Š. dělá ve Zmijozelu sochu svobody.

Japonsko je plné falše, absurdit a paradoxů. Faleš je heslo celých státnic.

Lepím si do diáře ke státnicím obrázek létajícího talíře, protože to vystihuje všechno. Státnice‬ na Kasu / Nemáme vypsané otázky / I don't want to ‪‎believe‬ / I want to know. 👽 ‪Chaos‬.‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬

Matec a otka.

V: „Já chci být háďátko (小蛇) a jíst bonbóny a nemuset státnicovat.“

Š: „V. je v ragi v období Meidži.“

Road trip / knihovna / Olo – Šternberk – Olo – Ova – Olo / knihovna / Cidery (M: „Připijeme si na naše duše?“) - dělám DJe v autě, můj klasický úkol. Moc hezký rodinný čas. Nicnedělání. Vstřebávání hudby a ujetých kilometrů. / Štěňátka jsou nejlepší lék na trudnomyslnost / Mám to nejhodnější bílé / Snažíme se s L. najít v Ově / Kávička ve Staré / Lehkost v prostoru mezi námi. Bez ohledu na to, jak dlouho se nevidíme, říkám všechno, co mě napadne, úplně bez cenzury. / Tohle už je navždycky. / Večer zase v knihovně jako by se nic z toho nestalo.

U B. se mi žaludek mstí za všechny moje stravovací hříchy. Sex ve městě 2 je film na to, když je ti nedobře. / Jednou chci obří šatnu a televize do ložnice nepatří.

Představuju si, jak bychom spolu mohly žít v prosluněném bytě. Jak nalívám našemu kotěti mlíko do mističky.

Stavujeme se na základku, poslední možnost vidět B. vyšplhat po laně. Líbáme se v prázdné tělocvičně. O piškotech na tribuně. Koukám, jak B. hraje fotbal.

Š: „To mi vždycky řeknou vězni.“

(Stav aktuálního hokejového utkání)

Š. cestou domů rozdělila vězně v poutech od osoby, která ho vedla. Mohl utéct. Š. bydlí naproti věznice.

V: „Fullhouse. Nevím, co to znamená v kartách, ale myslím, že se to hodí na 4 satany v řadě.“

Z Austrálie pochází nejhezčí lidi na světě.

V: „Už jsem u okinawských jídel.“

„Kupec trhá králíkovi sedmikrásky.“

Š: „Seňor vyhrává pomyslných 10 000 ničeho.“

„Japonské dějiny jsou jedna absurdita vedle druhé.“

言語学の勉強会 / Me thanks too. (Překlad: Taky děkuju.)

Š. šla ke studni. Well well well.

Třeba si už brzy vybuduju ničím neproniknutelnou obálku apatie. Budu úplně bez pocitů. To bude nevyslovitelná krása. Ani drobeček bolesti.

Milování je taky chtíč, objímání je čistá láska.

S B. u rybníka na jednom z nejhezčích tajných míst v Olo. Tlusťoučká kočka, která k nám nejde. 黒くない猫

(M. si po roce uvědomila, že se opravdu brzy budu stěhovat.) M: „V. je nenahraditelná, to už se rovnou můžeme někam odstěhovat každý zvlášť.“
-> Ng: „Uteč, dokud můžeš.“

Uspořádávání života, zapisování důležitých mezníků do diáře za poslechu The Ballad Of The Skeletons v podání Ginsberga a McCartneyho.

Moje poslední tři roky jsou absorditorium, jak tomu říká B.

Lidé nejsou cennější než stromy.

V: „Jaké bylo mé překvapení, když jsem se koukla, co Širu dělá, a ona si vybírala druh kudly.“

When you hit me hit me hard.

Věty do korpusu z učení na státnice ve Zmijozelu:

Kupec doma teskní. Nemůže za námi do Olo, protože nemá na jídlo. K: „Ach jo, přicházím o skvělé debaty o fancy ovoci.“

V: „Já nemůžu uvěřit, že byla doba ledová, není to trochu neskutečné?“

Koukáme na Tanpopo / dvouhodinový film o japonském jídle, hlavně o rámenu. / P. nám kolem půlnoci dělá improvizovaný rámen z rýžových nudlí. / Pak víno a dva poslední díly Gaycation.

Balíček od Mem s dinosaury, mangou a kočičími dečkami (z těch mám největší radost!).

Koukáme se sestrou na Piráty z Karibiku. Trénuju na to, až budu kapitán.

Vlčáci se mění v komáry a já jsem nikdo.

Po tom, co se vyhrabeš z postele - chvíli hibernuješ za chůze. První záchvěvy po prvních doušcích kávy - ty mám nejradši.

Možná je mi Shane sympatická hlavně proto, že mi připomíná Joan Jett.

Prošvihnutí koncertu Kristy Papisty v Praze budeme muset v budoucnu napravit.

Š: „Japonská faleš: 大丈夫です.“

V. má přijímačky na indonéštinu. Absurdity.

V: „Ty jsi mi neříkal, že na Garden party byla lodička. Mohla jsem tam být kapitán.“
-> P: „To mohla. Takhle jsi kapitán na souši.“

Wherever I go, go

Trouble seems to follow / You are what you love / Not who loves you

B: „To je všechno léto?“ V: „Jo, to je všechno léto.“

V Aomori mají jabka a radioaktivní odpad.

Jedna ze služek Makiokových se jmenuje Ohana. Služka je rodina.

Kdyby modrá byla zelená, jak tvrdí Japonci, nebe by pak splývalo se stromy a k čemu by pak bylo zaklánět hlavu?

Zase se mi zdálo o koncertě Bowieho. Tentokrát bez M., zato tam prodávali růžový stardust v lahvičce.

Širu je teď hlasatel klidu.

Krásný smutný den / sama v cizím městě / A jde a jde a jde o to, když se do sebe nevejdu, abych to přežil v pořádku jako princezna pohádku. / Poprvé na Fixe s někým ze San Piega. Musíme s Kupcem na Třídu Míru. / Sama na pěšinkách a u řeky a s šeříkem v ruce.

Učím se UHZ na Širuině (Broučkově) zastávce.

Představa Japonců z 10. st., že na Měsíci roste skořicovník.

Sir etok = konec země (ainuština).

Pečeme s B. cheescake, abychom nepřišly s prázdnou na nedělní oběd. Sedíme u trouby a koukáme, jak koláč dýchá, pečlivě hlídáme, aby se nespálil.

Pěna dní, nejlepší film poslední doby. Lekníny na plicích rozkošné Audrey Tautou. A taky myšky.

Není mi dobře, B. mi plní sen a otvírá okno dokořán. Obrovské okno v maličkém bytě. Surrealistický pocit, že nejsme uvnitř. Vcucává nás noční obloha.

Chybí mi divadlo.

Chybí mi chodit pravidelně tancovat.

Doma se ve mně prolomila přehrada. A na dně byla celá města. Nemůžu se dlouhodobě vzpamatovat. Mezi úzkostmi jsou jenom ostrůvky.

Když se v tobě prolomí přehrada,
na dně jsou někdy celá města.
Zatopené kostely, kterým nad hladinu vyčnívají kříže,
jsou jako metaforické špičky ledovců.
Voda jsou úzkosti a mezi nimi jsou jenom titěrné ostrůvky.
Je to úplně stejné jako brečet do dřezu.
Na dně nová tráva prorůstá nádobím.
Jsem ve sklenici jako Sylvia.
Mám u sebe žabičku, která předpovídá počasí.
V zavařovacích sklenicích se dají schovávat světlušky a tajemství.
Když chceš všem říct, že jsi z pampeliškového medu,
který se roztéká na přímém slunci,
musíš se předem připravit na jejich nechápavé výrazy,
až tě budou korunovat na krále bláznů.

Nevím, jestli zvládnu bojovat s démony a zároveň se učit na státnice.

Klasicky rozp(b)íječka u Š.

Pizza a vodka s džusem, momentální definice štěstí.

Zpěvák ze Zrní má tričko s baletkou. Už delší dobu jsem z jeho pohybů vyčetla, že se chce jednou stát.

Ultimátní telepatie se Zrním. Š. zaráží, že pyramida není ve vyjmenovaných slovech, tak je zkoušíme dávat dohromady. Za chvíli zpěvák ze Zrní říká do mikrofonu: sysel, sypat, sýkora.

Fixa. Největší návrať. Skáču do nebe a křičím, že je to sekretářka! Víme, co chceme, já a ty, přeskakujeme mrtvoly. / My máme všechno, co chcem, my máme dobrou náladu.

Po několika vodkách Š. píše email な先生 a opravuje v něm chyby v japonštině.

