pátek 30. ledna 2015

He's sweet as battery, man, I got nothin'.

Hlas zpěváka z Nothing but thieves byl tak obrovský a silný, že se málem nevlezl do maličké Lucerny.

K. se bojí, že je na světě toooolik skvělých indie kapel, že je za jeden lidský život nestihne všechny objevit a milovat.

Už si začínám zvykat, že lidi kolem mě, říkají, že je něco ‚krásný‘ a ne ‚krásné‘. Tohle má svoje vlastní kouzlo.

Silver fox přišel se svými stříbrnými, rozcuchanými vlasy, napudrovaně bledý s trochou červených stínů kolem očí. Měl fialovou košili a v ruce tamburínu.

Už ani nevím, jestli se směju nebo brečím, a jestli jo, tak zda ze vší té krásy a srdcebolu nebo z opravdového smutku, že se všechno děje zrovna v tuhle chvíli a nikdy víc. G. má kapsy plné lásky a krásy, nabírá z nich do hrstí a sype to všechno do tancujícího davu.
A sype na nás další důležité věci. Dává nám naději a utěšuje nás.

„Leaving home is cool, when you’re ready.“ A ani potom nikdy nezapomeneš, jak to Doma voní.

„If you have a transgender or nonbinary friend, tell them I love them for it.“

Uklidňuje nás, že taky ve 25 nevěděl, co se životem. Těžko se totiž vybírá, když můžeš dělat cokoliv a ve skutečnosti nechceš vůbec nic.

A když se cítíš mizerně, tak na tom není nic špatného, jen musíš najít někoho, s kým o tom můžeš mluvit.

Silver fox pro mě strašně moc znamená. Zbožňuji ho pro všechno, čím je. Nedokážu vyjádřit, jak moc si vážím všeho, co vytváří. Všeho, co vzešlo z jeho rozervané duše. Chtěla bych o něm lidem dělat nekončící přednášky. Připadá mi nejvíc neskutečný ze všech lidí. Jak se to všechno může vejít do jednoho člověka?

Půvab toho, že jsem mohla po dlouhé době být seaweed a jenom tancovat a na nic nemyslet. Vznášet se, zatímco G. zpívá a dává do toho celou svou rozsápanou duši, dokud se mu v očích nezačnou lesknout slzy a nedonutí ho to klesnout na kolena.

A přízračný způsob, jakým vyslovuje slovo MOTHER.

G.W. je všechno a nic nebolí.

Za kytarovou linku v Drugstore perfume bych obětovala svoji pravou ruku.

Maybe I’m just psychic like Maya.



Další střípky z mého nezaslouženého výletu:

Předstírám, že jsem studentka architektury, takže jdu zadarmo do Paláce Umění.

Nasávám šílenství studentů z Umprumu, někdy něžně růžové a světle modré, ale stejně pořád šílené.

Koukáme, jak se snažil namalovat koně s kratšíma nohama a maličká kočka z kamínků, o které vím jen já.

Je mi krásně a mlžně a piju v čistě bílé kavárně s obrovským polštářem pražskou vodu a kapučíno.

Spím podruhé na koleji a poprvé napříč.

Pijeme víno a zažíváme návrať.

Žádné komentáře: