Kanadská noc. Děj byl sice z části předvídatelný, ale stejně strhující. Nejvíc jsem se rozplývala u Janovy měkké angličtiny. Tak úžasně měkké a hebké souhlásky!
Nijaký život. Tuším, že španělský. Mělo to netradiční děj a takový ten začátek vpádem rovnou do děje. Bylo to o chlápkovi, který celý svůj život lhal, lhal o své práci, lhal manželce a synovi, přátelům, rodičům, všem do jednoho. Vylhal si celý svůj život.
Svému jedinému synovi vyprávěl pohádku o potápěči v bublině, a tím metaforicky vykresloval sám sebe. Bylo to o potápěči, který žil v bublině na dně moře, ale musel si dávat pozor na všechny ostré předměty, protože kdyby bublina praskla, utopil by se a jeho příbuzní a přátelé by byli moc smutní.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat