Na balkóně zabalená v dečce s Tell the Wolves I'm Home. Nedokážu pořádně popsat, v čem je to tak výborné. Samozřejmě útěky do lesů, vlci a malování, ale to není ani zdaleka všechno.
Taky chci být sokolník.
Bylo pro mě důležité uvědomit si, že když má člověk tvrdé srdce, je zásadní, jestli ho má z ledu nebo z kamene.
Tak prý jsem čtyřka na Kinseyho škále. (Predominantly homosexual, but more than incidentally heterosexual.) Ta definice se mi líbí a navíc mi připadá zábavná.
Všichni by se měli podívat na Pride (2014). Shoulder-to-shoulder, hand-to-hand. A k tomu Bill Nighy, Andrew Scott a Joseph Gilgun. “I’m in Wales, and I don’t have to pretend to be something that I’m not. I’m home.”
Můj večer přecpaný emocemi zakončil miloučký komentář u mého mixu na 8tracks:
This is one of my favourite playlist ever. I can't stop listening to it, you have made me discover some amazing songs/artists. This really helps me when life becomes overwhelming or when that familiar timeless big void starts to take my soul. It's becoming my comfort playlist. I can't say how much I am grateful to you. Thanks.
Nejhorší je ta chvilka předtím, než se donutím zaklepat na dveře kabinetu. Kousnout do toho kyselého jablka, jak říkali v Klubu rváčů.
Přijdu domů - mimo z toho, že mám nakonec všechny zkoušky úspěšně hotové a doma mě přivítá: „Ahoj, nemáme okno v koupelně.“ Jednou na to muselo dojít, že někdo zůstane zavřený na balkóně a bude se snažit dostat dovnitř oknem v koupelně. Chtěla jsem napsat 2 roky bez nehody, ale to by vlastně nebyla vůbec pravda.
Jsem ráda, že jsem nezůstala jako poslední na bytě. Bez Kryštofa je tam absolutní prázdno.
„Já mám strach, že když se přes prázdniny neuvidíme, zmizí veškerá naše blízkost,“ říkám ti do objetí a myslím to vážně.
Až do konce základky jsem byla přesvědčená o tom, že holky můžou být buď hezké, nebo chytré, ale vždycky jen jedno z toho.
Poprvé v životě jdu běhat, protože sama chci.
Je fajn být jen tak doma, číst si a koukat se sestrou večer na filmy.
Přes léto chci chodit do práce, učit se japonštinu, chodit běhat, pustit se do bakalářky, vidět všechny drahé, přečíst spoustu knížek a vidět spoustu filmů. Jsem zvědavá, co z toho zvládnu.
úterý 30. června 2015
neděle 28. června 2015
But what was normal in the evening,
by the morning seems insane.
Nedokázala jsem si nic vymyslet, tak jsem do zápočtové slohovky napsala 心から nejupřímnější věci.
Jako彼は「何も出来ない。」とか「どうしよう。」とか「遠い場所へ逃げよう。」と私と同じように考えています。
今な先生は私のことについて何を思っていますか。
K: To už je nenávratné zničení našich duší.
Chci být lingvista. Chci rozumět věcem, kteří mají všichni za nesrozumitelné. Chci teoreticky vědět, jak fungují všechny jazyky na světě. Chci mít spoustu vědomostí, které mi budou k ničemu, protože mi za to, že je vím, nikdo nezaplatí. Takže pak budu muset odejít se všemi svými vědomostmi do hor a žít jako poustevník.
Přeskakujeme po potápějících se obrovských rámech obrazů. Natahuju se po tvojí ruce a mám strach, že spadnu do o c e á n u.
Hannibal myje Bedelii vlasy! Nekonečná krása.
Líbí se mi, jak je F. upřímná a přímá. (Je to to samé?) To jsou přesně vlastnosti, které v lidech hledám.
Moje slova v tvojí puse zní ještě patetičtěji.
"…but afterwards we walked around and looked at the stars. Then we joked about kissing. Then we kissed." To je něco, na co čekám celý život.
Lidé po přečtení knih říkají: „Líbilo se mi to, ale nerozuměl jsem tomu.“ Jako by jediný důvod proč číst knihy byl rozumět jim.
Š. nás ve dvě ráno venku přesvědčuje, že když hodíme ještěrku do kanálu, stane se z ní krokodýl.
Když jsme se nastěhovali, říkala jsem si, že je škoda, že nemáme místo na společný potkávací prostor - křesílka nebo jídelní stůl s židlemi v kuchyni. Ukázalo se, že to jsou strašně nepodstatné věci. Když spolu chceme být, sedíme prostě na zemi různě po bytě.
Já vím, co by znamenalo skutečnou blízkost, kterou by nám nikdo nemohl vzít, ale ty nechceš nebo se bojíš. A tak mě naprosto nesmyslně absurdně dlouho objímáš.
"And I know you have a heavy heart; I can feel it when we kiss."
Nedokázala jsem si nic vymyslet, tak jsem do zápočtové slohovky napsala 心から nejupřímnější věci.
Jako彼は「何も出来ない。」とか「どうしよう。」とか「遠い場所へ逃げよう。」と私と同じように考えています。
今な先生は私のことについて何を思っていますか。
K: To už je nenávratné zničení našich duší.
Chci být lingvista. Chci rozumět věcem, kteří mají všichni za nesrozumitelné. Chci teoreticky vědět, jak fungují všechny jazyky na světě. Chci mít spoustu vědomostí, které mi budou k ničemu, protože mi za to, že je vím, nikdo nezaplatí. Takže pak budu muset odejít se všemi svými vědomostmi do hor a žít jako poustevník.
Přeskakujeme po potápějících se obrovských rámech obrazů. Natahuju se po tvojí ruce a mám strach, že spadnu do o c e á n u.
Hannibal myje Bedelii vlasy! Nekonečná krása.
Líbí se mi, jak je F. upřímná a přímá. (Je to to samé?) To jsou přesně vlastnosti, které v lidech hledám.
Moje slova v tvojí puse zní ještě patetičtěji.
"…but afterwards we walked around and looked at the stars. Then we joked about kissing. Then we kissed." To je něco, na co čekám celý život.
Lidé po přečtení knih říkají: „Líbilo se mi to, ale nerozuměl jsem tomu.“ Jako by jediný důvod proč číst knihy byl rozumět jim.
Š. nás ve dvě ráno venku přesvědčuje, že když hodíme ještěrku do kanálu, stane se z ní krokodýl.
Když jsme se nastěhovali, říkala jsem si, že je škoda, že nemáme místo na společný potkávací prostor - křesílka nebo jídelní stůl s židlemi v kuchyni. Ukázalo se, že to jsou strašně nepodstatné věci. Když spolu chceme být, sedíme prostě na zemi různě po bytě.
Já vím, co by znamenalo skutečnou blízkost, kterou by nám nikdo nemohl vzít, ale ty nechceš nebo se bojíš. A tak mě naprosto nesmyslně absurdně dlouho objímáš.
"And I know you have a heavy heart; I can feel it when we kiss."
sobota 27. června 2015
Chci taky rozhazovat konfety.
Po poslední zkoušce nejdřív na pohodu do Café La Fée na bílé víno s bezinkovým sirupem. Počátek sezóny nových, sladkých, letních drinků s nepravděpodobnými příchutěmi.
Literární kvíz v Druhém domově s milými, šílenými lidmi (a melounovou limonádou se světlým rumem, mňam). Vidět, jak se někdo snaží v rámci pantomimy předvést „Kdo chytá v žitě“, je celkem jedinečný zážitek. Myslela jsem, že to bylo „Hledání ztraceného času“. A navíc jako vždy útulno v křesílcích při osvětlení z lampiček, protože DD. Skončili jsme jako druzí. Ale o to vůbec nešlo, hlavní byla ta zábavička. Š. v nejlepším: „Štěstí je jako zlatonka...malé a špatně se chytá.“
Později už jenom tancujem. Parket skoro jen pro nás, ale to se nám tak nějak stává docela často.
Nakonec jsem bezdůvodně spadla z lavičky a rozbila jsem si koleno. Š. mi pak věnovala star wars náplast s Yodou, kterou jsem ale naneštěstí ztratila po cestě domů.
Poprvé za nekonečnou dobu je mi kompletně všechno jedno. Venku je docela teplo, vůbec nezáleží na tom, kdy se dostanu domů, protože ani nevstávám do školy ani se nemusím učit a navíc je to všude blízko takže můžu odejít kdykoliv a nemusím se spoléhat na dopravu.
‚US Supreme Court rules gay marriage is legal nationwide.‘
‚The US Supreme Court has ruled that same-sex marriage is a legal right across the United States.‘
‚Loud cheers erupted outside the court after the ruling was announced, and there were tears, hugs, and cheers of "USA USA USA!".‘
‚A sea of rainbow flags overwhelmed the few anti-gay marriage activists who reacted in disbelief, and the demonstration seemed to turn into a street party.‘
Love wins. What a time to be alive.
Baví mě dělat si to-do listy a potom je odškrtávat.
V ten den, kdy se mi povedlo vylít si do tašky kávu, jsem v ní samozřejmě měla všechno podstatné. Takže teď, když uklízím materiály z uplynulého semestru, zjišťuju, že na všech důležitých papírech mám fleky a voní po kávě.
Teprve teď mi dochází, jak hezké bylo, když jsme byli děti a vzájemně jsme si malovali do památníků. To je ta vůbec nejhezčí věc, že pro vás někdo něco namaluje.
Těšila jsem se, že po zkouškách v klidu dokoukám oitnb. Když jsem se připravovala na maratón, zjistila jsem, že už mi stejně zbývá jen jeden díl.
„At least now, I got a chance to do somethin‘ right. Or maybe do it a little less shitty.“
TA slepice je skupinová halucinace.
Na Willovo šílenství se moc příjemně nekouká. “He left us his broken heart.”
Ve škole jsme si četli děsivou povídku s nádherným pozadím. 建物と建物の間から差し込む太陽が音もなく世界を赤くにじませる夕方、話し相手もなく砂場で遊んだ。
Literární kvíz v Druhém domově s milými, šílenými lidmi (a melounovou limonádou se světlým rumem, mňam). Vidět, jak se někdo snaží v rámci pantomimy předvést „Kdo chytá v žitě“, je celkem jedinečný zážitek. Myslela jsem, že to bylo „Hledání ztraceného času“. A navíc jako vždy útulno v křesílcích při osvětlení z lampiček, protože DD. Skončili jsme jako druzí. Ale o to vůbec nešlo, hlavní byla ta zábavička. Š. v nejlepším: „Štěstí je jako zlatonka...malé a špatně se chytá.“
Později už jenom tancujem. Parket skoro jen pro nás, ale to se nám tak nějak stává docela často.
Nakonec jsem bezdůvodně spadla z lavičky a rozbila jsem si koleno. Š. mi pak věnovala star wars náplast s Yodou, kterou jsem ale naneštěstí ztratila po cestě domů.
Poprvé za nekonečnou dobu je mi kompletně všechno jedno. Venku je docela teplo, vůbec nezáleží na tom, kdy se dostanu domů, protože ani nevstávám do školy ani se nemusím učit a navíc je to všude blízko takže můžu odejít kdykoliv a nemusím se spoléhat na dopravu.
‚US Supreme Court rules gay marriage is legal nationwide.‘
‚The US Supreme Court has ruled that same-sex marriage is a legal right across the United States.‘
‚Loud cheers erupted outside the court after the ruling was announced, and there were tears, hugs, and cheers of "USA USA USA!".‘
‚A sea of rainbow flags overwhelmed the few anti-gay marriage activists who reacted in disbelief, and the demonstration seemed to turn into a street party.‘
Love wins. What a time to be alive.
Baví mě dělat si to-do listy a potom je odškrtávat.
V ten den, kdy se mi povedlo vylít si do tašky kávu, jsem v ní samozřejmě měla všechno podstatné. Takže teď, když uklízím materiály z uplynulého semestru, zjišťuju, že na všech důležitých papírech mám fleky a voní po kávě.
Teprve teď mi dochází, jak hezké bylo, když jsme byli děti a vzájemně jsme si malovali do památníků. To je ta vůbec nejhezčí věc, že pro vás někdo něco namaluje.
Těšila jsem se, že po zkouškách v klidu dokoukám oitnb. Když jsem se připravovala na maratón, zjistila jsem, že už mi stejně zbývá jen jeden díl.
„At least now, I got a chance to do somethin‘ right. Or maybe do it a little less shitty.“
TA slepice je skupinová halucinace.
Na Willovo šílenství se moc příjemně nekouká. “He left us his broken heart.”
Ve škole jsme si četli děsivou povídku s nádherným pozadím. 建物と建物の間から差し込む太陽が音もなく世界を赤くにじませる夕方、話し相手もなく砂場で遊んだ。
středa 24. června 2015
Už jsem jenom unavená, nic víc ve mně nezbylo.
Tohle je můj vůbec nejvýstižnější popis:
Virgo: perfectionist little bitch, studies more than humanly possible, can’t stop criticizing people, always acting like they’re fucking perfect
A zbytek jsou jen moje otevřené rány a nejasné okraje.
Srdce zabírá víc prostoru než by mělo.
A co duše?
Co pořád s duší.
Je křehká a rozbitná.
Vlasy rozcuchané a nasáklé slzami.
Studené ruce a fialová víčka.
Sama si dovoluji hořet, a pak se divím, že jsem zamazaná od sazí.
To, co máme, je nejpečlivěji vybudovaný vztah.
Jsem trapně upřímná, vím to, a přesto nemohu jinak.
Třeba některé rány mají zůstat nezacelené a jde jen o to, kolik soli si do nich sami nasypeme. Tedy až na sny. Pořád se mi o tobě zdá a nemůžu to nijak ovlivnit. A kdybych mohla, nevím, jestli bych c h t ě l a.
Třeba jsou lidé jen volně přiloženi k určitým etapám.
TA esence z básní.
Když to nejde zahodit, musíš to přijmout.
Kolem cesty, která vede k nám domů, pokáceli stromy a vysázeli místo nich nové. A já si jenom říkám, že to není fér. A připadám si zvláštně mezi těmi stromy, mladšími než jsem já.
V nové sérii Orange is the new black řeší Cedrica Diggoryho, Sailor Moon a Bronies. Já už se ničemu nedivím.
Doma jsem v pauzách od učení otrhala všechny jahody.
Je to podivný pocit, číst, co jsem kdysi psala a vymazat to do nikam.
Virgo: perfectionist little bitch, studies more than humanly possible, can’t stop criticizing people, always acting like they’re fucking perfect
A zbytek jsou jen moje otevřené rány a nejasné okraje.
Srdce zabírá víc prostoru než by mělo.
A co duše?
Co pořád s duší.
Je křehká a rozbitná.
Vlasy rozcuchané a nasáklé slzami.
Studené ruce a fialová víčka.
Sama si dovoluji hořet, a pak se divím, že jsem zamazaná od sazí.
To, co máme, je nejpečlivěji vybudovaný vztah.
Jsem trapně upřímná, vím to, a přesto nemohu jinak.
Třeba některé rány mají zůstat nezacelené a jde jen o to, kolik soli si do nich sami nasypeme. Tedy až na sny. Pořád se mi o tobě zdá a nemůžu to nijak ovlivnit. A kdybych mohla, nevím, jestli bych c h t ě l a.
Třeba jsou lidé jen volně přiloženi k určitým etapám.
TA esence z básní.
Když to nejde zahodit, musíš to přijmout.
Kolem cesty, která vede k nám domů, pokáceli stromy a vysázeli místo nich nové. A já si jenom říkám, že to není fér. A připadám si zvláštně mezi těmi stromy, mladšími než jsem já.
V nové sérii Orange is the new black řeší Cedrica Diggoryho, Sailor Moon a Bronies. Já už se ničemu nedivím.
