"We are happening now. How miraculous is that."

Můj nový diář.
Lišky a sovy se mnou budou celý rok.

Opuštěná při čekání na vlak.

Je mi lépe, když mám G. nablízku. Funguje jako instantní zvedač nálady.

Vážně jsem mu napsala, protože je to skutečný a jediný Palačinkový Král.

Chtěla jsem ukázat kousek sebe a klíční kosti jsou strašně nedoceňované.

Cheer me up, cheer me up, I'm a miserable fuck

Tak Kieren ma-lu-je! A jeho nádherné, neuvěřitelné, děsivé oči a heboučký hlas! Co může být něžnější...

První série In the flesh je jedna z tragicky nejkrásnějších věcí, jaké jsem kdy viděla.

Jediné, co mě teď může zachránit je kouzelná, křehce jemná gay romance, která se tam děje. Jen díky ní, teď můžu lehoučce tancovat na lehoučkou hudbu a připadat si jako seaweed.

A co se týče Simona…Co si počít, když nikam nepatříš? Ani domů, do vlastního pokoje, do vlastní postele.

V pokoji je pološero, protože svítí jen lampička, postel je rozestlaná a na zemi se povalují polštářky a dečky.

„Amy once asked me, how many miles would I have to go before I could be okay with myself? I thought I'd have to go round the whole world.“

Už asi týden dumám nad tím, proč je u mixů In the flesh tag "siren" a říkám si, co to má sakra společného se sirénami. Teď mi došlo, že to znamená simon x kieren. I'm just so stupid sometimes.

A ty jsi skutečně můj Dean Moriarty, protože toho taky nikdo nemohl mít jen pro sebe. A stejně jsem ráda, že tě mám, protože mě to naplňuje, co na tom, že třeba jenom smutkem.

Neal je jako anděl, ale bez křídel, takže jako člověk.

Z tvých snů taky vyplývá, že nemůžeme být u sebe, protože v nich ode mě odjíždíš vlakem.

Píšu spoustu intimních věcí, ale také hodně fikce. Chápu, že to nikdo nedokáže rozeznat ani já ne.

Moje nejoblíbenější hra je: řekni vše, co víš o tomhle znaku. Ne, vážně, co je se mnou špatně?

Co se týče administrativy na VŠ, připadám si jako v Zámku od Kafky. Všichni tvrdí, že je ve věcech určitý systém, ale přitom vůbec není, anebo totálně nefunguje. A když se ptáte, kde najdete výsledky testů, tak vám řeknou: „Hledejte v bludišti. Určitě se ztratíte, my se taky ztrácíme.“

Protože u zkoušky z japonštiny nezáleží na tom, jak moc se učíš, ale na tom, jestli obětuješ slepici nebo ne. A taky na tom, jak dobré máš věštecké schopnosti.

Možná už blázním, ale departure mi zní úplně jako 出発.

Někdy jen tak přemýšlím nad tím, kolik toho Dave dává do Best of you. Připadá mi, že jedno lidské tělo nemá dostatečnou kapacitu na to, aby uneslo tolik emocí.

Nevím, jestli si mám dřív uklidit kolem sebe nebo v sobě.

He's sweet as battery, man, I got nothin'.

Hlas zpěváka z Nothing but thieves byl tak obrovský a silný, že se málem nevlezl do maličké Lucerny.

K. se bojí, že je na světě toooolik skvělých indie kapel, že je za jeden lidský život nestihne všechny objevit a milovat.

Už si začínám zvykat, že lidi kolem mě, říkají, že je něco ‚krásný‘ a ne ‚krásné‘. Tohle má svoje vlastní kouzlo.

Silver fox přišel se svými stříbrnými, rozcuchanými vlasy, napudrovaně bledý s trochou červených stínů kolem očí. Měl fialovou košili a v ruce tamburínu.

Už ani nevím, jestli se směju nebo brečím, a jestli jo, tak zda ze vší té krásy a srdcebolu nebo z opravdového smutku, že se všechno děje zrovna v tuhle chvíli a nikdy víc. G. má kapsy plné lásky a krásy, nabírá z nich do hrstí a sype to všechno do tancujícího davu.
A sype na nás další důležité věci. Dává nám naději a utěšuje nás.

„Leaving home is cool, when you’re ready.“ A ani potom nikdy nezapomeneš, jak to Doma voní.

„If you have a transgender or nonbinary friend, tell them I love them for it.“

Uklidňuje nás, že taky ve 25 nevěděl, co se životem. Těžko se totiž vybírá, když můžeš dělat cokoliv a ve skutečnosti nechceš vůbec nic.

A když se cítíš mizerně, tak na tom není nic špatného, jen musíš najít někoho, s kým o tom můžeš mluvit.

Silver fox pro mě strašně moc znamená. Zbožňuji ho pro všechno, čím je. Nedokážu vyjádřit, jak moc si vážím všeho, co vytváří. Všeho, co vzešlo z jeho rozervané duše. Chtěla bych o něm lidem dělat nekončící přednášky. Připadá mi nejvíc neskutečný ze všech lidí. Jak se to všechno může vejít do jednoho člověka?

Půvab toho, že jsem mohla po dlouhé době být seaweed a jenom tancovat a na nic nemyslet. Vznášet se, zatímco G. zpívá a dává do toho celou svou rozsápanou duši, dokud se mu v očích nezačnou lesknout slzy a nedonutí ho to klesnout na kolena.

A přízračný způsob, jakým vyslovuje slovo MOTHER.

G.W. je všechno a nic nebolí.

Za kytarovou linku v Drugstore perfume bych obětovala svoji pravou ruku.

Maybe I’m just psychic like Maya.

Další střípky z mého nezaslouženého výletu:

Předstírám, že jsem studentka architektury, takže jdu zadarmo do Paláce Umění.

Nasávám šílenství studentů z Umprumu, někdy něžně růžové a světle modré, ale stejně pořád šílené.

Koukáme, jak se snažil namalovat koně s kratšíma nohama a maličká kočka z kamínků, o které vím jen já.

Je mi krásně a mlžně a piju v čistě bílé kavárně s obrovským polštářem pražskou vodu a kapučíno.

Spím podruhé na koleji a poprvé napříč.

Pijeme víno a zažíváme návrať.

Welcome to the Unknown

Sedíme naproti sobě a pijeme u toho sladké, bublinkové San Francisco.

Nikdy k tobě nebudu patřit. Teď, když jsem si dovolila, abych si to uvědomila, více se nadnáším.

Napíšu si podél srdeční linie: ここから切り離してください。(Zde odtrhněte, prosím.)

Všechno je možné, když se to napíše. Když se to dá napsat.

Náš sensei nám tak (rozto)mile říká, že si můžeme na lavici při testu nechat nějaké mlsání. Jako by věděl, že to teď potřebujeme ještě víc, než když jsme byli děti.

Všechno, co chci pro sebe je, aby mi Jack vyprávěl o tom, jak je všechno přízračný.
Všechno, co chci pro tebe je, číst ti před spaním Jackovy sny. Jak píše o tom, že jeden šílený řecký imaginární spisovatel odešel žít na nějakej Ostrov s klukem, kterýho miloval.

Nejspíš taky píšu jen nepublikovatelný grafomanský obludnosti.

Povídám si s K.-činým vnějším světem.

Třpytky, gumové kachničky, jahody, sklenice s fialovou barvou, mouka. To je seznam věcí.

Prolít se alkoholem, aby se něco ve mně zakonzervovalo. Naložit emoce do lihu, aby se nic nedostalo dovnitř ani ven.

Někdy mám pocit, že se utopím v tom, co zvracím ze dna vlastní duše.

Vznášel se jako anděl v průhledné noci, ale bez křídel, jen s rozpaženýma rukama, zamotaný do drátů elektrického vedení.

Over the Garden Wall - nádherný mix roztomilosti a hrůzy. Je tam klouček, který kolem sebe rozhazuje po hrstech bonbóny. Ale taky je tam Beast.

If you want me let me go.

Někdy je oceán ve mně a někdy mě pohlcuje zvenčí.

Už nechci, aby se mi zdálo o vzácných liškách.

„Rozveselí“ je moje nové oblíbené slovo. Použití: věnovat někomu rozveselí v období temna.

Kdo mi bude říkat, abych ne-nenáviděla 制服の制, až tady nebudeš. Koho mám požádat, aby mě objal, když mi všechno připadá nesmyslné. Hmatatelné prázdno. Po tom, co jsem s tebou, nedokážu pořádně s nikým mluvit, protože s jinými nedosahujeme takové úrovně sdílení duší. A co když už nikdo další nebude. Co když už nikdy znovu nedosáhnu.

Dneska jsem ze sebe na zkoušce vydala to nejlepší. Cítím, jak to bylo ze mně vyrváno po kusech. A teď je mi lehce. Co se týče testů z japonštiny, vše stojí a padá na větě: "Je lepší nepít kávu."

Poslouchám Palomu, protože日本語 je moje baby. ～ 'Cause I know, I do, too much for you.

Co je štěstí: koukat ovíněná na Pomádu.

Odpouštím v slzách nakumulovaný smutek a začala jsem číst Kerouacovy sny, čímž se všechno zacelilo.

Ve snové realitě nerozlišujeme, co je dobré a co špatné. Já se znám dost dobře na to, abych alespoň částečně chápala svoje sny a touhy, které se do nich promítají.

Musela jsem odjet, abych se posunula. Ale ne v prostoru. Slova jsou někdy strašně nesrozumitelná. Třeba se jednou přijde na to, že se vůbec nehodí k vyjadřování myšlenek a pocitů.

試験に合格しますように。
めちゃくちゃ頑張りました。

Drasticky kuchám minulost a nechávám si jen střípky.

Zpráva obsahující pouze !!!!! nejlépe vyjádří všechno.

Skoro nevěřím tomu, že jsem to byla vážně já, kdo napsal, že by ho chtěl potkat, jak jde temnou uličkou, s kopretinou ve vlasech. Pamatuji si ty jeho medové oči.

Paní profesorka mi píše tak hezky:„ Přeji Vám navštívit představení divadla nó v Japonsku.“ (Tak třeba jednou.) Je nejmilejší, říká nám kolegové, i když jsme naproti ní úplně malinkatí.

Chtěla bych někoho, kdo si prožil nepříjemné věci, které škodí duši, uložit do vany a smýt z něj horkou vodou všechno špatné. To by bylo tragicky nádherné.

Chtěla bych párty, na které budou všichni oblečení jako víly a skřítci.

Nepřestávej prosím mluvit ke Grace. Já si zatím ušiju deku ze svých slz a pak se do ní zabalím. A Mini to zatím neřekla ani sama sobě.

Náš byt víc a víc pohlcuje temnota. Za chvíli ho v ní nenajdeme.

Máme mezi sebou dobré vzpomínky a ty nás drží pohromadě. Důležitá na tom je ta část, že jsou mezi námi.

Rád mě zachraňuješ a já jsem vždycky nakonec ráda zachráněna.

Uklízím na žal. Do pokoje vchází kocour a nepoznává to tu. Tak ho hladím a prosím, aby nám tady nenechával chlupy. A říkám mu to mile, vůbec se nezlobím. A noc v čerstvě vypraných peřinách.

Svetr je nejvíc sexy kousek oblečení, jaký byl kdy vynalezen.

Jsem mimo sebe a přece plná smutku.

Nechtěla jsem tě nikdy pustit a bylo mi jedno, že by to mohlo vypadat blbě.

Být s V. a vínem a potom se nechat opršet po cestě domů.

Těším se, až za deset dní přiletí G. z Palačinkové hory s celým svým Jednorožčím spřežením. A taky na duben na Vesmírnou paroloď.

Don't fall in love with everyone you see.

Poslední dobou se často uklidňuji hlazením plyšové vydry. Nebo tím, že se dívám, jak Oda Nobunaga hladí koťátko.

Rádoby překlady do japonštiny, což jsou ve skutečnosti papíry počmárané nesrozumitelnou směsicí znaků a latinky, bych chtěla obřadně spálit.

Chci mu napsat: „Thank you for helping me to find my inner pancake.“

Nechci se loučit s čarokrásnou Effy, tak dusím vzlyky, aby nikdo nevěděl. Ještě se naposled usměj, tím svým nic-o-mně-nevíš úsměvem.

Odněkud zevnitř tebe tryská neomezené množství tepla, které zahřívá mé studené, rozechvělé dlaně. Cold hands, warm heart, right?

Co mi tě připomíná: Nazývat věci pravými jmény. Plést si pojmy s dojmy. Když někdo vypadá jako dáma, ale ve skutečnosti je pro každou špatnost.

Z matrace se odpáral kousek nitky, takže se objevila jedinečná příležitost pohladit si to místečko – což předtím nikdy jindy nešlo, protože tam byla ta nitka. Tak se ho dotýkám, ale jen opatrně dvěma prsty. Zajímalo by mě, jestli si myslíš, že jsem divná, když dělám takové věci. Když ti dokonce říkám, proč to dělám.

Už od rána mám mlžnou náladu, takže zůstávám v pyžamu, nečešu se a válím se pod dekou na matraci.

Čtu zápisky Kamo no Čómeie a cítím, že spolu máme pouto, protože tvrdí, že ho dojímá sníh, jak napadá a pak zase roztaje. Jen kvůli tomu.

Vážně se ovládám a nesahám na tvůj svetr, ani ti neříkám, jak strašně se tě chci dotýkat, když ho máš na sobě, i když to mám až na samotné špičce jazyka.

Jsem příšerně přecitlivělá a mám sklony k přehánění, jako měl ten kluk, se kterým jsme vymysleli teorii, že ze všeho nejvíc nejbezbrannější je zrní. Každý, kdo se mnou jedná, by s tím měl počítat.

Ale jak je možné, že nikdy neviděl jeho hlavu?

Jen čekám, až se rozbrečíš, abych tě mohla chytit, až budeš padat.

Jsem zvědavá, jestli někdy budeš schopná bezezbytku unést, jak se kolem tebe cítím.

Don't be afraid, you're already dead. Kdyby mi to někdo řekl, byla bych bezmezně klidná.

Emoce, které ve mně vyvolává většina postav ze Skins. -> Fuck it for Chris.

Trees that see. Glow Cloud. And especially do not look for any period of time at the hooded figures.

Is it ever gonna not be so hard to see you around?

Možná když ze sebe násilím vyrvu emoce a přestřihnu nitky, kterými jsou připoutané k mojí duši.

Poslední den v roce s Nerozlučnými. Hromadné objímání pod 花火. Večer plný ne-nepříjemných zmatků, nedorozumění a až toxické hladiny informačního šumu. Vše zabaleno v úsměvech.

Ohňostroj (花火) se japonsky píše jako květina a oheň.
Sněhová vločka (雪花) se japonsky píše jako sníh a květina.

Neboj, pro nás jsou znaky taky nerozluštitelné. Nedají se totiž luštit.

Mám ráda, když mi říkáš, že moje namalované nehty jsou jako lentilky.

Slyším: „Olomouc hlavní nádraží“ a nevědomky se musím trochu usmát. Ani mi nedošlo, jak jsem ráda, že jsem zase doma. I když teď máme v koupelně obrázek polonahého Putina. Proč? To je otázka, na kterou nedokáže nikdo odpovědět.

Domov je pro mě měkko a teplo více než cokoliv jiného.

Snažím se psát seminární práci do klasické literatury a poslouchám k tomu ruské romantiky.

Effy už není dost silná na to, aby jim dokázala čelit. Protože Freddie má v sobě díru, skrz kterou propadla. A Effy neví, co si počít s tím pocitem. Vždycky ji pronásledovali, ale teď mají tesáky a drápy, kterými se derou do našeho světa. A jsou hladoví. Takže Freddie teď bojuje místo ní a skládá papírové labutě. Ale někdy ani to nestačí. A J.F. je zloděj duší.

Nejradši mám ten moment, kdy unavenou, zničenou, rozbitou, rozcuchanou Effy někdo vezme do vany a snaží se z ní smýt všechno špatné.

Můžeme tady zůstat pro sebe, i když si navzájem zlomíme srdce.

Já nevím, kam odešel můj strach ze zkoušek a ty bys chtěla ke všemu hromady vína, jako by se víno počítalo na hromady.

Spadlo mi něco do oka, asi střípek zrcadla Ledové královny.

Šum v křivce