Everything will be 大丈夫.

Nejspíš jsme si blízké, když mám potřebu ti říkat i ty nejděsivější sny.

Spontánní filmový maratón a whiskey s ledem. Koukám na rozcuchané vlasy Rivera Phoenixe, nádherného Ezru Millera a zpívám si: „Science fiction, double feature, Doctor X will build a creature.“ Tima Curryho v roli Franka budu navždycky obdivovat, přísahám.

Mám snad první opravdu úspěšný týden tohoto semestru:

Večer plný vřelostí a japonských sladkostí. Chika na mě byla moc hodná, pořád mi říkala: „気にしないで.“

Nejmilejší známka blízkosti – když mi někdo upraví kapuci u bundy.

Nejlepší bytová rodinka jakou jsem si mohla přát. Přijít večer domů po náročném dni a stulit se na matračku – je mi měkce a teplo a máme hostinku s šálečky čaje a dobrotami. (Čím víc jsem unavenější, tím víc se projevují moje návaly něžností k nejbližším.)

První kompletně jarní den. Nevím, jestli je vše opravdu zahaleno oblaky mlžného, zlatého prachu, nebo mám jen unavené oči, nebo jen opravdu propadám šílenství. Do Druhého domova teď asi nově začneme pravidelně chodit na výbornou kávu, domácí limonádu a na klid.

Klíčem je šest hodin spánku a dvě kávy. Byla jsem pochválena na kaligrafii. Úplně nová zkušenost, nepamatuji se, že by mě někdo jiný ve škole pochválil za cokoliv jiného.

Každý potřebuje někoho, kdo by ho balil do dečky v obdobích temna.

K. mi dělá ‘pat pat‘ a utěšuje mě, že všechno bude v pořádku. Říká, že to teď musí dělat ona, když tu není V.

Jsem pořád zaneprázdněná a stejně vůbec nic nestíhám a všechny povinnosti se na sebe nabalují jako obrovská sněhová koule. (Zatím aspoň nejsem pod lavinou.)

Pomáhám v Klubu – jsou to všechno milé a nepříliš náročné věci a za vděčnost lidí, kterým tím pomáhám, to vše stojí. I to obětování trošek z mého „volného času“ (který vlastně nemám) za to stojí.

Vnitřně se raduju a pochechtávám: „chichichi“, když pozoruju W-senseie, jak si zapíná knoflíčky u svojí bílé košile. Přejde mě to někdy?

Nové oblasti rozkošnosti:
Když Urai-sensei říká „Dášeňka“.
Když Yuji-sensei vypráví o tom, jak zvedneš obrovský kámen a pod ním se shromažďují broučci.

Znovu Postmodern jukebox živě – nádherná Morgan James, Haley a její zářící víčka.

Mykal Kilgore je ztělesněním duhy a pozitivity.

Myslela jsem, že Scott byl loni roztomile nesmělý jen proto, že to bylo jejich první tour. Ukázalo se, že je takový prostě pořád. Celou dobu jen lehoučce mával, děkoval a něžně se usmíval.

A potom v náruči Caseyho – nejkrásnější medvědí objetí, jaké jsem kdy dostala. Nejdřív jsem ho objala jen něžně, abych se tolik nevnucovala, ale pak mi řekl: „Squeeze me harder“ a stiskl mě tak moc, že jsem to málem neustála. Tak jsem se to potom snažila ze všech sil opětovat. Takhle by se měli objímat všichni a pořád. Navíc se díky němu Cristina Gatti dozví, že ji zbožňuju.

Teď trochu lituju, že jsem jim nevrátila víc lásky a pozitivní energie.

Další den obdivujeme Warhola a cukrárnujem v Opavě. Mini prázdniny - čt večer a pá dopoledne - naplněny natolik příjemnými věcmi, že jsem načerpala dostatek životní energie, abych se nevzdávala a dokázala přežít následující kousek semestru.