Vystoupení Is tropical. / Neskutečné alternativní divadlo, jak to popsaly holky. / První půl hodinu technické problémy. Nejde vůbec slyšet snový, chraplavý hlas zpěvačky. Můžeme na ni alespoň koukat. Je to dlouhovlasá štíhlá víla. Má na sobě skoro jen punčochy a krátké tričko. / Zlom. Zpěvačka vybíhá mezi diváky, pak hned zpátky na pódium. Vylívá na sebe dva litry vody a svlíká si tričko. / Tancuje, mrzne, kape jí z vlasů. / Já vím, že to nejsou věty.

Máme novou zábavičku. Děláme si legraci z ukazovacích zájmen.

„Čtyřikrát.“ „Co?“ „To pivo…“

Přidává se k nám B. Cestou do Ska trénujeme „Červená se line záře“ dvojhlasně. Š. dělá krtečka. Cesta do 15ky. Tanečky na lepícím parketu.

Dramata posledních dní.

Po cestě ze Zlína do Olo si na poslední chvíli objednávám desky na bp, protože co kdyby. F. chce skončit se školou. P. vypracovává otázky ke státnicím a vystřihuje raketky. M. posílá vedoucímu první kousky svojí bp ani ne týden před odevzdáním.

Už ve středu se na Majálesu propijeme do země bambiliónů.

Půlhodinový rozhovor s mámou. „Pořád si naše. Někdo tady chybí.“

Dva dny před uzavřením kvalifikace se dozvídám, že nemám uznanou jednu recenzi. Na poslední chvíli běžím do knihovny půjčit si knížku, ze které bych mohla opsat citace. S Kupcem, A., Z. a A.様 potom podporujeme zbytek lidí (včetně Širu, V. a 天使), kteří museli během jednoho dne na dva pohovory kvůli souborce. Mezitím si jdeme všichni poslechnout Širuinu prezentaci z cestovního ruchu. (A: „Můžeš zase mluvit o psech na Emě.“ Věta do korpusu.) Absurdity, spousta nepříjemností, hroucení, slz, ale taky podpory a solidarity. Celá 変なグループ nakonec odchází s 合格 ze souborky. Tím jak nás zbylo málo, všichni cítíme obrovskou soudržnost.

Jedna z prvních věcí, které udělám, až začnu vydělávat, bude, že si pořídím kočku. I když moje spirit animal je liška, jak říkal Kupec.

Podporuju Širu v psaní poslední seminárky: „Prokousej se tím jako sedláci kaší z hrnečku“.

Š: „Teď jsem si chvilku opravdu připadala jako na lodi s Kapitánem Lopézem: Dejte to někdo do jiného wordu, tenhle už je ztracený.“

Širu je největší partyzán. Lhala わ先生 do očí a pak uzavřela petstotisíc předmětů za dva dny.

Hrajeme venku deskovky

se sestrami a jejich partnery. Nejdřív Milostný dopis, pak Dixit i s mámou a nakonec Temné znamení i s tátou. Grilujeme mňamky. Relativní pohoda.
Večer tři emaily od vedoucí. Moje práce je velmi podařená, ale potřebuje dotáhnout. Poznámky skoro u každého odstavce. Frustrace. Slzy. Dramata s mámou. Studená sprcha mezi studenými zdmi. V. a její utěšující slova. Noční nevolnosti.
Když je ti nejhůř, snaž se jakkoliv přečkat noc. Rána se většina stínů nedožije.

Uklidňuju se rozhovorem s 天使 a pouštím se do práce. S 天使 jsme pět dní před odevzdáním v nejhlubších kruzích pekla. Dantovo Inferno.

Kéž bych jen dokázala zvládat nepříjemnosti stejně jako máma. Kéž bych dokázala přijímat laskavosti od lidí, kteří mi nejsou blízcí, aniž by se mi z toho zvedal žaludek.

Olo -> Ova -> doma -> Rožnov -> Vsetín -> Zlín. Cestování náročné na čas a peníze jen proto, abych na chvíli viděla rodinu a B.

Cítím něhu i vůči Kozlovicím. Starý pán pase u řeky bílou ovečku a dvě černá jehňátka.

Š: „Nevím proč, ale nikdy bych ty nálepky lišek už nepoužila. Mám pocit, že určitým posvátným způsobem už naleží jenom tobě.“ Jsem liščí vládce.

Opravuju bp v autobuse a v Rožnově na nádraží. Pláču v autobuse a představuju si, jak budu plakat u svojí obhajoby.

Krásné dvě hodiny s Borůvkou. Venku je jarně, sedíme u splavu a pozorujeme káčátka. Prvomájová pusa pod třešní. Láska.

V pondělí ráno B. žehlí a prádlo voní, což částečně pohlcuje moje frustrace.

„Chci houpat osla v síti.“

Věta do korpusu.

V: „Myslíš si, že jsme věcičky položené v zahrádce nebo co.“
M: „Jsme sošky lištiček a srnek a tulipány a divoká máta.“

な先生 řekla Širu, že je bez podpatků hrozně maličká. Jako brouček. Roztomilosti.

Souborku mám. Jsem bod nad čarou. Kluk, který byl rok v Japonsku, má o dva body víc než já. Nespravedlnosti. Určitě bych neměla 合格 bez Kupcových vaječných snídaňových obětin.
Nejdřív nemám s kým slavit, tak peru a uklízím v kuchyni. Pak se vrací domů M. a přijíždí B., takže víno a Gaycation. Taky za odměnu čtu jednu celou knihu, která nijak nesouvisí se studiem: Abbie Rushton - Unspeakable. / Fancy a cuppa? Sugar rush, poníci a lesní požár.
Až v pátek ráno přichází první lehkost. Vyrážím do slunečného města vybrat dárky sestrám. Doma je balím do něžně růžového papíru s bílými tečkami. Je mi jahodově.

Dva relativně pohodové dny, kdy nedělám vůbec nic do školy. To je moje odměna za úspěšné složení všech zkoušek.
Lehce dramatické cestování domů. Nejdřív mám strach, že mi ujede autobus z Ovy kvůli zpoždění vlaku. Nakonec dobíhám na poslední chvíli. Neujedeme ani metr, autobus dře o stříšku nástupiště a sype se nám zadní sklo. Peníze zpátky nedostanu a čekám tři čtvrtě hodiny na další autobus. Doma mám skoro celé dvě hodiny času jenom na sestry. Pak povídání s mámou do noci.

Ráno výprodej v antikvariátu. Cítím něhu k celému F-M. Sestra pro mě objevila Sestry Makiokovy, které zrovna čtu, takže už můžu číst vlastní, jakmile budu mít zase trochu času na čtení. Potkala jsem J., což bylo moc milé. Jede na příští semestr do Španělska. Vzápětí vedle sebe slyším: „Ahoj, Pixie“, jako ve snu. Objímám Memorin. Prý máme se sestrou stejné pihy.
Vždycky když se vypravíš z domu jako největší smetí, potkáš spoustu známých.

Den plný absurdit na bytě.

Pokud nejsi skutečný keeper, nakonec budeš pro někoho jiného vždycky jenom etapa.

Odpoledne se u nás stavil kámoš M. Utrhl jí v cizí zahrádce tulipán, tak jsme ho dali do vody do lahve od vína. Estetika at its finest.

Opravdu musím o životě na našem bytě něco napsat. Bude se to jmenovat „Tři roky šílenství“.

Večer všechno vygradovalo tím, že nám P. (můj bývalý přítel) udělal tortily a předvedl nám (mně a M. - mojí bývalé crush) na prezentaci s fotkami svoje nové objevy (dvě nejlepší kamarádky, které se o něj obě snaží). Asi si momentálně nedokážu představit absurdnější večer. Navzdory všemu to byla zábavička. Pořád společnému času říkáme family time, jakkoli jsou vztahy mezi námi komplikované.

V: „Byt, kde chceš být.“

Š. a H. mezitím u nich na bytě zpívají dvojhlasně Červená se line záře.

Nové GoT: smutní koně a ztracené čtverečky.

Zdálo se mi o babiččině knihovně. A taky, že se vrátil Hrabě. Ptala jsem se ho, kdo jsou jeho oblíbení básníci.

Budím se vyděšeně kvůli tomu, že mám ve své bp u jednoho schématu popis nahoře, i když musí být vždy dole. Vstávám a jdu to spravit.

Líbí se mi způsob, jakým má Klárka ráda Hvězdné války.

Poslala jsem vedoucí hotový text bp. (Napsaných stran: zhruba 45.) Teď jenom čekám na její verdikt, co ještě budu muset opravovat a taky na to, jak dopadla moje poslední zkouška. Odevzdanost at its finest.

Po nekonečné době poslouchám girugamesh a teprve teď mi došlo, že ギルガメッシュ znamená Gilgameš.