Včera před spaním mě napadlo,

že v tomhle pokoji není v noci taková tma, abyste si mohli splést osobu, se kterou se chystáte vyspat, jako ve starém Japonsku.

Zvykla jsem si poslouchat k učení klasickou nebo nějakou jinou instrumentální hudbu. Pomáhá mi to soustředit se.

Svíčky mi tady požírají přebytečný kyslík. A oční čočky se rozlívají jako inkoust a zabírají čím-dál-tím-víc prostoru.

Takže takové zvláštní slovo jako je "plumage" znamená peří...

Zajímalo by mě, kde se dají běžně koupit věštící štěstíčka v sušenkách. Už strašně dlouho nosím v peněžence "You have chosen the right direction." A dívám se na to vždy, když se začínám propadat do deprese. A ještě "Vaše snahy budou úspěšné", z nějakého důvodu je to česky. (Ani nevím, kde jsem k tomu přišla.) Asi je to hloupý zvyk.

Magické je, že některá japonská slova jsou tak neskutečně stará a mají úplně stejný význam i předpokládanou výslovnost. Třeba slovo "Aki" (podzim) - dejme tomu nějakých 1300 let staré slovo a pořád stejné. o.O Fascinující jen pro mě, předpokládám.

Naučila jsem se vyrábět rozkošné malé věcičky z brček. V Japonsku je totiž straw art nové origami. Tohle je krevetka:

Iwan Rheon zpívá úplně stejně jako hraje. <3 Jeho hlas mě rozechvívá tak, jak předtím žádný jiný. Velmi speciálním způsobem.