Š. je neutopit se při záchvatech smíchu, ale to už jsem tady určitě někdy napsala. Dostaly jsme se až k preambuli potápěčů a k tomu, že příště si musíme vzít neopren a zalaminované kartičky na znaky, abychom se je mohly učit pod vodou.

Cestou na BP seminář, se vždycky cítím jako ON. / The sky's black. the moon's pink. / God will give him blood to drink. /

Běžnou součástí psaní diplomové práce je zakoušení paniky a hrůzy. Pak přichází vyjasnění si upřímnosti svých myšlenek a uvědomění si vlastní identity. Do fáze radosti jsem se zatím nikdy nedostala.

Máme doma pořád bezedný pepř, který V. v létě přivezla z Německa.

Úterní hodiny japonštiny máme asi v nejvíc fancy místnosti na celé univerzitě. Skoro celou ji vyplňuje obrovský, oválný, dřevěný stůl a kolem něj jsou rozestavěny masivní dřevěné židle s měkkými polštářky a vyrytými logy univerzity na opěradlech. Taky jsou tam fancy lustry. Jsem zvědavá, jestli mě na KASu dokáže ještě něco překvapit.

Slzy smíchu ve vinárně.

Cestou z vinárny na párty jsme asi do deseti minut splácaly dvě čokolády. Cestou z párty jsme zase neskutečnou rychlostí spořádaly croissanty. Vrhly jsme se na ně jako kudlanky. Nejlepší momenty celého večera / noci / rána.

Nestejné vinné skleničky v Metru a tanečky.

Osm hrozných pana Tarantina

There won't be many coming home / epické záběry vlající koňské hřívy na sněhovém pozadí / chrlení krve a cukrátka / bounty hunter になりたい。už od vždycky /

Píšu sestrám, že se ukážu skoro po dvou měsících doma. J. mi píše tak mile, že si ,domluví sobotu večer pro mě‘.

Až pozdě v noci koukáme na Velkou rybu. Noční klid v duši.

Borůvková se rozhoduje, co si vezme večer do klubu. Dělá mi módní přehlídku, beru si k tomu brambůrky.

Do klubu proklouzla velká, čisťounká, chundelatá kočka.

Žárovičky, kouř a šílenství. Zpěvák ze Zrní je baletka a sova. Dotancuješ do transu.

Moc jí to sluší na pozadí světle modrých světýlek jí září oči.

Jsem ráda, že B. na noc úplně nezatahuje žaluzie, ale nechává tam mezírky. Ví, že nemám ráda temnotu. Taky jí nevadí spát na nebezpečnější straně postele. To je pro mě důležité.

Myslím, že kromě toulání v lesích by moji duši mohl vyčistit ještě stop trip. Ale to bude ještě až za moc dlouho.

Pokud bych měla velké štěstí, možná by se mi podařilo mít v novém bydlení pokoj jen pro sebe. To by byla určitě krása, aspoň na nějakou dobu.

Mám námořnický svetřík s knoflíčky barvy bublin.

"I am in the mood to dissolve in the sky."

V: ‚Myslíš, že se všichni géniové bojí ptáků? Širu a Sheldon…‘

Mám dečku a plyšového slona, což do sebe vsakuje úzkosti.

Koukáme na Freeheld, Ellen Page je drobounká automechanička a Julianne Moore je policistka.

Pak spím nahoře na palandě obložená plyšákama a hebkýma dečkama V. Všechno to pohlcuje úzkosti.

S bušícím srdcem přecházím koleje.

Bolí mě duše, špatně se mi píše.

人間になりましょう。 -> V: 猫になりましょう。

Točí se mi hlava a mám pocit, že slyším, jak V. v kuchyni rozsypává na podlahu perličky. Cinkání z dětství.

Najednou mi došlo, že jméno Mirai (未来) znamená ,budoucnost‘.

Chtěla jsem to zjednodušit, tak jsem řekla, že tam jsou dva pěkní barmani a jeden z nich je holka.

Moje pocity jsou uloženy jen mělce pod kůží, proto tak snadno brečím ve vlaku nad Fulghumem.

Nemusíš říkat ‚mám tě rád‘, když zrovna v tu chvíli nemáš rád nikoho, ani sebe. Nemusíš říkat, že se ti stýská, když chceš na chvíli být sám. Díky, Fulghume.

Mám pocit, že mi uhnívá duše a nemůžu najít příčinu.

