Not all girls are made of sugar and spice and everything nice.

Some girls are made of sarcasm and wine and everything is fine.

Vynikající! Věděla jsem, že v rozbitém Akutagawovi musí být nekonečno nádherností. Obraz pekla - nikdy jsem se nesetkala s podobně zvrhlým druhem krásy. Tak silné a živé. Roje duchů lišek. Mrazivosti a děsivosti. Války s vydrami. Taky občas pláču celým svým tělem, ale bez slz. 'Kdybychom se měli řídit jen rozumem, museli bychom přirozeně popřít svou vlastní existenci.'

Děkuju mámě, že mě naučila, že každý problém se dá vždycky nějak vyřešit. Děkuju V., za to, že mi to připomíná.

Zůstala mi tady po tobě krabička borůvkových cigaret a Hrabě, kterého jsi četla. A celá postel a naše pyžama, všechno voní jako ty.

‚Mně je zima.‘
-> ‚Tak já zapnu topení.‘
‚Ne, já chci dečku.‘

Taková malá holka. A má v sobě úplně všechno podstatné. A navrch tolik smutků, které si vůbec nezaslouží. Vytahuju je z tebe a ničím je do nikam. Držím tě v náručí a utírám ti slzy. Neutralizuju jedy, div se z toho nepozvracím. Tolik jedu. Tolik jedu.

Postupně sníme všechny nůše těch kyselých jablek. Nebo ještě líp. Uděláme z nich marmeládu.

Sedím ti na klíně a kouříme spolu borůvkové cigarety. F. si myslí, že jsme spolu rozkošné.

Líbáme se u Čajkovského. ‚Kdo by to mohl být jiný než ty? Kdo by to mohl být jiný?‘

Zbožňuju, když na mě mluvíš španělsky. Te quiero mucho.

Chci tě každý den objímat u toho, když v kuchyni krájíš zeleninu a líbat tě na tváře.

Čtu ti Fulghuma a tulíme se v dečce. Nádhernosti. Koukáme na Kill your darlings, dokud se nesetmí.

Stačila jedna věta. Hroutím se a vzlykám ti do náruče. Všechno mě bolí. Za pět minut je všechno pryč. Sedím zpříma a ujišťuju tě, že všechno zvládnu, protože nejsem žádná sušenka.

Tohle je náš vztah s F. Nemluvíme spolu třeba dva týdny v kuse. A pak se potkáme u kávy v kuchyni a říkáme si niternosti, které neví nikdo druhý.

Pořád je to třetí rande, i když trvalo dva dny.

Samotnou mě děsí moje únavou šílené oči.

Autorské čtení v rámci Mezipater v DD. Piju heřmánkový čaj a je mi útulně.

Nedívej se mi do očí, když říkáš, že duše bolí víc. Niternosti, Markétko, jak tohle můžeš na veřejnosti číst? Mám k tobě záchvat něhy.

‚Tak jak to teda máš?‘ Je otázka, kterou nenávidím ještě víc než tu: ‚A proč ses vlastně začala učit japonsky?‘

Cesta nocí do cizího města, div že neomdlévám nervozitou. Meeting her friends and all.

‚Tak si tu dečku vem ty!‘
-> ‚Ty si ji musíš vzít, když ty je máš ráda a já je neznám!‘

Pijeme spousty heřmánkového čaje, koukáme na film, tulíme se a já se cítím jako doma. Všechno je tak krásné a absurdní.

Zavírám dveře, aby k nám v noci nemohli démoni. Tebe takové věci vůbec nestraší.

‚Koho sis to vybrala? Ke komu se to tulíš?‘ Tebe, přece tebe / k tobě přece k tobě.

Snídat s tebou ráno borůvkový jogurt a k tomu poslouchat Keatona Hensona mi přijde jako nejpřirozenější věc na světě. Dusím se pocity a slzí mi oči.

‚Ty to nechápeš, já z toho mám rýhy na duši, že se to všechno stalo tak rychle.‘
‚Nevadí, vyhladíme.‘ Celý život jsem čekala na to, až mě takhle někdo uklidní.

Fyzicky mě bolí, když říkáš, že se balíš do dečky jen, když je ti zima.

‚Nemáš být tak úžasná.‘
-> ‚Neříkej to.‘
‚Nemáš být tak, tak, tak…‘

Vézt se s tebou v autě je největší bezpečí.

‚Ty do toho taky docela padáš…‘, říká, když se k ní tisknu vším, co mám, zatímco řídí.

Líbat se s tebou na červené je nejhezčí floutkovství. Rozpouštím se, točí se mi hlava a za zamlženými skly je všechno ozářené tlumenou červenou barvou.

Po všem tom stresu je mi najednou tak dobře, vyplavujou se ze mě všechny nakumulované emoce z nitra rovnou na povrch, poskakuju, směju se jako blázen, házím všechno za hlavu a vzdychám ti do pusy.

Pak běžím zpátky na náměstí, naprosto nepříčetně, piju punč a cpu se čokoládou.

O pár punčů později s V. po cestě domů máme problém rozeznat srnu od zajíce. Zábavička.

Večerní dramata.

Hodinový telefonát s Borůvkovou na balkóně. A nazítří další takový. Dokud mi nemrzne ruka, ve které držím telefon a nohy v bačkůrkách. Taky mi potom v hlavě dlouho zní tvůj hlas. A hlavně smích.

‚Já si přes noc rozmyslím, jak moc jsi šílená,‘ takhle se spolu loučíme.

Tvrdíš mi, že by ti stačilo jenom tak sedět a dívat se mi do očí. Vůbec nevím, jak mám s takovými informacemi naložit.

We were up on the hill where the blueberries grow.

‚Ty víš, ale potřebuješ to vědět.‘ To je velká pravda.

A já jsem přitom chtěla, aby mě někdo bezmezně zbožňoval. Třeba jenom pro moje oči. Měla jsem si dávat pozor na to, co si přeju. Teď, když se mi to děje, děsí mě to k smrti.

V ruštině se mi občas stává, že se snažím ruská slova spojovat do vět pomocí japonských partikulí. A dává mi to v hlavě perfektní smysl.

Telefonáty s mámou jsou nejhezčí duševní očista. Slibuju jí, že si uvařím aspoň polívku. ‚Nezanedbávej se,‘ si beru opravdu k srdci jen od mámy.

‚No, takže ty budeš muset být ta umělecká duše,‘ říká mi V. tak mile, až se z toho ve mně všechno chvěje.

A najednou se všechny tolik bojíme, abychom se nezamilovaly. Co se to s námi stalo?

Píšeš mi: ‚blázním z tebe, má milá‘, až mě z toho všechno uvnitř svírá a tak moc hezky to bolí.

Mám takovou teorii, že i kdyby někdo nakrásně zvládl přežít studium japonštiny bez psychické újmy (což je nepravděpodobné), tak povinná četba ho zlomí. V těch románech jsou takoví démoni, že ti temnota postupně nenávratně zahltí srdce.

Taky mi došlo, že vlastně vyčnívám všude jinde, jen na japonštině ne. Protože to je jediné místo, kde jsou stejní blázni, jako jsem já.

'Sometimes you just want to take your teddy bear into the pool

and drift away from all your troubles.'

Kdybych byla s někým podobně rozbitým, jako jsem já, tak bychom si navzájem sežraly duše.

‚Ale my máme s M. taky výjimečný vztah. Takový s nikým jiným nemám. Škoda, že je to k ničemu.‘
‚Když to jako neumíš pojmenovat, tak to znamená, že to nic není, jo?‘

Běžíme s V. parkem. Navzdory tomu, že jsem cestou domů už úplně zmoklá, je mi teplo, mávám lidem v narozeninové tramvaji a je mi krásně.

Sen: Byla jsem opřená o nějaký pultík a na něm seděl わ先生 a měl nožku v kalíšku. Pak tam přišla naše třídní z gymplu, zakopla o mě a rozdrolila mi na šaty sušené květiny. A já jsem měla pocit, že je to moje vina, tak jsem se jí pořád omlouvala. A na zemi se všude válely ty kousíčky rozdrobených okvětních lístků.

,Protože statisticky to KT moc nezvládá.‘
‚Statisticky jsme dost v piči.‘

S K. na prvním punči tohoto roku. Probíráme naše vztahy / nevztahy a v podstatě pijeme na žal, že s námi není Š. (máme abstinenční příznaky, protože jsme ji neviděly už od čtvrtka). Zároveň je to pochopitelně taky velká zábavička jako vždy, smějeme se tak nahlas, že to jde slyšet přes celé náměstí.

Nechce se mi vstávat, ale motivuje mě, že K. už je v knihovně a pracuje na BP. Tak se spěšně oblíkám, stavuju se pro kávu s sebou a snídám v tramvaji. Mám ráda, když si děláme tichou společnost a vzájemně se tak nepřímo podporujeme.

V knihovně se konečně pouštím do výzkumu. K tomu si trochu brečím do dlaní, protože si s Borůvkovou vyměňujeme niterné upřímnosti. Je to vystupňováno únavou, takže mě to zasahuje rovnou do středu srdce.

のんびり行こう。

Já mám strach, že kdyby ses mi dívala hluboko do očí, tak bych tě mohla políbit, nebo ty bys mě mohla políbit, nebo bychom se mohly políbit a třeba by se tím všechno pokazilo.

‚A co bych tedy měla cítit při čtení těch básní?‘
‚Zbláznila ses? Jak po někom můžeš chtít, aby ti řekl, jak se máš cítit kolem básní?‘
‚Já se v tom nevyznám.‘
‚Jak to můžeš říct? Jako že se nevyznáš v pocitech? Máš snad nějaké city. Jsi přece člověk, proboha! 人間なら japonsky…‘
‚Co to znamená…pocity?‘
‚Ne. Znamená to: Když přijde na to, že jsi člověk.‘ Absurdity. Dávám jí Hraběte, aby si vyzkoušela, jak na ni budou působit básně.

Je mi s ní moc hezky, akorát nechci být ničí záplata ani kondenzátor. A taky přeci musím být o p a t r n á.

Párkrát jsem se přistihla při nutkání vrhnout se ti do náruče. To je snad dobré znamení, ne?

Mám ráda způsob, jakým mluvíš. A jak ti občas chraplavě přeskakuje hlas. Taky máš tu správnou míru floutkovství. Na slečnu. A neplýtváš svým volným časem. To je přece to, co s V. hledáme v lidech. A jsi tak nádherně příčetná. A sportuješ. A cestuješ. A zajímáš se o moje zájmy. A moje oči ti připadají výjimečné. A jsi rozumná a zároveň je s tebou legrace. Too good to be true.

A já mám strach, že všechno zkazím nějakým překrásným gestem jako Hrabě.

‚Date someone who will let you fall asleep in their car, drive the whole time, be okay with it, and avoid the holes so you sleep fine.‘ That could be her!

Korean phrase:

"It was so delicious that if two people were eating and one died the other wouldn't notice."

Občas mi někdo napíše, že mu připadá hezké, jak jsem rozbitá. A mně vlastně nakonec taky. Částečně. Díky tomu mi nepřestane připadat drásavé číst básně v rádiu. A tak.

Už hořel, když si do něj lehala. Širuin život. Jeden velký požár, který se jí nakonec vždy podaří uhasit, když už to vypadá, že je všemu konec. Už jsem napsala, že ta Fulghumova povídka je vlastně o ní?

‚Díky, Vesmíre. Thanks for nothing. Kéž by tě sežrala činčila!‘, takhle děkuji Vesmíru.

‚Vy jste lidi z fildy, vy neumíte otevřít oplatky.‘

Tentokrát zvládáme jít na korejštinu, moje fialová víčka z nedospánků a já. Celé dopoledne se mi točí hlava, až mě to začíná děsit. 怖い。 Odpočítávám minuty do konce hodiny a pak se hroutím venku na lavičce. Mrazivý ranní vzduch čistí moji jedovatou krev. Ze dna, ze dna mojí podstaty / toho, co je ve mně podstatné.

Doma mi M. dala rozpustit do skleničky hořčík. Po sprše a jídle je mi líp.

S J. a She-keeps v divadle. Jedlíci čokolády. Příběh o třech sestrách. Nejmladší se jmenuje Valerie a je to agorafobička, zčásti bláznivá jako jejich matka. Další je kvůli obezitě upoutána na lůžko a třetí se o ně stará.

