pátek 24. května 2013
Náhodný postřeh
Tak nějak mi připadá, že se za jednu pracovní směnu dá vypovědět celý život. To jsem celá já. Neovládám se a z náhlého rozmaru vyklopím náhodnému posluchači něco, co jsem nikdy neřekla ani těm nejbližším. Stává se mi to často.
středa 22. května 2013
Finally
Přála bych všem zažít ten pocit, když se chystáte začít sledovat nové anime asi po půlroční pauze. Tímhle pro mě oficiálně začínají prázdniny. Pokud si potom přečtu ještě kousek nějakého dobrého slashe, tak se moje blaho už nebude moct dát víc stupňovat. A když už jsem u toho blaha - do Prahy v listopadu přijedou Placebo. Nevím jestli mám jít (a jestli na to budu vůbec mít), ale možná by to znamenalo, že nezažiju jeden, ale dva nejlepší koncerty ve svém životě v jednom roce. Přece jen byly časy, kdy pro mě znamenali hodně. Na druhou stranu - vidět Briana a slyšet jeho úžasný, měkký hlas by pro mě mohlo znamenat srdeční zástavu... No, uvidíme.
Not even happy
Tak mám maturitu nebo co. A mám 4x za jedna. (Jako by na tom záleželo) Ale nejsem ani náznakem šťastná. Těším se jenom na to, že teď ulevím svému srdci od záplav kofeinu a od zrychleného bušení z nervozity.
Naposled jsem jedla někdy včera kolem poledne (jeden zmrzlý chlebíček), ale nemám ani hlad.
A chtěla bych poděkovat lidem, kteří se účastnili přednášek loňského a předloňského animefestu a hlavně přednášejícím, protože jsem se na ty přednášky dívala včera dopoledne před maturou a bylo to asi to jediné, co dokázalo upoutat moje myšlenky natolik, abych se nezbláznila.
Předtím jsem nechápala, jak může mít někdo za čtyři. Ale je to prostě o štěstí. Vytáhla jsem si dobrá témata, o kterých se mi dobře mluvilo. A taky jsem to vlastně nakonec fakt uměla. (Taky jsme na to měli tři týdny) Štěstí stálo při mně, protože jsem si všechnu smůlu vybrala před maturitou na pohotovosti. Mezi slzami a bolestí.
Asi tak v polovině zkoušky mi začalo docházet, že tohle už je fakt konec střední školy. Teď asi půjdu uklidit vypracované otázky, sešity a knížky. A pak si začnu plnit pomaturitní plán. Budu se konečně moct dívat na anime, číst si, co budu chtít, a hlavně, hlavně už se nebudu nic učit.
Naposled jsem jedla někdy včera kolem poledne (jeden zmrzlý chlebíček), ale nemám ani hlad.
A chtěla bych poděkovat lidem, kteří se účastnili přednášek loňského a předloňského animefestu a hlavně přednášejícím, protože jsem se na ty přednášky dívala včera dopoledne před maturou a bylo to asi to jediné, co dokázalo upoutat moje myšlenky natolik, abych se nezbláznila.
Předtím jsem nechápala, jak může mít někdo za čtyři. Ale je to prostě o štěstí. Vytáhla jsem si dobrá témata, o kterých se mi dobře mluvilo. A taky jsem to vlastně nakonec fakt uměla. (Taky jsme na to měli tři týdny) Štěstí stálo při mně, protože jsem si všechnu smůlu vybrala před maturitou na pohotovosti. Mezi slzami a bolestí.
Asi tak v polovině zkoušky mi začalo docházet, že tohle už je fakt konec střední školy. Teď asi půjdu uklidit vypracované otázky, sešity a knížky. A pak si začnu plnit pomaturitní plán. Budu se konečně moct dívat na anime, číst si, co budu chtít, a hlavně, hlavně už se nebudu nic učit.
neděle 12. května 2013
Jen to nejdůležitější
- Asi bych začala tím, že nesnáším, když si někdo plní moje sny.
- Zbožňuju Hentai corporation. Na Majáles jsem šla původně kvůli Fixy a HC spíš jen tak omrknout. Ale nakonec to skončilo tak, že jsem měla silnější zážitek z nich. Už dlouho jsem si koncert tak neužila. A bylo mi jedno, že mě třikrát polili pivem. A bylo mi jedno, že mám tak zacuchané a slepené vlasy, že si jich plno vytrhám, až se je budu snažit rozčesat a v tu chvíli mě nezajímalo ani to, že už mám z glád otlačené nohy a začíná mě bolet za krkem. Nikdy jsem neházela hlavou jako tehdy. I přesto, že už to pak bolelo. A to jsem ještě netušila, že to bude bolet další tři dny a ty první dva se nebudu moct ani zvednout z postele. Poprvé jsem zažila, že se někdo v kotli svlíknul do naha. A tančil tam a dělal j-a-k-o-ž-e-n-i-c. A já jsem nevěděla, jestli mám dřív tančit nebo se smát. A jestli je někdo šílený, tak jejich frontman. Jeden z mála lidí, kterým bych věřila, že toho kozla šukal. (Jak pořád řval v mezerách mezi písničkama). A taky jsem nečekala, že to všecko dá tak čistě. A vůbec nikdo asi nečekal, že vyzpívá ty svoje výšky i během kotrmelců a válení se na pódiu. Ale vyzpíval. A bylo to jednoduše úžasné. A stálo to za to. Za všecko. I když měl mikrofon možná častěji v kalhotách než u pusy, ale to vlastně není ani tak podstatné. Jednoduše můj nejoblíbenější mix metalu a jazzu jaký znám.
A Fixa byla po nich. Nezklamala. Bylo to fajn, jako vždy. Akorát už jsem si to tolik neužila, protože už jsem částečně nemohla hýbat hlavou.
- Do koncertu System of a down zbývá 94 dní. Ale ještě si zakazuju se těšit. Ještě né. A doufám, že Serj bude mňoukat.
- Simple plan udělali novou verzi svojí písničky s Takou z One Ok Rock. Zatím nevím jak se kolem toho cítím. Ale jasné je, že Taka a jeho úžasný hlas té písničce přidávají tak 100% atraktivity, protože předtím neměla téměř žádnou.
- V pátek mi příjde tričko s Totorem až z Irska! A těším se prostě na to, že ho budu mít a nezajímá mě, že nikdo nebude vědět, z jakého filmu ta postavička je. Protože trpím nedostatkem otaku přátel.
- Bála jsem se, že už nejsem zamilovaná. Ale trvalo to jen do té doby, než mi došlo, že tam, kde končí zamilovanost, začíná láska.
- Uvědomila jsem si, že ze mě nikdy nebude dobrý řidič. Vážně. To, že se dostanu z místa A do místa B - za to můžou jenom náhody. A jak často se dostávám do situací, které se nebezpečně blíží nehodám!
- Frnk udělal cover Be my baby od The Ronettes. Už dávno. A teď to zmiňuju jenom proto, abych mohla říct, že se mi ta jeho verze líbí víc. A vůbec né proto, že je to Frnk z MCR, ale proto, že ta jeho verze je šeptaná a řvaná.
- A nejvíc mě na maturitě stejně štve to, že jsem kvůli ní nemohla na Animefest.
- A teď už jsem jen zvědavá, co mi řeknou na moji literární práci o Drsňáku Bobovi, který chroustal kaktusy.
To je vše. A nic navíc. (A je tam hodně A, vím to, ale nebudu s tím nic dělat. Nikdy)
V.
- Zbožňuju Hentai corporation. Na Majáles jsem šla původně kvůli Fixy a HC spíš jen tak omrknout. Ale nakonec to skončilo tak, že jsem měla silnější zážitek z nich. Už dlouho jsem si koncert tak neužila. A bylo mi jedno, že mě třikrát polili pivem. A bylo mi jedno, že mám tak zacuchané a slepené vlasy, že si jich plno vytrhám, až se je budu snažit rozčesat a v tu chvíli mě nezajímalo ani to, že už mám z glád otlačené nohy a začíná mě bolet za krkem. Nikdy jsem neházela hlavou jako tehdy. I přesto, že už to pak bolelo. A to jsem ještě netušila, že to bude bolet další tři dny a ty první dva se nebudu moct ani zvednout z postele. Poprvé jsem zažila, že se někdo v kotli svlíknul do naha. A tančil tam a dělal j-a-k-o-ž-e-n-i-c. A já jsem nevěděla, jestli mám dřív tančit nebo se smát. A jestli je někdo šílený, tak jejich frontman. Jeden z mála lidí, kterým bych věřila, že toho kozla šukal. (Jak pořád řval v mezerách mezi písničkama). A taky jsem nečekala, že to všecko dá tak čistě. A vůbec nikdo asi nečekal, že vyzpívá ty svoje výšky i během kotrmelců a válení se na pódiu. Ale vyzpíval. A bylo to jednoduše úžasné. A stálo to za to. Za všecko. I když měl mikrofon možná častěji v kalhotách než u pusy, ale to vlastně není ani tak podstatné. Jednoduše můj nejoblíbenější mix metalu a jazzu jaký znám.
A Fixa byla po nich. Nezklamala. Bylo to fajn, jako vždy. Akorát už jsem si to tolik neužila, protože už jsem částečně nemohla hýbat hlavou.
- Do koncertu System of a down zbývá 94 dní. Ale ještě si zakazuju se těšit. Ještě né. A doufám, že Serj bude mňoukat.
- Simple plan udělali novou verzi svojí písničky s Takou z One Ok Rock. Zatím nevím jak se kolem toho cítím. Ale jasné je, že Taka a jeho úžasný hlas té písničce přidávají tak 100% atraktivity, protože předtím neměla téměř žádnou.
- V pátek mi příjde tričko s Totorem až z Irska! A těším se prostě na to, že ho budu mít a nezajímá mě, že nikdo nebude vědět, z jakého filmu ta postavička je. Protože trpím nedostatkem otaku přátel.
- Bála jsem se, že už nejsem zamilovaná. Ale trvalo to jen do té doby, než mi došlo, že tam, kde končí zamilovanost, začíná láska.
- Uvědomila jsem si, že ze mě nikdy nebude dobrý řidič. Vážně. To, že se dostanu z místa A do místa B - za to můžou jenom náhody. A jak často se dostávám do situací, které se nebezpečně blíží nehodám!
- Frnk udělal cover Be my baby od The Ronettes. Už dávno. A teď to zmiňuju jenom proto, abych mohla říct, že se mi ta jeho verze líbí víc. A vůbec né proto, že je to Frnk z MCR, ale proto, že ta jeho verze je šeptaná a řvaná.
- A nejvíc mě na maturitě stejně štve to, že jsem kvůli ní nemohla na Animefest.
- A teď už jsem jen zvědavá, co mi řeknou na moji literární práci o Drsňáku Bobovi, který chroustal kaktusy.
To je vše. A nic navíc. (A je tam hodně A, vím to, ale nebudu s tím nic dělat. Nikdy)
V.
čtvrtek 9. května 2013
I didn't change, I just found myself.
Kdysi jsem si vyplnila tenhle dotazník. Zkusim to teď znovu, abych zjistila, jak moc jsem se změnila, nebo našla. A taky proto, že prostě chci. Už je pozdě na to se něco učit a nechce se mi spát. A čím víc myslím na budoucnost, tím víc mě to nutí vzpomínat na minulost. Je to jen pro mě. Rozptýlení pro tenhle květnový večer. Částečně taky proto, že jsem si dneska uvědomila, že se to všechno nikdy nenaučím.
1.Tvoje jméno?
V., celé je moc dlouhé, takhle to stačí.
2. A přezdívka?
je jich moc a každá pro něco jiného.
3. Jaké jsi znamení a kolik ti je?
Panna - přesně to sedí. Jsem přesná, puntičkářská, vše chci mít v pořádku, mám silný smysl pro povinnost. Nechci ani vědět, kolik lidí mě kvůli tomu nesnáší. Prostě jsem se s tím narodila, nemůžu to nijak ovlivnit, tečka. Je mi 19, ale pomalu se připravuju na to, až mi bude 20. Už brzo. Trochu se mi zdá, že je to pro mě nějaký životní mezník nebo co. Už mi nebude náct, ale cet. Velká změna! Pryč ze střední a bla, bla, bla...
4. Oblíbené pití (alko/nealko)?
Káva. Černá. Vždycky.
