Jedním dechem

A srdce tluče
kofeinu se přepilo
naději na dlouhé žití
zcela zabilo.
A zalilo
slunce tenkým světlým proudem
pihy tvoje
a řasy taky
prudce zakloň hlavu
mraky tam jsou taky.
Vraky
lodí klesnou ke dnu.
Koukej..
vidíš?
Shoď tam ještě jednu.
Blednu
trošku zimou, trošku citem
blednu
nebylo to v březnu ani v lednu.
Blednu.
Světle, světlounce bílá
vykřikla a utopila
SE.

Když člověk dlouho nepíše, tak se v něm nahromadí nějaká nepojmenovatelná energie, kterou pak z nějakého náhlého podnětu vyblije třeba do takové podoby.