Moje bp už je tak dlouhá jako řada do špagetárny, jak výstižně poznamenala Š.
Nevzali mě na navazující (z 36 lidí vzali jen 14). Trošku záchvat, slzy a nemůžu se nadechnout. Pak už ze satanovy náruče do Borůvčiny. Útěšný telefonát s mámou. Máma vždycky všechno pochopí. Bakalář stačí a stejně tě to ničilo. Prostě to tak mělo být, říká máma. Asi to tak mělo být, říká Borůvka. Pak chvilku ještě panika, co si počnu, co si počnu a bušící srdce. A potom už zklidnění, usínám s borůvkami v náručí. Po probuzení už cítím jenom svobodu. Očistný déšť. Snad už bylo dost slz za KAS a za nespravedlnosti. Konec bojů s větrnými mlýny. Ať si vyhrajou, vyměním je za majáky. Jsem ráda, že jsem za zlomem.
Největší ironie, nakonec jsou nejbližší rádi, že jsem se nedostala. Vesmír věděl, že potřebuju přestávku. V jistém smyslu je to vypuštění na svobodu. A začíná nové dobrodružství, jak říká K. A taky, že můžu studovat nový obor. Lištičkologii. Spousta blízkých to nebere jako tragédii, ale jako šanci.
Jsem přesvědčená o tom, že nás Vesmír hlídá.
Říkám si, kdo jsem, když dávám B. prát kimono a obi.
Věřím v nové věci. Někteří lidi prostě mají být spolu. A nepochopíš proč. A jindy je to zase tak křišťálově jasný.
Doba velkých zklamání, změn, trápení, stresování, ale už je to skoro za námi a my jdem. Pořád jdem.
Už je pozdě na to být Dylan Moran?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
1 komentář:
Nikdy není pozdě na to být Dylan Moran.
Aspoň víš, co budeš dělat a v jakém městě. Já to pořád nevím, vztekám se a hledám si bytečky v jiném městě, protože tam chci být, ale jak to mám přerušit tady, netuším. Když byt máme do srpna a kdybych chtěla zůstat, stejně nemám kde a nemám kde být v přechodném období. Ale to bylo mimo...
Drž se, lištičkologie zní nádherně! ^.^
Okomentovat