5. Ty a cigarety?
Příležitostně, jak říká jedna naše profesorka: "na společenských akcích". Ale vážně. Když jsem se poprvé přistihla, že mám na cigaretu chuť, řekla jsem si, že to musí přestat.
6. Řekl ti někdy někdo, že tě miluje a ty víš, že to myslel/a upřímně?
Ano. 2x Mohla bych o obou těch lidech psát hodiny. Moc pro mě znamenají. Moc se toho mezi námi stalo.
7. Chtěl/a bys žít někde za hranicemi?
S Londýnem to byla láska na první pohled. Tam bych asi dokázala žít, už jen kvůli tomu, že se tam lidé usmívají na ulici víc než tady. A mým největším snem je podívat se do Japonska. Ale pouza na dlouhé prázdniny. Žít tam natrvalo, by bylo pro cizince víc než obtížně.
8. Jaké lidské vlastnosti nejvíc nesnášíš?
Asi bych to vyřešila diplomatickou odpovědí, že nesnáším lidi obecně.
9. Je nějaký moment v tvém životě, který bys nejradši vymazal/a?
Ano. Mám pár nevyřízencých účtů. Na druhou stranu jsem se ale zase měla z čeho poučit. A zjistila jsem, co jsem udělala špatně, a co už doufám nikdy neudělám. Kdybych to neudělala špatně, tak bych se nenaučila jak to dělat správně. A nebo taky: Bad decisions - make good stories.
10. Déšť, nebo slunce?
Mezi těmihle věcmi se přece nemůžu rozhodovat. Nesmysl.
11. Je snadné získat si tvou důvěru?
Jsem to spíš já, kdo snadno věří druhým.
12. Je na světě někdo, pro koho bys udělal/a cokoliv?
Asi ne. Ale pár lidí na jiných kontinentech by si mohlo dovolit, mě žádat o leccos.
13. Oblíbené roční období?
Léto. Vím, příliš konvenční.
14. Miloval/a jsi někdy někoho k zbláznění?
Mockrát.
15. Je někdo, kdo má tvou plnou důvěru?
Možná sestry.
16. Jsi zamilovaný/á?
Jsem zaláskovaná.
17. Co ti jde fakt dobře?
Vím, co mi nejde. Sebechvála.
18. Čaj, nebo kafe?
Káva. Vždycky.
19. Jaká je tvá oblíbená barva?
Poslední dobou lososová a tyrkysová.
20. Jsi romantická duše?
Jsem romantická. Ale má duše se tak jednoduše, jedním slovem popsat nedá.
21. Je někdo, o kom můžeš říct, že tě nikdy nezradí?
Doufám, že je.
22. První myšlenka po ránu?
Nesnáším vstávání. To už je zas ráno? Budu se ještě chvíli válet v posteli.
23. Jak by sis přál/a, aby se jmenovaly tvoje děti?
To by záleželo na tom, jestli bych někdy nějaké měla. A když jo, jestli by to byla holčička nebo chlapeček.
24. Bouřka, blesky a ty?
Když jsem doma fajn, když jsem venku - ne moc příjemné.
25. Chodíš s někým?
Ano.
26. Co tě vytrvale provází životem?
Hudba.
27. Oblíbený filmy?
Je jich moc. Nechce se mi je vypisovat. Ale mám dlouhý papírový seznam těch, co se mi líbily a těch, které chci vidět.
28. Čeho se nejvíc bojíš?
Teď zrovna budoucnosti. Příšerně moc.
29. Místo, který bys chtěl/a navštívit?
Už jsem říkala Japonsko. Taky Korea...a znovu Londýn.
30. Jak vidíš svou budoucnost?
Uvidím už za necelý měsíc.
31. Máš něco rozečteného?
Bohužel ne. A to je jedna z věcí, které mě na tom všem mrzí nejvíc.
32. Je něco, co na sobě nesnášíš?
Ano. Je toho spousta.
33. Co tě opravdu baví?
Psát, číst, kreslit, tvořit, koukat na anime, poslouchat dobrou hudbu, trávit čas s blízkými,...
34. Umíš mlčet?
Samozřejmě, že umím, jen se mi musí chtít.
35. Trenýrky, nebo slipy / tanga, nebo bombarďáky?
Z téhle nabídky jsem na sobě měla jenom trenýrky. Jednou. Nevím, co víc k tomu mám říct.
36. Na co se těšíš v blízký době?
Na letní večery. Až bude po všem.
37. Tvoje největší dlouhodobější přání?
To nesmím říct, jinak se nesplní.
38. Co ty a deprese?
S ohledem na nejistou budoucnost. Všemožné mezilidské vztahy...asi tak.
39. Koho můžeš označit za kamaráda a bydlí nejdál?
Snažím se jak se dá být nekonkrétní. Jméno nepovím, ale vím to přesně.
30. Co pro tebe znamenají přátelé?
Přátelství pro mě znamená strašně moc.
41. Oblíbené slovo nebo věta?
Zrovna mě nic nenapadá. Snad jen že některá slova jsou hezčí v japonštině nebo v angličtině než v jiných jazycích.
42. Oblíbený jazyk?
Angličtina už dlouho. Ruštinu mám ráda úplně jiným způsobem a japonštnu taky.
43. Umíš líbat?
Zeptejte se těch, které jsem líbala.
44. Můžeš žít bez muziky?
Ne. Bez tohodle bych se vážně neobešla.
45. Snažíš se vyhnout závazkům?
Ta otázka má příliš mnoho významnů a teď zrovna nevim, na který z nich odpovědět.
46. Oblíbená literární postava?
Bobby z Domova na konci světa. První, co mě napadla. Neznamená to, že by byla ze všech nejoblíbenější nebo tak.
47. Nejcennější věc, co máš doma?
Asi album s fotkama přátel. Má pro mě velkou vzpomínkovou cenu.
48. Máš rád/a sny?
Mám ráda hezké sny, asi jako každý. Poslední dobou mám ale spíš plno nočních můr.
49. Co ty a pátek 13.?
Nic zvláštního.
50. Oblíbený cizí výrok?
Find what you love and let it kill you. Teď nevím, kdo to řekl, ale myslím, že se to objevilo na frnkově twitteru.
To bude asi všechno. Nic zajímavého jsem nezjistila, ale docela dobře jsem se bavila.
V.
1.Tvoje jméno?
V., celé je moc dlouhé, takhle to stačí.
2. A přezdívka?
je jich moc a každá pro něco jiného.
3. Jaké jsi znamení a kolik ti je?
Panna - přesně to sedí. Jsem přesná, puntičkářská, vše chci mít v pořádku, mám silný smysl pro povinnost. Nechci ani vědět, kolik lidí mě kvůli tomu nesnáší. Prostě jsem se s tím narodila, nemůžu to nijak ovlivnit, tečka. Je mi 19, ale pomalu se připravuju na to, až mi bude 20. Už brzo. Trochu se mi zdá, že je to pro mě nějaký životní mezník nebo co. Už mi nebude náct, ale cet. Velká změna! Pryč ze střední a bla, bla, bla...
4. Oblíbené pití (alko/nealko)?
Káva. Černá. Vždycky.
5. Ty a cigarety?
Příležitostně, jak říká jedna naše profesorka: "na společenských akcích". Ale vážně. Když jsem se poprvé přistihla, že mám na cigaretu chuť, řekla jsem si, že to musí přestat.
6. Řekl ti někdy někdo, že tě miluje a ty víš, že to myslel/a upřímně?
Ano. 2x Mohla bych o obou těch lidech psát hodiny. Moc pro mě znamenají. Moc se toho mezi námi stalo.
7. Chtěl/a bys žít někde za hranicemi?
S Londýnem to byla láska na první pohled. Tam bych asi dokázala žít, už jen kvůli tomu, že se tam lidé usmívají na ulici víc než tady. A mým největším snem je podívat se do Japonska. Ale pouza na dlouhé prázdniny. Žít tam natrvalo, by bylo pro cizince víc než obtížně.
8. Jaké lidské vlastnosti nejvíc nesnášíš?
Asi bych to vyřešila diplomatickou odpovědí, že nesnáším lidi obecně.
9. Je nějaký moment v tvém životě, který bys nejradši vymazal/a?
Ano. Mám pár nevyřízencých účtů. Na druhou stranu jsem se ale zase měla z čeho poučit. A zjistila jsem, co jsem udělala špatně, a co už doufám nikdy neudělám. Kdybych to neudělala špatně, tak bych se nenaučila jak to dělat správně. A nebo taky: Bad decisions - make good stories.
10. Déšť, nebo slunce?
Mezi těmihle věcmi se přece nemůžu rozhodovat. Nesmysl.
11. Je snadné získat si tvou důvěru?
Jsem to spíš já, kdo snadno věří druhým.
12. Je na světě někdo, pro koho bys udělal/a cokoliv?
Asi ne. Ale pár lidí na jiných kontinentech by si mohlo dovolit, mě žádat o leccos.
13. Oblíbené roční období?
Léto. Vím, příliš konvenční.
14. Miloval/a jsi někdy někoho k zbláznění?
Mockrát.
15. Je někdo, kdo má tvou plnou důvěru?
Možná sestry.
16. Jsi zamilovaný/á?
Jsem zaláskovaná.
17. Co ti jde fakt dobře?
Vím, co mi nejde. Sebechvála.
18. Čaj, nebo kafe?
Káva. Vždycky.
19. Jaká je tvá oblíbená barva?
Poslední dobou lososová a tyrkysová.
20. Jsi romantická duše?
Jsem romantická. Ale má duše se tak jednoduše, jedním slovem popsat nedá.
21. Je někdo, o kom můžeš říct, že tě nikdy nezradí?
Doufám, že je.
22. První myšlenka po ránu?
Nesnáším vstávání. To už je zas ráno? Budu se ještě chvíli válet v posteli.
23. Jak by sis přál/a, aby se jmenovaly tvoje děti?
To by záleželo na tom, jestli bych někdy nějaké měla. A když jo, jestli by to byla holčička nebo chlapeček.
24. Bouřka, blesky a ty?
Když jsem doma fajn, když jsem venku - ne moc příjemné.
25. Chodíš s někým?
Ano.
26. Co tě vytrvale provází životem?
Hudba.
27. Oblíbený filmy?
Je jich moc. Nechce se mi je vypisovat. Ale mám dlouhý papírový seznam těch, co se mi líbily a těch, které chci vidět.
28. Čeho se nejvíc bojíš?
Teď zrovna budoucnosti. Příšerně moc.
29. Místo, který bys chtěl/a navštívit?
Už jsem říkala Japonsko. Taky Korea...a znovu Londýn.
30. Jak vidíš svou budoucnost?
Uvidím už za necelý měsíc.
31. Máš něco rozečteného?
Bohužel ne. A to je jedna z věcí, které mě na tom všem mrzí nejvíc.
32. Je něco, co na sobě nesnášíš?
Ano. Je toho spousta.
33. Co tě opravdu baví?
Psát, číst, kreslit, tvořit, koukat na anime, poslouchat dobrou hudbu, trávit čas s blízkými,...
34. Umíš mlčet?
Samozřejmě, že umím, jen se mi musí chtít.
35. Trenýrky, nebo slipy / tanga, nebo bombarďáky?
Z téhle nabídky jsem na sobě měla jenom trenýrky. Jednou. Nevím, co víc k tomu mám říct.
36. Na co se těšíš v blízký době?
Na letní večery. Až bude po všem.
37. Tvoje největší dlouhodobější přání?
To nesmím říct, jinak se nesplní.
38. Co ty a deprese?
S ohledem na nejistou budoucnost. Všemožné mezilidské vztahy...asi tak.
39. Koho můžeš označit za kamaráda a bydlí nejdál?
Snažím se jak se dá být nekonkrétní. Jméno nepovím, ale vím to přesně.
30. Co pro tebe znamenají přátelé?
Přátelství pro mě znamená strašně moc.
41. Oblíbené slovo nebo věta?
Zrovna mě nic nenapadá. Snad jen že některá slova jsou hezčí v japonštině nebo v angličtině než v jiných jazycích.
42. Oblíbený jazyk?
Angličtina už dlouho. Ruštinu mám ráda úplně jiným způsobem a japonštnu taky.
43. Umíš líbat?
Zeptejte se těch, které jsem líbala.
44. Můžeš žít bez muziky?
Ne. Bez tohodle bych se vážně neobešla.
45. Snažíš se vyhnout závazkům?
Ta otázka má příliš mnoho významnů a teď zrovna nevim, na který z nich odpovědět.
