williams

A pak jsem se ještě chtěla zmínit o tom, že čtu úžasnou knihu. Římské jaro paní Stonové - Tennessee Williams. Vypráví o postarší bohaté ženě. Vdově, která byla americkou herečkou. Teď už asi dva roky žije v Itálii, aby se odprostila od bývalých známých a žila v částečné anonymitě. Nebo aspoň to je můj dojem.
Koupila jsem si tu knihu v antikvariátu proto, že jsem věděla, že pan Williams byl gay. Už dlouho trpím posedlostí uměním, které produkují muži této orientace.
Zatím jsem přečetla asi 50 stránek z celkových asi 130 a přesto mi ta knížka připadá úžasná. Nevím, zda za to může jeho náklonnost k mužům nebo jeho citlivá povaha samotná, ale dokáže se úžasně vcítit do ženské psychiky. Už jen to, jak líčí, že paní Stoneová nechce slzet, aby si nerozmazala řasenku. Myslíte, že na tohle muži někdy myslí? Nebo strach z otěhotnění. To jak se žena cítí okolo mužů...muže, lásky, touhy. Nechápu, kde k těm "ženským" pocitům přišel...jak je získal, jak se to dozvěděl.
V knize je paní Stoneová sváděná krásným, mladým gigolem Paolem, který se občas taky chová roztomile zženštile.
Když jedu do školy, často si při čtení dávám do uší sluchátka, aby mě nerušilo žvanění spolucestujících. Musím říct, že naprosto dokonalé je poslouchat k tomu Adele. Do té slečny se prostě pořád víc a víc zamilovávám. A poslouchat ji při čtení Tenesseeho Williamse,... všechno je tím intezivnější a kouzelnější.
A taky jsem si uvědomila, že když mě někdo raní, vedu stejně kousavé a jedovaté řeči jako Paolo, který není nic jiného než trošinku lepší krásná kurva.
Těším se až to dočtu, a pokusím se sehnat něco dalšího od téhle "citlivky" -> v dobrém slova smyslu.