Sedíme naproti sobě a pijeme u toho sladké, bublinkové San Francisco.
Nikdy k tobě nebudu patřit. Teď, když jsem si dovolila, abych si to uvědomila, více se nadnáším.
Napíšu si podél srdeční linie: ここから切り離してください。(Zde odtrhněte, prosím.)
Všechno je možné, když se to napíše. Když se to dá napsat.
Náš sensei nám tak (rozto)mile říká, že si můžeme na lavici při testu nechat nějaké mlsání. Jako by věděl, že to teď potřebujeme ještě víc, než když jsme byli děti.
Všechno, co chci pro sebe je, aby mi Jack vyprávěl o tom, jak je všechno přízračný.
Všechno, co chci pro tebe je, číst ti před spaním Jackovy sny. Jak píše o tom, že jeden šílený řecký imaginární spisovatel odešel žít na nějakej Ostrov s klukem, kterýho miloval.
Nejspíš taky píšu jen nepublikovatelný grafomanský obludnosti.
Povídám si s K.-činým vnějším světem.
Třpytky, gumové kachničky, jahody, sklenice s fialovou barvou, mouka. To je seznam věcí.
Prolít se alkoholem, aby se něco ve mně zakonzervovalo. Naložit emoce do lihu, aby se nic nedostalo dovnitř ani ven.
Někdy mám pocit, že se utopím v tom, co zvracím ze dna vlastní duše.
Vznášel se jako anděl v průhledné noci, ale bez křídel, jen s rozpaženýma rukama, zamotaný do drátů elektrického vedení.
Over the Garden Wall - nádherný mix roztomilosti a hrůzy. Je tam klouček, který kolem sebe rozhazuje po hrstech bonbóny. Ale taky je tam Beast.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat