Chci zvedat telefony

a říkat: はい、○○です。

Mámina nakládaná řepa je jediné jídlo, které dokáže přivodit chuťovým pohárkům reálné orgasmy.

Nekonečně se těším, až najdu slečnu, které budu moct psát básně a nosit květiny.

Vyrážím o půl osmé do školy. Doma teprve o tři kávy a dvanáct hodin později.

‚In my imagination you're waiting lying on your side / With your hands between your thighs.‘

Širu tomu říká ‚sklony k lesbicismu‘.

Vždycky, když se mi chce brečet v tramvaji, vzpomenu si na to, že kdyby to bylo společensky přijatelné, dělalo by to mnohem více lidí.

Na prvním diplomovém semináři nám naše vedoucí vyprávěla o tom, jak přespávala poslední noc před odletem z Japonska někde na parkovišti, protože nějak neměla kam jinam jít. Potom jsme chroupali mňamky, které dostala jako お土産 na 相撲 zápase a povídali si o našich pracích. Nejdřív jsem nervózní a připadám si neschopně, ve druhé polovině bavím ostatní svým sarkasmem. Zábavička.

Potom s Domi před knihovnou zběsilé povídání o všem. A mně se o ní den předem zdály tolik děsivé sny.

Donesla jsem V. slunečnici. Mluvila o tom ve Vídni, že by nějakou chtěla dostat. Říká mi: ‚Jsi nejlepší‘ a já vím, že na těch pár sekund to myslí naprosto vážně.

‚Já zemřu!‘

jak poslední dobou pořád říká Širu.

‚Kde najdeme ty lidi, se kterýma strávíme ten život?‘ -> Já se bojím, že se nakonec prostě s někým spokojím. Pochybuju, že najdu umělecky založenou lesbu, která by mě chtěla.‘

Čeká mě schůze Klubu, která většinou trvá tak hodinu až čtyři.

Ráno po Noci vědců po mě P. hodil hlavolam. 'Spíš nebo jsi připravená něco chytit?' Vzápětí mi do postele letí ještě bonbóny. Tak vstávám a místo
budíku si pouštím D.A.N.C.E. od Justice.

Doufám, že jako oficiální placky FF budou odsouhlaseny ty s: ‚I have failed life / Please kill me / Please‘

Vždycky, když si do jogurtu sypu skořici, vzpomenu si na Effy. Myslím, že začínám chápat tvoji závislost, má milá.

Pod vlivem Eca, chci teď psát bakalářku na téma ‚zkoumání logiky možných (či paralelních) světů‘.

‚Ještě, že tě mám Širu.‘ -> ‚Díky, že mě používáš, jako míru utrpení.‘

To poslední, co potřebuju je, aby se na mě tiskla opilá M. a říkala mi, že hezky voním. Jsem oproštěná od všech patetičností a akorát mě to
rozčiluje, i když mi říká pěkné věci. Třeba to, že se jí líbí moje postel s květinovým vzorem. A s tím zeleným koberečkem pod ní teď prakticky spím na louce.

Ráno jsou pryč všechny smutky. Kreslím pandu na svoji pseudo-vizitku do obchodní japonštiny. Pak si čistím zuby, tancuju po bytě a zpívám spolu s Janis Joplin: ‚Take another little piece of my heart now, baby! / Oh, oh, break it! / Break another little bit of my heart now, darling!‘

F. je miloučká, říká mi: „Verun, víš, že můžeš…“ a zní to tak moc vlídně.

Připravuju se na konverzaci, piju kávu s medem a slzím při poslouchání Keatona Hensona. Tak moc upřímností.

Víkendů má člověk málo.

-> Hluboké moudro z doby před dvěma lety.

Nikdy bych neodmítla víno ani polibek od člověka s krásnou duší, tím jsem si jistá. Jen nevím, jestli se to bere jako špatná vlastnost.

Ach, jak moc zbožňuju slečny, které mají tu správnou míru floutkovství.

Proč na otázku: ‚Chceš obejmout?‘ odpovídám: ‚Já to asi zvládnu‘ místo: ‚Ano, prosím.‘ ?

Chci, aby ses mi nikdy nestala. Vyhladit rýhy v duši, zahojit vnitřní orgány. Bolí, bolí díry v hrudi. ‚My Oh My! It hurts sometimes,‘ jak zpívá Asaf, ale jenom někdy. Jenom když mám hroutící dny.
‚Love it or leave it,‘ jak zpívá Asaf a dá se to aplikovat úplně na všechno.

‚Tak to bys mi mohl poradit, jak se balí holky.‘ -> ‚No, tak já jim třeba řeknu, abychom spolu šli na procházku,‘ povídá a rozpačitě se usmívá.

LP vydala nový singl. Tak se topím v kalných vodách a ještě víc v emocích. Taková nádhera, že se mi svírá celý hrudní koš a bolí mě každé jednotlivé žebro. Umírám z jejího hlasu. Proboha, zbožňuju její ruce. Zbožňuju, proboha, její kudrnaté vlasy, ach. Zbožňuju, když se usmívá a zbožňuju, když prožívá každou slabiku, kterou zpívá. Skutečná zamilovanost. Zastaví se mi srdce vždycky, když jí přeskočí hlas. Proč se mnou tohle dělají právě gender fluid lidi? Jak se to stalo? Pak nemám být rozpolcená a labilní!

‚Kolik ti vlastně je?‘ -> ‚24.‘ -> ‚To už bys mohl být dospělý a příčetný.‘ -> ‚Já jsem furt děcko,‘ odpovídá a klopí víčka. Roztomilosti.

Poslední nepříčetnosti.

‚Těšíš se do rádia?‘ -> ‚Těším se na Effy a víno.‘

Takže to nebyl záměr, že 'Celebrate Bisexuality Day' se shoduje s podzimní rovnodenností. Zajímavé. O to zábavnější.

Abych nebyla unavená a byla ve vysílání výřečná, dávám si třetí kávu. Lehce předávkovaná kofeinem pak nervózně chodím sem a tam po nástupišti.

P. napůl z legrace říká, že jsem prvně někam pozvaná jako odborník na Japonsko.

Trošku bloudím centrem Ostravy. Od té doby, co jsem tu byla naposledy, zase přeskupili ulice. GPSka mi navíc tvrdí, že jsem v Olo. Thanks for nothing.

Effy tentokrát bez nedbalých copů. Upekla mi k narozeninám sušenky. Omňomňom. Milé pozornosti.

Jak se nám to nakonec povedlo, zjistím, až budu mít čas (a odvahu) pustit si záznam. Ale k vlastnímu překvapení jsem snad i dokázala předat nějaké informace týkající se japonské literatury. Mrzí mě, že jsem nedokázala být plynulejší a nezvládla jsem popsat všechny krásy Murakamiho a Kawabaty a japonskosti a vůbec. Hlavně, že jsem vyprávěla hlouposti o kentaurech. Ale zase jsme pustily Czecho No Republic a 光 od Andymori. To se jen tak v rádiu neslyší.

Když jsme skončily, přišli kluci z následujícího pořadu a ptali se, jestli jim nechceme dělat hosty. Tak proč ne, že.

Bob měl námořnické tričko, vousy a copánek. Petr měl tričko s vnitřními orgány v duhových barvách.

Ten awkward moment, když jdete naprosto nekompetentně vyprávět do studentského rádia něco o literatuře a zůstanete na další pořad (náhodná improvizační show) jako hosté. Můj život je málo absurdní.

Myslím, že by mě trošku vyhodili ze školy, kdyby to slyšel někdo od nás z katedry. Třeba tu moji vymyšlenou tragickou backstory o tom, jak mě v dětství koupala Japonka v růžových šatičkách a podvazkovém pásu.

‚Ahoj, Pixie,‘ představuju se. -> ‚Pixie! Já mám rád Pixies…‘ A později mi pouští Hey a je to ta nejhezčí věc, jaká se mohla stát. Zpíváme si s Bobem mimo vysílání: ‚But hey / where have you been? / if you go i will surely die.‘ A já jsem mořská řasa a nevnímám, protože mě zahltily nádhernosti.

Takže nakonec 3,5 hodiny v rádiu. Zábavička. Nechce se mi opouštět studio.

Ředitel rádia mi za odměnu poslal placku. Kluci nám pak venku kupují další víno.
‚Co tady stojíte jako Baby v koutě?‘ -> ‚Já nevím, tak s Baby to nakonec dopadlo docela dobře…‘
Vysvětluju jim, že jejich pořad stojí na ho-ho vtípcích. A pak se smějeme všichni jako blázni po každé větě ‚hoho - hohoho‘.

Potom spím, zabalená ve všech dečkách, které Effy doma má.

Ráno vstávám v šest, abych v Olo stihla firemní japonštinu, která se nakonec stejně nekoná.

Kolem osmé na bytě, píšu unavená holkám: ‚Jdu na chvilku spát. Pak vstanu. A budu řešit svůj život.‘

卒業?

‚I did a salt line just in case‘, je moje nová oblíbená věta.

V. nám sehnala novou sprchu, i když s námi nebydlí.

‚Zbožňuju tě, skutečně. A jsi ten nejlepší člověk, se kterým jsem kdy měla možnost trávit čas.‘ Je nejhezčí odmítnutí.

‚A co kdybychom si založily komunu?‘ -> ‚Sdílíme postele a jídlo…my ji máme!‘

Seznamovák našich nových prváků z japonštiny - odpovídající level šílenství. Mezi lidmi, kteří se rozhodli učit japonsky, se těžko najde někdo příčetný. Nikdo se tam už ničemu nediví. Můžete si třeba mazat ruce magneziem jako byste se chystali šplhat po tyči. Nikdo ani nepozvedne obočí. A aspoň vám potom v ruce neklouže sklenice s pivem.

M. mě naprosto bezdůvodně a bolestivě kousla do krku. Vůbec jí nevadilo, že sedíme u stolu plného lidí. Nejabsurdnější na tom bylo, že jsem potom byla pokousaná od M. i od O zároveň.

わ先生 na první hodině japonštiny: 来学期は.....卒業? (S nejvíc poťouchlým výrazem)

Ale s V. se navzájem podporujeme a říkáme si 'Let's win this shit!'

Obědvám jahodové mlíko a sušenky. Zato Širu sedí na zemi před učebnou a dělá si bagetu s lososem a rukolou.

わ先生 ještě říkal, že by plakal, kdyby Anička k sobě odkazovala pomocí 俺 a byl u toho k smrti roztomilý.

A taky, že nás budou v Japonsku brát jenom jako poloviční lidi, když nebudeme umět pořádně japonsky. 半分ぐらい人間 - to jsme my.

Širu, fancy posed s pivem a mrtvé duše našich spolužáků, kteří už nestudují.

Poslední šílenosti.

Mluvící bílí havrani a tančící stíny jsou takové nádhernosti, až se z toho chvěju. K tomu mi hraje dětský sbor, který mě zrovna teď skutečně děsí. Zbavovat se tak pohárem makového mléka všech nepříjemností.

Tak Loras je velitelem Renlyho Duhové gardy, to jsou mi vtípečky.

V seznamu doporučené četby pro jazyková cvičení z japonštiny je pořád Kanoistika. Proč prostě proč.

Místo toho, abych psala slohovku pro わ先生, skládám vydry z papíru.

Na Orientation days jsem pozitivní a plná energie, sypu do prváků všechno o Klubu a nepřetržitě se usmívám.

T. se na mě usmál a chválil mi moje 折り紙 vydry. T. je poslední, nedosažitelné cool kid na naší katedře.

Dopila jsem sama zbytek ginu, který jsem dostala k narozeninám. A navíc u nás je to ‚buď piješ s náma, nebo piješ proti nám‘, takže nebylo zbytí. Musela jsem pít s nima.

Mi. byl na mě sice moc hodný a chtěl se o mě starat. S O. jsme se ale začali bavit o stopování a byla s ním největší zábavička. A potom začal sám mluvit o tom, že má rád Murakamiho a že ho ‚Konec světa‘ chytil za srdce a sahal si na hruď. A to mě měl. V té chvíli mě měl. A nemohl takhle mluvit jen proto, aby na mě udělal dojem, protože mě předtím skoro neznal. Takže to bylo opravdu z něj a tím je to ještě krásnější.

Byl něžně kudrnatý, ani ne moc vysoký a měl ty nejzářivější oči, do kterých jsem měla příležitost koukat z pěti centimetrové vzdálenosti. (Mě tak moc bavilo, že je kudrnatý.)

Pod jabloní v trávě nasáklé deštěm. To je další důvod, proč nejsem schopná udržet si čisté boty.

‚Můžu ti dát aspoň pusu?‘ se protáhlo až do rána. Druhá puberta, fákt.

Nikdy nikomu nevěřím, když mi tvrdí, že jsem krásná.

Sundat hodinky očividně není tak snadné jako sundat někomu podprsenku.

Najednou mu říkám, že se mi líbí (i) holky a taky co se mi na nich líbí, když se mě na to ptá.

‚Já to chápu, mně se holky líbí taky.‘ Tuším, že to myslel jako vtípek jen z poloviny. Nejpřirozenější rozhovory.

‚Ty máš hrozně měkké ‚L‘.‘ ‚Jako, že ho neumím vyslovit…‘ ‚Možná trošku…‘ Roztomilosti.

Pak se ke mně tulí a mluví ze spaní. Je moc hezké být po čase v něčí náruči.

Necelé tři hodiny spánku, pokousaný krk a odřené rty. Ráno všechno v rámci možností docela příčetně urovnávám. Budím O. Je nejroztomilejší, když spí zachumlaný ve všech peřinách a polštářích.

Mi. se omlouvá: ‚Promiň za ten výlev, promiň.‘ To jsou největší hříchy, plést hlavu hodným klukům.

Zpátky do Olo a znovu na Orientation days, tentokrát dělat opravdu reprezentativní příklad prvákům.

grow some pretty plants in your heart

Já jsem opravdu takový ten člověk, který si udělá ráno snídani a jde si k ní číst poezii na balkón.

Čím víc času uplynulo od našeho setkání s K., tím méně skutečné mi připadá. Všechno, co je kolem nás dvou nadpozemské, se slilo dohromady. To nebyla realita. Opravdu, čáry a kouzla.

Dneska jsem při běhání zachránila cyklistu, který si myslel, že je zavřený v oboře. A on jen neuměl otevřít branku. Chichi. Zábavička.

Moje psaní zase začíná hraničit s grafomanstvím. Za šest let si to po sobě zase přečtu, zděsím se a tři čtvrtiny zahodím. Poznají lidi, když jsem sarkastická, že jo?

S Liškami spolu nemluvíme několik dní a potom si zároveň navzájem napíšeme. Byla jsem z toho víc vyděšená, než překvapená z toho, že mi píše zrovna o netopýrech.

Neumírej, R., KAS tě potřebuje. Jak to, že je v nemocnici? Karma ho měla mnohem líp chránit za všechno, co dělá pro katedru a pro klub a vůbec pro všechny kolem sebe.

‚Hromádka lega je asi ten vůbec nejmíň pohodlný povrch vůbec.‘ Mám ráda tuhle větu.

