Zmatený sen a vůbec...

Začalo to minulý týden. Máma mě vezla domů v 6 hodin (to byla ještě docela tma), když v tom se na cestě objevil zajíc a já jsem vykřikla: "Bacha klokan!". Máma se nelekla ani tak toho zajíce jako spíš mého zoufalého výkřiku. Tak strhla volant doleva doprava a už to bylo dobrý, jeli jsme v klidu dál. - Potom jsem si doma nasypala do čaje místo cukru sůl… a celkově jsem měla nějaké pomatené období, které završil sen, který se mi dnes v noci zdál. Byl strašně dlouhý, ale některé části jsem už zapomněla. -> S A. jsme byly na stavbě, kde se ke škole přistavuje nová tělocvična a uviděly jsme tam mého tátu. A já na něho křičím: "Tati, pojď domů, prosím, prosím, pojď domů." A on na to: "Ale oni mě tady potřebují, potřebují." (Byla z toho ozvěna)... Potom jsem se nějak záhadně přesunula do nějakého zábavního centra nebo něčeho podobného. Bylo tam plno různých kolotočů a houpaček. A uprostřed toho všeho byla obrovská plocha nádherného, hustého trávníku a u ní cedule, že se na něj nesmí šlapat. No a právě na tom trávníku, všem před očima, se válel Frankie. A já jsem na něj zavolala tuhle větu: (je to divné, ale pamatuji si ji přesně) "Zelená omítka znamená nervově vytížené kuře, které se ještě nevylíhlo." A Frank na to jako že rozumí a šel z toho trávníku pryč. Když jsem si na to ráno vzpomněla, nemohla jsem smíchy ani mluvit. Asi je něco ve vzduchu.