46. Oblíbená literární postava?
Bobby z Domova na konci světa. První, co mě napadla. Neznamená to, že by byla ze všech nejoblíbenější nebo tak.
47. Nejcennější věc, co máš doma?
Asi album s fotkama přátel. Má pro mě velkou vzpomínkovou cenu.
48. Máš rád/a sny?
Mám ráda hezké sny, asi jako každý. Poslední dobou mám ale spíš plno nočních můr.
49. Co ty a pátek 13.?
Nic zvláštního.
50. Oblíbený cizí výrok?
Find what you love and let it kill you. Teď nevím, kdo to řekl, ale myslím, že se to objevilo na frnkově twitteru.
To bude asi všechno. Nic zajímavého jsem nezjistila, ale docela dobře jsem se bavila.
V.
středa 8. května 2013
After all this time, it's still you
Tak jo. Potkala jsem svou bývalou soulmate. Byly jsme si strašně blízké. Ale s postupem času jsme se vídaly méně a méně. A teď jsme se potkaly asi po dvou letech...dvakrát za sebou. A bylo to strašně zvláštní, pořád na to musím myslet. Protože právě když potkáváte staré přátele, tak si uvědomujete, jak moc jste se změnili, a jak moc se změnil váš život. Na jednu stranu jsem cítila, jak moc máme k sobě daleko, a jak jsme se každá za tu dobu dostaly úplně někde jinde, ale na druhou stranu jsem v drobných detailech poznávala, že je to pořád ona. V nepatrných náznacích, úsměvu, větách nebo pohybech.
A teď přemýšlím jestli to mám takhle nechat. U těch dvou nahodilých setkání. Nebo jí mám někam pozvat a zavzpomínat na staré časy a na všechno, co jsme spolu prožily.
A vtipné na tom je to, že se mi o ní v poslední době zdálo. A vždycky to bylo o tom, že jsme se na nějakém náhodném místě potkaly, usmířily a bavily se jako kdysi. V jednu chvíli jsem měla chuť jí to i říct, ale pak stačil jeden pohled a rychle jsem to odsoudila, jako špatný nápad. Byl to prostě strašně zvláštní pocit, na jednu stranu pořád ona, znáte se dlouho, měli jste k době blízko, víte toho o sobě hodně a chcete se spolu bavit jako kdysi, na druhé straně je ale ta propast vytvořená časem, a obavy ať neřeknete něco špatně.
Asi se nechám inspirovat Leibnizem a nechám tomu volný průběh. Znáte to, jako v tom podobenství o dvou hodinách. Což mi připomíná, že je mi neustále na zvracení. Možná se to může zdát jako zvláštní asociace, ale je to tak. Nevím, jestli takhle moje tělo reaguje na druhý týden intenzivního studia (haha - lehký sarkasmus) nebo je to tím, že se teď většinou živím jen kávou a sušenkama.
V.
A teď přemýšlím jestli to mám takhle nechat. U těch dvou nahodilých setkání. Nebo jí mám někam pozvat a zavzpomínat na staré časy a na všechno, co jsme spolu prožily.
A vtipné na tom je to, že se mi o ní v poslední době zdálo. A vždycky to bylo o tom, že jsme se na nějakém náhodném místě potkaly, usmířily a bavily se jako kdysi. V jednu chvíli jsem měla chuť jí to i říct, ale pak stačil jeden pohled a rychle jsem to odsoudila, jako špatný nápad. Byl to prostě strašně zvláštní pocit, na jednu stranu pořád ona, znáte se dlouho, měli jste k době blízko, víte toho o sobě hodně a chcete se spolu bavit jako kdysi, na druhé straně je ale ta propast vytvořená časem, a obavy ať neřeknete něco špatně.
Asi se nechám inspirovat Leibnizem a nechám tomu volný průběh. Znáte to, jako v tom podobenství o dvou hodinách. Což mi připomíná, že je mi neustále na zvracení. Možná se to může zdát jako zvláštní asociace, ale je to tak. Nevím, jestli takhle moje tělo reaguje na druhý týden intenzivního studia (haha - lehký sarkasmus) nebo je to tím, že se teď většinou živím jen kávou a sušenkama.
V.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
