Zase doma.

Umyla jsem si okno v pokoji, abych lépe viděla na mraky. Poslouchám Kluse po strašně dlouhé době a cítím, jak se mi chvějí víčka. A myslím na to, jak se jí třesou ruce, když si balí cigaretu. Na její prsty. A přemýšlím nad tím, co bych dělala, kdyby byl zítra svět zničen. Vím, že je jediná věc, kterou bych mohla udělat. Utíkala bych co nejdál by to šlo a někde v lukách bych si lehla do trávy pokryté jinovatkou a poslouchala tlukot vlastního srdce.

Maybe I should cry for help.

Dotknout se tak jeho úžasných lícních kostí. Přejíždět po nich lehce bříšky prstů. To by se mi teprve rozbušilo srdce a rozšířily zorničky. Myslím na to a koukám z okna na mraky…strašně dlouho a hraju si s vlasy a v hlavě mi hraje Sail… And I blame it on my ADD, baby…
Baby, cuz I'm crazy for you,
It's not your fault. It's not your fault…
A myslím na to, jak moc voníš kávou, když se k tobě přitisknu. A obejmu tě. A nemůžu…dýchat. Protože se moje duše ocitla v oblasti na pomezí snu a reality. A já se z toho nemůžu vzpamatovat. Nemůžu se nadechnout. Povolíme nohy v kolenou a sesuneme se na zem. Tisknu obličej do tvého svetru. A vnímám tvoje teplo. A nechci odsud odejít a žít. Chci tě jen držet. Protože pak uvnitř mě všecko drží pohromadě. A mám v sobě klid. Takhle se mi to líbí.
This is how I show my love…