"Let’s all leave each other alone we’ve been through a lot."

Ze všeho nejvíc teď chci do lesů.

And that's where I am / Silent in the trees.

美しい地獄 v Lucerně.

Po šesti hodinách spánku a 4 hodinách s L. už si jdu vyzvednout (Coffee lover) K. na nádraží.

První trans hned na začátku u Heavydirtysoul.

Tyler nám říká, že jsme všichni beautiful. To je ještě lepší než když nám paní vrátná říká kočky. I když to je taky dobrý.

Zlatý pták smutně v kleci, potom letí vzhůru k nebi mnohem rychleji než všichni ostatní tmaví.

Goner a Trees za sebou je nadpozemská krása. Stálo by za to být na tom koncertu jen pro Tylerův křik. Snažila jsem se taky tak křičet.

Některé kousky textů si prvně zřetelně uvědomuju a doléhají na mě drtivou silou.

Vnitřní klid u Nováků v Praze. / Pijeme spoustu vína. (Hlavně já. Tentokrát.)

‚Nevíte, proč mě tolik bolí ruka?‘
‚Nevím, ale říkala jsi, že sis ji zlomila.

Koukáme na SW. Nejdříve čtvrtá epizoda se slovinskými titulky. Darth Vader je gospodar zla.

Hlásíme se na magistra a vyměňujeme si dárky ke dni koně. (馬の日) (Úmyslně koordinační spojka.)

Shánění dárečků pro V. ke dni koně byl nejmilejší me-time. Propiska s modrou žirafou, králíčkem, dortíkem a nápisem: „I love cake, I eat the cake every day.“, příběh o vesmírném tvorečkovi (pravděpodobně star dust), studování v zahraničí a rostlinkách a přívěšek s koněm na kůži.
Já jsem dostala námořnické tričko a Kafkovy zápalky. Jet v létě na vodu je tím pádem 必要.

‚Chybí ti bezpečí a společné zážitky.‘ True.

Jistotu a bezpečí stavím na úplný vrchol žebříčku svých hodnot. Hodně přemýšlím o ,domově‘ a o jeho budování.

Celebrate your small victories.

Bídníci a spousta vína s M. / Nikdy by mě nenapadlo, že bych mohla tolik fandit Javertovi. / Nádherné klíční kosti Anne Hathaway. / Javert na střeše naproti Notre-Dame zpívající svým sametovým hlasem o hvězdách. / Odhodlaní kudrnatí chlapci na barikádách. / Viva la France a něžný Eddie Redmayne.

M: ‚Musíš vidět Austrálii. Tam Hugh Jackman sice nezpívá, ale jezdí na koni a je špinavý.‘

Problém nebyl v tom, že jsme se dívaly na Bídníky, ale v tom, že jsme asi ještě hodinu po tom zpívaly: WHEN THE BEATING OF YOUR HEART ECHOES THE BEATING OF THE DRUMS.

Zrovna u nás prvně přespával nějaký kamarád M. a F., který s nimi pracuje v rádiu. Myslím, že už to nikdy neudělá. Nevím, jak moc si vychutnal naše duety s M. ve tři ráno. Ale pravda je, že "Nothing's gonna harm you, not while I'm around" ze Sweeneyho Todda jsme docela vypilovaly.

Stíhám vlaky do Prahy s 50% úspěšností, jak říká L. (z architektury).

Teprve ve dvanáct jsem schopná do sebe něco dostat, tak polykám kofein s cukrem. Stejně to jsou dvě základní esence, na kterých funguje moje tělo.

Mám občas strach, ale to i z jiných věcí.

Zuřivý, rozbitý, nahý Ezra Miller v The Stanford Prison Experiment.

Neskrývaně brečím u Fulghuma, slzy mi tečou do polštáře a na kobereček.

Čteme si Mistra a Markétku a pak koukáme na もののけ姫. Ukazuju B. japonské krásno a japonské démony.

美しい森だ。静かすぎる。こどまたちもいない。

Po nekonečném čase procházka lesem a pískání na žaludové čepičky. Klid v duši. Přidávám žaludovou čepičku k pokladům v kapse.

Sedíme blizoučko u sebe a já ji líbám na tvář a ona mě líbá na tvář a je to láska. Říkám nahlas: „To je láska.“

Jen tak mi napsala (Lady) M., že bychom se mohly vidět. Nejmilejší drobnosti.