Sedíme v první řadě, bojíme se, aby na nás někdo nespadl ze štaflí, a uhýbáme před letícími marshmallow.
Směju se ze všech nejvíc nahlas a zároveň si taky brečím do dlaní. „Co když taky umřu sama a jako blázínek?“
Nakonec se jeden z herců rozhodoval, komu z publika zachrání život a vybral si mě. Asi vypadám na to, že potřebuju zachránit.

Potom v Hoblině na víně. (hoho-hohoho) Dochází mi, že ten člověk z dopisů je opravdu She-keeps. Zároveň si s ní taky trochu připadám jako na gymplu v druhé lavici.

M. udělala Kryštůfkovi hračku z nitky a účtenky a měla z toho obrovskou radost. ‚Ty se takhle dneska celý den bavíš, jo?‘ Vypadala tak rozbitě, že jsem ji musela obejmout. Vyměnily jsme si role. Dokonce má i studené ruce, jako většinou já a ty moje tentokrát hřejí.

Kde vzít a nekrást?

To je tak hořkosladce výstižné.

M. mě objímá a tvrdí, že jsem rozbitá stejně jako Jesse, který nechce přijímat lásku. Bráním se: ‚Já nechci tvoji lásku‘ a je to nejupřímnější, nejpravdivější lež.

Často žasnu nad tím, jak jsme my dvě mohly být na gymplu takové kamarádky. Jsme nejodlišnější lidi na světě. (Lady) M: ‚Buď ráda a nepátrej po tom.‘

‚Někdo ve vesmíru o nás pečuje a zorganizoval, abychom se někdy potkaly!‘ Asi to bude pravda.

Schovávat si klíče do podprsenky, jak mě to naučila Š., je nejlepší vychytávka / life hack / 改善 poslední doby.

Večer na přednášku Každý-mluví-o-své-zemi. Cesta k Hoblině je magická. Jde se pěšinkou, která je osvětlená kulatými pouličními lampami, nalevo je děsivá zahrádka se sochami ženských postav a napravo opuštěný dům s vymlácenými okny. Vevnitř je útulno a v kamínkách hoří oheň. Na barové stoličce sedí rozkošná Maki. Má vlasy sčesané do dvou copů.

Nejdřív potkávám T, vzápětí J. a mám hroznou radost, že ji vidím. Dáváme si spolu pivo. Je to vždycky tolik milé, bavit se s lidmi z předchozího života. Nejpřirozenější rozhovory o čemkoliv.

Další důvod proč miluju naši lektorku ruštiny -> Když jsme se nějak dostali k tomu, jaký bychom jí vybrali dárek a všichni navrhovali čokolády, kytky a šperky, tak se začala rozčilovat, proč ženy častěji nedostávají darem alkohol. Nejlíp whiskey.

‚V. zhroucení 駄目!‘, takhle mě Š. utěšuje.

Co se může stát nejhoršího? Neodstátnicuju na jaře. To dokážu přijmout.

The Ultimate Guide ->

Krypl tým (KT): Potetovaná L, L z architektury, Lady M
変なグループ: Coffee Lover K, Širu (しる), True Beatnik V
Byteček: angel-headed M, (F a P)
Blogoví lidé: She-keeps (K), Effy, Čarokrásná K, Eri
(Stejně se v tom nikdo kromě mě nevyzná.)

Jsem vždycky připravená se do někoho zamilovat v žádném čase, ale co to dlouhodobé hledisko?

Důležitá lekce z tumblru: Láska je volba více než cokoliv jiného.

Note to myself: Předchozí obavy byly zbytečné. Rozhodně rozeznáš rande od pouhého milého setkání.

Achjo, kvůli těmhle drobným potřebám duše (čtení pohlcujících knih, setkání s milými, sledování filmů, psaní Psaní) neodstátnicuju.

Historky She-keeps jsou vždycky 死ぬほど zábavné:
‚Absurdníčko: Vyprávím Vnějšímu světu, jak jsem před lety viděla ve f-m nabouranou škodovku o lampu, a ta lampa svírala se zemí úhel asi tak 60 stupňů. Ptal se mě, jestli byl někdo mrtvý. A já říkala, že asi ne, že jsem tam neviděla žádné stopy. Pak ho napadlo, že Jediové po smrti zmizí. A já namítla, že po nich zůstane hábit. Tak jsme došli k tomu, že v té škodovce jeli nazí Jediové.‘

‚Ty bys měla dostat cenu za to, jaký jsi truhlík! A koupila jsem cukr!‘
‚Za to bys měla dostat cenu o největšího cukříčka.‘ (Takhle spolu mluvíme. Někdy.)

Wine before fine

Takhle chci nazvat svůj život.

Místo psaní bakalářky a běhu naprosto spontánní rande. Je mi hezky, říkám nepříčetnosti.

,Ty jsi stejně divná, jako moje bývalá přítelkyně.‘ To docela chceš slyšet. ‚Ale tím správným způsobem!‘, ujišťuje mě.

Možná o tom ani nevíš, ale máš ráda sekundární umění. Jinými slovy to, co vyzařuje z lidí, kteří mají rádi umění.

Ráno jsem zaspala. Pobíhám po pokoji s myšlenkou, že musím zvládnout jít aspoň na ten seminář. これだけ。

Když se dostanu do bodu, kdy polykám svoje ranní prášky ve škole, říkám si, že už je asi něco hodně špatně.

Vypadám jako smetí. Cestou ze školy se mi točí hlava. Moknu a zakopávám na schodech. Ve dvanáct konečně snídám. Tenhle týden začíná opravdu výborně.

Coffee lover K: ‚No a pak prostě něco napíšu, protože ji miluju a nechci ji zklamat.‘ (svoji vedoucí BP)
V: ‚Já H. taky miluju, co když jí zklamu!?‘
K: ‚No tak shame on you.‘

Před hodinou japonštiny se mi dostalo té pocty, že mi わ先生 dal do ruky svoji termosku a klíče a poslal mě odemknout dveře od učebny.

‚Zbožňuju tě, Širu, tvoje vtípečky makes my day, いつも,‘ takhle zbožňuju Širu. (Nezvládám zachovat jazyk ani v jedné větě.)

Výborné je, že zdroje, které by se mi hodily k bakalářce, jsou v nějakých afrických jazycích nebo v holandštině.

Vyděsila jsem cizince, který seděl ve vlaku naproti mně rychlostí, jakou jsem do sebe vyklopila kelímek s kávou.

Ostrůvky

M: „Doufám, že jsem aspoň tvůj drinking buddy,“ říká, během toho, co nalívá do skleniček whiskey. „Co jsem tvoje?“
V: „Ty jsi moje spolubydlící.“ / Snažím se, aby v mém hlase nebyla ani stopa hořkosti.

Dovolila mi, abych si přečetla její báseň. Pak večeříme u nové epizody ahs. Potom se díváme ještě na dva díly druhé série In the flesh. / Omluvila jsem si to tím, že mám s M. omezený čas.

V ahs nádherná tragická backstory Liz Taylor. Postava, kterou hraje Lady Gaga se poprvé chová opravdu sympaticky.

Kierenovy smutné oči a hudba Keatona Hensona. Rozbitosti.

M: „To mu ten keřík dlouho nevydrží.“
V: „ Ty jsi keřík, co dlouho nevydrží… To bylo děsivější, než jsem předpokládala.“ Takhle spolu (občas) mluvíme.

Když se chystáme spát, venku je hustá mlha.
V: „Víš, proč nejde vidět ta hotelová budova? Protože před ní stojí Groka.“ Potom mi M. čte u čištění zubů Mumínky.

K ránu se budím bolestí. Polykám prášek, i když vím, že mi nepomůže. O půl páté si napouštím horkou vanu, jedině v ní se dají utopit tihle démoni.

Spím až do devíti, zase nezvládám jít na korejštinu. Achjo.

Rozrušený Kieren u Amyina prahu. Klepe na dveře a hned na to odhodlaně líbá zmateného Simona. Nádhernosti.

Hard Came the Rain

Třeba prostě jenom není nikdo, ke komu bych mohla patřit.

Potřebovala bych, aby se moje otevřené rány zacelily do jizev.

