Je spousta lidí, se kterými bych chtěla navštívit Japonsko. S každým bych tam chtěla jet z jiného důvodu.
Cass už je úplně šílená a u Stonemů mají všechno růžové, protože Effy pere.
Balím se do šály a do deky, polykám prášky a prolívám se čajem. Zatímco Chris tajně bere úplně jiný druh pilulek.
Být doma má svoje výhody - lednička je v kuchyni, konvice je rychlovarná, vždycky nám teče teplá voda a svítí všechna světla. Navíc mám (občas) pokoj sama pro sebe a postel sama pro sebe. Což je momentálně hrozně osvobozující. A mám poblíž sebe svoji vzpomínkovou krabici, knížky a deníky. A to vlastně v konečném důsledku působí stejně uvolňujícím dojmem. Tak sbírám optimismus do kapes, abych si ho mohla odvézt s sebou do Olomouce.
Častěji teď iniciuji objetí like real people do. Protože já už dávno nejsem skutečný člověk. Sežraly mě moje patetické řeči.
Některé lidi je tak snadné objímat. A pro to, abych objala jiné, musím sesbírat všechnu odvahu na světě.
Having eye contact for more than 6 seconds without looking away or blinking reveals a desire for either sex or murder.
S. dokáže chytat můry do ruky, takže je všechno v pořádku.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
3 komentáře:
A co když mají jen opravdu jen krásné oči a já s nima chci snít o hvězdách?
Tak to se ovšem vymyká všem statistikám.
Ha! Tak teď se budu lidem schválně dívat dlouho do očí. Uvidíme, jak to dopadne.
Effy miluju.
A taky jsem nemocná a polykám pilulky. Do deky se nebalím, protože mi skončilo období zimnice a je mi pořád teplo.
Okomentovat