Doma jsem v pauzách od učení otrhala všechny jahody.
Je to podivný pocit, číst, co jsem kdysi psala a vymazat to do nikam.
pondělí 22. června 2015
Léto je relativní.
To jak jsme se tehdy šly spontánně koukat do zverimexu na ráčky, jak si hrají v akvárku, mi teď připadá jako jeden z vůbec nejhezčích zážitků s tebou. A málem bych na něj úplně zapomněla.
Ale třeba už nebudu mít příležitost číst tvoje knížky, protože dopředu nikdy nevíš, kolik času máš s určitým člověkem.
-> Přestaň říkat takové hrozné věci.
Doma opulentní večeře a červené víno s mámou, nemůžu být šťastnější. Prohlížíme si se sestrami staré fotky a vzpomínáme na dečky a hrnečky z doby, kdy jsme byly děti. Povídám mámě o tom ořešáku.
A pak se dozvím, že mámin kamarád si uvařil odvar z tisu a jenom čekal, až zchladne.
Sdílení knih je největší blízkost.
"Time solves most things. And what time can't solve, you have to solve yourself.” Murakami Haruki
S nejdražšími na nejdelší den v roce. Jenom nekonečná pohoda, příčetné rozhovory, spousta jídla a vína. Bylo to příjemně příjemné jako vždy. Známe se už skoro polovinu našich životů, takže si nemusíme na nic hrát. A navíc je to zábavička.
Vyspím se doma, nebo až v hrobě…spíš v hrobě. Zrovna teď mi to připadá jako správné rozhodnutí.
Střídavě slzím u Hraběte a u Orange is the new black. Konečně tragická backstory Nicky a Boo.
Důležité je přijmout existenci gender fluid osob. Ještě důležitější ale je netvářit se, že dívčí dívky a klučičí chlapci jsou něco překonaného a zastaralého. Důležité je cenit na stejné úrovni, i když různým způsobem krásu gendrově neurčených osob i nádherně dívčích dívek. Všichni se tváří, že chtějí naprostou rovnost a vzápětí stejně začnou něco upřednostňovat.
A další věc. Ano, Ruby Rose je extrémně, globálně krásná, takovým způsobem, že se to dotýká všech. To ale neznamená, že nějak zastiňuje ostatní queer postavy v oitnb. Opravdu nevidím jediný důvod k těm nenávistným reakcím.
Ještě týden s fialovými víčky z nedospánku.
Ale třeba už nebudu mít příležitost číst tvoje knížky, protože dopředu nikdy nevíš, kolik času máš s určitým člověkem.
-> Přestaň říkat takové hrozné věci.
Doma opulentní večeře a červené víno s mámou, nemůžu být šťastnější. Prohlížíme si se sestrami staré fotky a vzpomínáme na dečky a hrnečky z doby, kdy jsme byly děti. Povídám mámě o tom ořešáku.
A pak se dozvím, že mámin kamarád si uvařil odvar z tisu a jenom čekal, až zchladne.
Sdílení knih je největší blízkost.
"Time solves most things. And what time can't solve, you have to solve yourself.” Murakami Haruki
S nejdražšími na nejdelší den v roce. Jenom nekonečná pohoda, příčetné rozhovory, spousta jídla a vína. Bylo to příjemně příjemné jako vždy. Známe se už skoro polovinu našich životů, takže si nemusíme na nic hrát. A navíc je to zábavička.
Vyspím se doma, nebo až v hrobě…spíš v hrobě. Zrovna teď mi to připadá jako správné rozhodnutí.
Střídavě slzím u Hraběte a u Orange is the new black. Konečně tragická backstory Nicky a Boo.
Důležité je přijmout existenci gender fluid osob. Ještě důležitější ale je netvářit se, že dívčí dívky a klučičí chlapci jsou něco překonaného a zastaralého. Důležité je cenit na stejné úrovni, i když různým způsobem krásu gendrově neurčených osob i nádherně dívčích dívek. Všichni se tváří, že chtějí naprostou rovnost a vzápětí stejně začnou něco upřednostňovat.
A další věc. Ano, Ruby Rose je extrémně, globálně krásná, takovým způsobem, že se to dotýká všech. To ale neznamená, že nějak zastiňuje ostatní queer postavy v oitnb. Opravdu nevidím jediný důvod k těm nenávistným reakcím.
Ještě týden s fialovými víčky z nedospánku.
sobota 20. června 2015
Krajiny duše
Naše zahrada v zavařovačce.
Smysl života je vzhůru nohama.
Ty noci, kdy nemůžu spát a stojím v otevřeném okně.
Smysl života je vzhůru nohama.
Ty noci, kdy nemůžu spát a stojím v otevřeném okně.
čtvrtek 18. června 2015
Věřím, že nás vesmír hlídá.
M. vyděšená mojí čistou duší snad poprvé v životě bere vážně něco, co říkám. Večer je ale stejně zase všechno zpátky - veškerá blízkost, jenže bez té toxické příchutě. Asi se vždycky musím smířit s tím nejhorším scénářem, abych ty věci potom dokázala přijmout.
Odpoledne s D. a výborná káva v Druhém domově. Zase něco příznivého pro moji duši. Bylo by milé mít v životě dalšího příčetného člověka.
Večer na nádraží dostávám od D. do rukou básně Václava Hraběte, prý jediného představitele beat generation v Československu.