Prvně běžím spadaným listím. Možná to bylo tím, že už se začínalo stmívat a za plotem u jedné továrny byla fakt docela děsivá smečka psů, ale byla jsem asi o deset minut rychlejší než obvykle. Background music tentokrát System of a down, moje dávné lásky. Bylo mi krásně v endorfinovém rauši. Pískali na mě nějací dělníci a mně to ani nevadilo. Třeba to znamená, že u toho běhání konečně začínám vypadat trochu profesionálně (haha).

Náš kocour chodí po Nekonečné, téměř průzračné modři, kterou jsem půjčila P.
V: „Hej, hej on šlape na Rjúa!“ Nevěřila bych, že takovou větu někdy řeknu.

Ve čtvrtek 聞き会 (poslechový večírek) našeho záznamu z rádia. Těším se nekonečně. Celá 変なグループ a k tomu L. z architektury. Krásný střet mých dvou světů. Budou mňamky, víno, dobrá hudba a vtípečky. To chcem.

A už v pátek přijede do Olo She-keeps (K) „vyžrat ty cukrárny a kavárny,“ jak tomu sama říká. Půjdu tady prvně do divadla. Navíc v takové milé společnosti. Sobecky bych si chtěla s K. popovídat o samotě. Proč nám tohle nikdy moc nevychází?

Kdyby mi někdo zazpíval Let Them Talk a hrál u toho na piano, tak si ho vezmu.

Taky chci jednou zažít tlakovou vlnu v šinkansenu.

Mám ráda ten moment, když si k sobě sedáme a já prvně pocítím tvoji opravdovou blízkost. Jako první je to ta blízkost, co překročí hranice. Ta blízkost povoluje. Teď můžeme všechno. „Anything, you can do anything.“ To jsem celá já.

Tragédie tohoto týdne:

V pondělí si Širu shodila ze stolu svůj oběd, který se zrovna chystala sníst. Místo toho potom obědvala hrušku.
Potom v tramvaji potkala revizora, když se vracela domů z běhání. Měsíčník měla v druhé mikině. Když přišla domů, zjistila, že ten měsíčník mezitím zmizel. Prohledala celý byt včetně koše. Nikde nebyl.

天使 prohlásila, že se cítí, jako by měla v hlavě mech. Takový ten, ze kterého se práší, když na něj šlápneš. Tím výstižně popsala duševní stav nás všech.

Hezký lektor s britským přízvukem, ke kterému chodí Š. a K. na angličtinu si našel přítelkyni.
K: ‚Mě už nad vodou nedrží vůbec nic. Já už se topím.‘

Ve středu opět s Effy v rádiu.
Nejdřív se v Ostravě na kolejích učím slovíčka do firemní a technické japonštiny. Poslouchám Foals. Už vím, jak se japonsky řekne cívka, transformátor a voltmetr. Příčetnost.

Pak už další díl mých rozhlasových dobrodružství. / Tentokrát o lgbt literatuře. / Nejsem tolik nervózní jako minule, takže se o to víc bavím. / Zábavička i přes drobné technické problémy a trhliny v mém projevu.
Četla jsem Rimbaudovu báseň. Tu Ginsbergovu jsem nakonec přečíst nedokázala. Byla v ní větší koncentrace patetičnosti, přílišná tíha na moji duši.

Ve vlaku domů jím potmě máminu přesnídávku s piškoty. Nejmilejší me-time.

Dneska jsme si s Š. samy připravovaly furiganu (čtení znaků) na odpolední vyučování. Tohle by nás už nikdo neměl nechat dělat. Naše šílenství se násobí. Za hodinu už mě bolela čelist a břicho od záchvatů smíchu. Přišly jsme na to, že jsme si obě našly příčetné kamarádky (já V. a ona K.), aby hlídaly nás šílený život.

Proč se vždycky dostaneme k takovým věcem jako:

„Proč činčila sežrala vesmír?“

Š: „Já vždycky u zubaře řeknu hned na začátku, že chci umrtvení.“
V: „Já bych se chtěla umrtvit už navždy.“
Š: „Pěkný eufemismus pro to, že se chceš zabít. Škoda, že zní ještě hůř.“

Překládáme stylem: „Ten rohový kámen je velmi zlobivý.“

Š: „Hanka má příčetný život. Ráno brzy vstane, jde do práce, vrátí se jako člověk.“
V: „Na rozdíl od nás. My se ze školy vždycky vrátíme o něco víc jako nestvůry.“

Chlapce s divným životním příběhem jsme přejmenovaly na tapíra. Don't ask me any questions.

Jde o to, kdo je na koni.

Stejně nemůžu pracovat, když mě bolí duše, tak jsem místo toho šla na お茶会. Bylo nás tam 7, z toho jedna Japonka, která mluvila kansaiským dialektem. Za každou větu přidávala へん (hen), což znamená mimo jiné třeba stranu nebo, že je něco divné. (O tom dialektu jsem se dozvěděla až na konci večera a předtím jsem celou dobu byla zmatená, co je pořád divné, nebo jaká strana.)
Hráli jsme Samurajský meč, což je rádoby-japonská obdoba Bang!. Zábavička. Hoho vtípky a sakury.
Jestli se někdy ocitnete v olomoucké čajovně Kratochvíli, dejte si čaj, který se jmenuje „Zamilovaný Shakespear“. Mňaminka.

Zase ve Staré tentokrát s celým KT v plné polní. Mé nejdražší.
Nejhorší na tom opravdu je, že tě nemá kdo obejmout, když to potřebuješ, jak říkala M.
本当に涙が彼女の目にあふれましたか。

‚Vyměníme si prstýnky a potom bude obří kalba.‘ Doufám, že mě někdo ze třídy pozve na svatbu.

Už taky místo budíku poslouchám, jak si Jake z Adventure time u vaření zpívá Bacon pancakes jako to dělá She-keeps. Děkuji, má milá, za cenné rady do života.

Nejhezčí zjištění poslední doby, V Kitchen sink zpívá s Tylerem jeho bratr Zac! Už tak to byla nejvíc rozbíjející písnička. Teď je to všechno ještě nádhernější. Mé ubohé srdce. Já už nechci v životě nic jiného, než aby na mě Tyler křičel.

Samozřejmě, sypte na mě svoje smutky. Já to přece zvládnu / snesu / vydržím. Když na to přijde, taky přece umím tišit cizí žaly.
A jindy zase chci, aby ze mě někdo vymazal všechny hořké vzpomínky. Hořkost mě poslední dobou ničí ze všeho nejvíc. Hroutím se. P. mi dává čokoládu a alkohol. Bere mě za ruku, vysává ze mě démony a potom je plive do kouta. Takové je naše spolubydlení, když se na to všichni pořád ptáte.

What do you call a big pile of kittens?

A meowntain.

Máme za sebou pohovor s jap. 社長. Spadl nám všem obrovský kámen ze srdce = 石がない。

Za odměnu jsem si šla vyzvednout lístky na 21 pilots, takže 大喜び. ‚But I know we've made it this far, kid.‘

Miluju ten moment, kdy se ゆ先生 sám začne smát zmatkům, které máme na hodinách konverzace a obchodní japonštiny.

Večer napůl spontánně do nejlepšího hipster clubu v okolí. Jsme fancy ještě z pohovoru a pijeme víno.

Pak v kině na Crimson peak (Nový Guillermo del Toro!) Tomova krása všechno zacelila. K tomu navíc typické Guillermovy nádhernosti. Listí pomalu se snášející děravou střechou starého sídla / krvavý jíl prosakující sněhem.
ちなみに Cumberland? Opravdu?

Dlouhá cesta domů přes půl nočního města. Nejmilejší me-time.

わ先生 říká ‚!‘ びっくりマーク. Roztomilosti.

Vyhradila jsem si půl den na 研究 k 卒業論文. Jsem nejšťastnější / se svačinkou v knihovně / ponořená do fonosémantiky / ve sluchátkách Hensona / Coffee Lover K. mi dělá tichou společnost. Mám nový parfém, voním po třešních a je mi krásně.

Don't be the girl who needs a men. Be the girl a men girls needs.

AHS: Umírám z hereckých výkonů Evana Peterse a Lily Rabe. Evan nějaký způsobem úplně změnil svůj projev, dokonce má i jiný přízvuk nebo co. A Lily jsem málem nepoznala, taky změnila všechna gesta a mimiku, polovinu dílu jsem nemohla uvěřit, že je to opravdu ona.