Ten pavouk,

to je daň za to, že se tady můžeš koukat na knihy v krabicích.

山のような洗濯物を持って帰りました。Doma si vždycky vzpomenu na to, že jsem nejradši s lidmi, před kterými můžu dělat trapné vtipy.

Jednoho dne chci být senseiem, aby mi lidi říkali sensei, protože to ve mně bude vyvolávat stejně silné a svou povahou podobné pocity, jako když mě lidi oslovují captain, což jsem odjakživa chtěla, jen jsem o tom dlouho nevěděla a zjistila jsem to, až když jsme se s V. dívaly na Společenství mrtvých básníků. Ano, úmyslně je ta věta právě takto dlouhá.

「おお船長！私の船長よ！」

Občas dělám nebo říkám neskutečně nepochopitelné hlouposti a připadám si jako idiot a myslím na to, jak si o mně lidé kolem mě musí myslet, že jsem blázen. A v takové chvíli mi proběhne hlavou: 冗談だけです。Jako že jsem stvořená ze samých vtipů. (I když je to tímto způsobem zakázáno říkat.)

Náhodná vzpomínka: Po tom, co jsme s V. úspěšně absolvovaly Soubornou Jazykovou Zkoušku, jsme šly rovnou domů, lehly jsme si na matraci, jedly jahody a dívaly se na Now is good. Proč zrovna na tohle? Proč zrovna na film, který lidem vylamuje srdce z těl? Co je s námi špatně?

A nakonec: koupila jsem si Frankensteina v originále, protože už si ho chci dlouho přečíst a náhodou jsem ho objevila na knižním trhu. A navíc mám k tomu příběhu speciální city, od té doby, co jsem viděla Benedicta hrát Monster.