Linie krásy

Autor: Alan Hollinghurst

Protože jsem před tím četla Domov na konci světa a Hodiny, tak mi tenhle román připadá trochu slabší. Sám o sobě není špatný, ale ze srovnání s Cunninghamem vyjde jako ten horší. Je tam na mě možná až příliš sprostých slov a pojmenování částí lidského těla.
Taky mi trochu připadá, že je ten děj jaksi vláčný, strhující je až ke konci. První část Milostný akord, by mi možná dokonce připomínal jakousi červenou knihovnu, nebýt toho, že je poněkud ostřejší. Před tím než knihu začnete číst, byste si měli uvědomit, že otevřeně popisuje život (i milostný) homosexuální komunity. Jistou úlohu v knize hraje taky koks, a problematika s tím spojená. To mi připomíná docela nechutnou scénu v koupelně, kdy Wanimu začne krvácet zničená nosní sliznice, s příměsí hlenu, přímo do nahého klína jistého číšníka.
Ale takhle jsem začít vůbec nechtěla. Asi bych měla říct spíš něco co se mi na Linii líbí. A to je samotné pojetí krásy a Nickova estétská povaha. Hledá krásu všude, kde se dá. A potom taky ona Linie krásy. Což je jakýsi skoro až abstraktní pojem, který Nick nachází v křivce Waniho nahých zad, nebo v čerstvě nasypané lajně koksu. Pokud jde o postavy, mám ráda Waniho už pro tu jeho přezdívku. Tak strašně jsem chtěla, aby Nicka miloval, stejně tak jako on jeho. Potom Cath, která trpí maniodepresnivní psychózou a s tím spojenými fóbiemi. (například ze slov, které obsahují ou) Líbí se mi její vysvětlení světa, tak jak ho spatřila v jednom ze svých stavů.
Samotný děj, jak už jsem řekla je tak nějak táhlý. Vygradování přijde až na samotném konci, kdy se zhroutí celý ten jejich dokonalý svět. A taky bych asi měla upozornit, že to neskončí happy endem.

Chci jenom říct, že je to docela dobré. Nic víc, nic míň.

Oblíbený kousek:

"Takže ty by ses zamiloval do kohokoliv, jenom proto, že je, jak ty tomu říkáš, krásnej."

....

Nick vážně, leč slabým hlasem hles:"Pro mě krásný byl."
"Přesně!", řekla Catherine. "Lidi jsou hezký, protože je milujeme. Obráceně to nejde."