Už se nedivím, že Japonci přirovnávají ženy k vistáriím, když teď vím, jak jsou nádherné.
Uprostřed noci - kouří se z horké vany, mám prázdno nejen v hlavě, ale jsem taky prázdná všude jinde po těle.
Texty Plenty jsou všechno a Enuma Fumiya je Beautiful Cinnamon Roll Too Good For This World, Too Pure.
Jak jen můžu být šťastná s těmahle rukama? Co jsem byla schopná ochránit a co jsem byla schopná dát? Používala jsem je k tomu, abych si zakryla uši, zavřela dveře. A stejně nic nezmůžu. 何もできない。Ty svoje ruce používáš k tomu, aby sis zakryla oči, pohladila mě po vlasech.
今はわかんない。
Na mostě vůně rzi a čokolády. Vracím se potmě domů po další Klubové akci. Z nějakého důvodu mě uklidňuje, že v kapse u bundy hladím origami krabičku. Únavu opět vynahradilo to, že jsem si při vysvětlování instrukcí mohla popovídat s dalšími milými lidmi.
R. občas působí tak droboučce – ne tím jak vypadá, ale tím jak se chová – že bych ho celého umačkala. Září jako dítě, když říká: „Počkejte, ještě nemůžeme končit, ještě si musím vyrobit krevetu z brček.“
Teď mě mrzí, že jsem ti neřekla, že si ke mně můžeš přijít pro objetí, když to budeš potřebovat. Občas je důležité říct něco nahlas, i když máš pocit, že to musí všichni chápat i beze slov. Měla jsem ti říct, že je to v pořádku, že tak můžeš zůstat, když ses ke mně přitulila. Moje teorie o tvojí dětské duši byla správná. A tak tě objímám a říkám: „Vrať se.“ a doufám, že chápeš, co je v tom všechno obsaženo.
Sen: Jsi kůň v malé ohradě, chodím tě pozorovat jak spíš ve stínu rozvětveného stromu. Myslím na to, že musíš trpět, když jsi zavřený na tak malém prostoru. Už to nevydržím, beru tě ven, dávám ti svobodu, plánuju, že spolu utečeme. Najednou je z tebe chlapec, tisknu tě k sobě, říkám, že jsem na tebe čekala nekonečně dlouho. Ty se mi omlouváš, říkáš japonsky: „久しぶり、気にしないで、すみません“ pořád dokola, jakoby to byla tvoje vina. Hladím tě po kudrnatých vlasech, tulím se k tvojí drobné hrudi - držet se tě je nejkrásnější pocit.
Mám buď extrémně děsivé, nebo výjimečně krásné sny, nic mezitím.
Ve snu mám nutkání vzít si s sebou ráno knížku do koupelny a pak už ji s sebou nosit napořád, jen pro ten pocit, že ji mám u sebe.
Po dlouhé době chci obejmout určitého člověka jen pro to, abych cítila konkrétně jeho lidské teplo. Jaké to asi je?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
3 komentáře:
jenom maličká část všeho, milá
taky přemýšlím, jaké to asi je, to teplo
vistárie. Jsi jako z jinýho světa.
Je to krásné. Skořice, rez, čokoláda. Ty vůně nás jednou zničí.
"Teď mě mrzí, že jsem ti neřekla, že si ke mně můžeš přijít pro objetí, když to budeš potřebovat." - S dovolením bych si půjčila a použila. Neb... jsem to taky neřekla.
Moc bych se chtěla přitisknout, jen jednou, jen pro to teplo.
Vždyť vistárie taky jsou z jiného světa. Japonsko je Dreamland.
Občas, když jdu pozdě večer domů, tak se cítím tak křehce, že mám pocit, že by mě mohly rozbít právě jen ty vůně.
Klidně si půjč. Jsem ráda, že jsem to mohla předat dál.
Okomentovat