sobota 6. prosince 2014

I'm Ginsberg and you're my Cassady.

Chci běhat pod opadávajícími sakurami, dokud se nezblázním.
Chci být vlněné klubíčko.
Chci někomu, až ho budu objímat, zašeptat do ucha: 君を食べる。
Chci si založit dívčí gang. Nemůže být nic úžasnějšího.
Chci ti všechno říct a pak se někam schovat.
Chci ze sebe vymazat nesplnitelné sny.
Chci, aby se daly amputovat nechtěné emoce.

Nenápadně zkoumám, jak se ti s každým nádechem jemně nafukuje svetr, který máš na sobě. Je temně zelený a měkce tě obklopuje. Hladíš si palcem nos a já nemyslím na nic jiného. Stále tě vidím, tak jako Toby stále viděl Bree.

Dívat se na mumínky bylo nejlepšínejhorší rozhodnutí za poslední dobu. Všichni v Údolí jsou šílení. Psycho-Šňupálek ve staré japonské verzi má hluboký hlas, místo harmoniky kytaru a na klobouku květinový věnec. Řekli si s Mumínkem ただいま a おかえりなさい, když se na jaře vrátil a potom se vzali za ruce a tancovali spolu. To byl poslední důkaz toho, že mají nejvíc tragic-romantic relationship ever.
Mám strach, že se mi budou zdát děsivé sny, ve kterých Šňupálek svým tmavým hlasem říká 魚たち.

„A proč to říkáš tak smutně?“
„Protože nemůžu otevřít džus.“

V. by mi odpustila úplně všechno.

Jsem unavená, ale nemůžu spát.

Nikdy nemůžeš vědět, jestli je někdo mrtvý, anebo šel jen koupit tykve.

Od teď už si budeme navždycky na všechno hledat čas. To je nemilé.

Poslední dobou je pořád postapokalyptické počasí. Ztrácíme se v mlze, bojíme se, že nás pohltí, nebo že se v nějakém temném zákoutí objeví Groka. Z nebe padá nedéšť – nesníh. Kousek od nás děsivé jiskřící tramvaje, tak tě chytám za rukáv.

Už víš, že je pro mě těžké, říkat ti ne. Protože víš, jak umíš být roztomilá. Takže se ke mně přibližuješ a smutně koukáš. F. sice říkala, že 家に jsem jediný hodný člověk, ale já vím, že jsi ve skutečnosti miloučká a předstíráš, že máš tvrdou skořápku, aby ti nikdo nesahal na tvé hebce-měkké nitro, vzbuzující dojem jemnosti (stejně jako všechno ostatní, co se tě týká). Moc se mi nelíbí, jak to zní, ale je to tak.

Moje vnitřní já většinu času hystericky pláče úplně jako Michael. Tak, že klesne na zem, zalyká se a topí se v slzách.

Mess inside.

"What if you don’t complete the person that completes you?"

3 komentáře:

Eleanor řekl(a)...

Chci ti všechno říct a pak se někam schovat. - Ano, jak výstižné.
Důkazy, že i postapokalyptické počasí může být krásné.

eri řekl(a)...

Chcem ťa potkat a objat, a ty mi pak môžeš šepkať čo len chceš. Zjem ťa, to je lovely.

„A proč to říkáš tak smutně?“
„Protože nemůžu otevřít džus.“

Neviem prečo, ale dala dom sa chlámat. Perfektná scéna zo sit-comu. A na vrchole priorít je jedlo.

Bude tvoj dievčenský gang mať kostýmy? Esli ano, I'm in.

Post-apocalyptic world? Gary Jules - Mad World. THOR2 OST - into eternity. Miyaviho また夢で会いましょう. Nebo prostě Rachmaninova Little Red Riding Hood.

I don't have your face or your voice but I am getting fascinated with your words. How did you manage to reach this long time dead part of me, I have no idea.

A tak som tu. Znova a zas.

Pixie řekl(a)...

On to vystihl Klus (nebo vlastně taky trochu Čechov), myslela jsem, že všichni znají Ninu. (https://www.youtube.com/watch?v=Co9HWDZl8V0)
Teď si připadám jako zloděj, že jsem nezdůraznila, že cituji.

Všechno, co píšu, je otevřené interpretacím. Ale ve skutečnosti jsem se vrátila domů pozdě v noci a byla jsem opravdu smutná mimo jiné proto, že mi nešel otevřít džus.

Poslední dobou zjišťuji, že tuhle část má v sobě víc lidí, než by se zdálo. Někdy se musí prostě jen použít správná slova, aby se v nich probudila.

A taky samozřejmě ありがとうございます。とても嬉しくて泣きたいです。