Doma desetiminutový rozhovor s M., který hřeje na srdci. Stíháme si říct všechno zásadní, zatímco se převlíkám, balím si večeři a spěchám za V. do knihovny.

‚Tak わ přijde až v šest.‘

-> ‚Až v šest? Já už brečím.‘
‚Prosím tě, uklidni se.‘

Nejdřív šílenství v kavárně. V. mě krmí panna cottou, abychom se už mohly jít zeptat na výsledky.

Nové stupně šílenství při čekání před kabinetem. Širu ve svojí bezedné kabelce našla nějaký prášek na uklidnění, tak jsem ho spolkla. Pak mi bylo tolik krásně. A to jsem předtím nemohla dýchat, slzely mi oči a chtělo se mi zvracet.

I když jsem potom byla klidná, pořád jsem cítila, jak to šílenství ve mně dřímá.

‚Tak ガラチョバーさん、おめでとう。‘ Jsou ty vůbec nejhezčí slova, které můžeš od わ先生 slyšet.

Na oslavu, že mám zkoušku z japonštiny, s M. vyrážíme pro víno. Rozhodujeme se, jestli si pustíme X-meny nebo Skyfall a nakonec koukáme na Hard candy a Labyrinth. Zvrácená Ellen Page a David Bowie králem skřítků.

Cpeme se P. narozeninovým dortem. Mám nádherný sugar rush. Mozek říká ještě jednu lžičku a ruka ji boří hluboko do dortu.

‚Já bych chtěla, aby tvoje vlasy vypadaly tak jak vypadají a zároveň byly heboučké.‘
-> ‚Ale ovečky taky nejsou heboučké.‘

Pak na mě M. fouká bubliny ze svého Star Wars bublifuku. Nikdo na mě nikdy nenafoukal tolik bublin. Trochu trans.

Po půlnoci se Sylvií Plath.

Pokud bych někdy měla dceru, oblíkala bych jí šatičky, kterým se na zádech kříží šle.

"sexuality (whom you go to bed with) and gender (who you go to bed as)"

I have two small hands and a heart pumping blood and I love not being heterosexual.

Chtěla bych se jen tak válet po večeři jako Adrian.

Mám skoro deset stran bp a polyká mě šílenství, tak za odměnu s V. dva litry vína a nového Sherlocka.

Jsme star dust, jak psal Fulghum. A jednou nás všechny třeba Andrew Scott prostě slízne z krbové římsy.

Jak to, že tady někdo zvládne číst všechny moje niternosti na hromádce, když to ani já sama nezvládám.

Co dělám místo psaní bakalářky - lakuju si nehty barvou nočního nebe.

計画のない目標は、ただの願い事にすぎない。

Už mám odpověď. Nové bydlení začne být domovem tehdy, když se v něm dokážeš bezpečně pohybovat potmě.

Star cluster znamená hvězdokupa.

Hrozně super slovo. Stejně jako oblivion.

Horečnaté sny o M. Byla drak. Na místech, kterých jsem se dotkla, se jí kůže zbarvovala do modra a do červena.

Další věc, co dělám místo psaní bp - koukám na videa, ve kterých se koupou lenochodí mláďátka.

Třeba nějakým zázrakem vyjde úplně nejmagičtější verze budoucnosti a já budu na univerzitě učit japonštinu nebo nějaké jiné předměty související s jazykem. A třeba (Coffee lover) K. taky zůstane v Olo a bude učit japonskou literaturu. Budeme mít spolu kabinet a dobré vztahy se všemi na katedře. A po práci budeme chodit do miloučkých kaváren na kávu a dobroty.

Naše rozhovory s V. jsou vysoce kontextualizované píčoviny:

‚Mám se vůbec koukat, co mají na Hokkaidu, nebo tam umrznu?‘ V. si vybírá, na jaké univerzitě by mohla studovat v Japonsku.

‚Jak to ví?‘ -> ‚Nevím, často kouká na sovy.‘

‚Já chci být dramatický křeček.‘

‚Názor na mojeho leguána?‘

‚Ale teď nemáme víno k Sherlockovi. Já jsem ochotná pro něj dojít.‘ -> ‚Já taky.‘

‚Máme vymyšlené poslední tramvaje z vína.‘

‚Já za ní zajdu a řeknu jí: Podívejte, drala duši…‘

Máme s Klárkou úzus, že když někde napíšu něco japonsky, tak mi K. pošle roztomile zábavnou verzi, kterou jí vytvoří překladač a já ji potom řeknu, jak to mělo být správně.

