neděle 28. února 2016

Chci, ať už je všemu konec.

Chci léto a rum. / Chci být po pás ve vodě. / Chci road tripovat, stanovat, splavovat a soulodit.

Léčím si duši tím, že čtu Cizí básně.

"Jenom mi to řekni, že nic nebude, že se nic nestane." Z nějakého nepochopitelného důvodu mě to neuvěřitelným způsobem uklidňuje.

Taky mě uklidňuje, že V. celou páteční noc a sobotu četla knížku o upírech, na kterou narazila při úklidu. (500 stránek)

Vím, že můžu trpět jedině s V. A zároveň se bojím, abych neztratila všechny ostatní přátele kvůli tomu, že budu morous až do června.

Rozčiluje mě, že zásadní rozhodnutí v životě jsou do značné míry ovlivněny city. Například výběr partnera.

,My body is a dead language and you pronounce each word perfectly.‘

Někdo prostě TRPÍ a někdo jen tak JE se svojí nádhernou duší.

Raduju se z maličkostí. Můžu zase nosit tenisky / poslala jsem první Psaní letošního roku / mám nový omamný parfém / snídám cheesecake s malinovou polevou.

Vedoucí BP mi napsala jedno pozitivní slovo téměř pohřbené pod nánosem komentářů a připomínek k úpravám. Takhle si připadají vězni, když jim po měsících mučení jejich věznitel dá misku vody. (Takhle mluvím o psaní BP. V. mi říká, že jsem blázen.)

úterý 23. února 2016

Mám ráda klidnou lásku.

Ovíněná K. si v klubu stěžuje, že ji vždycky balí jen holky. Ovíněná M. ji přesvědčuje, že by se tomu neměla bránit, ale zkusit to. Rozšířit si obzory. Zrovna K. Mám vnitřní záchvat smíchu, ale navenek se jen účastně usmívám.

Občas bych si hrozně chtěla budovat akademickou kariéru, udělat si doktorát and so. A občas chci hrozně utéct do lesů a stát se 羊飼い.

Aby se stal byt domovem, musíš v něm taky strávit nějaký čas o samotě. Hlavně v noci.

Zdálo se mi, že jsme měli strašně moc koťátek a štěňátek a bylo to stejným dílem roztomilé i děsivé.

Zdálo se mi, že tancuješ. Lehounce máváš rukama a pohupuješ se v bocích.

Brečím nad emailem od vedoucí BP. Mám pocit, že se jí zatím pořád nelíbí nic z toho, co dělám. Jdu do koupelny čistě ze zoufalství. Je to jediné místo v bytě, kde můžu být aspoň na chvíli sama, uklidnit se a vybrečet.

Chtěla bych už mít svoje „místo v životě“. Možná z toho je mi pořád tak úzko. Všechno pramení z nejistot.

Kéž by mě posedli démoni. / if a demon possessed me I’d just be like ok take it from here good luck man /

Máme za úkol na hodinu konverzace vymyslet svoje životní motta.

CHAOS IS A LADDER / Zmatek je žebřík, po kterém na KASu dolezem až ke hvězdám.

失敗することも進歩です。

重要なのは何をするかではなく、やり方です。

“Pain is inevitable. Suffering is optional.” Haruki Murakami

neděle 21. února 2016

There’s someone in your head waiting to fucking strangle you

So here’s to you Mrs. Robinson / People love you more / Oh nevermind
In fucking fact Mrs. Robinson / The world won’t care whether you live or die
In fucking fact Mrs. Robinson / They probably hate to see your stupid face
So here’s to you Mrs. Robinson / You live in an unforgiving place

Kapitán školka přijede na Colours. Pláču. A budu plakat ještě víc, jestli ho neuvidím.

V: Já bych chtěla být knihovník nebo včelař. -> P: Tak buď včela, když chceš.

Opírám se Borůvce o rameno v kočičí kavárně / v rádiu hrají The National / máme mátový čaj s medem / ultimátní klidné štěstí.

Koukáme, jak kočky dostaly na hraní krabici. Velké, huňaté s modrýma očima říkáme Morous. Když je Morous v krabici, na rozdíl od ostatních koček s ním není žádná zábava. Vůbec si nechce hrát.

Od začátku semestru chodím každý den do knihovny. Většinou tam o pár stolů dál sedí starší paní s dlouhým blonďatým copem a studuje Vesmír. Přijde mi to strašně cool. Chtěla bych vědět, na čem pracuje.

