Kluk, který sedí přede mnou, si na přednášce jen tak pro sebe maluje secesní květiny.
Na téhle přednášce jsem po dlouhé době dostatečně vyspaná, takže mě nebolí hlava, můžu se soustředit a vidím ostře.
Čteme si pohádku o myším paláci a hnětenkách (Omusubi kororin), odpoledne se pak docela náhodou ocitám v kapli, kde hraje maličká Japonka na piano. Zajímalo by mě, jestli se i ostatním na VŠ dějí tak bizarní věci.
Už příští týden budu mít možnost poslechnout si mimo jiné to, jak Cristina Gatti nádherně deformuje slova.
Děsivé sny o tom, jak se mě snaží pohltit temná síla. Třese s celým domem, přivolává postapokalyptické bouřky s tmavými mraky a blyštivými záblesky, rozráží mi okna v pokoji, rve mi polštář a peřinu na kusy, které potom následně rozhazuje na zahradě. Jsem vyděšená a nemám kam utéct.
Pak v podchodu děsivé dlouhonohé, dlouhoruké, mužské postavy (ale lidé to nejsou). Všichni předvádí různé kousky, chtějí za ně od lidí odměnu a zpomalují je v chůzi. Spěchám, chci honem domů, nemůžu se z nich vyplést. Poslední část - na světě existují dvě rasy - malí a velcí, já jsem malá, obklopená obry (v porovnání se mnou asi trojnásobně většími). Jsem stíhána pro domnělý zločin. Nakonec mě chytnou, odvedou do výslechové místnosti, ale nejdřív se musím umýt. Před sebou vidím nádrž pokrytou ledovou krustou, policista do ní hrábne, vytáhne z ní kostru a strčí mě do nádoby namísto ní. Nemůžu nic dělat, pohltí mě ledová voda, nevnímám.
K. říkala, že se jí snad nikdy nezdají tolik děsivé a detailní sny. Já jsem měla vždycky pocit, že moje sny obecně jsou o něco děsivější než noční můry ostatních.
Možná mě temná strana už pohltila:
V: Nechceš mi to ukázat teď? Co když se už zítra neuvidíme...
M: Ale já se zítra vrátím domů.
V: Ale co když se ti něco stane? (Vůbec nevím odkud to přišlo nebo kde se to ve mně vzalo. Možná kombinace vlivu našeho děsivého bytu, přednášky o Murakamiho románech, OITNB a Kenzaburó Óeho) M. mi nikdy neodpustí.
Moje dvě mocné zbraně k boji se znaky jsou téměř pryč. Potřebuji novou duhovou gumu.
(Pořídila jsem si novou, není duhová, je na ní změť chaotických barev, ale za to je na ní napsáno MAGIC.)
Když už jsme u toho - korejština je taky magický jazyk. (Ne tolik jako japonština, ale stejně...)
Doufám, že mimozemské děti našly moje balónky, které mi uletěly, když jsem byla dítě.
2 komentáře:
Udělalo mi radost, když jsem přečetla nadpis. 21pilots jsou top.
A mimochodem, jakou barvu měly ty balonky z dětství? Kéž by přiletěly do tvejch snů a odnesly tě do bezpečí.
Texty 21pilots jsou všeobsahující.
Mimochodem, balónky byly světlounce modré, mám pocit, že právě to je pro mě barva bezpečí.
Okomentovat