Další věc, na kterou koukám místo psaní bakalářky - stuha navlečená na vidličku.

V naší společné konverzaci to jsou jenom pasivně agresivní smajlíci a satani v řadě.

Říkám V., že kdyby mě rozřezala od klíční kosti až k pasu, třeba by povolilo všechno to napětí.

Já už jsem na samotném dně šílenství. A zároveň cítím, jak se ve mně rozpíná.

超人 pro mě už navždycky bude Nietzsche.

Náš byt v Olo je pro mě momentálně pořád ještě nejvíc domov.

V: ‚Ahoj, tady slečna (Verčina kamarádka), která má velmi omezené lingvistické znalosti a snaží se o tom napsat bakalářku.‘
A: ‚Ahoj, k službám. Jsem slečna (Verčina kamarádka), která má ovšem taky značně omezené lingvistické znalosti, ale když budu vědět, ráda se podělím.‘

V tomhle zkouškovém jsme s V. prvně v přestávkách mezi učením zavedly krátké šlofíčky, když už prostě dál nemůžeme. Prostě si řekneme teď a do minuty usneme, i kdyby to mělo být třeba jen na patnáct minut. Když jsme na bytě nebo na koleji, tak si zalezeme do postele a na pohovce v knihovně se prostě jenom přikryjeme kabátem a uděláme si větší pohodlí.

‚V. by chtěla všem říct, aby si dávali malinké šlofíčky během dne, že je to zlepší. Save a life, take a nap.‘

‚Já bych s tebou chtěla na dlouhé cesty.‘
-> ‚Já taky, ale musí to být pořád punkový. Žádný hotely.‘
‚Hrozně se těším. Budu punková lesba.‘
-> ‚A co budu já?‘
‚True beatnik.‘

(Uprostřed učení:) ‚Jebem na to. Koupíme si čůčo a pojedeme za Danem.‘

Pokud spolu budeme s V. někdy bydlet, budeme si kupovat velké kusy zeleniny a vařit si je.

わ先生 nás slovuje „君たちのbanda“.

Vždycky když si pouštím Going to Maine a zpívám si: ‚Your husband / My wife‘, M. se na mě tak zvláštně, významně podívá. Zajímalo by mě, jestli to znamená, že je jí jasné, že sled událostí blízké minulosti jasně napovídá tomu, že to pro mě v budoucnu jednoznačně bude wife. No husbands for me.

Bylo léto a všechno bolelo. Teď je zima a zase všechno bolí, i když úplně jinak.

Musíš svoje srdce zavřít do skořápky od lískového ořechu.

Bývám často se svojí duší.

S V. a M. zbožňujem Mountain goats. Naše láska už překročila všechny hranice. Jsme kozí crew, jak říká V.

Mohla bych napsat knihu o tom, co všechno dělám místo psaní bp. Naposled to bylo skládání a lepení krabičky se sovami, abych měla kam ukládat papírové kapesníčky.

Kdyby nic jiného, aspoň jsem se při psaní bp naučila, jak se správně hláskuje Saussure.

Doma se mnou nikdo nechce probírat stěhování, protože nikdo nechce, abych se stěhovala.

Vedoucí bp mi vrátila stránku textu, kterou jsem jí minule poslala s poznámkami skoro ke každé větě a skoro každé citaci. Chci brečet. Tak zase brečím, že tohle nikdy nezvládnu dokončit. 涙涙涙

Potřebovala bych dostat facku, abych nefňukala.

Chtěla bych mít čas na to, upéct si sušenky.

Potřebuju víno a dort. Moc vína a moc dortu.

I don’t want to die in here (na KASu) / I’m walking out of here in one piece (z KASu)

STAY GOOD UNDER PRESSURE

Mountain goats, náhodné znaky a mátový čaj.

‚Občas říkáme holka a občas žena, co myslíš, Leni, kde se to láme?‘

‚Když ses přestěhovala, po jaké době, ti to tady začalo připadat jako domov?‘

(Coffee lover) K. nemohla jít na rentgen plic (aby mohla jet do Japonska), protože měla zbytkáč. Protože večer předtím měla chuť na pivo, tak si dala. A ne jedno. Absurdity.

Hamlet byl přeložen do klingonštiny.

Promiňte mi, že jsem jablko.

