pátek 14. listopadu 2014

どこにも本当の私何ていないのだから。

Kde se proto, že není ze mne, co je pravda také. / Je to proto, že nikde není moje skutečné já. / Dokonimo hontó no wataši nante inai no dakara. / Protože mé skutečné já už nikde neexistuje.

Bojím se, že se dostávám do stavu, kdy příliš často mluvím o svém srdci a své duši, až je to trapné. Dříve jsem takhle hlavně psala, ale teď tak s jistými předem určenými lidmi i mluvím a musím toho nechat, jinak si budu brzy připadat jako pseudo-člověk.

Po dlouhé době doma. Tak bublinkové víno a pohodlí.

Přemýšlím nad tím, jestli je správné, říkat lidem věci, pokud si myslíme, že je to tak správné.
Tak nevím, jestli ti mám všechno říct, i když si myslím, že to je správné a moc mě zajímá, co by se po tom stalo.

A všude mlha, tak bloudíme, jako v rozlitém mléce a bojíme se chapadlovitých stvoření jako v tom filmu.

Dostala jsem kouzelný náramek. Tak ho nosím a nesundávám, aby mě chránil.

Objevila jsem další osobu, kterou si chci platonicky vzít. Je to Laura Jane Grace z Against me!. Ten hlas! TEN HLAS! Připomíná mi trochu Dava z Foo fighters...A vůbec...ach, mé punkové mládí...a to její slastné zajíkaní na konci – v tom je obsaženo vše.

Zjistila jsem, že nejkrásnější věc na světě je, když někoho potkáte mimo domov a on Vám řekne: „おかえりなさい“ a vy mu odpovíte „ただいま“. Nic krásnějšího se v celém žití nemůže stát.

Začínám mít natolik reálné vidiny, až mě to děsí.

Oblečení, které působilo dojmem, že je neuvěřitelně pohodlné a příjemné na dotek, jej dělalo neskutečně přitažlivým.

Klubíčko myší.

I'm with you in Rockland

1 komentář:

eri řekl(a)...

Začínám mít natolik reálné vidiny, až mě to děsí.

Vyprávěj mi o nich, prosím.