Slova Shane: ‚Sexuality is fluid, whether you’re gay or you’re straight or you’re bisexual, you just go with the flow.‘

Objevila jsem v antikvariátu povídky od Johna Galsworthyho, které vyšly v Rusku anglicky. Stály původně 13 копеек. Stojí to za to, už jen pro ty výborné slovníčky pod čarou.

Pořád chci místo ‚odborný‘ psát ‚odporný‘. Jasný důkaz, že odbornosti jsou odpornosti.

V. vymyslela znaky pro tonik (戸肉). Takže gin s tonikem od teď vždy jako 人と戸肉. Vtípek pro strašně omezenou skupinku lidí.

Pomalu najíždím na školní režim. Zvykám si zase na dvě kávy denně, stíhání milionu věcí zároveň a čtení z povinnosti u otevřeného okna.

Baví mě, jak Eco staví ruštinu a švédštinu na stejnou úroveň, co se týče srozumitelnosti. (Takhle příšerně opravdu vypadá transliterace z azbuky do latinky?!)

‚baroko je něco, co souvisí s uměním a literaturou 17. století‘ - výborná definice

Poslední západy slunce doma.

Máme prvního hosta přes couchsurfing

- roztomilý Francouz, 33 - na cestách už rok a půl, stopuje kolem světa bez telefonu.

Crazy night full of cats and classical music. Opravdu jsem nečekala, že budeme tolik mluvit o kočkách. Vyprávěli jsme mu o Kryštofovi a o tom, že si umí sám otevřít dveře. A on nám popisoval nejlepší kočku, kterou potkal na svých cestách. (Kdo takhle mluví?) Pak ještě vyprávěl, že lidi, kteří mají kočky, jsou sami jako kočky - soft - a hladil u toho rukou imaginárnosti.

Pak začal sám mluvit o Kafkovi. (Moje srdce. Měl sice rozkošný francouzský přízvuk, ale teprve tímhle si mě kompletně získal.) Říkal, že v Česku je všechno zvláštní opravdu tak, jak to napsal Kafka. A kdyby byl nějaký český spisovatel slavnější a psal o veselých věcech, třeba by to tady vypadalo úplně jinak.

Analyzuje moje plakáty a další věci pověšené nad psacím stolem. Trochu ho akorát zmátlo, že je Martin Freeman made of kittens.

Varovala jsem ho, že máme rozbité okno v koupelně. A že naše sprcha trošku připomíná fontánu. Posléze se s V. lámeme smíchy v pase, když zjišťujeme, jakou spoušť tam nadělal. Ne, že by tu koupelnu vyloženě vytopil. Mokro bylo spíš na zdech. A závěs na okně celý nasáklý vodou.

I když jsem mu dala polštář a peřinu, bojí se, že mu bude zima, a sbírá všechny dečky rozházené po pokoji. Pak stojí na koberečku u postele v kalhotách a v košili, která je mu moc velká a drží v náruči všechny naše dečky a potom pod nimi spí a je to ta nejroztomilejší věc, jakou jsem kdy viděla.

Bojíme se, že nevstane, tak V. hraje smetákem na sušák na prádlo, abychom ho nemusely budit přímo. Absurdity.

Když se loučíme, věnuje mi nějakou náhodnou mongolskou bankovku. Je to docela zábavné, protože vzhledem k předchozím událostem jsou ty mongolské peníze skoro jediné, které mi zbyly v peněžence.

Nejlepší výletky a šílenci (včetně nás).

Už nedokážu dát dohromady ani jednu příčetnou větu. Ráno v koupelně: „Psala mi nějaká holka z Maroka, že je accepted to パラツキ―大学。“

Jedním z důsledků toho, že čtu Eca, je, že mám teď hroznou chuť napsat diplomku o kentaurech.

"So, what if,

instead of thinking about solving your whole life, you just think about adding additional good things. One at a time. Just let your pile of good things grow."

Už je moc pozdě na to, abychom zvládly dokoukat nějaký celý film a tak projíždíme random části z random filmů. Třeba závěr The last unicorn anebo finální vystoupení japonských kluků, kteří se rozhodli, že budou dělat akvabely.

V. si potom zpívá v koupelně: „I’m the laast unicooorn,“ když si jde čistit zuby.

S rozvernými neznámými ve vinárně (kam jsme se přišly učit japonštinu, samozřejmě). Ten chlapec nás pořád zve k sobě ‚nahoru‘, i když vedle něj sedí (pravděpodobně) jeho přítelkyně. Zuřivě debatujeme o dialektech, i když už je po zavíračce. Jako nejodvážnější / nejpitomější z naší skupinky zobu z tácu na vedlejším stole, u kterého předtím seděli fancy pánové. Table diving -> odzkoušeno.

Cesta domů s V., dopíjíme víno na opravdu příčetném místě. (Myslím, že opravdu už moc nemáme kam klesat, co se úrovně týče.)

Doma opět v kuchyni na zemi, protože ‚tam spí‘ a ‚tam spí‘, tentokrát v dečce. Vytahujeme snad všechny dečky, které doma máme a jdeme se do nich zabalit na balkón.

Ráno vstávám, aby se mi přestala točit hlava. Piju mlíko z krabice a vařím si kafe. Pak s N. jíme na balkóně fíky, které jí M. přivezla z Chorvatska. Přidává se k nám P. a sedá si na krabici. Absurdity. Pak vevnitř všechny dečky odkládáme na Kryštofův domeček. Nově máme v kuchyni bedýnku na náhodné divné věci. Miluju / nesnáším náš byt.

Je mi 22. Moc mi ani nedochází, že jsem starší. Akorát nemůžu přestat myslet na to, že 22 je zvláštní číslo. Je to divný pocit, být dělitelná jedenácti.

Moje první pusa mi pořád přeje všechno nejlepší k narozeninám, to je milé, ne?

Jenom Š. mi přeje upřímně: ‚May the alcohol be with you.‘

Konečně čtu Eca (Jak napsat diplomovou práci), kterého mi V. půjčila už asi před týdnem (dvěma?). Poslouchám focus mix, piju kafe (přikusuju marlenku) a připadám si produktivně.

Už je oficiální, že budu s Effy v jejím rádiovém literárním pořadu. Jsem nervózní a natěšená a chci to nepokazit. (Bude to japonský speciál!)

Navíc jsem nabídla, že se újmu propagace Klubu (JKO) na Orientation Days. Takže blázinec kolem školy a studentských aktivit je v plném proudu a to ještě ani nezačal semestr.

Fotodokumentace k Vídni

V. ráda fotí kašny a sluneční paprsky a mighty rathaus v pozadí.

虹

お握り

猫 Café / Bílý Kryštůfek.

Po setmění.

Kronika. Malinový ubrousek. Naše punková mapa Vídně z roku 88, kterou jsem dostala darem v antikvariátu. お土産 z 日本. Dopis pro Akane.

Vienna (3)

Největší problémy tady toho tripu byly (1.) jak sbalit lžičky a (2.) jaké koupit お土産.

Highlights - Yoshimu chutnala naše čokoláda a Akane se přišla zeptat na překlad příbalového letáku léků do angličtiny. (‚I have a favour...fever...both.‘) Spíme v otupění a tentokrát nevnímáme střídání teplot.

Ráno nejpřirozenější konverzace s Akane nad šálkem japonského čaje. Je nejroztomilejší, když přivírá víčka a vzpomíná na anglická slovíčka. Loučení a japonské goodbye dárečky. Jdeme do naší už klasické snídaňové kavárny za gymnáziem. Místo čokoládového muffinu si nedopatřením objednávám vanilkovo-jahodovou taštičku.

Na okraji Vídně - Trošku creepy guy se zlatým prstenem nás veze skrz pole a lesy směrem na Slovensko. (‚The blind leading the blind,‘ jak to popsal Hokejista.) Ne, že bychom byly úplně vyděšené, ale v duchu vymýšlíme, jak ho přeperem nebo kam utečem. Končíme v Zinkeldorfu. Druhá dobrá - in-line hokejista nás místo deseti kilometrů veze až do Brna. Jde si nakoupit jídlo pro kočku, nechává nás v autě a klíčky v zapalování. Trošku důvěra. Speed limity jsou zbytečnost.

V Brně na benzínce. ‚Bohužel nejedu do Olomouce, holky, ale kdybyste chtěly do Znojma na víno, to bych vás vzal!‘
‚To je firemní auto, bohužel nemůžu. A jak bych rád!‘

Konečně v Olmu. Kupujeme si něco k večeři a víno. 私達らしい.

Student to student pohlednice pro Kryštofa dorazila do tří dnů na byteček. Low budget tripy a posílání pohlednic bez známek. Máme nekonečno možností a můžeme všechno a kamkoliv. Taky hned plánujeme Itálii (za rok), ale nechce se nám tak dlouho čekat na další dobrodružství, takže po zkouškovém v zimáku jedem do Španělska nebo co. Příčetnost celkem.

Vienna (2)

Mumok and Pinocchio on a balcony in a time loop. MuseumsQuartier je totiž časoprostorová smyčka. Našly jsme uvnitř další gay-koně-art.

Vymýšlím nové dream jobs, jako třeba vábit hady na duně v poušti ve skleněném domečku nebo stříhat keře dokulata na Maria-Theresien-Platz.

Linke Wienzeile s alternativními obchůdky a Duhovou vlajkou.

V parku na sluníčku obědváme onigiri, které Akane zabalila do rozkošných ubrousků s obrovskými malinami a všechno je krásné. Culíme se. V. chce zachovat moment.

V Schönbrunn pak mighty kašna a vlastně vůbec všechno mighty. V. fotí empty space.

Hundertwasser House - les na střeše a vzpomínky na tehdy. Ukazuju V., jak se ve městě hledají drobné poklady.

- Ty si myslíš, že jsem blázen.
-> Ale jenom tím správným způsobem.

Potom v Neko Café hladíme (he-bouč-ké) kočky a vyrovnáváme hladinu kofeinu v těle.

Punkové svačinkování, děsíme místní.

- A jak bychom ten rozpočet mohly ještě snížit? *smích*
-> Já se ti nevysmívám, jenom opravdu nevím jak. Bez toho kafe se zase neobejdem…

V. mě učí pick-up lines v němčině.

-What does this mean?
-Kunst.

Růžoví a zelení králíci se šampaňským u Albertiny. Kunst.

Propadáme (lehkému) šílenství a bojíme se jít zpátky k Akane. Divné pózy u kašny, noční mighty palác a Mozart.

Vienna (1)

Kdybych od V. nedostala duhový deštník, ani by mi nedošlo, že mám za chvíli narozeniny.

Rozhodly jsme se, že nejsme žádné cookies, abychom se někde rozdrobily, a tak opravdu stopujeme do Vídně.

Začíná to docela mile. V. den předem utratila všechny české peníze v hospodě na goodbye party. Ráno prší a my pesimisticky očekáváme ty nejhorší scénáře.

Mám nový (chytrý) telefon. (smart phones - stupid people) Postrádala jsem na něj obal, aby se nepoškrábal, tak jsem ho strčila do svojí barevné, puntíkaté ponožky. Celkem ‚hipsterský‘, jak by řekla V.

Tipy z hitchwiki jsou k nezaplacení a ulehčily nám spoustu času, který bychom jinak strávily plánováním. Posílám spoustu lásky a pozitivních vibrací všem, kteří do ní přispěli.

Unicorn petrol station se ukázala jako lucky spot. Jedeme se třetím dotázaným až na hranice. ‚Postáváme před restauračkou a vybíráme postarší chlapíky‘, jak říkala V.

Piknik u kašny před Karlskirche. Mighty rathaus - zatím z dálky. A random HUGE fair and Apfelparty and a lot of young wine / sturm / burčáku. Těším se, až za dvacet let budeme s V. hrát hru ‚řekni tohle slovo co nejvíce jazyky‘. Language hoarders.

Nikdy jsem netušila, jaká bude zábava s V. do detailu prohlížet a analyzovat sochy. Vždycky si všimne nějakých maličkostí a je z nich potom hrozně nadšená. Like ANGELS RIDING A SWAN.

Večer u Akane a Yoshiho - nejmilejšího japonského páru ve vesmíru. Akane nám připravila tradiční japonskou večeři a Yoshi nás učí, jak správně jíst hůlkami. Jsou neskutečně roztomilí a občas mají mile nesprávnou angličtinu. (feel free = make yourself at home)

Ona vystudovala architekturu a teď pracuje pro United Nations, on je umělec. Trochu se mi zastavilo srdce, když říkal ‚I’m an artist‘. Útulný a zároveň stylový byt, sedíme na 畳. She was sad so he had to come because she is his love. Yoshi nám nemá říkat 変なこと. Dávají nám instrukce ohledně koupelny a skleniček.

Že s V. spíme pod jednou peřinou, to už je pro nás samozřejmostí. Jsme ubytované v Yoshiho pracovně, kde má všude maličké papírky s poznámkami ve znacích. Roztomilosti. V noci bizarní střídání teplot. ちょっと無理 domluva, ale nakonec to nějak zvládáme.

Být nejzvanější je nejmilejší.

Hrozně mě baví, že můj level creepy věcí, které snesu už je tak vysoký, že dokážu vyděsit i tebe. ‚Víš, proč mívám vždycky tak studené ruce? Protože mě za ně drží mrtvé děti z našeho bytu.‘

Nevidím mámu 24 hodin od té doby, co jsem doma a je mi teskno, jako bych byla malé dítě.

Nemám ráda, když jsou ze mě lidi nervózní. Vždyť o nic nejde a já jsem nikdo.

Poslouchám alt-j, abych se naladila na Awesome wave.

Jdu s milými (i když cizími) lidmi na veganský piknik, kdo jsem? Už zase nevím, kdo jsem. Effy se svými nedbalými copy a Memorin, ze které n ě c o neskutečně silně vyzařuje. Effy s Panošem jsou strašně ‚cute‘, jak říkají, nejlepší poťouchlá dvojka. Ty vůbec nemůžeš být nikdy nešťastná, má milá. Panoš musí svojí pozitivní energií snadno pohlcovat všechny tvoje smutky. Hrajeme Dixit a plánujeme šíleně absurdní výlety do Olomouce (a jako alternativu hromadný sex - příčetnost).

Promiň, má drahá, za zmatený telefonát. Už nikdy ti nebudu volat kvůli hloupostem a nestřízlivá. Na druhou stranu, vzápětí mi to vracíš smskami nad ránem - o rozbíjející hudbě. Je hezké chvíli ignorovat tvoji existenci = čisto v duši, je ještě hezčí, nechat si tebou dělat rýhy do duše, když mi
píšeš nad ránem a jsme jenom my, protože nikdo jiný není, všichni ostatní spí.

Myslela jsem, že nejsem nervózní, ale když si vyhrnuju rukávy u košile, třesou se mi ruce. Nekonečné objetí a dopis převázaný stuhou.

Už podruhé mi v krátkém časovém intervalu někdo řekl, že jsem jeho platonická láska. Už podruhé mi někdo řekl: ‚třeba zrovna ty zachráníš moji duši.‘ Tedy jedná se o čtyři různé lidi. Takže buď lidi okouzluji anebo ode mě chtějí zachránit duši. Ale nic hmatatelného. Já ráda zachraňuji lidské duše a pohlcuji smutky. Na druhou stranu, možná to potřebuje udělat každý sám, aby z něj ne(z)byla lidská půlka.