V pátek v knihovně / už tak jsem byla jako smetí, navíc jsem si o svačince zašpinila svetr (borůvkovým) jogurtem (nejdřív jsem napsala jogurt svetrem, což by možná odpovídalo víc). Myslela jsem, že mají do desíti jako každý den, ale za deset minut sedm mě vyděsila vyháněcí hudbička. Poprvé jsem ji slyšela samotná. To bylo obzvláště znepokojivé. Rychle jsem se balila a omlouvala se paní knihovnici. Moje příběhy bez pointy.

Nevím, jestli věřím na osud, ale věřím na to, že se v posledních třech letech mělo všechno stát přesně v tomto pořadí.

Pokud někdy budu mít děti, budu jim číst Magorovy pohádky.

středa 17. února 2016

„Nikdy nic perfektně nedokončíš, jen ti dojde čas.“

‚Širu, pojď plavat, já mám zoufalství, chci se utopit.‘ Takhle zvu Š. na plavání.

Tak jdeme s Š. plavat poslední večer před začátkem semestru a navíc na Valentýna. Absurdity. Nejtěžší na plavání s Š. je neutopit se při záchvatech smíchu, ale to už jsem tady určitě někdy napsala. Dostaly jsme se až k preambuli potápěčů a k tomu, že příště si musíme vzít neopren a zalaminované kartičky na znaky, abychom se je mohly učit pod vodou.

Cestou na BP seminář, se vždycky cítím jako ON. / The sky's black. the moon's pink. / God will give him blood to drink. /

Běžnou součástí psaní diplomové práce je zakoušení paniky a hrůzy. Pak přichází vyjasnění si upřímnosti svých myšlenek a uvědomění si vlastní identity. Do fáze radosti jsem se zatím nikdy nedostala.

Máme doma pořád bezedný pepř, který V. v létě přivezla z Německa.

Úterní hodiny japonštiny máme asi v nejvíc fancy místnosti na celé univerzitě. Skoro celou ji vyplňuje obrovský, oválný, dřevěný stůl a kolem něj jsou rozestavěny masivní dřevěné židle s měkkými polštářky a vyrytými logy univerzity na opěradlech. Taky jsou tam fancy lustry. Jsem zvědavá, jestli mě na KASu dokáže ještě něco překvapit.

Slzy smíchu ve vinárně.

Cestou z vinárny na párty jsme asi do deseti minut splácaly dvě čokolády. Cestou z párty jsme zase neskutečnou rychlostí spořádaly croissanty. Vrhly jsme se na ně jako kudlanky. Nejlepší momenty celého večera / noci / rána.

Nestejné vinné skleničky v Metru a tanečky.

úterý 16. února 2016

Osm hrozných pana Tarantina

There won't be many coming home / epické záběry vlající koňské hřívy na sněhovém pozadí / chrlení krve a cukrátka / bounty hunter になりたい。už od vždycky /

Píšu sestrám, že se ukážu skoro po dvou měsících doma. J. mi píše tak mile, že si ,domluví sobotu večer pro mě‘.

Až pozdě v noci koukáme na Velkou rybu. Noční klid v duši.

Borůvková se rozhoduje, co si vezme večer do klubu. Dělá mi módní přehlídku, beru si k tomu brambůrky.

Do klubu proklouzla velká, čisťounká, chundelatá kočka.

Žárovičky, kouř a šílenství. Zpěvák ze Zrní je baletka a sova. Dotancuješ do transu.

Moc jí to sluší na pozadí světle modrých světýlek jí září oči.

Jsem ráda, že B. na noc úplně nezatahuje žaluzie, ale nechává tam mezírky. Ví, že nemám ráda temnotu. Taky jí nevadí spát na nebezpečnější straně postele. To je pro mě důležité.

Myslím, že kromě toulání v lesích by moji duši mohl vyčistit ještě stop trip. Ale to bude ještě až za moc dlouho.

Pokud bych měla velké štěstí, možná by se mi podařilo mít v novém bydlení pokoj jen pro sebe. To by byla určitě krása, aspoň na nějakou dobu.

Mám námořnický svetřík s knoflíčky barvy bublin.

pondělí 15. února 2016

"I am in the mood to dissolve in the sky."

V: ‚Myslíš, že se všichni géniové bojí ptáků? Širu a Sheldon…‘

Mám dečku a plyšového slona, což do sebe vsakuje úzkosti.

Koukáme na Freeheld, Ellen Page je drobounká automechanička a Julianne Moore je policistka.

Pak spím nahoře na palandě obložená plyšákama a hebkýma dečkama V. Všechno to pohlcuje úzkosti.

S bušícím srdcem přecházím koleje.

Bolí mě duše, špatně se mi píše.

人間になりましょう。 -> V: 猫になりましょう。

Točí se mi hlava a mám pocit, že slyším, jak V. v kuchyni rozsypává na podlahu perličky. Cinkání z dětství.

Najednou mi došlo, že jméno Mirai (未来) znamená ,budoucnost‘.

Chtěla jsem to zjednodušit, tak jsem řekla, že tam jsou dva pěkní barmani a jeden z nich je holka.

Moje pocity jsou uloženy jen mělce pod kůží, proto tak snadno brečím ve vlaku nad Fulghumem.

Nemusíš říkat ‚mám tě rád‘, když zrovna v tu chvíli nemáš rád nikoho, ani sebe. Nemusíš říkat, že se ti stýská, když chceš na chvíli být sám. Díky, Fulghume.

Mám pocit, že mi uhnívá duše a nemůžu najít příčinu.

"Let’s all leave each other alone we’ve been through a lot."

Ze všeho nejvíc teď chci do lesů.

And that's where I am / Silent in the trees.

neděle 14. února 2016

美しい地獄 v Lucerně.

Po šesti hodinách spánku a 4 hodinách s L. už si jdu vyzvednout (Coffee lover) K. na nádraží.

První trans hned na začátku u Heavydirtysoul.

Tyler nám říká, že jsme všichni beautiful. To je ještě lepší než když nám paní vrátná říká kočky. I když to je taky dobrý.

Zlatý pták smutně v kleci, potom letí vzhůru k nebi mnohem rychleji než všichni ostatní tmaví.

Goner a Trees za sebou je nadpozemská krása. Stálo by za to být na tom koncertu jen pro Tylerův křik. Snažila jsem se taky tak křičet.

Některé kousky textů si prvně zřetelně uvědomuju a doléhají na mě drtivou silou.

Vnitřní klid u Nováků v Praze. / Pijeme spoustu vína. (Hlavně já. Tentokrát.)

‚Nevíte, proč mě tolik bolí ruka?‘
‚Nevím, ale říkala jsi, že sis ji zlomila.

Koukáme na SW. Nejdříve čtvrtá epizoda se slovinskými titulky. Darth Vader je gospodar zla.

Hlásíme se na magistra a vyměňujeme si dárky ke dni koně. (馬の日) (Úmyslně koordinační spojka.)

Shánění dárečků pro V. ke dni koně byl nejmilejší me-time. Propiska s modrou žirafou, králíčkem, dortíkem a nápisem: „I love cake, I eat the cake every day.“, příběh o vesmírném tvorečkovi (pravděpodobně star dust), studování v zahraničí a rostlinkách a přívěšek s koněm na kůži.
Já jsem dostala námořnické tričko a Kafkovy zápalky. Jet v létě na vodu je tím pádem 必要.

‚Chybí ti bezpečí a společné zážitky.‘ True.

Jistotu a bezpečí stavím na úplný vrchol žebříčku svých hodnot. Hodně přemýšlím o ,domově‘ a o jeho budování.

pátek 12. února 2016

Celebrate your small victories.

Bídníci a spousta vína s M. / Nikdy by mě nenapadlo, že bych mohla tolik fandit Javertovi. / Nádherné klíční kosti Anne Hathaway. / Javert na střeše naproti Notre-Dame zpívající svým sametovým hlasem o hvězdách. / Odhodlaní kudrnatí chlapci na barikádách. / Viva la France a něžný Eddie Redmayne.

M: ‚Musíš vidět Austrálii. Tam Hugh Jackman sice nezpívá, ale jezdí na koni a je špinavý.‘

Problém nebyl v tom, že jsme se dívaly na Bídníky, ale v tom, že jsme asi ještě hodinu po tom zpívaly: WHEN THE BEATING OF YOUR HEART ECHOES THE BEATING OF THE DRUMS.

Zrovna u nás prvně přespával nějaký kamarád M. a F., který s nimi pracuje v rádiu. Myslím, že už to nikdy neudělá. Nevím, jak moc si vychutnal naše duety s M. ve tři ráno. Ale pravda je, že "Nothing's gonna harm you, not while I'm around" ze Sweeneyho Todda jsme docela vypilovaly.

Stíhám vlaky do Prahy s 50% úspěšností, jak říká L. (z architektury).

Teprve ve dvanáct jsem schopná do sebe něco dostat, tak polykám kofein s cukrem. Stejně to jsou dvě základní esence, na kterých funguje moje tělo.

čtvrtek 11. února 2016

Mám občas strach, ale to i z jiných věcí.

Zuřivý, rozbitý, nahý Ezra Miller v The Stanford Prison Experiment.

Neskrývaně brečím u Fulghuma, slzy mi tečou do polštáře a na kobereček.

Čteme si Mistra a Markétku a pak koukáme na もののけ姫. Ukazuju B. japonské krásno a japonské démony.

美しい森だ。静かすぎる。こどまたちもいない。

Po nekonečném čase procházka lesem a pískání na žaludové čepičky. Klid v duši. Přidávám žaludovou čepičku k pokladům v kapse.

Sedíme blizoučko u sebe a já ji líbám na tvář a ona mě líbá na tvář a je to láska. Říkám nahlas: „To je láska.“

Jen tak mi napsala (Lady) M., že bychom se mohly vidět. Nejmilejší drobnosti.

Doma desetiminutový rozhovor s M., který hřeje na srdci. Stíháme si říct všechno zásadní, zatímco se převlíkám, balím si večeři a spěchám za V. do knihovny.

pondělí 8. února 2016

‚Tak わ přijde až v šest.‘

-> ‚Až v šest? Já už brečím.‘
‚Prosím tě, uklidni se.‘

Nejdřív šílenství v kavárně. V. mě krmí panna cottou, abychom se už mohly jít zeptat na výsledky.

Nové stupně šílenství při čekání před kabinetem. Širu ve svojí bezedné kabelce našla nějaký prášek na uklidnění, tak jsem ho spolkla. Pak mi bylo tolik krásně. A to jsem předtím nemohla dýchat, slzely mi oči a chtělo se mi zvracet.

I když jsem potom byla klidná, pořád jsem cítila, jak to šílenství ve mně dřímá.

‚Tak ガラチョバーさん、おめでとう。‘ Jsou ty vůbec nejhezčí slova, které můžeš od わ先生 slyšet.

Na oslavu, že mám zkoušku z japonštiny, s M. vyrážíme pro víno. Rozhodujeme se, jestli si pustíme X-meny nebo Skyfall a nakonec koukáme na Hard candy a Labyrinth. Zvrácená Ellen Page a David Bowie králem skřítků.

Cpeme se P. narozeninovým dortem. Mám nádherný sugar rush. Mozek říká ještě jednu lžičku a ruka ji boří hluboko do dortu.

‚Já bych chtěla, aby tvoje vlasy vypadaly tak jak vypadají a zároveň byly heboučké.‘
-> ‚Ale ovečky taky nejsou heboučké.‘

Pak na mě M. fouká bubliny ze svého Star Wars bublifuku. Nikdo na mě nikdy nenafoukal tolik bublin. Trochu trans.

pátek 5. února 2016

Po půlnoci se Sylvií Plath.

Pokud bych někdy měla dceru, oblíkala bych jí šatičky, kterým se na zádech kříží šle.

"sexuality (whom you go to bed with) and gender (who you go to bed as)"

I have two small hands and a heart pumping blood and I love not being heterosexual.

Chtěla bych se jen tak válet po večeři jako Adrian.

Mám skoro deset stran bp a polyká mě šílenství, tak za odměnu s V. dva litry vína a nového Sherlocka.

Jsme star dust, jak psal Fulghum. A jednou nás všechny třeba Andrew Scott prostě slízne z krbové římsy.

Jak to, že tady někdo zvládne číst všechny moje niternosti na hromádce, když to ani já sama nezvládám.

Co dělám místo psaní bakalářky - lakuju si nehty barvou nočního nebe.

計画のない目標は、ただの願い事にすぎない。

Už mám odpověď. Nové bydlení začne být domovem tehdy, když se v něm dokážeš bezpečně pohybovat potmě.

úterý 2. února 2016

Star cluster znamená hvězdokupa.

Hrozně super slovo. Stejně jako oblivion.

Horečnaté sny o M. Byla drak. Na místech, kterých jsem se dotkla, se jí kůže zbarvovala do modra a do červena.

Další věc, co dělám místo psaní bp - koukám na videa, ve kterých se koupou lenochodí mláďátka.

Třeba nějakým zázrakem vyjde úplně nejmagičtější verze budoucnosti a já budu na univerzitě učit japonštinu nebo nějaké jiné předměty související s jazykem. A třeba (Coffee lover) K. taky zůstane v Olo a bude učit japonskou literaturu. Budeme mít spolu kabinet a dobré vztahy se všemi na katedře. A po práci budeme chodit do miloučkých kaváren na kávu a dobroty.

Naše rozhovory s V. jsou vysoce kontextualizované píčoviny:

‚Mám se vůbec koukat, co mají na Hokkaidu, nebo tam umrznu?‘ V. si vybírá, na jaké univerzitě by mohla studovat v Japonsku.

‚Jak to ví?‘ -> ‚Nevím, často kouká na sovy.‘

‚Já chci být dramatický křeček.‘

‚Názor na mojeho leguána?‘

‚Ale teď nemáme víno k Sherlockovi. Já jsem ochotná pro něj dojít.‘ -> ‚Já taky.‘

‚Máme vymyšlené poslední tramvaje z vína.‘

‚Já za ní zajdu a řeknu jí: Podívejte, drala duši…‘

Máme s Klárkou úzus, že když někde napíšu něco japonsky, tak mi K. pošle roztomile zábavnou verzi, kterou jí vytvoří překladač a já ji potom řeknu, jak to mělo být správně.

Další věc, na kterou koukám místo psaní bakalářky - stuha navlečená na vidličku.

V naší společné konverzaci to jsou jenom pasivně agresivní smajlíci a satani v řadě.

Říkám V., že kdyby mě rozřezala od klíční kosti až k pasu, třeba by povolilo všechno to napětí.

Já už jsem na samotném dně šílenství. A zároveň cítím, jak se ve mně rozpíná.

pondělí 1. února 2016

超人 pro mě už navždycky bude Nietzsche.

Náš byt v Olo je pro mě momentálně pořád ještě nejvíc domov.

V: ‚Ahoj, tady slečna (Verčina kamarádka), která má velmi omezené lingvistické znalosti a snaží se o tom napsat bakalářku.‘
A: ‚Ahoj, k službám. Jsem slečna (Verčina kamarádka), která má ovšem taky značně omezené lingvistické znalosti, ale když budu vědět, ráda se podělím.‘

V tomhle zkouškovém jsme s V. prvně v přestávkách mezi učením zavedly krátké šlofíčky, když už prostě dál nemůžeme. Prostě si řekneme teď a do minuty usneme, i kdyby to mělo být třeba jen na patnáct minut. Když jsme na bytě nebo na koleji, tak si zalezeme do postele a na pohovce v knihovně se prostě jenom přikryjeme kabátem a uděláme si větší pohodlí.

‚V. by chtěla všem říct, aby si dávali malinké šlofíčky během dne, že je to zlepší. Save a life, take a nap.‘

‚Já bych s tebou chtěla na dlouhé cesty.‘
-> ‚Já taky, ale musí to být pořád punkový. Žádný hotely.‘
‚Hrozně se těším. Budu punková lesba.‘
-> ‚A co budu já?‘
‚True beatnik.‘

(Uprostřed učení:) ‚Jebem na to. Koupíme si čůčo a pojedeme za Danem.‘

Pokud spolu budeme s V. někdy bydlet, budeme si kupovat velké kusy zeleniny a vařit si je.

わ先生 nás slovuje „君たちのbanda“.

Vždycky když si pouštím Going to Maine a zpívám si: ‚Your husband / My wife‘, M. se na mě tak zvláštně, významně podívá. Zajímalo by mě, jestli to znamená, že je jí jasné, že sled událostí blízké minulosti jasně napovídá tomu, že to pro mě v budoucnu jednoznačně bude wife. No husbands for me.

Bylo léto a všechno bolelo. Teď je zima a zase všechno bolí, i když úplně jinak.

Musíš svoje srdce zavřít do skořápky od lískového ořechu.