„Je to v cajku.“ mě dokáže uklidnit jako nic jiného.
Zdálo se mi, že se z pecek snažím vypěstovat citróny a pomeranče.
Je to taková naše hra, ty zkoušíš, kam až můžeš zajít a já pozoruju, kam až si troufneš.
Tak na Kafku nemá každý žaludek? Možná proto mi bývá tak často špatně.
Mám strach přečíst si, co jsem napsala za poslední školní rok…
Básně Hraběte jsou tak nádherně bolavé. Nevím, jestli je to mnou nebo doopravdy.
Když budu příčetná a nerozbitá, co když přijdu o všechno, co mi připadá krásné?
Chodit si číst sama do kavárny je něco, co jsem měla začít dělat už dávno.
Nikdy se nevypleteme z klišé. - Je jiná než ostatní - největší klišé. Ale co když potkáš takovou, která je opravdu tak moc jiná než ostatní holky?
Snažím se nebrečet, že má oči jako tabák a taky se bojím, že všechno zkazím nějakým překrásným gestem.
Obzvlášť srdce-trhající jsou právě ty se založenými rohy.
Odpoledne s D. a výborná káva v Druhém domově. Zase něco příznivého pro moji duši. Bylo by milé mít v životě dalšího příčetného člověka.
Večer na nádraží dostávám od D. do rukou básně Václava Hraběte, prý jediného představitele beat generation v Československu.
„Je to v cajku.“ mě dokáže uklidnit jako nic jiného.
Zdálo se mi, že se z pecek snažím vypěstovat citróny a pomeranče.
Je to taková naše hra, ty zkoušíš, kam až můžeš zajít a já pozoruju, kam až si troufneš.
Tak na Kafku nemá každý žaludek? Možná proto mi bývá tak často špatně.
Mám strach přečíst si, co jsem napsala za poslední školní rok…
Básně Hraběte jsou tak nádherně bolavé. Nevím, jestli je to mnou nebo doopravdy.
Když budu příčetná a nerozbitá, co když přijdu o všechno, co mi připadá krásné?
Chodit si číst sama do kavárny je něco, co jsem měla začít dělat už dávno.
Nikdy se nevypleteme z klišé. - Je jiná než ostatní - největší klišé. Ale co když potkáš takovou, která je opravdu tak moc jiná než ostatní holky?
Snažím se nebrečet, že má oči jako tabák a taky se bojím, že všechno zkazím nějakým překrásným gestem.
Obzvlášť srdce-trhající jsou právě ty se založenými rohy.
středa 17. června 2015
Can you save my heavydirtysoul?
V pátek večer konečně v Bochumi. Jsem celá namočená do ticha a klidu, všechno je prostorné, světlé, příjemně čisté a černobílé. Skutečná duševní očista. Nikdo mě tady nezná, nic nemusím a všichni si se mnou chtějí povídat. Naprosté odtržení od reality. Tohle potřebuju dělat každé zkouškové.
„A co bude ten hodný člověk dělat? To co ty?“ Některé věty se mi prostě zachytí v hlavě.
Sen o tom, že kmotřička liška je to nejhebčí zvíře na světě. Právě ta hebkost zůstává i po probuzení jako nejvýraznější pocit. A taky chováme malé slony - akorát do dlaně.
Na střeše / balkóně univerzity, sedíme na sluníčku ve výšce a vítr ve vlasech. Jenom pohoda, když je pohoda.
Pijeme spousty ginu s tonikem a grepem uprostřed ničeho - kolem louky a koně.
Mustapha hraje na housle a je to tak krásně bezprostřední a nečekané.
Později dokonce hrají Take me to church, tak tancujem stejně jako tehdy na vánočním večírku. Někdo přišel v jedné ruce s lahví vína a ve druhé s tabulkou čokolády.
Po půlnoci vyrážíme do Kulturcafé a zpíváme System of a down, Coldplay a Beatles ze všech sil, které nám zbývají, i když třeba neznáme skoro žádná slova.
Ve vlaku do Essenu - V. umírá na 二日酔い a zrovna uličkou prochází pánové, kteří hrajou na harmoniku a trubku. Pak se touláme Essenem po kouzelných zahradách a dětských hřišťátcích.
Montage of Heck podle plánu. Kurt byl rozbitý už od začátku a nikdo ho nemohl zachránit. Myslím, že ti mořští koníci byli důležitější, než se zdálo.
Na to v jakých šílených podmínkách teď existuje, je V. nejpříčetnější ze všech lidí, které kolem sebe mám.
Nakonec jsem viděla i kočku s kulatou hlavičkou, takže bylo všechno v pořádku.
Všechno je zkušenost i koupit si kafe. How is life in your country? je nejvíc všeobsažná otázka.
V. mi zabalila na cestu svačinku a nakrájela mrkvičku.
Zvykla jsem si svoje názory říkat opatrně a nenásilně, protože jsem byla připravená na to, že budou rozdílné od ostatních - příjemná změna - mluvit s V., která většinu věcí chápe a souhlasí se mnou.
Jenom V. umí démony ze mě nejenže vytáhnout, ale taky úplně zrušit. (Když už jsou venku.) (M: Ty jsi zabila naše domácí démony?!)
Zamilovaná do německých širokých řek a sjetá německými prášky proti nevolnosti z cestování. Potom si ke mně přisedá miloučká Korejka a dává mi dáreček. Vůbec nevím, jak vyjádřit, že si opravdu moc vážím tak milého gesta.
Cestou zpátky konečně poslouchám Blurryface od Twenty one pilots, Heavy dirty soul si pouštím jenom asi 867x.
Myslím, že bych teď už zvládla pohltit tvoje démony, úplně je zrušit a vyjít z toho nepoznamenaná.
Can you save my heavydirtysoul? For me…
Mám čistou duší a všechno je alespoň pro teď zacelené.
„A co bude ten hodný člověk dělat? To co ty?“ Některé věty se mi prostě zachytí v hlavě.
Sen o tom, že kmotřička liška je to nejhebčí zvíře na světě. Právě ta hebkost zůstává i po probuzení jako nejvýraznější pocit. A taky chováme malé slony - akorát do dlaně.
Na střeše / balkóně univerzity, sedíme na sluníčku ve výšce a vítr ve vlasech. Jenom pohoda, když je pohoda.
Pijeme spousty ginu s tonikem a grepem uprostřed ničeho - kolem louky a koně.
Mustapha hraje na housle a je to tak krásně bezprostřední a nečekané.
Později dokonce hrají Take me to church, tak tancujem stejně jako tehdy na vánočním večírku. Někdo přišel v jedné ruce s lahví vína a ve druhé s tabulkou čokolády.
Po půlnoci vyrážíme do Kulturcafé a zpíváme System of a down, Coldplay a Beatles ze všech sil, které nám zbývají, i když třeba neznáme skoro žádná slova.
Ve vlaku do Essenu - V. umírá na 二日酔い a zrovna uličkou prochází pánové, kteří hrajou na harmoniku a trubku. Pak se touláme Essenem po kouzelných zahradách a dětských hřišťátcích.
Montage of Heck podle plánu. Kurt byl rozbitý už od začátku a nikdo ho nemohl zachránit. Myslím, že ti mořští koníci byli důležitější, než se zdálo.
Na to v jakých šílených podmínkách teď existuje, je V. nejpříčetnější ze všech lidí, které kolem sebe mám.
Nakonec jsem viděla i kočku s kulatou hlavičkou, takže bylo všechno v pořádku.
Všechno je zkušenost i koupit si kafe. How is life in your country? je nejvíc všeobsažná otázka.
V. mi zabalila na cestu svačinku a nakrájela mrkvičku.
Zvykla jsem si svoje názory říkat opatrně a nenásilně, protože jsem byla připravená na to, že budou rozdílné od ostatních - příjemná změna - mluvit s V., která většinu věcí chápe a souhlasí se mnou.
Jenom V. umí démony ze mě nejenže vytáhnout, ale taky úplně zrušit. (Když už jsou venku.) (M: Ty jsi zabila naše domácí démony?!)
Zamilovaná do německých širokých řek a sjetá německými prášky proti nevolnosti z cestování. Potom si ke mně přisedá miloučká Korejka a dává mi dáreček. Vůbec nevím, jak vyjádřit, že si opravdu moc vážím tak milého gesta.
Cestou zpátky konečně poslouchám Blurryface od Twenty one pilots, Heavy dirty soul si pouštím jenom asi 867x.
Myslím, že bych teď už zvládla pohltit tvoje démony, úplně je zrušit a vyjít z toho nepoznamenaná.
Can you save my heavydirtysoul? For me…
Mám čistou duší a všechno je alespoň pro teď zacelené.
úterý 16. června 2015
人は失敗から学ぶ。
Pravda je, že lidi jsou bagety, jak říkala D. Problém je, jak zjistit, kdo je bageta a kdo plnohodnotné jídlo. Kdo je záplata na tu díru, kterou chceme ve skutečnosti zaplnit někým jiným? A stačí to?
The heart wants what the heart wants.
Tak jako Kafka jsem škodila vlastní duši, abych si udržela tvé přátelství. Ale za jakou cenu? Toho musím nechat.
Jediné, co mi dokázalo zvednout náladu, byla terapie smíchem s Š. a K. - náš agresivní humor.
Všechno se strašně h n u l o. Ani nevím, jestli dopředu nebo kam.
Kafka je moje životní láska a duševní dvojče.
I will run crosscountry ten hours with a gin in my backpack to find out if I had a vision or you had a vision to find out Eternity. -> And I will be with you in Bochum and the most remarkable thing is that it will be with you (and that it will be in Bochum).
Co se balí na výlet jiného než knížky, alkohol a svetr?
Ve čtvrtek po testu rychlé zahojení nejčerstvějších ran alkoholem, cukrem a smíchem a pak hned běžím na vlak. A potom absurdní večer v Praze na koleji - líbí se mi, že si před sebou nemusíme na nic hrát, a tak si dáváme supertučné sušenky na depresi. Pak sezení na stole při otevřeném okně a L. péče až do pozdě k ránu.
Na odevzdanosti není vůbec nic špatného.
The heart wants what the heart wants.
Tak jako Kafka jsem škodila vlastní duši, abych si udržela tvé přátelství. Ale za jakou cenu? Toho musím nechat.
Jediné, co mi dokázalo zvednout náladu, byla terapie smíchem s Š. a K. - náš agresivní humor.
Všechno se strašně h n u l o. Ani nevím, jestli dopředu nebo kam.
Kafka je moje životní láska a duševní dvojče.
