Domov na konci světa

Autor: Michael Cunningham

I když za Hodiny dostal Cunningham Pulitzerovu cenu, Domov na konci světa se mi zdá mnohem, mnohem lepší. Pro nastínění děje...Tato kniha popisuje část životů dvou přátel, Bobbyho a Jonathana, už od útlého dětství až do věku okolo třiceti let. Je rozdělena do tří částí a musím přiznat, že nejvíce se mi asi líbila hned ta první, která byla o jejich dětství a dospívání. Z počátku jsou Bobby a Jonathan nejlepšími přáteli, později se to zvrtne i v něco jako milostný vztah, ale nakonec se ukáže, že je pojí spíše nějaké neidentifikovatelné, neobyčejné pouto. Moc se mi líbí taky postava Bobbyho bratra Carltona, i když se v knize objevuje pouze na krátkou dobu. V Americe v té době všechna mládež žila stylem sex, drogy a rock and roll, a šestnáctiletý Carlton to svým přístupem k životu jen potvrzoval.
Díky této knize jsem si taky rozšířila své hudební znalosti. Bobby měl moc rád hudbu a dokázal celé dny jen ležet, kouřit trávu a poslouchat gramofonové desky. Taky mě okouzlily jeho taneční schopnosti. V knize "zazněly":

Jimi Hendrix : Foxy lady - Dokážu si živě představit, jak na ni Bobby tancoval. Nemusím zmiňovat úžasné kytarové vyhrávky a Jimiho sametový hlas.

The Beatles : Helter Skelter - Na první poslech jsem vůbec nepoznala, že jde o Beatles.

The Doors : Strange days - Docela pohodová. Hodně mi to připomíná Gorillaz.

Laura Nyro : V knize nebyly uvedeny žádné skladby, ale celkově má hodně příjemný hlas a hezky se u toho usíná.

Jethro Tull : Aqualung - Podle toho názvu jsem čekala něco hodně tvrdého. Ale moje očekávání se nenaplnilo. Líbí se mi, že ta skladba nenudí, i když trvá okolo šesti minut. Feeling like a dead duck. Zajímalo by mě jak se asi cítí mrtvá kachna. Nejradši mám část: Do you still remember december's foggy freeze... a tak dál.

Van Morrison : Musím ocenit Bobbyho vkus. Dá se to poslouchat celý den a noc a pořád to neomrzí. Mám moc ráda skladbu Ain't no sunshine.

The Rolling Stones : Ruby Tuesday - Když jsem to poprvé slyšela, řekla jsem si něco jako: Tohle jsou ti slavní Rolling stones? Dá se to poslouchat, ale taky si myslím, že ten refrén je asi nejslabší.

Elvis Presley : Jailhouse rock - K tomu asi není co dodat, prostě klasika. Typický rock and roll. Opět úžasná energie a nejlíp si to vychtunáte s klipem. Přímo to vybízí k tanci.

Bob Dylan : It's all over you, Baby blue - Docela komické.

Joni Mitchell : Woodstock - Taky jsem čekala něco docela jiného. Ale má to hezký text

Jimi Hendrix : Are you experienced - Úžasný začátek. Asi zase kytara v hlavní roli, co by se od něj taky jiného dalo čekat, že...

Chtěla jsem toho napsat spoustu. Je tak strašně složité popsat celou tu atmosféru, která v tom vládne. Děj je nečekaný, plný zvratů. A musím přiznat, že i když nejsem moc velký fanoušek happy endů, takhle to končit nemuselo.
Asi nejvíce se mi líbily části a rozhovory, kde byli pouze Jonathan a Bobby. Například scéna v lomu, nebo ta v New Yorku na střeše s kostičkami ledu.
Možná, že by se to dalo shrnout jako příběh jedné netradiční trojčlenné (později čtyřčlenné) rodiny. V níž figurovala heterosexuální Clare, bisexuální Bobby a homosexuální Jonathan. Je to příběh plný lásky, nevinnosti a taky bohužel smrti. Je to o hledání sama sebe a taky smyslu života. Nutí vás to přemýšlet nad sebou.

Miluji tuhle knihu.