Ty ostatní světy

Je mi vlažně. A já přesně vím, jaký je to pocit. Víte, vždycky to může být horší, než je to teď. Tak proč ty nesmysly nehodit za hlavu? Vážně si myslím, že existuje víc světů, než tenhle ten, kterému se říká realita. Nebylo by trapně omezující, nemyslet na to? Jeden takový svět, je vlastně taková bublina kolem vás, která vznikne když posloucháte hudbu, čtete knížku nebo koukáte na film. Možná proto tak ráda čtu, je to útěk z reality. Na chvíli si odpočinout a předstírat, že jste vymyšlená písmenková postava. Ovlivňují vás pouze rozmary autora. Když tak nad tím přemýšlím, není až zas tak špatné psát. Napíšete: Svítí slunce. A ono opravdu ve vašem světě bude. Můžete klidně napsat, že je všechno oukej, že starosti a trable neexistují. A ona to bude pravda, jenom proto, že to chcete. A když se potom rozhodnete jinak, můžete to škrtnout, zmačkat papír. Když napíšete něco, co tak vlastně vůbec nemyslíte, stačí to jenom škrtnout. Škoda, že slova, která jste už jednou řekli nejdou chytit, a nacpat zpátky do pusy.
Dneska mám nějakou snílkovskou náladu. Když všechno zklame, zlomí se a zbortí se, snění nám zůstane. A potom ty ostatní světy. Vzpomněla jsem si na Miku...In any other world...
Možná, že ani tenhle svět, časoprostor a doba nejsou skutečné. Kdo ví? Kdo může s naprostou jistotou říct, co je a co není pravda. Co je vymyšlené a co je skutečnost? Jestli černá nebo bílá?
Já to nevím a ani netvrdím, že ano. Ale jo, já chci aby něco takového bylo. A protože moc chci, tak určitě existuje nějaký další svět. Imaginární...
Je to jako s tím, když někdo řekne: Nevěřím na víly. A jedna víla zemře. Když budete tvrdit, že fantazie neexistuje, za chvíli skutečně nebude. A proto křičme, že je fantazie nekonečná. Všichni chtějí být dospělí. Tak se nestyďme za to, že jsme děti a užívejme si to. Omlouvá nás naše dětská nevědomost a taky částečné pubertální bláznovství.
Já jen, že.. Věřme..přejme si a ono se to splní.
Mám vážně zvláštní náladu...