‚Máš hezky malé prsty.‘ Tak pro někoho to nejsou absurdně malé dlaně.

Napsala jsem panu -orovi mírně sarkastický email. Trošku se sama sobě pochichtávám, odpověděl mi: ‚Ale Veroniko!‘.

Adventure time s V. (coming soon)

Konečně budeme spolu Na cestě.

V rámci questu ‚být kompetentní ke svému životu‘, jsem si zvládla pořídit telefon, ke kterému jsem dostala jako dárek PowerBank, což se ideálně hodí na výlety mimo civilizaci.

‚Doufám, že zpátky budete taky stopovat a nebudete padat do kolejiště.‘ Když jde o tebe, asi se jedná o docela velkou míru starostlivosti. Mám pocit, že to je to nejhezčí, co můžu od tebe dostat. Výš už to mezi námi nepůjde. Vlastně ne, vysoko bylo ještě: ‚A u koho v té Praze spíš, když V. není doma? Chci adresy a telefon na rodiče!‘ Vtípečky.

Když jsem říkala, že pojedu do Vídně stopem, dva lidi se mě v reakci na to zeptali, jestli jedu sama. Takže si o mě lidi myslí, že jsem až takhle šílená. A jiní dva se ptali, jestli nechci stopovat do Japonska. To zase trochu poukazuje na jejich šílenství. Vědí třeba, že je Japonsko ostrov? Na druhé straně zeměkoule?

Já: Díky vám jsme použily na sbalení wunderlist. LB: Tak takhle se cítili Řekové, když předávali Římanům kulturu. (Takhle se spolu bavíme.)

Balím si lžičku a pepřový sprej.

Mám si jít sehnat věci nutné pro přežití mimo civilizaci nebo se začít hrabat v sobě před dvěma lety? Dilemata.

Já: Našli jsme gay pár v Bratislavě! (přes couchsurfing) -> Máma: gay bar? (naprosto klidným tónem) -> Já: Jasně...gay bar, nejlepší zábava. (A vyprávěla bych o tom zrovna mámě.)

Lucka se intenzívně agresivně těší, že nás uvidí po dlouhotrvající pauze. Až mě to skoro děsí, fákt.

Zvládnu ještě někdy (v blízké budoucnosti) dělat něco užitečného?

Testuju paralyzér. Já: Mám strach, že s tím někoho zraním. -> Sestra: Jo, buď sebe nebo Verču.

Jedu vyzvednout dodávku. Běžná věc v pátek odpoledne. Máma řídí dodávku jako badass, like it‘s no big deal. Já za ní naším autem - moje řízení nemá šťávu tolik jako mámino - to mi vždycky říkal můj učitel v autoškole. Zpívám si hrozně nahlas Arctic monkeys a Maroon 5.

Reunion s KT ve fancy klubu s fancy drinky. Dojezdy do půl šesté ráno. Po čtyřech hodinách spánku na autobusové zastávce největší 二日酔い, kolem jede svatební průvod, všichni troubí jako šílení.

Doma ještě dlouho potom nestřízlivá a nenajezená, balím si všechno potřebné k přežití na následující týden.

Painkiller chutnal jako nejlepší jablečný štrúdl na světě. A milion vína. Jako by se víno počítalo na miliony.

A jak tě to napadlo? -> Nevím, byla tma…

Rady od kamarádek jsou vždycky k nezaplacení. Ať už ohledně gpsky nebo milostného života.

LB: Hlavně se mi vrať ve zdraví, jinak už nikdo neocení moje vtipy o vagínách.

Vezu si do Olo postel a zavařeniny a sestru. (Na gymplu v češtině nám zakazovali to takhle psát.) Pohoda, jahoda, katoda, anoda. (Kuba!)

Lesbians think friendship is another word for foreplay. Bye. Dík a čau.

‚the moral of hamlet is

don’t ever try to go home and resolve conflicts with yr family just stay at college and do gay shit w ur friends‘

Sestra: ‚Řídíš fakt děsivě, když jsi unavená.‘ Teprve pak mi došlo, že jsem vlastně týden pořádně nespala, je skoro půl dvanácté a já si pořádně neuvědomuju, co dělám. Když vezmu v úvahu život, jaký vedu, je smrt skrz nehodu způsobenou řízením pod vlivem únavy celkem pravděpodobná.

S P. jsme už taky připravení na všechno. Třeba bereme jako největší přirozenost, že přinejhorším přeskupíme nábytek v pokoji v jednu ráno. To děláme rádi.

Málem bych zapomněla, že hezké letní večery můžou být taky s mámou a burčákem venku v altánu. Zakláním hlavu, abych viděla na hvězdy rozeseté na nebi. Místo nich vidím nekonečnost. A jinak tma, jenom svíčka v lucerničce na stole.

Když má někdo krásnou duši, nevím, proč by měla být taková nedůležitá věc jako je pohlaví překážkou.

Možná díky mě přijedou Simple muffin do Olomouce. To je dárek ode mě pro všechny milé lidi. Slyšíš Karmo!?