I will run crosscountry ten hours with a gin in my backpack to find out if I had a vision or you had a vision to find out Eternity. -> And I will be with you in Bochum and the most remarkable thing is that it will be with you (and that it will be in Bochum).
Co se balí na výlet jiného než knížky, alkohol a svetr?
Ve čtvrtek po testu rychlé zahojení nejčerstvějších ran alkoholem, cukrem a smíchem a pak hned běžím na vlak. A potom absurdní večer v Praze na koleji - líbí se mi, že si před sebou nemusíme na nic hrát, a tak si dáváme supertučné sušenky na depresi. Pak sezení na stole při otevřeném okně a L. péče až do pozdě k ránu.
Na odevzdanosti není vůbec nic špatného.
neděle 7. června 2015
„Ethics becomes aesthetics.“
Po depresivní konzultaci jdeme s Š. a K. na náměstí, dusím se smíchem a po prstech mi teče roztopená zmrzlina.
心の動き - zatím nevím, co si o tom myslím.
Napsat rozbor Kafky na pobřeží bylo nejšťastnější rozhodnutí, protože jsem mohla rozebírat dílo Murakamiho i Kafky. Obratem mi přišla odpověď. Paní profesorka je opravdu kouzelná babička.
Někdo z mých spolužáků přeložil 丸くなる jako „choulit se“.
V novém Hannibalovi je nekonečno krásy - Mads na motorce, Mads ve sprše smývající ze sebe krev, Mads v nejkrásnějším zlatavém obleku na světě, waltz, Bedelia vypadající jako studentka z Krásnohůlek, Hannibal skládající srdce z papíru, Bedelia a její démoni, které se snaží utopit ve vaně.
Tvůrci se už nechali zcela pohltit uměním a šílenstvím a přidali ještě víc nádherných artových záběrů.
„Is it that kind of party?“
„I remember seeing Mads in the shower, next thing I know, woke up to a note from my heterosexuality sayin' it wasn’t working out.“
極 = 10^48; quindecillion - Proč někdo potřebuje takovou míru? 教えてください。
Přišlo mi Psaní od V. a pohlednice s duhou od Gretchen. Nejhezčí překvápka.
Říkám ti už úplně absurdní věci, jako třeba, že potřebuju být doma s naší loukou.
„Ty to vůbec nechápeš, mi to dělá rýhy do duše.“ „Mi taky.“
„Oh, let's break some hearts.“
M: „Hemingway věděl, co potřebuje k životu: psaní, alkohol a svetr.“
Když si po sobě čtu svoje poznámky, nevím, jestli jsem napsala <3 nebo くろ.
Vytrženo z našich rozhovorů:
Š: Satan už je podle mě celkem common thing.
V: Hoho hohoho - Znepokojuje mě, že někteří lidi to myslí jako skutečné vtípky.
Š: Znepokojuje mě, že my si posíláme tyhle vtípky a píšeme pod to hohoho hohohoo.
To, že se naše konverzace jmenuje しおをまく považuju za jednu z nejlepších věcí, jaká se kdy stala.
Já už nechci do vnějšího světa, nikdo kromě Š. a K. mi nerozumí.
怖がることはない。大丈夫。 Mám pocit, jakoby mě わ先生 balil do dečky.
Obědváme v pět a večeříme o půl jedenácté v noci. O půl čtvrté ráno jdeme spát, přejeme si dobrou noc a venku svítá.
„No, we have never grown a day from the poison we shared.“
心の動き - zatím nevím, co si o tom myslím.
Napsat rozbor Kafky na pobřeží bylo nejšťastnější rozhodnutí, protože jsem mohla rozebírat dílo Murakamiho i Kafky. Obratem mi přišla odpověď. Paní profesorka je opravdu kouzelná babička.
Někdo z mých spolužáků přeložil 丸くなる jako „choulit se“.
V novém Hannibalovi je nekonečno krásy - Mads na motorce, Mads ve sprše smývající ze sebe krev, Mads v nejkrásnějším zlatavém obleku na světě, waltz, Bedelia vypadající jako studentka z Krásnohůlek, Hannibal skládající srdce z papíru, Bedelia a její démoni, které se snaží utopit ve vaně.
Tvůrci se už nechali zcela pohltit uměním a šílenstvím a přidali ještě víc nádherných artových záběrů.
„Is it that kind of party?“
„I remember seeing Mads in the shower, next thing I know, woke up to a note from my heterosexuality sayin' it wasn’t working out.“
極 = 10^48; quindecillion - Proč někdo potřebuje takovou míru? 教えてください。
Přišlo mi Psaní od V. a pohlednice s duhou od Gretchen. Nejhezčí překvápka.
Říkám ti už úplně absurdní věci, jako třeba, že potřebuju být doma s naší loukou.
„Ty to vůbec nechápeš, mi to dělá rýhy do duše.“ „Mi taky.“
„Oh, let's break some hearts.“
M: „Hemingway věděl, co potřebuje k životu: psaní, alkohol a svetr.“
Když si po sobě čtu svoje poznámky, nevím, jestli jsem napsala <3 nebo くろ.
Vytrženo z našich rozhovorů:
Š: Satan už je podle mě celkem common thing.
V: Hoho hohoho - Znepokojuje mě, že někteří lidi to myslí jako skutečné vtípky.
Š: Znepokojuje mě, že my si posíláme tyhle vtípky a píšeme pod to hohoho hohohoo.
