Bylo v tom něco neskutečně kouzelného.

Když jsme tam seděly, jen samy dvě, kolem spousta opuštěných laviček, choulících se zimou. Stmívalo se. Až nás obklopovala jediná koule světla a jinak ticho a tma a zářící žluté zábradlí. A večerní město, mosty přes řeku. Natáhnu se k tobě přes stůl a posadím si cigaretu na dolní ret. Plamínek ve tvé dlani a já do sebe vtahuji modrý, borůvkový kouř. Hluboce ho do sebe vdechuji a hltavě ho polykám, jako bych už nemohla nikdy dýchat nic jiného. A potom vydechnu a je všude kolem mě, objímá mě a vpíjí se mi do vlasů. Myslím na to, že se musím ostříhat, protože moje vlasy už nedávají žádný smysl. A myslím na to, jak moc je pohodlné být tady s tebou. Existovat ve stejné chvíli jako ty.