„Dej tomu čas a makej.“

Čekáme na výsledky testu. わ先生 vidí, jak jsem zabalená do bundy a vlněného šátku: 寒いですよ。正しい。素晴らしい。

První pokus japonštiny 不合格. Surprise, Surprise. 二十点。心配しないで。頑張って。

Jenom M. mi řekla nahlas to, co jsme i tak všichni předpokládali. ‚Stejně víš, že to nedáš na první pokus. Jsou to JC5.‘

Při odchodu mi わ先生 říká: „A zlepšete znaky!“ Ano. Protože já se teď mimo jiné za méně než dva týdny naučím psát 2000 znaků a zapamatuju si všechna jejich čtení. Určitě. Zlepším si znaky.

Trvá mi třeba půl hodiny najít drobounké záchvěvy pozitivního myšlení, vyhrabat se z deprese, najít odhodlání pokračovat v práci a přesvědčit se, že všechny moje snahy nejsou úplně k ničemu. A vzápětí všechno může zmizet do nikam během vteřiny. A takhle se to opakuje mnohokrát denně.

Musíme být 打たれ強い.

What My Mama Never Told Me.

Romance je vždycky chemická.

‚Virgo: The girlfriend who is low-key concerned for their partner at all times, is always worried when their partner does anything dangerous (physically or otherwise), really soft, likes to pet/rub their partner, gives the cutest little nick names, a bit of a tease, always trying to figure their partner out.‘ (Všechno je to pravda.)

Pouštím si rap, abych se motivovala k psaní bakalářky.

Mohla bych prosím jednou provždy přestat zapomínat, co je to foném?

Místo psaní bp objevuju nové nadpozemsky krásné písničky od Mountain goats.
,Damn it, John Darnielle, show me one thing I don't love of yours.‘

Jen tak mimochodem si mezi bambilion poznámek na počítačové ploše přihazuju další s obsahem státnic. 大丈夫 / イチゴ

Za ubytovací stipendium bude velký nákup a cesta do Prahy. Díky, univerzito.

Iridescent je barva bublin.

Na prvním pokusu zkoušky z japonštiny jsem vyčarovala z ničeho znaky pro čarodějnici. (魔女)

V nové kavárně divní lidi a hipstři s mikinama naopak. Ani dva čokoládové muffiny mi nepomohly na depresi. Jedině dorty mohly utišit můj žal.

Před spaním jí říkám, že je motýlí sen.

Loučíme se spolu a zimní slunce se jí odráží v očích tou nejprůzračnější modří.

Neříkejte mi, že já jsem ten kumulátor šílenství.

‚Ale kdy a za jakou cenu?‘ je teď moje odpověď na všechno a ‚až bude čas‘ je moje nejmíň oblíbené slovní spojení poslední doby.

Místo psaní bp si hledám zákony o medu.

Tečou mi slzy, když M. mluví o štěňátkách, protože je chci mít u sebe. Vzápětí si o půl dvanácté v noci vařím květák, protože na něj mám chuť.

Lehounce sněží. Jenom tak jedna vločka na metr krychlový.

Žádná práce není zbytečná. Sice nestíháš, ale na druhou stranu se dozvídáš spoustu zajímavých věcí. Ponořená ve zvukově-symbolickém systému japonštiny ve světě lingvistů. Začíná mě to zase bavit a naplňovat.

I’m gonna break / Something

Today
And sweep all the pieces away

Možná úplně nejhorší je, že už vůbec nemůžu ani psát. Ze všech nenapsaných slov mám v hrudním koši ztvrdlou hrudku. Je mi příšerně z nedostatku spánku a z nadbytku kávy.

Brečím, brečím a pak jsem tak vyčerpaná všemi existujícími způsoby, že nemůžu už ani brečet.

Vyspím se nejpozději 5. února po posledním testu z japonštiny, cestě do Prahy a koncertě 21 pilots.

Dokud jsem šťastná všechno je snesitelné, nedospánky a zapomínání na jídlo a nelidsky moc učení, ale když se to jednou zasekne, tak se to všechno slije a já už nemůžu nic víc než zůstat stát v té louži.

Není divu, že můj žaludek vydává děsivé zvuky po všem tom jedu, se kterým se musel vypořádat.

Když si lidi nedovolují brečet, musí je časem ty nahromaděné potlačované smutky zabít.

Od záplav štěstí ke smutku, který mě rve na kusy.

Třeba se konečně kompletně zhroutím. Stejně se na to připravuju už nějakou dobu.

Třeba mě konečně moji démoni sežerou zaživa.