"If a body catch a body coming through the rye."

Kdyby mi ještě zbyly nějaké slzy, tak bych brečela - ne kvůli tomu, že už je po všem, ale proto, že to byl takový boj.

A hned na to první dny školy jako rána baseballovou pálkou.

Sovy ani králíci nejsou tím, čím se zdají být.

S P. jsme p a r t n e ř i a řešíme s k u t e č n é věci, mám z toho dobrý pocit.

Rozkošně rozcuchaný Dylan Moran říká: „Ahoj, chceš ananas?“ A kreslí malinké žebříčky.

Co mi tě připomíná III: Bude tam každý, kdo něco znamená.

Zázvorový čaj a the CATCHER in the RYE. Nedávno jsme s L. nad kapučínem řešily, jestli je běžné říkat: „Rád jsem Tě poznal,“ po velice krátkém čase a i v tom případě, že spolu třeba skoro vůbec nemluvíte. Líbilo se mi, co si o tom myslí právě Holden Caulfield: "If you want to stay alive, you have to say that stuff, though."

Nevím, jestli je to vlivem japonské etikety, ale už vážně nedokážu rozlišit, jestli lidé říkají něco jen ze zdvořilosti, nebo jsou opravu milí. Většinou předpokládám spíš to první. Taky nevím, jestli je to mnou, anebo vlivem japonskosti, ale poslední dobou se za všechno nejméně třikrát omlouvám. I když to třeba není přímo moje vina.

Nejrozkošnější věc na světě: všimnout si, že nějaký muž nosí snubní prstýnek.

Cestou na první hodinu kaligrafie pozoruji první hvězdu, jedinou na indigově modrém nebi, výrazně světlejším nad městem.

Angličtina je eufemismus pro všechno.

Výborné přednášky profesorů z kanadské univerzity. Japonci začali psát čínskou poezii plni sebevědomí like: "To hell with you, we can do it too." Pán, který se specializuje na japonskou poezii waka, nám přečte pár básní a potom říká: "I don't really know what it means, but it's poetry so it's good enough for me."