To, že se naše konverzace jmenuje しおをまく považuju za jednu z nejlepších věcí, jaká se kdy stala.
Já už nechci do vnějšího světa, nikdo kromě Š. a K. mi nerozumí.
怖がることはない。大丈夫。 Mám pocit, jakoby mě わ先生 balil do dečky.
Obědváme v pět a večeříme o půl jedenácté v noci. O půl čtvrté ráno jdeme spát, přejeme si dobrou noc a venku svítá.
„No, we have never grown a day from the poison we shared.“
pondělí 1. června 2015
心の動き
Opravdu si myslím, že psaní dopisů je nejčistší forma přátelství.
Zábavička je moje úplně nejvíc oblíbené slovo.
Srdeční revoluce je medicínský odborný termín. To je tak výborné.
Nikdy bych se nechtěla dostat do stavu, že bych byla přesycená hudbou. Jak se potom dá dál žít?
A pak se ti stane, že tě stopy zavedou tam, kam vedeš ty.
“The axe forgets; the tree remembers.” Tohle je největší pravda.
Za poslední týden se mi zdá o naprosto náhodných a nepravděpodobných lidech. Některé z nich už dlouho nemám v životě.
Vím, že stejně dřív než ve dvě ráno neusnu. Tak The Virgin Suicides, na které jsem se chtěla stejně podívat, jablečný cider a krásná, dívčí Kirsten Dunst. (Bylo to proto, že jim pokáceli ty jilmy?)
Další noc s nedostatkem spánku, tak mám zase fialovější víčka a lesklejší oči. Dávám si broskvový čaj s citrónem, aby ta výrazná chuť přebila všechno ostatní.
Kde jsem přišla na slovní spojení ‚nenormální sociální vztahy‘, to opravdu netuším.
A pak přijde ta chvíle, kdy jsi nebyla dva měsíce doma, vytáhneš bábovku, co ti dovezla máma, a zjistíš, že je na vašem domácím talíři. A chceš brečet, jenom proto, že vidíš ten talíř.
Jsem připravená říct ti skoro cokoliv, jenom nevím jakým způsobem. Jak to vyzní.
Náhlá vzpomínka na ořešák, který stál před naším domem a který pokáceli, když jsem byla ještě děcko. Vždycky z něho padaly ořechy na příjezdovou cestu. Na petrklíče a sněženky, které rostly vždycky ještě dřív, než roztál poslední sníh. Trsy drobounkých fialek se silnou vůní pod našimi okny.
Vždycky, když propleteš naše prsty, zachvátí mě chvilková panika, že se díky mým tlustým zaseknou a už je nikdy nerozpletem.
„Zhasni si a sni si.“ Nakonec dlouho očekávané slzy až u poslouchání „starých“ písniček od Kluse. „Jestli mám umřít tak honem, ať nejsem na obtíž.“ a „Chci ti všechno říct a pak se někam schovat.“ Ach, Čechov a jeho Racek. „Neplakej, prosím, neplakej, srdce moje.“
Zábavička je moje úplně nejvíc oblíbené slovo.
Srdeční revoluce je medicínský odborný termín. To je tak výborné.
Nikdy bych se nechtěla dostat do stavu, že bych byla přesycená hudbou. Jak se potom dá dál žít?
A pak se ti stane, že tě stopy zavedou tam, kam vedeš ty.
“The axe forgets; the tree remembers.” Tohle je největší pravda.
Za poslední týden se mi zdá o naprosto náhodných a nepravděpodobných lidech. Některé z nich už dlouho nemám v životě.
Vím, že stejně dřív než ve dvě ráno neusnu. Tak The Virgin Suicides, na které jsem se chtěla stejně podívat, jablečný cider a krásná, dívčí Kirsten Dunst. (Bylo to proto, že jim pokáceli ty jilmy?)
Další noc s nedostatkem spánku, tak mám zase fialovější víčka a lesklejší oči. Dávám si broskvový čaj s citrónem, aby ta výrazná chuť přebila všechno ostatní.
Kde jsem přišla na slovní spojení ‚nenormální sociální vztahy‘, to opravdu netuším.
A pak přijde ta chvíle, kdy jsi nebyla dva měsíce doma, vytáhneš bábovku, co ti dovezla máma, a zjistíš, že je na vašem domácím talíři. A chceš brečet, jenom proto, že vidíš ten talíř.
Jsem připravená říct ti skoro cokoliv, jenom nevím jakým způsobem. Jak to vyzní.
Náhlá vzpomínka na ořešák, který stál před naším domem a který pokáceli, když jsem byla ještě děcko. Vždycky z něho padaly ořechy na příjezdovou cestu. Na petrklíče a sněženky, které rostly vždycky ještě dřív, než roztál poslední sníh. Trsy drobounkých fialek se silnou vůní pod našimi okny.
Vždycky, když propleteš naše prsty, zachvátí mě chvilková panika, že se díky mým tlustým zaseknou a už je nikdy nerozpletem.
„Zhasni si a sni si.“ Nakonec dlouho očekávané slzy až u poslouchání „starých“ písniček od Kluse. „Jestli mám umřít tak honem, ať nejsem na obtíž.“ a „Chci ti všechno říct a pak se někam schovat.“ Ach, Čechov a jeho Racek. „Neplakej, prosím, neplakej, srdce moje.“
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
