O mudrci Bidpajovi a jeho zvířátkách

Autor: Ivan Olbracht

Neuvěřitelně pravdivá kniha. Moudra jsou sice připodobněna na zvířatech, ale každý ví, že to je o lidech. Viděli jste někdy, že by třeba zajíc promyšleně chystal pomstu, nebo zradil nejbližšího přítele?

Freddie Mercury, Bohémská rapsodie jednoho života

Po přečtení mám pocit jako bych ho skutečně znala osobně. Miluju na něm všechno, nejvíc nejspíš to, že v každé druhé větě řekne darling, my dears a nebo zlato:
"Nejdůležitější věc, darling, je mít báječnej život. A pokud je báječnej, je mi fuk, jak je dlouhej." Už jako malý kluk všem ve škole říkal drahoušku. A později to změnil na: ó dalling. "Čím usilovněji pracuješ, darling, tím větší štěstí tě čeká."
Překvapilo mě, jak jistý si byl tím, že jednou prorazí: "O tom nikdy nebylo pochyb, darling, nikdy. Já prostě věděl, že se prosadíme a naservíroval jsem to každýmu, kdo si o to řek."
Lidé o něm často říkali, že je perfekcionista, že drží svoje sliby a je hrozně slušně vychovaný. Také poukazovali na obrovský rozdíl v chování na pódiu a v civilu. Sám sebe charakterizoval takto: "Hledám, drahý, hledám." Na kritiku kašlal: "Ser na ně, darling, oni tomu prostě nerozumí." Freddieho oblíbenou zábavou bylo pomačkat všechny knoflíky ve výtahu a potom zastavovat v každém patře. Jindy organizoval závody po celé délce chodby. A historky, které vyprávěla Barbara Valentinová! Například jednou když už byl Freddie nemocný, dostal záchvat a ona nevěděla co dělat, tak zavolala svého gynekologa. A když se Freddie probudil a ptal se, kdo to je a dozvěděl se, že gynekolog, začal vyvádět: "Proboha, nejsem ale těhotnej, že ne?
Ach, jak krásně mluvil o Bohemian rhapsody: "Ať jdou do prdele, darling. Neřeknu nic víc, než co by řekl každej slušnej básník, kdybys měl tu drzost chtít po něm, aby rozebral svoje dílo. Jestli to v tom vidíš, zlato, pak to tam je."
Taky mě pobavilo, že si dávali mezi sebou dívčí jména. Tak třeba Freddieho asistent Peter Freestone byl Phoebe, Freddie Melina a Elton John (ano, znali se) byl Sharona.
Naprosto úžasné, rozplývám se.

Zmatený sen a vůbec...

Začalo to minulý týden. Máma mě vezla domů v 6 hodin (to byla ještě docela tma), když v tom se na cestě objevil zajíc a já jsem vykřikla: "Bacha klokan!". Máma se nelekla ani tak toho zajíce jako spíš mého zoufalého výkřiku. Tak strhla volant doleva doprava a už to bylo dobrý, jeli jsme v klidu dál. - Potom jsem si doma nasypala do čaje místo cukru sůl… a celkově jsem měla nějaké pomatené období, které završil sen, který se mi dnes v noci zdál. Byl strašně dlouhý, ale některé části jsem už zapomněla. -> S A. jsme byly na stavbě, kde se ke škole přistavuje nová tělocvična a uviděly jsme tam mého tátu. A já na něho křičím: "Tati, pojď domů, prosím, prosím, pojď domů." A on na to: "Ale oni mě tady potřebují, potřebují." (Byla z toho ozvěna)... Potom jsem se nějak záhadně přesunula do nějakého zábavního centra nebo něčeho podobného. Bylo tam plno různých kolotočů a houpaček. A uprostřed toho všeho byla obrovská plocha nádherného, hustého trávníku a u ní cedule, že se na něj nesmí šlapat. No a právě na tom trávníku, všem před očima, se válel Frankie. A já jsem na něj zavolala tuhle větu: (je to divné, ale pamatuji si ji přesně) "Zelená omítka znamená nervově vytížené kuře, které se ještě nevylíhlo." A Frank na to jako že rozumí a šel z toho trávníku pryč. Když jsem si na to ráno vzpomněla, nemohla jsem smíchy ani mluvit. Asi je něco ve vzduchu.

Blink 182 - I miss you

Klasika naší generace.
Znám už tu písničku tak dlouho a teprve teď jsem si uvědomila, že narážejí na Nightmare before Christmas! We can live like Jack and Sally if we want! Mám tu skladbu ještě radši než dřív!