And if the world stops believing, I'll keep believing!

Když chceš mít někoho v životě, musíš se zevnitř nutit, abys ho jakýmkoliv způsobem 連絡.

Sedíme s K. na kašně, necháváme se polívat sluníčkem, pijeme kávu a já vyprávím o Lauře Jane Grace. O tom, že ji vnímám jako neskutečně sympatického a odvážného člověka a zbožňuju její hlas. (Navíc je nádherná, ale to neříkám nahlas.) Vždycky bych ji obdivovala, něco tak nedůležitého jako gender v tom nemůže hrát určující roli. Chápu, že to spousta lidí nechápe.

Dala jsem prvákům motivaci, aby se nevzdávali a dostali se do 4. semestru - v konverzaci se objeví obrázek Jandery ve spodním prádle. Vypadali natěšeně. #‎dobréskutky‬

Revoluce, svetříky a proužky (andymori - 革命).

Against me! jedou na tour s Frankiem a já u toho nemůžu být.

Nohavica je to, co je nejvíc "doma" a není to místo. „Já chci poezii. Co mám ze života? Samé přízemnosti.“

Když mluvím s R. hodně zblízka, intenzivněji vnímám jeho obrovské oči a pihy na nose.

K obědu rýže s brokolicí a vzápětí sladké víno v duhových kelímcích.

Po desáté večer se Širu zpátky do Ostravy. Další šílená společná cesta vlakem, smějeme se únavou, vyprchává z nás víno a učíme se znaky.

Horká vana plná pěny a zamlžené zrcadlo. Poslouchám k tomu Plenty. Deep dark touhy.

Jsme vyčerpaní – já a můj bolavý zub – tak si jdeme v sobotu zdřímnout a spíme 4 hodiny.

Chybí mi V.

Nestíhám NIC. ちょっと無理でしょうね。