Vedro, ve kterém se těžko i jen existuje v prostoru - tak nakonec vyhazujeme peřiny z postele a spíme jen pod jedním mokrým ručníkem. (Je to zveřejnitelné?)

Už jsem nějakou dobu chtěla napsat panu -orovi, jestli už mám (více než po půl roce) přestat čekat na odpověď na dopis. V záchvatu dospělosti a emancipovanosti jsem mu nabídla, jestli se mnou nechce zajít na kávu nebo na nějaké jiné omamnosti. Na druhý den mi odpovídá hned ve dvou zprávách. Píše: ‚tak mi prosím odpusťte‘ a svěřuje mi tajnosti. Navíc začíná podzim a to je Vaše období, tak já Vám tedy napíšu další Psaní, když Vás to těší. A třeba se tedy i setkáme a povíte mi něco norsky. A třeba se budu moct přijít podívat i na tu Vaši pseudo-japonskou hru.

Nejoblíbenější slova poslední doby: příčetnost a megalomanství.

Náhodné půlnoční rozhodnutí

podívat se na Sněženky a machry odstartovalo spontánní filmový maraton českých klasik. Prvně vidím Starce na chmelu. Dojímáme se nad poetickými romantičnostmi.

V. si zkouší moje plesové šaty. Další běžná dívčí věc, pro nás tak netypická.

Už tak jsme měli v koupelně rozbité okno. Teď se nám odlomil kousek sprchy. Taky nám odpadává klika na záchodě. Vlastně celou dobu, co tam bydlíme. Teď je to akorát jaksi intenzivnější. Na balkóně v květináčích s netřesky nám rostou kopřivy. Na druhou stranu, my jakoby věci (a hlavně problémy) moc neřešíme. Spíše přijímáme. Miluju náš byt.

Další nová fráze: ‚Myslím, že v kontextu všeho, to je v pohodě.‘

‚Já jsem se bála, že se budeš hroutit.‘ -> ‚Třeba se ještě zhroutím.‘

Across the universe a Pride potřetí (tentokrát i s M.). Na co tak asi myslíš, když mě hladíš po vlasech teď, po tom všem. Máme fancy bublinkové víno, takže první třetina děje filmu na mě působí trochu めちゃくちゃ.

Od oběda přes mňaminky plynule k večeři.

Paní Bovaryová s Miou Wasikowskou a krásným Ezrou Millerem, na kterou jsem se tolik těšila, byla velkým zklamáním.

Vždycky se mi pletla Nesnesitelná lehkost bytí a Věčný svit neposkvrněné mysli. Teď už to konečně odliším, když vím, o čem je alespoň jedno z toho. (Rozkošný Jim Carrey a barevnovlasá Kate Winslet, ach.) To je nejhezčí, že chceš s někým prostě být, i když víš, že to nebude fungovat.

Červené víno, banán a hermelín je překvapivě vynikající kombinace.

V. se jde podívat, jestli máme nějaké dobroty a křičí ze spíže: ‚Nutellaaa‘. Nakonec jsme objevily a snědly jen několik space cookies. (Podle obalu a ne podle urban dictionary.)

‚Já jsem vždycky chtěla fotku v rámu, nemáte rám?‘ -> ‚Máme!‘ Fotíme se v rámu. To se nesmí nikdo dozvědět.

Hledáme si návod, jak vyrobit louč. Příčetnost.

Chci, abychom jako oficiální japonský překlad ginu s tonikem zavedly 人とトニック.

Loučíme se: ‚Tak za týden v Brně!‘, jako by to byla ta nejpřirozenější věc.

Moje duše je vyčištěná od smetí.

Už tradičně,

máme s V. alkoholový prázdninový týden na bytečku v Olomouci. Spousta věcí je ale jinak. Například máme rozmanitější repertoár (absurdních) jídel. A taky spolu jdeme prvně běhat (dva roky potom, co jsme o tom začaly uvažovat.) Za Olomouc, mezi továrny, kolem creepy potrubí.

Jíme výhonky (小さい蛇), pijeme víno a procházíme skripta japonštiny.

Nová fráze: ‚být kompetentní ke svému životu‘.

‚To jsou prostě náhodné čárky a my to čteme a dává nám to smysl (někdy).‘ ‚A za dva roky. Takovejch čáreček.‘

S V. absolutní, nepochopitelně vysoký level porozumění a zájmu o stejné věci.

Tři dny jsou jako nic, pět dní je málo, týden je tak akorát a skoro by to chtělo další.

‚Jaký člen má v němčině muffin?‘ Ach, univerzitní / lingvistické prostředí. Jsem doma. Můžeme rozebírat jenom fonetiku a lidskou sexualitu?

V rámci absurdna mě V. učí náhodná německá slovíčka a fráze. (Wenn ich mich gut erinnere.)

Válení se v pyžamu na matračce jsme zredukovaly na chození jen v tričku po většinu dne. (Je to zveřejnitelné?)

Jenom pohoda, když je pohoda. Vaříme si jednoduše a chutně. (Hoho-hohoho) Na bytě je nekonečný klid. (A to jsou tam jindy navíc jen další dva lidi a kocour.)

Koupit si brokolici, když není ve slevě, je největší luxus a rebelství.

Panák becherovky lemond před obědem. Příčetnost.