To bylo proto, že jsem byla sama.

Už se dávno setmělo. Černou nocí pronikalo jenom světlo z pouličních lamp. Nejdřív jsem si myslela, že je to zábava. Ale potom, když to vybouchlo těsně vedle tebe, jsem věděla, že je něco špatně. Viděla jsem, jak jsi zmatený, nevíš, co se děje a zoufale se snažíš vytřepat si z vlasů ty jedovaté hvězdičky. Padaly na zem jako zlatý déšť. Běžela jsem k tobě, chytla tě do náruče, zběsile a bez dechu ti vyčesávala rukou z vlasů ty malé třpytivé věci, až jsem si popálila prsty. Ztrácel jsi zrak, a já jsem ti říkala, že všechno bude dobré, i když jsem věděla, že ses nadýchal toho jedovatého kouře. Plno jedovatých hvězdiček všude kolem a ty nevidíš a dusíš se. A já křičím a pláču. A tisknu tě k sobě, jako by tě snad pevnější sevření mohlo zachránit.