Je konec. Strávila jsem nad tímhle příběhem hodiny a hodiny, mnohdy jsem četla dlouho do noci, někdy i do rána. Prostě jsem musela vědět, co bude dál. Přečíst to celé mi trvalo plus mínus měsíc. Má to 54 kapitol a i s podkapitolami je to asi kolem 70 částí. Ale stálo to za to. Je to prostě perfektní. Je těžké o tom psát. Je těžké popsat něco, o čem jsem předtím vůbec netušila, že je možné.
Tolik obdivuji tu slečnu, která to napsala. Nikdy bych nedokázala dát dohromady nic tak krásného a smysluplného.
The Dove Keeper je o umění, dospívání, dvou lidech, kteří do sebe zapadají, o hledání vášně a v podstatě i smyslu života. Je to o všem. Všechny postavy mají naprosto dopodrobna vykreslený charakter. Máte pocit, že je znáte. Že byste je chtěli znát. Chápete, jak se cítí, jak přemýšlí, proč jednají právě takhle.
Blíže k postavám:
Gerard - 47- letý umělec, který se zdržuje pouze ve svém bytě, kde maluje. Ven vychází jen zřídka. Žije a dýchá uměním. Je arogantní, vtipný, šílený, mluví v metaforách a v jednom kuse recituje své filozofické koncepty a názory na svět a bytí.
Frank - 17-letý kluk, který neví o životě vůbec nic. Nic ho nezajímá, do školy chodí, protože musí. Má pár takzvaných kamarádů a kreativita je mu cizí.
To vše se ale změní jednoho dne, kdy na Franka a jeho takzvané kamarády vylije Gerard z balkónu plechovku modré barvy. Oběma to zasáhne do života neuvěřitelným způsobem. Oba to setkání zásadně změní. Obrátí na ruby, ale také zachrání život. Z Gerarda se stane Frankův učitel, přítel a později také milenec. Frank změní své názory na život a stane se z něj umělec a fotograf. Frank se stane holoubkem, kterého Gerard opatruje. Navzdory všem morálním zásadám, pravidlům a názorům společnosti si budou vším.
Příběh je plný zvratů, metafor a dvojích významů. Dokáže vás rozplakat i rozesmát. V každé jednotlivé kapitole se naučíte něco nového, smysluplného a bezpodmínečně platného. Myslím, že můžu říct, že vás to nějakým způsobem také změní. Nutilo mě to přemýšlet o věcech, které spolu probírali. Také jsem začala více vnímat umění kolem sebe. Začala jsem více hledat krásu ve všem okolo mě.
Další postavou, kterou jsem chtěla zmínit je Jasmine, Frankova nejlepší přítelkyně. Možná mi připadá tak blízká právě proto, že znám jednu osobu, která je jí strašně podobná. Ten úsměv, to jak je v některých chvílích tak příjemně dětská.
Při čtení jsem se dozvěděla mnohé nejen o ústředních postavách, ale i o sobě.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat